12 C 23/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Procházkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 160 772,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 160 772,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 160 772,70 Kč od 29. 11. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit České republice prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4 náhrad nákladů státu ve výši 378,38 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 76 605,27 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 160 772,70 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení ceny za právní služby žalobkyní poskytnuté žalovanému na základě mandátní smlouvy, jejímž předmětem bylo poskytování právních služeb. Žalobkyně žalovaného zastupovala v řízení o vypořádání společného jmění manželů (dále též“ SJM”) vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka] na základě plné moci. Žalovaný, jenž sám byl dříve advokátem, požádal žalobkyni o pomoc při řešení sporu s tím, že si s věcí sám neví rady, neboť se v problematice neorientuje. Žalovaný v řízení o vypořádání SJM svou obranu a řízení o své žalobě o zaplacení zahájil sám, žalobkyně jej začala zastupovat až po spojení obou řízení do jedné věci vedené pod sp. zn. [spisová značka]. Se žalovaným byla v řízení nesnadná komunikace, svými postupy neumožňoval plynulý postup soudu v řízení ani efektivní poskytování právní pomoci advokátkou (žalovaný nereagoval na výzvy k doplnění důkazů, činil vlastní podání, aniž by žalobkyni informoval, neúčastnil se jednání apod.). Řízení o vypořádání SJM přesto dopadlo pro žalovaného víceméně úspěšně. S řízením o vypořádání SJM spojený nárok žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení skončil neúspěchem, k němuž byl od počátku předurčený a jenž nebyl zaviněn žalobkyní. Účastníci uzavřeli smlouvu ústně a konkrétní cenu služeb neprobírali. Žalovaný standardně podepsal plnou moc a uvedl, že počítá s tím, že bude za služby platit. Pro uzavření bezúplatné mandátní smlouvy nebylo důvodu, neboť účastníci nemají nadstandardní vztah – žalobkyně toliko výjimečně převzala kauzy žalovaného z důvodu své laskavosti a kolegiální výpomoci. Žalobkyně se s žalovaným po ukončení zastupování pokoušela o sjednání ceny za poskytnuté služby (80 000 Kč plus DPH) a měla v úmyslu mu poskytnout slevu, přestože kauza byla velmi náročná, na což však žalovaný nepřistoupil s tím, že je nezaměstnaný důchodce. Z řízení o vypořádání SJM je zřejmé, že žalobkyně z titulu palmáre (za úkony učiněné po zplnomocnění žalobkyně) vede za žalovaným pohledávku ve výši 180 181,10 Kč, přesto uplatňuje pohledávku nižší. Pohledávka žalované ve výši 180 181,10 Kč sestává z mimosmluvní odměny dle advokátního tarifu za každý ze tří úkonů (převzetí a příprav zastoupení, účast na soudním jednání dne 21. 7. 2014, písemné podání ve věci samé ze dne 29. 8. 2014) ve výši 15 540 Kč vypočtené z tarifní hodnoty 1 803 600 Kč, za každý ze tří úkonů (účast na soudním jednání dne 14. 10. 2015, písemné podání ze dne 5. 11. 2015, účast na soudním jednání dne 2. 12. 2015 – dle k žalobě přiložené faktuře odměnu za tento úkon neuplatňuje) ve výši 15 140 Kč vypočtené z tarifní hodnoty 1 706 898 Kč, za jeden půlúkon (účast při vyhlášení rozsudku dne 7. 12. 2015) ve výši 7 610 Kč vypočtené z tarifní hodnoty 1 721 526 Kč a za každý ze tří úkonů (písemné podání odvolání ve věci samé ze dne 16. 2. 2016, účast na jednání odvolacího soudu dne 9. 8. 2016, účast na jednání odvolacího soudu dne 25. 11. 2016) ve výši 15 220 Kč vypočtené z tarifní hodnoty 1 721 526 Kč, dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z desíti úkonů (dle k žalobě přiložené faktuře uplatňuje paušální náhradu za toliko devět úkonů) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty. Částku 160 772,70 Kč žalobkyně vyfakturovala žalovanému s dne 14. 11. 2017 se splatnostní dne 28. 11. 2017.

2. Žalovaný nárok zcela neuznává a navrhl zamítnutí žaloby. Dle žalovaného mezi ním a žalobkyní nedošlo k uzavření mandátní smlouvy, neboť mu právní služby poskytla jako formu satisfakce za žalovaným opakovaně zprostředkované kauzy, a současně žalobkyní poskytnuté právní služby vedly k vyhovění nárokům protistrany v řízení o vypořádání SJM, pročež žalovaný považuje uplatněný nárok za nedůvodný. Dle žalovaného se účastníci dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému právní služby v oné věci bezplatně, a to z důvodu, že jí dříve postupoval své kauzy, v nichž nemohl vystupovat jako obecný zmocněnec. Ke sjednání mandátní smlouvy mezi účastníky nedošlo. Mezi žalobkyní a soudkyní v řízení o vypořádání SJM došlo ke konfliktu, který přispěl k tomu, že soud v plném rozsahu vyhověl protistraně. Žalovaný sdělil žalobkyni po výzvě k uhrazení částky 80 000 Kč (později 50 000 Kč), že jako starobní důchodce jí může toliko poskytnutou svou pracovní sílu jako výpomoc. Fakturu na částku 160 772, 70 Kč žalovaný viděl poprvé až při studiu zdejšího spisu. Žalovaný namítl promlčení nároku.

