12 C 286/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Procházkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o: nedodržení nájemní smlouvy <b>I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen žalobkyni zpřístupnit mi byt [číslo] v domě na adrese [adresa] (tzn. ve stavbě [adresa] na pozemku [parcelní číslo] v obci [obec], KÚ [obec], zapsaném u KÚ pro [územní celek], [stát. instituce], na [list vlastnictví]), tj. předat k tomuto bytu klíče, odstranit případné další překážky, které by bránily v přístupu do bytu, a umožnit tento byt užívat v souladu s nájemní smlouvou ze dne 28. 6. 2019, se zamítá</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 8 712 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.</b> 1. Žalobkyně se domáhala předání klíčů k bytu s tím, že nebyla dodržena nájemní smlouva a zpřístupněna bytová jednotka [číslo] [ulice a číslo] v [obec] – [obec]. Zdůraznila, že jí nebylo umožněno předmětný byt na základě smlouvy užívat, neboť k němu neobdržela klíče.

2. K dohodě o zániku nájmu bytu, která byla předložena protistranou, uvedla, že nájemní vztah přesto nadále existuje. Žalovaný sice v bodě 3. svého vyjádření odkázal na Dohodu o zániku nájmu, ze dne 1. 7. 2019, avšak tuto dohodu žalobkyně nepodepsala, má jít o podpis fingovaný. Dohoda o zániku nájmu je tedy nicotná a nemělo by se k ní jakkoli přihlížet, neboť z její strany nebylo směrem k této dohodě učiněno žádné jednání a ani její vůle nesměřovala k jakékoli dohodě o zániku nájmu. Logicky proto nevlastní žádný originál této dohody, u něhož bych mohla pomocí písmoznaleckého posudku ověřit pravost dohody, již popírá. V této souvislosti upozornila na to, že kvalita a rozsah jejích tvrzení vyvrací domněnku dle § 565 OZ tj. uznání pravosti a správnosti listiny. V této souvislosti dále odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2670/98 s tím, že u dohody o zániku nájmu popírá přímo její pravost, nikoli pouze správnost (pravdivost). Příznivé právní důsledky z fingované dohody o zániku nájmu pro sebe v tomto případě zjevně odvozuje a soukromé listiny se dovolává žalovaný. Důkazní břemeno tak spočívá na žalovaném, a pokud jej nebude schopen unést a prokázat pravost dohody o zániku nájmu, měl by soud přisvědčit žalobě. Pokud by soud naopak uznal dohodu o zániku nájmu jako pravou jen proto, že žalobkyně sama nepředložila, šlo by o vadu řízení. Posouzení pravosti mého podpisu na dohodě o zániku nájmu, který žalobkyně považuje za fingovaný, je záležitostí vyžadující odborné posouzení. Jak uvádí Nejvyšší soud například ve svém rozhodnutí ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5362/2014, soud„ není oprávněn odborně posuzovat určité pro rozhodnutí významné skutečnosti (tedy ani posuzovat pravost či nepravost podpisu té které osoby na listině) ", přičemž v rozsudku ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1599/99 Nejvyšší soud konstatuje, že„ pokud soud sám posoudí skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí, aniž ohledně těchto skutečností provedl znalecké dokazování, jde o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci". Navrhla proto, aby soud za předpokladu, nachází-li se údajný originál dohody ve spise, aby soud ustanovil znalce z oboru písmoznalectví, který by potvrdil, zda je její podpis na této listině pravý či nikoli. Žalobkyně souhlasila s tím, že nájemní smlouvu, o níž svůj nárok opírá, nepodepisovala v přítomnosti žalovaného. Učinila taku na bytovém odboru [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], kam ji dovedla paní [příjmení] ze společnosti [právnická osoba], [IČO]. [příjmení] [příjmení] s panem [příjmení] jí nabídli„ výměnu nájmů". Ta měla proběhnout tak, že do bytu [číslo] který jsem obývala (a stále při trvajících soudních řízeních obývám) v [anonymizováno] ulici [číslo], se nastěhuje pan [jméno] [jméno], zatímco žalobkyně se nastěhuje do bytu [číslo] na [anonymizováno] [číslo], jehož vlastníkem je žalovaný. To vše se mělo stát za podmínky uhrazení dluhu na nájemném a za podmínky, že s ní bude uzavřena nájemní smlouva k bytu č, [anonymizováno] na [anonymizováno] [číslo]. Když žádala o zpřístupnění bytu, odpověděl jí dne 12. 12. 2019 právní zástupce žalovaného dopisem, že si žalovaný není vědom uzavření nájemní smlouvy, na jejímž základě se domáhám nájmu předmětného bytu. Ve vyjádření k žalobě ze dne 17. 1. 2020 žalovaný píše, že pokud se mnou uzavřel nájemní smlouvu, pak nedošlo k podpisu obou stran současně, a zároveň předložil dohodu o zániku nájmu. V dopise ze dne 12. 12. 2019 o zániku nájmu nereferoval. I proto žalobkyně argumentuje fingovanou dohodou o zániku nájmu.

