12 C 303/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Procházkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 094 746 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit částku 4 189 391 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 5. 12. 2017 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení, jejíž výše bude určena a splatnost stanovena samostatným usnesením.</b> <b>III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 4 náhradu nákladů státu ve výši, jež bude určena a splatnost stanovena samostatným usnesením.</b> 1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 4, 189.391 Kč s příslušenstvím. Žaloba ohledně nároku v částce 2,094,746 a ohledně nároku v částce 2, 094.645 Kč byla odůvodněna tím, že v důsledku neoprávněné manipulace žalovaného s bezpečnostní schránkou, již měla žalobce od žalovaného v pronájmu, vznikla žalobkyni škoda. Žalobce do bezpečnostní schránky uložil drátky a granulát čistého zlata o hmotnosti 2 635 gramů v plastovém sáčku označeném písmeny„ [anonymizováno]“ a v případě druhého obsahu plastové sáčku označeného slovem„ [příjmení]“ zlato o hmotnosti 2364,88 g. Oba předměty představovaly zástavy, které [jméno] [jméno] poskytl žalobci na základě smlouvy o zápůjčce a [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] na základě kupní smlouvy na movitou věc, která byla posléze postoupena na žalobce postupní smlouvou. Žalobce poukázal na to, že žalovaný bez jeho přítomnosti otevřel bezpečnostní schránku a manipuloval s jejím obsahem v rozporu s podmínkami smlouvy o nájmu schránky a v důsledku toho došlo k záměně čistého zlata umístněného ve schránce za náhražky v podobě bezcenného nebo méně hodnotného kovu. Žalobce neuvedl, o jakou manipulaci se v době od 2. 8. 2016 (uložení předmětu zástavy do schránky) do 24. 5. 2017 (vědomí žalobce o otevření schránky) jednalo.

2. Žalovaný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby, neboť žalobce neprokázal svá žalobní tvrzení. Uvedl, že podle smlouvy (č.l. II, odst. 1) nesmí celková hodnota věcí uložených ve schránce překročit 1 000 000 Kč. Žalobce toto ustanovení porušila. Žalobce neprokázal, že ve schránce bylo uložené čisté zlato, neboť spol. [právnická osoba] nemá oprávnění vydávat dokumenty o povaze materiálu a ryzosti. V této společnosti navíc působil [jméno] [jméno] několik let jako společník. Po incidentu žalobce požádal o posouzení Puncovní úřad, kdežto před uložením zástavy si vystačila s dokumentem nulové právní síly. Z dokumentu pouze vyplývá, že byla ve [právnická osoba] uložena zástava, kterou tvořil granulát o 2 365 gramech čistého zlata; tato gramáž je však uvedena na jiném plastovém sáčku, než na jakém tvrdí žalobce. O dalším postupu (kdo uzavřel sáček, jak, kdy) není ničeho z tvrzení žalobce známo. Žalobce neuvedl, jak žalovaný se sáčky manipuloval. Ze strany [anonymizováno]. [příjmení] nezaznělo, že by obsah schránky, co se obalů týče, neodpovídal tomu, co do ní dne 2. 8. 2016 vložil. Za přítomnosti dvou operativně určených zaměstnanců banky a nezávislého pracovníka agentury zajišťující ostrahu a bezpečnost pobočky, došlo k otevření schránky, protože schránka nebyla zaevidována v příslušné databázi klientů buď z důvodu technické, nebo lidské chyby. To byl i důvod, pro který nemohl žalovaný majitele schránky kontaktovat. Údajné vyhýbavé jednání tehdejší manažerky žalobce přičítal tomu, že si byla vědoma pochybení spočívajícího v chybě při evidenci schránky. Tato skutečnost však sama o sobě, podle žalovaného, neměla vliv na vznik tvrzené škody. Trezorová skříň, do níž byl obsah schránky po otevření v uzavřeném obalu umístěn, se nachází v prostorách, kde se vyskytují bezpečnostní schránky a přístup do ní má vždy jen jedna pověřená osoba, kterou byla v době uložení obsahu schránky paní [jméno] [příjmení], která měla klíč svěřen od 20. 7. 2016 do 30. 11. 2017 a od 1. 12. 2017 [jméno] [příjmení]. Manipulace s klíčem je evidována, při každém předaní se provádí řádná kontrola pečeti a obalu. Dále uvedla, že k pořízení zvukového záznamu z návštěvy za přítomnost notáře ze dne 2. 6. 2017 nebyl dán souhlas zaměstnanců pobočky. Během této návštěvy byla pouze ověřována neporušenost obalů a pečetí, nikoliv samotný obsah balíčků. Údajné zlato bylo po celou dobu až do rozstřižení balíčků [anonymizováno]. [příjmení] před odběrem vzorků dne 4. 12. 2017 umístěno v zapečetěných a neporušených balíčcích.

3. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvádí následující. Žalobce uložil do schránky původně dva balíčky -„ [anonymizováno]“ a„ [příjmení]“. V balíčku [anonymizováno] se nacházel jeden sáček s drátky zlata o hmotnosti 2 635 gramů a tento obsah sloužil jako zástava v souvislosti se smlouvou o zápůjčce uzavřenou s panem [jméno]. V balíčku [příjmení] se nacházely dva sáčky, jeden s drátky zlata, druhé s granulátem zlata, přičemž jejich obsah dosahoval hmotnosti 2 635 gramů. Hmotnosti byly na obou balíčcích uvedeny. Během návštěvy dne 4. 12. 2017 byly ze všech tří sáčků odebrány tři vzorky, které se následně rozdělili mezi [anonymizováno]. [příjmení], [anonymizováno] [příjmení] (bývalého advokáta žalobce) a pana [příjmení] (jednatel spol. [anonymizována dvě slova]). Pracovnice Puncovního úřadu vrátila dva vzorky, v nichž se nacházely drátky s tím, že se nejedná o zlato, ale o slitinu železa a niklu. Balíček [anonymizováno] tedy po 4. 12. 2017 obsahoval drátky. Zbylý obsah balíčků se dále nachází v trezoru žalovaného a je možno ověřit jejich složení. K důkazu audiozáznamem není potřeba souhlasu pracovníků žalovaného. Limitaci hodnoty obsahu schránek žalobce považoval za omezení povinnosti k náhradě újmy a jedná se tedy dle §2898 o. z. o zdánlivé ujednání a ujednání uzavřené adhezním způsobem, nevýhodné pro slabší stranu dle § 1800 odst. 2 o. z. Společnost [anonymizována dvě slova], je registrována u Puncovního úřadu a jejími předměty živnosti jsou mj. výroba a hutní zpracování železa, drahých a neželezných kovů a jejich slitin, testování, a dále měření, analýzy a kontroly.

4. Soud zjistil následující skutkový stav. Mezi stranami se stalo nesporným, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na jejímž základě si žalobce pronajal bezpečnostní schránku [číslo] u pobočky žalovaného se sídlem [adresa], dne 2. 8. 2016 (prokázáno smlouvou o nájmu bezpečnostní schránky ze dne 2. 8. 2016). Žalobce do schránky prostřednictvím [anonymizováno]. [příjmení] vložil plastový sáček opatřený označením„ [anonymizováno]“ a plastový sáček označený jménem„ [příjmení]“. Tyto sáčky byly opatřeny pečetěmi, každý z nich třemi - první s označením [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] [číslo], druhý s označením [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] [číslo] (prokázáno notářskými zápisy [anonymizována dvě slova] [rok] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok]). Dne 13. 10. 2016 žalobkyně přistoupila k otevření předmětné schránky za přítomnosti 2 zaměstnanců banky a jednoho člena bezpečnostní agentury a obsah schránky přemístila do trezoru banky (prokázáno protokolem o otevření bezpečnostní schránky ze dne 13. 10. 2016, výslechem [anonymizováno]. [jméno] [příjmení]). Dne 24. 5. 2017 [anonymizováno]. [příjmení] navštívil pobočku žalované a tehdy také zjistil, že schránka byla protokolárně otevřena v rozporu se smluvním ujednáním. Za jeho účasti byl obsah bezpečnostní schránky, uložený v zapečetěném obalu banky otevřen, aby si prohlédl obě obálky. Aniž by si prověřil jejich obsah, byly uloženy opět do bezpečnostního obalu banky, jenž byl zapečetěn a [anonymizováno]. [příjmení] jej vlastnoručně podepsal (nesporná tvrzení účastníků, prokázáno výpovědí [anonymizováno]. [jméno] [příjmení]). Dne 2. 6. 2017 se uskutečnila schůzka, jejíž průběh dokumentuje notářský zápis [anonymizována dvě slova] [rok]. Obal byl po potvrzení pravosti vlastnoručního podpisu [anonymizováno]. [příjmení] opět otevřen a vyňaty 2 menší obaly bez pečetí s tím, že v každém se nacházel jeden balíček. Ty byly zapečetěny 3 pečetěmi. Oba zapečetěné balíčky prohlédl [jméno] [jméno] a konstatoval, že nejsou porušeny. Následně se balíčky opět vložily do původních obalů a uložily do nového ochranného obalu banky, který [jméno] [jméno] a [anonymizováno]. [příjmení] zalepili a posléze jej manažerka pobočky [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] opatřila 5 kusy nálepek s logem banky (prokázáno notářským zápisem [anonymizována dvě slova] [rok]). Za účelem vyhotovení notářského zápisu se konala další schůzka v pobočce banky dne 4. 12. 2017, během níž došlo k ověření odebraných vzorků. Bylo odebráno z neporušených balíčků opatřených pečetěmi po jejich rozstřižení [anonymizováno]. [příjmení] celkem 9 vzorků, po 3 z každého obalu. Ty byly následně rozděleny po 3 vzorcích mezi [anonymizováno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a 3 odvezl [anonymizováno]. [příjmení] za doprovodu notáře ke zkoumání Puncovnímu úřadu. V závěru se konstatuje, že podle Puncovního úřadu ohledně 2 vzorků ve tvaru válečků se nejedná o zlato, ale o slitinu železa a niklu a pracovnice úřadu tak převzala k certifikaci jen poslední vzorek (granule), který osahoval stříbro (prokázáno notářským zápisem [anonymizována dvě slova] [rok] [anonymizováno] [spisová značka])