3. Soud v souladu s § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vzal za svá skutková zjištění následující shodná tvrzení účastníků. Žalobkyně poskytovala žalovanému právní služby a zastupovala jej na základě plné moci ve sporu vedeném Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ spis [spisová značka]“). Mezi účastníky není a nikdy nebyl přátelský vztah.

4. Z provedených důkazů, které soud hodnotil z hlediska jejich pravosti, pravdivosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, soud zjistil následující.

5. Žalovaný dne 8. 7. 2014 udělil žalobkyni coby své advokátce, číslo průkazu [číslo advokáta], (tehdy příjmením [celé jméno žalobkyně]) generální plnou moc, která nebyla omezena na zastupování v jedné konkrétní kauze (dle textu plné moci„ …aby mne zastupovala, aby vykonával (a) veškerá právní jednání a právní úkony, přijímala doručované písemnosti, podávala návrhy a žádosti, podávala opravné prostředky nebo námitky a vzdávala se jich, to vše i tehdy, když je podle právních předpisů zapotřebí zvláštní plné moci.“). Plná moc byla založena do spisu [spisová značka] (zjištěno z plné moci ze dne 8. 7. 2014 a z č. l. 109 spisu [spisová značka]).

6. Po převzetí zastupování žalovaného (1) učinila žalobkyně za žalovaného ve spise [spisová značka] následující úkony. Účastnila se dne 21. 7. 2014 soudního jednání (2), jemuž byl přítomen též žalovaný (zjištěno z protokolu o jednání dne 21. 7. 2014 na č. l. 112 spisu [spisová značka]). Dne 29. 8. 2014 podala písemné vyjádření k žalobě a částečné zpětvzetí vzájemného návrhu co do částky 132 702 Kč s příslušenstvím (3), z něhož je mj. patrné, že žaloba žalovaného o zaplacení částky 348 600 Kč s příslušenstvím byla původně vedena Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka] (zjištěno z podání na č. l. 124-128 spisu [spisová značka]). Účastnila se dne 14. 10. 2015 soudního jednání (4), jemuž nebyl žalovaný přítomen (zjištěno z protokolu o jednání dne 14. 10. 2015 na č. l. 236-239 spisu [spisová značka]). Podáním ze dne 5. 11. 2015 doplnila žalobní tvrzení a opravila výši nároku nadále uplatňovaného vzájemným návrhem na částku 251 898 Kč (5) (zjištěno z podání na č. l. 252-273 spisu [spisová značka]). Účastnila se dne 2. 12. 2015 soudního jednání (6), jemuž nebyl žalovaný přítomen a při němž byla připuštěna změna žaloby žalovaného spočívající v rozšíření o částku 50 628 Kč s příslušenstvím (zjištěno z protokolu o jednání dne 2. 12. 2015 na č. l. 290-293 spisu [spisová značka]). Účastnila se dne 7. 12. 2015 soudního jednání (7), jemuž nebyl žalovaný přítomen a při němž došlo toliko k vyhlášení rozsudku, kterým soud I. stupně přikázal ze zaniklého a nevypořádaného SJM do majetku žalovaného členská práva a povinnosti v bytovém družstvu [anonymizována dvě slova] [část obce a číslo], [obec a číslo], náležící k bytové jednotce [číslo] v domě [adresa], v majetkové hodnotě 3 100 000 Kč (výrok I), uložil mu zaplatit tamější žalobkyni na vyrovnání částku 1 550 000 Kč ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozsudku (výrok II), zamítl žalobu o zaplacení částky 266 526 Kč s příslušenstvím (výrok III), uložil žalovanému povinnost zaplatit tamější žalobkyni náhradu nákladů řízení (výrok IV), uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice znalečné v částce 506 Kč a soudní poplatek za rozšíření žaloby v částce 2 502 Kč (výroky V a VI), ohledně částky 132 702 Kč s příslušenstvím řízení zastavil (výrok VII) a ohledně zákonného úroku z prodlení od podání žaloby do zaplacení z vypořádacího podílu SJM žalobu zamítl (výrok VIII) (zjištěno z protokolu o jednání dne 2. 12. 2015 na č. l. 298 spisu [spisová značka]). Žalobkyně dále dne 19. 2. 2016 podala odvolání proti všem výrokům rozsudku (8) a toto doplnila dne 16. 3. 2016 (zjištěno z podání na č. l. 316-318 a č. l. 355-357 spisu [spisová značka]). Účastnila se dne 9. 8. 2016 soudního jednání u odvolacího soudu (9), jemuž byl přítomen též žalovaný (zjištěno z protokolu o jednání dne 9. 8. 2016 na č. l. 365 spisu [spisová značka]). Dne 25. 11. 2016 se žalobkyně účastnila dalšího soudního jednání u odvolacího soudu (10), kterému nebyl žalovaný přítomen a při němž došlo k vyhlášení rozsudku, kterým byl rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I a II změněn tak, že při vypořádání SJM je žalovaný na vyrovnání zaniklého podílu tamější žalobkyně na členských právech a povinnostech v bytovém družstvu povinen zaplatit částku 1 455 000 ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozsudku (výrok I), výrok VIII byl potvrzen (výrok II), výrok III byl změněn tak, že se zamítá návrh žalovaného na zaplacení částky 159 216,50 Kč s příslušenstvím jako na tamější žalobkyni připadající podíl z vnosu žalovaného do SJM, ze zbývající částky 107 309,50 Kč se zamítá protinávrh žalovaného ohledně 103 258,50 Kč s příslušenstvím a ukládá se tamější žalobkyni zaplatit žalovanému 4 051 Kč s příslušenstvím (výrok III), výrok V byl potvrzen (výrok IV), bylo žalovanému uloženo nahradit státu náklady ve výši 3 812 Kč (výrok V), bylo žalovanému uloženo nahradit žalobkyni náklady řízení před soud obou stupňů v plné výši (výrok VI) a ve výroku VI byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a v tomto rozsahu mu vrácen k dalšímu řízení (výrok VII) (zjištěno z protokolu o jednání dne 25. 11. 2016 na č. l. 409-410 spisu [spisová značka]). Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 1. 2017, č. j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto o vrácení přeplatku na soudním poplatku ve výši 4 133 Kč žalovanému (zjištěno z č. l. 430 spisu [spisová značka]). O rozsahu úkonů učiněných žalobkyní zastupující žalovaného v řízení sp. zn. [spisová značka] soud neměl důvod pochybovat. Soud má také za to, že žalobkyně žalovaného v řízení sp. zn. [spisová značka] zastupovala v jeho zájmu, o čemž svědčí skutečnost, že bylo minimálně v části vyhověno jeho odvolání proti rozsudku prvostupňového soudu a byl tedy aspoň částečně úspěšný, a byl mu vrácen přeplatek soudního poplatku.