3. Žalovaný nárok žalobkyně uplatněný žalobou neuznal, a to ani zčásti. Na svou obranu uvedl, že je vlastníkem nemovitosti, v níž se nachází celkem několik desítek bytových jednotek. Většinu nájemců žalovaný osobně nezná. Má za to, že také se žalobkyní se nezná a nikdy s ní osobně nejednal. Pokud se žalobkyní uzavřel nájemní smlouvu, nedošlo k tomu tím způsobem, že by účastníci coby smluvní strany smlouvu podepisovali současně. Nájemní poměr mezi žalovaným jako pronajímatelem a žalobkyní jako nájemkyní však neexistuje. Žalovaný založil do spisu dohodu o zániku nájmu bytu, podle které se účastníci dohodli o zániku nájmu bytu [číslo] v [anonymizováno] podlaží o velikosti 0 + 1 ke dni 1. 7. 2019 a to, co je obsahem uvedené listiny, také tvrdí na svoji obranu. Žalovaný k tomu uvádí, že také tuto listinu účastníci nepodepisovali současně. Žalovaný zdůraznil, že mezi účastníky žádný nájemní vztah neexistuje.

4. V dalším svém podání vyjádřil nejprve pochybnosti o tom, zda písemná podání adresovaná soudu v předmětném řízení jsou skutečně projevem žalobkyně, a to s ohledem rozdílnou úroveň jejich obsahu. Poukázal na to, že je zapotřebí postavit najisto, které jsou skutečným projevem vůle žalobkyně, a které nikoli. Podle žalovaného nejde o erudovaná vyjádření, a to i včetně podání datovaného 20. července 2020, u které ho vzniká - alespoň podle kopie podání – pochybnost také o podpisu žalobkyně, který se jeví„ obtahován“ nebo mechanicky přenesen z jiné listiny. Tyto námitky žalovaného se týkají také domnělých tvrzení žalobkyně o tom, že nepodepsala dohodu o zániku nájmu bytu, že její podpis na dohodě je fingovaný anebo že nevlastní originál této dohody. Žalovaný v souvislosti s projednávanou věcí odkázal na soudní řízení vedené před Obvodním soudem pro Prahu 3 pod sp. zn. [spisová značka], kde se žalobkyně vyskytuje v procesním postavení žalované. V řízení před Obvodním soudem pro Prahu 3 podle informace žalovaného došlo k vyhlášení prvoinstančního rozsudku, jímž byla žalobkyni (v tamním řízení žalované) uložena povinnost vyklidit byt na adrese [adresa], [PSČ] [obec], a v odvolání žalobkyně (v tamním řízení žalovaná) se mimo jiné tvrdí, že nepodepsala dohodu o zániku nájmu bytu v domě žalovaného. Žalovaný však nepovažoval námitku pravosti listiny nebo nedostatek podpisu žalobkyně na listině za relevantní, neboť není zřejmé, že takovou námitku vznesla sama žalobkyně. Během ústního jednání popřel žalovaný dále pravost podpisu na smlouvě o nájmu bytu ze dne 28. 6. 2019 s tím, že si není vědom jejího uzavření. <b><i>5. Podle § 565 o.z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.</b></i> <b><i>Podle § 101 odst. 1 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Podle odst. 2 o. s.ř. nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. Podle odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.</b></i> 6. Soud provedl důkazy listinami, které svědčily jak o existenci tak i privaci nájemního poměru mezi účastníky (smlouvu o nájmu bytu ze dne 28. 6. 2019 a o dohodu o zániku nájmu bytu ze dne 1. 7. 2019). Obě tyto pro účastníky významné listiny strany sporu popřely. Popření se v obou případech dotýkalo pravosti listin. Soud proto v souladu s rozhodovací praxí nadřízených soudů, byl připraven zatížit důkazním břemenem vždy tu stranu, která z jí předložené listiny pro sebe vyvozovala příznivé následky (viz ust. § 565 o. z., dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2670/98, 23 Odo 1722/2006, 29 Cdo 3478/2007, 28 Cdo 788/2019). Se zřetelem k tomu, že nárok, jehož se žalobkyně dovolává, byl konstituován na bázi smlouvy nájemní ze dne 28. 6. 2019, záleželo na ní, aby v prvé řadě prokázala pravost smlouvy o nájmu bytu, a to v souladu s postupem, který sama navrhla vůči dokumentu předloženému žalovaným.