5. Sporné mezi stranami zůstalo, zda jednání žalované spočívající v porušení smlouvy o nájmu bezpečnostní schránky může být kladeno do příčinné souvislosti s žalovaným tvrzenou záměnou předmětů úschovy.

6. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce následovně: <b><i>Podle § 2913 odst. 1 o.z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.</b></i> O vztah příčinné souvislosti se podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 1437/2006 ze dne 20. 3. 2008 jedná, vznikla-li škoda následkem porušení právní povinnosti škůdce či právem kvalifikované okolnosti, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu (škodné události), ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (jde o tzv. řetězec postupně nastupujících příčin a následků), více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. Časové hledisko pak není rozhodujícím a jediným kritériem a příčinnou souvislost nelze zaměnit za souvislost časovou, neboť újma může být důsledkem škodné události, i když nevznikla v době škodné události, ale později (srov. rozsudek NS ČR ze dne 30. 11. 1990, sp. zn. 1 Cz 86/90, publikovaný pod č. 7 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1992). Na druhé straně řetězec příčin nezakládá příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá, skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující. Příčinná souvislost je přerušena např. v těch případech, kdy bezprostřední příčinou škody je skutečnost, která je již sama následkem, za nějž škůdce odpovídá z jiného právního důvodu, nebo tehdy, je-li vznik újmy vyvolán bezprostředně okolností, která nemá věcný vztah k počínání škůdce. <b><i>Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o.z.“) (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</b></i> <b><i>Podle § 619 odst. 1 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2) Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.</b></i> <b><i>Podle § 620 odst. 1 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.</b></i> <b><i>Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.</b></i> 7. Příznačný je pro posuzovaný případ záměr žalobce dosáhnout teprve prostřednictvím dokazování skutkového fundamentu, což není přípustné. Žalobce formuloval příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti ze strany žalobce a následkem nejednoznačně, když popis způsobu aktivního jednání neboli záměny předmětu úschovy nezasadil do určitého časového bodu v rámci udaného rozmezí od 2. 8. 2016 až do 24. 5. 2017. Žalobce své obecné tvrzení o záměně předmětu úschovy situoval do širokého časového rozpětí od 2. 8. 2016 až do 24. 5. 2017, aniž specifikoval subjekt a modus jednání, které měly vést k tvrzenému následku. V jeho původních skutkových tvrzeních se objevil pouze zobecňující poukaz na protiprávní chování žalobce, které bez individualizované příčinné souvislosti mělo vyvrcholit újmou na majetku žalobce. Jinými slovy měl, podle žalobce, rozpor jednání žalovaného se smlouvou o nájmu bezpečnostní schránky, umožnit blíže neurčenému subjektu blíže neurčeným způsobem nahradit ryzí zlato ve vlastnictví žalobce a [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] falzifikátem. Žalobce si zajistil projednatelnost neurčitě vystavěného skutkového základu alespoň tím, že neúplným popisem skutkově nastolil úroveň pasivní potence, nehledě na absenci deskripce subjektu i aktu uskutečnění, a zasadil ji bez vymezení konkrétního okamžiku důsledně do časového rozmezí, v němž neměl mít průkazně nad schránkou a jejím obsahem žádnou kontrolu. Žalobce za přetrvávající privace významných skutkových tvrzení vytkl žalovanému, že v rozporu se smluvním ujednáním vyzvedl obsah schránky a přemístil jej bez jeho vědomí do trezoru banky. Soud zdůrazňuje, že žalobce nesplnil ani podmínku dostatečně konkretizovaného skutkového stavu (děje), který by mohl příčinně propojit s následkem. Chybějící vylíčení aktivního jednání subjektu (osoby) spočívající v záměně předmětu úschovy, při existenci plurality verzí záměny předmětu zástavy, zabránila soudu v jednoznačném skutkovém závěru o vzniku škody zaviněné žalovaným. Nelze odhlédnout ani od faktu, že i kdyby soud proti všem pravidlům stanoveným v občanském soudním řádu dospěl k závěru o příčinné souvislosti mezi porušením smlouvy a tvrzeným následkem, nebyla by splněna podmínka podstatné příčiny vůči žalobcem deklarované finanční újmě (sp. zn. I. ÚS 312/05). Není právně podstatnou příčinou vzniku škody protiprávní jednání žalovaného spočívající ve vynětí obálek ze schránky a jejich umístění do trezoru. Teorie ochranného účelu je založena na tom, že dlužník neodpovídá za všechny následky porušení smlouvy, nýbrž jen za porušení těch zájmů, které leží věcně ve směru a v rámci smlouvou převzatých povinností. Jestliže však ze strany žalobce nebyla bezpečně skutkově tvrzena příčinná souvislost mezi porušením smlouvy a vzniklým následkem, nemožno organicky vyvodit konkluzi o tom, že právě otevření schránky žalovaným a umístění předmětu smlouvy do trezoru banky by samo o sobě, bez aktivity žalobcem neoznačeného činitele, muselo nutně vést k uskutečnění záměny. Není v lidských silách předvídat při přemísťování obsahu bezpečnostní schránky, že žalobce předtím porušil smluvní ujednání, překročil-li nejvyšší přípustnou hodnotu předmětu úschovy (ve vazbě na žalobou uplatněnou výši škody – prokázáno smlouvou o nájmu bezpečností schránky, jejíž nedílnou součástí jsou produktové obchodní podmínky nájmu bezpečnostních schránek v sejfu, jmenovitě čl. II. odst. 1 odstavec druhý), ani že vytýkaným pochybením banky (nesporná tvrzení účastníků) by mohlo dojít k záměně předmětu smlouvy. Bez přičinění konkrétní osoby by mohlo logicky při nakládání žalovaného dojít leda ke ztrátě obsahu nikoli bez příčiny k aktualizaci možnosti záměny. Každopádně lze uzavřít, že vznik této formy škody je pro optimálního pozorovatele nepředvídatelný (sp. zn. I. ÚS 312/05).