7. Jak je patrné z výše uvedených listin, jež jsou součástí spisu [spisová značka], předmět řízení se v průběhu řízení měnil. V případě tří prvních úkonů učiněných žalobkyní za žalovaného (příprava a převzetí žaloby, písemné podání ve věci samé, účast na soudním jednání) byla předmětem řízení práva a povinnosti k polovině vypořádávané části SJM a návrh žalovaného na zaplacení částky 348 600 Kč s příslušenstvím. Po částečném zpětvzetí ze dne 29. 8. 2014 byla pro tři následující úkony (dvě účasti na soudních jednáních, písemné podání ve věci samé) předmětem řízení práva a povinnosti k polovině vypořádávané části SJM a návrh žalovaného na zaplacení částky 251 898 Kč s příslušenstvím. Po připuštění rozšíření žaloby ze dne 2. 12. 2015 byla pro následující čtyři úkony (účasti na soudních jednáních nalézacího i odvolacího soudu, podání odvolání) předmětem řízení práva a povinnosti k polovině vypořádávané části SJM a návrh žalovaného na zaplacení částky 266 526 Kč s příslušenstvím.

8. E-mailem ze dne 22. 1. 2017 se žalobkyně žalovaného dotázala, zda bude chtít ve věci SJM podat dovolání a sdělila mu, že by se s ním ráda sešla, aby se dohodli na způsobu vyúčtování právních služeb. E-mailem ze dne 26. 2. 2017 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 80 000 Kč bez DPH a sdělila, že odjíždí do zahraničí. Žalovaný e-mailem ze dne 28. 2. 2017 uvedl, že považuje za potřebné prodiskutovat otázku palmáre osobně. Žalobkyně e-mailem ze dne 4. 4. 2017 žalovanému sdělila, že je zpět s dovolené, a dotázala se, zda by se mohli sejít. E-mailem ze dne 10. 7. 2017 žalobkyně přeposlala žalovanému rozhodnutí ČTÚ a dotázala se, zda by bylo možno vyrovnat palmáre (zjištěno z e-mailové komunikace účastníků).

9. Fakturou č. 2017, vystavenou dne 14. 11. 2017, žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 160 772,70 Kč, splatnou dne 28. 11. 2017, za zastoupení v soudním řízení sp. zn. [spisová značka], a to v částkách 15 540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení z 8. 7. 2014, 15 540 Kč za účast na jednání před soudem dne 21. 7. 2014, 15 540 Kč za písemné vyjádření a částečné zpětvzetí ze dne 29. 8. 2014, 15 140 Kč za účast na soudním jednání dne 14. 10. 2015, 15 140 Kč za písemné doplnění žalobních tvrzení ze dne 5. 11. 2015, 7 610 Kč za účast při vyhlášení rozhodnutí dne 7. 12. 2015, 15 220 Kč za odvolání proti rozsudku ze dne 23. 2. 2016, 15 220 Kč za účast na jednání před odvolacím soudem dne 24. 5. 2016, 15 220 Kč za účast na soudním jednání dne 25. 11. 2016, 2 700 Kč za devět režijních paušálů po 300 Kč a DPH v částce 27 902,70 Kč (zjištěno z faktury č. 2017). Dne 15. 11. 2017 byla podána na České poště zásilka podacího čísla [anonymizováno] adresovaná žalovanému na adresu [adresa žalovaného] (zjištěno z podací stvrzenky). Nic nenasvědčuje tomu, že by zásilka [anonymizováno] měla obsahovat cokoliv jiného než fakturu č. 2017. Soud má proto fakturu za odeslanou žalovanému dne 15. 11. 2017 Tomu ostatně nasvědčuje také sdělení žalobkyně v předžalobní výzvě ze dne 29. 11. 2017, jíž žalobkyně žalovanému sdělila, že mu vystavila fakturu č. 2017 na částku 160 772,70 Kč, a současně žalovaného vyzvala k zaplacení stejné částky (zjištěno z výzvy ze dne 29. 11. 2017), přičemž tato výzva dne 30. 11. 2017 byla podána na České poště zásilka podacího čísla [anonymizováno] adresovaná žalovanému na adresu [adresa žalovaného], která byla žalovanému dodána dne 1. 12. 2017 (zjištěno z podací stvrzenky a detailní informace k zásilkám). Soud podotýká, že doklad o doručení faktury byl předložen sice po uplynutí zákonné koncentrace řízení, avšak po poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., kterou se zákonná koncentrace řízení prolamuje (srov. § 118b odst. 1 věta třetí in fine o. s. ř.), a tedy včas a jedná se proto o důkaz přípustný.