7. Protože se ale žalující strana, ač řádně předvolána, k jednání bez omluvy nedostavila, nemohl soud přistoupit k hmotněprávnímu poučení. Bez toho nebylo možné ve sporu uspět. Soud plánoval u ústního jednání žalující stranu vyzvat jednak k předložení originálu nájemní smlouvy (bez originálu listiny nelze podrobit pravost podpisu zkoumání a nelze pravost listiny posoudit – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4253/2019) a jednak k navržení důkazů o tom, že soukromá listina, z níž vyvozuje svůj nárok, je dokumentem pravým (nezfalšovaným, nepozměněným). Důkazním břemenem zatížená strana v obdobných případech navrhuje zpravidla podrobit listinu znaleckému zkoumání (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 617/99).

8. Se zřetelem k tomu, že podle judikatury nadřízených soudů poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen s tím, že jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 685/2016). Jelikož se v posuzovaném případě strana žalující nedostavila k jednání, nemohla být poučena o své hmotněprávní povinnosti. Také podle Městského soudu v Praze sp. zn. 14 Co 426/2002 se poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 2, 3 o. s. ř. poskytují jen účastníkovi (jeho zástupci, zmocněnci), který je u jednání přítomen s tím, že jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (zástupce, zmocněnce), tedy zabránil-li účastník (zástupce, zmocněnec) svou nepřítomností soudu, aby mu poskytl potřebná poučení, nemůže být absence poučení dle § 118a odst. 1, 2, 3 o. s. ř. vadou řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jen z důvodu, aby bylo možno poskytnout nepřítomnému účastníkovi (zástupci, zmocněnci) uvedené poučení, není potřebné jednání odročovat. Přitom není rozhodné, zda se účastník (zástupce, zmocněnec) nedostavil k jednání omluveně či bez omluvy.

9. Soud z výše uvedených úvah sumarizuje, že ačkoli si žalující strana byla vědoma své povinnosti doložit pravost své stěžejní listiny, neboť z ní vyvozuje vznik a trvání nájemní smlouvy, tj. pro sebe příznivé právní důsledky, nevyvinula za stavu jejího popření dostatečnou aktivitu. Žalobkyně navzdory své procesní i hmotněprávní povinnosti zůstala nečinná, a proto si pro absenci důkazu o kvalitě nájemní smlouvy nepříznivé následky sama přivodila. S odkazem na posloupnost vzniku smluvních dokumentů a právních následků z nich plynoucích, je vhodné už jen dodat, že povinnost žalobkyně doložit pravost nájemní smlouvy, neboli prokázat vznik a trvání nájemního vztahu, logicky předchází povinnosti žalovaného doložit její zánik.

10. Primárně tedy spočívalo břemeno tvrzení a důkazní na straně žalující. Podle §101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost dle § 120 o. s. ř., event. dle poučení soudu v rozsahu příslušné právní normy, jež na posuzovaný stav dopadá, doplnit svá skutková tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání. Bez součinnosti žalobkyně se soudem nelze žalobnímu požadavku vyhovět s tím, že nemožnost adresovat poučení dle §118a o.s.ř. žalující straně u jednání, není důvodem pro odročení jednání.

11. Jen na okraj soud dodává, že nebylo důvodu považovat skutková tvrzení žalovaného za nekonzistentní, jak naznačuje žalobkyně. Od počátku žalovaný vyjevil své pochybnosti o pravosti nájemní smlouvy, připustil-li, že pokud smlouva přece existuje, neuvědomuje si, že by takovou či obdobnou smlouvu s žalobkyní uzavíral. Jeho obranná tvrzení korespondují s textem dopisu právního zástupce žalovaného ze dne 12. 12. 2019 (mimochodem listiny ve sporu nezpochybněné), pokud se zde uvádí, že žalovaný si není vědom uzavření nájemní smlouvy, na jejímž základě se žalobkyně domáhá nájmu bytu. Při všeobecných pochybnostech o pravosti hlavních listin předestřených soudu účastníky, žalovaný z pochopitelných důvodů přistoupil v prvé řadě k popření smlouvy o nájmu bytu ze dne 28. 6. 2019 s tím, že teprve kdyby byla její pravost prokázána, vznikla by obdobná důkazní povinnost na jeho straně.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byla v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 712 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále též „a. t.”), když hodnotu věci nebo práva lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, resp. nelze ji zjistit vůbec, a nadto v a. t. není stanoveno jinak, z tarifní hodnoty 10 000 Kč v částce 1 500 Kč za každý ze 4 úkonů právní služby účelně učiněných zvoleným advokátem žalobce, ve smyslu § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, vyjádření ze dne 17. 1. 2020, vyjádření ze dne 22. 8. 2020 a účast na jednání dne 21. 4. 2022), celkem tedy 6 000 Kč, dále náhrady hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za každý ze 4 úkonů právní služby, celkem tedy 1 200 Kč, a dále z jednadvacetiprocentní daně z přidané hodnoty z částky 7 200 Kč ve výši 1 512 Kč.