10. K opakované žádosti žalobce o předložení spisu [spisová značka], soud podotýká, že tento spis je součástí spisu [spisová značka], který byl žalovanému předložen ke studiu.

11. Skutečnost, že žalovaný předal několik svých věcí ve stádiu rozpracovanosti žalobkyni z důvodu ukončení výkonu advokacie, nezakládá bez dalšího jeho oprávnění požadovat bezplatné zastoupení v projednávané věci vůči žalobkyni, ledaže by takové ujednání mezi účastníky tvrdil a doložil. Z tohoto důvodu soud opakovaně poučil žalovaného též se zřetelem na judikaturu nadřízených soudů o povinnosti tvrzení a prokázání sjednání bezúplatné dohody o právním zastoupení, která by se vztahovala k předmětu řízení. Žalovaný předložil toliko čestné oznámení paní [příjmení] ze dne 21. 3. 2019, své původní klientky, která na konkrétním posuzovaném vztahu účastníků nijak neparticipovala, ale přesto měla být o jejich vzájemných vztazích týkajících se zastupování žalobce ve sporu [spisová značka] obeznámena. Jelikož soud nemohl ve svých úvahách o recipročních vztazích účastníků vycházet z ojedinělého písemného prohlášení třetí osoby, rozhodl se podrobit paní [příjmení] svědeckému výslechu. Učinil tak i s ohledem na získání objektivní interpretace této listiny i odstranění nejasností a neúplnosti v ní obsažených údajů. Žalobkyně navíc zpochybnila okolnosti, za nichž k podpisu čestného prohlášení došlo, poukázala na nesoulad písemného jazykového vyjádření svědkyně s jejími skutečnými vyjadřovacími schopnostmi. Svědkyně [jméno] [příjmení] v rámci svého výslechu uvedla, že o vzájemných vztazích mezi účastníky nic bližšího neví, přičemž popsala okolnosti, za kterých došlo k podpisu čestného prohlášení, z nichž vyplývá, že listinu zformuloval a sepsal sám žalovaný a ona je po vysvětlení v něm obsažených pojmů pouze podepsala. Soud proto uzavřel, že tento důkaz nesvědčí o bezúplatné dohodě a při přetrvávající důkazní nouzi žalovaného a po jeho marném opětovném poučení o povinnosti doložit opak toho, co zákon předpokládá, tj. bezplatné právní zastupování žalovaného žalobkyní, konstatoval, že v řízení neunesl břemeno důkazní. Nezbývá než doplnit, že i kdyby soud ponechal stranou fakt, že byl obsah čestného prohlášení svědectvím [příjmení] vyvrácen a vyšel by v rámci svých skutkových úvah pouze z jejího čestného prohlášení, nemohl by je přesto pokládat za právně významné, jelikož jednoznačný skutkový a právní závěr o žalobcem tvrzených skutečnostem nepřipouští.

12. Pokud žalovaný poukazuje na to, že jej žalobkyně nezastupovala řádně, pak toto tvrzení vyvrací jednak její postup, patrný v podrobnostech ze spisu [spisová značka], včetně důkazu o jejím příznivém zásahu, který reflektuje rozhodnutí Městského soudu v Praze a jednak koresponduje s výpovědí svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], která současně vyvrátila pravdivost tvrzení žalovaného o tom, že by se žalobkyně odchylovala od pokynů žalovaného a jednala svévolně. Svědkyně [příjmení] byla řádně zproštěna mlčenlivosti svou mandantkou, o čemž svědčí sdělení svědkyně před zahájením výslechu a podání svědkyně na č. l. 225-226 spisu.

13. Z výpovědi svědka [příjmení] [ulice], který se vyjádřil pouze ke své právní praxi u žalobkyně, tedy nikoli ke skutečnostem, na něž by se povinnost mlčenlivosti vůči žalovanému vztahovala, v tom směru, že žalobkyně při zastupování žalovaného postupovala v rámci výkonu advokacie shodně jako u jiných svých klientů. Žalovaný byl evidován jako běžný klient s běžnou cenovou sazbou a doložil, že pro žalovaného jako zaměstnanec žalobkyně vykonával rutinní právní činnost, tedy připravoval koncepty, vyhledával judikaturu. Svědek i žalobkyně s ním pracovali jako s jakýmkoli jiným klientem, což znamená, že od něj dostávali pokyny a stvrzoval jim podání.

14. K návrhu na provedení důkazu spisy [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] Okresního soudu v Děčíně, jež mají nasvědčovat tomu, že požadavky žalobkyně vždy s klienty řešila v písemné formě před převzetím plné moci, a to bez uvedení konkrétních listin, které mají toto skutkové tvrzení dokládat, soud uvádí, že není zřejmé, jakou souvislost s projednávanou věcí mají tyto spisy děčínského soudu, přičemž podotýká, že vztah mezi žalovaným a jeho klienty tak, jak uvedl při jednání dne 19. 11. 2020, tj. s odvoláním na účast advokáta na úspěchu klienta ve věci samé, není skutečností pro posouzení věci významnou. Projednávané spory děčínským soudem se týkají odlišných předmětů řízení a účastníků, během nichž žalobkyně i žalovaný do obdobných vztahů nevstupovali. Důkazy spisy Okresního soud v Děčíně proto soud, jako bezdůvodné a nedostatečně konkretizované zamítl.

15. Soud založil závěr o skutkovém stavu na důkazech podrobených rozboru v tomto rozsudku, neboť ty jej v kontextu skutkových tvrzení účastníků spolehlivě dokládají. Jejich důkazní hodnota spočívá zvláště v autentičnosti (u listin ze spisového materiálu) a ve vzájemné bezrozpornosti. Další důkazy, které svou povahou už nemohly zjištěný skutkový stav důkazně popřít, proto jako nadbytečné zamítl. Stěžejními důkazy svědčícími k prokázání žalobního nároku jsou listiny, jež jsou součástí spisu [spisová značka], v němž žalobkyně žalovaného zastupovala jako advokátka, a faktura č. 2017 s podací stvrzenkou č. [anonymizováno]. Žalovaný žádné další podstatné důkazy k prokázání svých obranných tvrzení neoznačil, svá obranná tvrzení nedostatečně konkretizoval, takže z nich pro obecnost nebylo možno učinit platný závěr.

16. Soud má tedy za prokázané, že žalovaný žalobkyni udělil plnou moc k zastupování ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka], v níž byl projednáván návrh na zrušení a vypořádání části SJM, jakož i návrh žalovaného na zaplacení (vydání bezdůvodného obohacení). Žalobkyně za žalovaného v řízení učinila celkem 10 úkonů právní služby, přičemž, jak je patrné z žaloby a předložené faktury, žalobkyně v tomto řízení nárokuje odměnu za právní služby spočívající v provedení toliko devíti úkonů; za účast na soudním jednání dne 2. 12. 2015 ničeho nepožaduje. V průběhu roku 2017 se žalobkyně pokoušela s žalovaným jednat o odměně za poskytnuté právní služby, avšak k dohodě nedošlo. Dne 15. 11. 2017 žalobkyně odeslala žalovanému fakturu znějící na částku 160 772,70 Kč.

17. Než soud přistoupí k aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, konstatuje k námitce žalovaného, že předmět řízení byl vymezen zcela určitě, když vyplýval z žalobkyní podaného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve spojení s předloženými listinnými důkazy. Z faktury, na niž žalobkyně v textu návrhu odkazuje a s níž byl žalovaný za řízení seznámen, je zcela zřejmé, jaké odměny a za jaké úkony právní služby se žalobkyně domáhá.

18. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též„ o. z.“). Podle § 2430 o. z. se příkazní smlouvou příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce. Podle § 2438 odst. 1 o. z. příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání. Podle odst. 2 příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže byl nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnosti.

19. Dále soud aplikoval na věc příslušná ustanovení zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Podle § 22 odst. 1 zákona o advokacii se advokacie vykonává zpravidla za odměnu. Podle § 22 odst. 3 zákona o advokacii stanoví způsob určení odměny a náhrad advokáta, který vykonává advokacii samostatně nebo společně s jinými advokáty (§ 11 odst. 1), případně i jejich výši, Ministerstvo spravedlnosti po předchozím vyjádření [příjmení] vyhláškou. Podle § 23a zákona o advokacii je-li advokát plátcem daně z přidané hodnoty, náleží advokátovi k odměně a k náhradám podle § 22 nebo 23 rovněž částka odpovídající této dani, kterou je povinen advokát z odměny a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu.

20. Soud aplikoval také příslušná ustanovení ministerské vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále též„ a. t.“), na niž § 22 odst. 3 zákona o advokacii odkazuje. Podle § 1 odst. 1 se odměna advokáta za poskytování právních služeb řídí jeho smlouvou s klientem; není-li odměna advokáta takto určena řídí se ustanoveními této vyhlášky o mimosmluvní odměně. Podle § 2 odst. 1 a. t. má advokát vedle nároku na odměnu advokáta též nárok na náhradu hotových výdajů a na náhradu za promeškaný čas za podmínek a ve výši stanovené touto vyhláškou. Podle § 6 odst. 1 a. t. se výše mimosmluvní odměny stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Podle § 7 bodu 6 a. t. činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty přes 200 000 Kč do 10 000 000 Kč 9 100 Kč a 40 Kč za každých započatých 10 000 Kč, o které hodnota převyšuje 200 000 Kč. Podle § 8 odst. 1 a. t. není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Podle § 8 odst. 6 a. t. se ve věcech vypořádání společného jmění manželů vychází z poloviny hodnoty všech jednotlivých věcí, pohledávek a dluhů, které strany učinily předmětem vypořádání. Podle § 13 odst. 1 a. t. náleží advokátu náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Podle § 13 odst. 4 a. t. nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby.

21. Soud aplikoval také příslušná ustanovení zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, na nějž § 23a zákona o advokacii odkazuje. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona o DPH, je předmětem daně z přidané hodnoty poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková, s místem plnění v tuzemsku. Podle § 5 odst. 1 je osobou povinnou k dani osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti. Podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona o DPH se u zdanitelného plnění uplatňuje základní sazba daně ve výši 21 %.

22. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně coby advokátka uzavřela s žalovaným coby klientem ústně smlouvu o poskytování právních služeb. Smlouva o poskytování právních služeb pokaždé nese prvky příkazní (jinak též mandátní) smlouvy ve smyslu § 2430 o. z., neboť se uzavřením smlouvy advokát (příkazník) zavazuje obstarat záležitost klienta (příkazce) spočívající v poskytování právních služeb (v tomto případě zastupováním ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka]). Tato skutečnost vyplývá z plné moci ze dne 8. 7. 2014 a všech dalších doložených právní úkonů učiněných žalobkyní v tamějším řízení. Z textu plné moci, která byla žalobkyni udělena po spojení věcí, jakož i z další implicitního souhlasu žalovaného se zastupováním žalobkyní, je zjevné, že žalobkyně žalovaného zastupovala v řízení [spisová značka] v plném rozsahu – omezené/částečné zastupování advokátem v civilním řízení ostatně vylučuje ustanovení § 25 odst. 1 o. s. ř. Úplatnost žalobkyní poskytnutého plnění vyplývá ze samotné podstaty činnosti advokáta a z ustanovení § 22 zákona o advokacii, jakož i § 2438 o. z. Žalovanému jako (tehdy bývalému) advokátovi naopak muselo být zřejmé, že nebyla-li bezúplatnost výslovně sjednána, má žalobkyně - advokátka právo na mimosmluvní odměnu, jež vyplývá z advokátního tarifu. Bezúplatné poskytování právních služeb advokátem nevylučuje občanský zákoník (smluvní volnost) ani judikatura (srov. NS 25 Cdo 4009/2014 či NS 33 Cdo 4495/2014). Nebylo-li však poskytování právních služeb bezúplatně výslovně sjednáno a nebyl-li sjednán jiný způsob stanovení odměny advokáta, má se za to, že odměna nebyla určena a advokát má proto nárok na odměnu mimosmluvní (srov. § 1 odst. 1 a. t.) a nárok na náhradu hotových výdajů (srov. § 2 odst. 1 a. t.).

23. Jak je výše uvedeno, žalovaný tvrzenou dohodnutou bezúplatnost smlouvy neprokázal a neprokázal ani reciprocitu plnění, přestože byl řádně poučen o povinnosti předestřít důkazy k prokázání svých obranných tvrzení. Nepřípadné jsou úvahy žalovaného o nemožnosti uzavřít smlouvu ústně v intencích nového občanského zákoníku. Jakkoli se to může zdát - v řízení proti žalovanému, jenž je sám advokátem - nadbytečné, upozorňuje na tomto místě soud, že občanský zákoník z roku 2012, jakož i jiné předpisy, na něž se zde odkazuje, je obecně závazný právní předpis, aplikovatelný (minimálně subsidiárně) na všechna práva a povinnosti osob soukromého práva, ledaže si účastníci právního vztahu vymíní vyloučení jeho aplikace, resp. se dohodnou odchylně od zákona, přičemž pouze tak, aby tím nebyly porušeny dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob (§ 1 odst. 1, 2 o. z.). Ve zdejším řízení žalovaný ani po opakovaném poučení neprokázal, že by se účastníci domluvili odchylně od občanského zákoníku. Jeho ustanovení se proto aplikují. Smlouva je podle § 1725 o. z. uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah, přičemž smlouvu lze dle § 1756 o. z. zásadně uzavřít v jakékoli formě (písemné, ústní i konkludentní). Žalovaný tvrdil, že se s žalobkyní dohodl na tom, že jej bude zastupovat. Tím došlo k uzavření příkazní smlouvy, ač je žalovaný přesvědčen o opaku. Pokud v rámci kontraktačního procesu ani po poskytnutí právních služeb v rámci návrhu o narovnání, o nějž se žalobkyně dle předložených listin pokoušela, nedošlo ke sjednání odměny za zastupování, aplikují se výše uvedená ustanovení zákona o advokacii a advokátního tarifu. V základu je proto nárok žalobkyně zjevně důvodný.

24. Výše nároku vyplývá z úkonů učiněných v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Zde žalobkyně učinila úkony označené čísly 1 - 10 uvedené v bodu 6 odůvodnění tohoto rozsudku. Odměnu žalobkyně za poskytování právních služeb žalovanému ve smyslu § 2438 o. z. tvoří mimosmluvní odměna ve smyslu § 6 odst. 1, § 7 a § 8 odst. 1, 6 a. t., jakož i náhrada hotových výdajů, která advokátce náleží podle § 13 odst. 1, 4 a. t. a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty, kterou je žalobkyně coby plátkyně DPH podle shora citovaných ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty, povinna odvést a jež podle § 23 zákona o advokacii advokátce náleží.

25. Mimosmluvní odměna náleží žalobkyni za každý z výše uvedených deseti úkonů právní služby, přičemž při výpočtu výše této odměny ve věci vypořádání společného jmění se podle § 8 odst. 6 a. t. vychází z poloviny hodnoty všech věcí, které strany sporu učinily předmětem vypořádání. Při stanovení tarifní hodnoty vyrovnání zaniklého podílu na členských právech k bytu žalobkyně vycházela z přisouzené výše vyrovnání (1 455 000 Kč) – tomuto postupu žalobkyně není čeho vytknout, neboť takto určená tarifní hodnota je nižší, než jaká by žalobkyni náležela, když žalovaného zastupovala ve věci, kde byla žalobou vymezená tarifní hodnota, vůči níž žalobkyně kvalifikovanou cestou žalovaného bránila, vyšší. Při stanovení tarifní hodnoty vzájemně uplatněného nároku žalovaného žalobkyně správně vycházela z hodnoty žalovaným požadovaného peněžitého plnění, která se v průběhu řízení měnila.

26. V případě úkonů ad 1 až 3, jež jsou úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t., činí tarifní hodnota 1 803 600 Kč (1 455 000 Kč + 348 600 Kč dle původní žaloby) a mimosmluvní odměna podle § 7 bodu 6 a. t. částku 15 540 Kč. V případě úkonů ad 4 až 6, jež jsou úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d), g) a. t., činí tarifní hodnota 1 706 898 Kč (1 455 000 Kč + 251 898 Kč po částečném zpětvzetí vzájemného návrhu ze dne 29. 8. 2014) a mimosmluvní odměna podle § 7 bodu 6 a. t. částku 15 140 Kč. V případě úkonů ad 7 až 10 činí tarifní hodnota 1 721 526 Kč (1 455 000 Kč + 251 898 Kč po připuštění rozšíření žaloby ze dne 2. 12. 2015), přičemž za úkony ad 8 až 10, jež jsou úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d), g) AT, činí mimosmluvní odměna podle § 7 bodu 6 a. t. částku 15 220 Kč, a za úkon ad 7, který je úkonem právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 písm. f) a. t., činí mimosmluvní odměna částku 7 610 Kč. Za každý z učiněných úkonů má žalobkyně právo na zaplacení náhrady hotových výdajů v paušální výši 300 Kč. Náhrada za DPH činí 21 % ze součtu odměny a náhrad hotových výdajů.

27. Dle vyčíslení ze závěrečného návrhu, žalobkyně eviduje za žalovaným pohledávku v částce 179 455,10 Kč, tj. ( (15 540 × 3 + 15 140 × 3 + 7 610 + 15 220 × 3) + 300 × 10) × 1,21, – nikoli, jak v důsledku početní chyby nesprávně uvedla žalobkyně, v částce 180 181,10 Kč. Žalobkyně trvá na tom, že odměnu za jeden z úkonů nepožaduje, přičemž z faktury předložené k žalobě je zřejmé, že žalobkyně neuplatnila nárok na odměnu za úkon ad 6 – účast na jednání dne 2. 12. 2015.

28. Úkony byly žalobkyní učiněny v souladu se zájmy žalovaného a v souladu s příkazní smlouvou, jíž se žalobkyně zavázala žalovaného jako advokátka v řízení zastupovat. Obsah spisu [spisová značka] nenasvědčuje tomu, že žalobkyně v řízení žalovaného svým jednáním poškodila ani to, že by svým jednáním zavdala příčinu k učinění dalších úkonů. Žalovaný neprokázal, že by tomu tak nebylo a dokonce svá tvrzení ani dostatečně neodůvodnil. Odměna z příkazní smlouvy totiž advokátu náleží i v případě nezdaru, ledaže se smluvní strany dohodly odchylně nebo advokát porušil své povinnosti (srov. § 2438 o. z.). Advokát má ostatně právo na odměnu bez ohledu na výsledek sporu (NS 38 Cdo 1284/2019), v čemž se promítá zásada vázanosti advokáta pokyny klienta, které nejsou v rozporu se zákonem, stavovskými předpisy nebo dobrými mravy, a vystupováním v zájmu klienta. Způsobila-li žalobkyně žalovanému skutečně škodu, pak je na žalovaném, aby zvážil uplatnění svého nároku cestou samostatné žaloby, když ve zdejším řízení nebylo ani tvrzeno, že by konkrétním působením žalobkyně vznikla žalovanému škoda, ani to že by pohledávka žalobkyně, byť částečně, zanikla. Žalovaným opakovaně tvrzené porušení povinností advokáta, jehož se žalobkyně měla dopustit, nezbavuje žalovaného povinnosti zaplatit žalobkyni odměnu dle advokátního tarifu. Žalovanému nic nebránilo plnou moc žalobkyni kdykoli (srov. 20 odst. 4 zákona o advokacii) vypovědět a ukončit smluvní vztah, který bez pochyb vznikl, neboť je to zřejmé z toho, že se žalovaný nechával žalobkyní až do skončení řízení zastupovat, přestože k tomu přirozeně nebyl povinen. Sama tato skutečnost je v rozporu s nepodloženým tvrzením žalovaného, že mu žalobkyně způsobila škodu. Platné právo nepožaduje, aby byla smlouva o poskytování právních služeb uzavřena písemně. Žalovaný mohl podat výlučně jím sepsaná vyjádření samostatně a pouze o tom žalobkyni informovat – jeho námitky ohledně neúčelnosti takových úkonů žalobkyně jsou tedy nedůvodné.

29. Námitka promlčení vznesená žalovaným v závěrečném návrhu je nedůvodná, neboť žalobkyně podala žalobu včas. Promlčecí lhůta začala běžet nejdříve dne 29. 11. 2017, kdy mohl být nárok žalobkyně poprvé úspěšně uplatněn poprvé (dle § 619 odst. 1 o. z.), neboť čas plnění nebyl ujednán a žalovaný byl proto povinen splnit dluh v žalobkyní vymezené lhůtě (§ 1958 odst. 1, 2 o. z.). Dříve nemohla promlčecí lhůta začít běžet. Tříletá promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 o. z.) tedy do podání žaloby dne 4. 1. 2018 neuběhla.

30. Strany smluvního vztahu si neujednaly lhůtu k plnění a proto se aplikuje § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned. Žalobkyně fakturu č. 2017 ze dne 14. 11. 2017 žalovanému podle podací stvrzenky k zásilce [anonymizováno] odeslala dne 15. 11. 2017 a třetím pracovním dnem se podle § 573 OZ má faktura za doručenou. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění do 28. 11. 2017, žalovaný svou povinnost nesplnil. Dne 29. 11. 2017 se žalovaný ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 a žalovaná má proto podle § 1970 OZ požadovat zaplacení zákonného úroku z prodlení, jenž k tomuto dni podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. dosahoval výše 8,05 % ročně.

31. Žalobkyně uplatněný nárok prokázala, tento je důvodný a soud proto žalobě vyhověl.

32. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Státu vznikly za řízení náklady toliko v částce 378,38 Kč v souvislosti se svědečným pravomocně přiznaným svědku [jméno] [příjmení] usnesením ze dne 11. 5. 2020, č. j. 12 C 133/2015-338, které mu bylo soudem vyplaceno dne 29. 7. 2020. Soud má za to, že majetková situace žalovaného, jenž je advokátem, neodůvodňuje delší přemítání o tom, zda jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalovaný je tudíž povinen zaplatit České republice částku 378,38 Kč na účet zdejšího soudu [číslo] [variabilní symbol].

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 64 426,44 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 432 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 160 772,70 Kč sestávající z částky 7 540 Kč za každý z žalobkyní vyúčtovaných sedmi úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení; podání ze dne 20. 11. 2019 obsahující vyjádření žalobkyně k tvrzením a důkazním návrhům žalovaného; podání ze dne 11. 2. 2020 obsahující otázky pro svědkyni vyslechnutou v rámci civilního dožádání před Okresním soudem v Děčíně, jehož se neúčastnila; účast na čtyřech z pěti jednání soudu, jež se uskutečnila ve dnech 9. 4. 2019, 22. 10. 2019, 28. 1. 2020, 13. 10. 2020 a 19. 11. 2020), sedm náhrad hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále náhrada cestovních výdajů v souhrnné částce 1 514,44 Kč dle § 13 odst. 5 a. t. za dvě cesty k soudnímu jednání ze sídla advokátky žalobkyně v [obec] do sídla zdejšího soudu a zpět v délce 64 km osobním realizovanou v roce 2019 osobním vozidlem [anonymizováno], [registrační značka], na dieselový pohon s průměrnou spotřebou 5,4 l na 100 km při ceně pohonné hmoty ve výši 33,60 Kč za 1 litr motorové nafty a amortizaci vozidla 4,10 Kč na 1 km podle § 1 písm. b) a § 4 písm. c) ministerské vyhlášky č. 333/2018 Sb. (tj. 2 × 378,52 Kč), a za dvě cesty k soudnímu jednání ze sídla advokátky žalobkyně v [obec] do sídla zdejšího soudu a zpět v délce 64 km osobním realizovanou v roce 2020 osobním vozidlem [anonymizováno], [registrační značka], na dieselový pohon s průměrnou spotřebou 5,4 l na 100 km při ceně pohonné hmoty ve výši 31,80 Kč za 1 litr motorové nafty a amortizaci vozidla 4,20 Kč na 1 km podle § 1 písm. b) a § 4 písm. c) ministerské vyhlášky č. 358/2019 Sb. (tj. 2 × 378,70 Kč) a dále náhrada dle § 14 odst. 1, 3 a. t. za 16 půlhodin času promeškaného jízdou ke čtyřem soudním jednáním po 100 Kč.