8. Za podstatný soud taktéž považuje střet dvou jednání, která v obou případech vykazují znaky protiprávnosti. Na pozadí toho je generální výtka žalobce právně rozporného jednání žalovaného devalvována. Ochrany práva se nemůže poukazem na nepoctivé jednání druhého dovolat ten, který se sám smluvnímu ujednání s druhým protiví (prokázáno smlouvou o nájmu bezpečností schránky, jejíž nedílnou součástí jsou produktové obchodní podmínky nájmu bezpečnostních schránek v sejfu, jmenovitě čl. II. odst. 1 odstavec druhý).

9. K výtce neoprávněnosti soud dále podotýká, že poukaz žalobce na další smluvní prohřešek žalovaného, který tkví ve faktu, že jej o otevření schránky nevyrozuměl, není důvodný. Z výpovědi [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] i protokolu o otevření bezpečnostní schránky soud totiž zjistil, že zásah do bezpečnostní schránky žalobce se udál z důvodu nesprávné evidence smluv bankou, proto se také při absenci smlouvy považovala bezpečnostní schránka za neobsazenou. Z výslechu [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] je přitom zřejmé, že nenalezla ručně sepsanou smlouvu o úschově, a proto teprve ztotožněním majitele v souvislosti s návštěvou [anonymizováno]. [příjmení], bylo možné s ním vstoupit v jednání. Svědkyně vypověděla, že žalobce s ohledem na porušení smluvní povinnosti banky vyjádřil pochybnost (prokázáno svědectvím [anonymizováno]. [příjmení]) o nedotčenosti předmětu úschovy, avšak i poté, za stavu možného výskytu drahých kovů v obálkách, ponechal zástavy na místě bankou uloženém. Pouze stvrdil svým podpisem obálku, do níž byly vloženy zapečetěné sáčky s obsahem původně uloženým v již zrušené bezpečnostní schránce (prokázáno protokolem ze dne 24. 5. 2017, výslechem [anonymizováno]. [jméno] [příjmení]). Z chování [anonymizováno]. [příjmení] je tak zřejmé, že proti setrvání předmětu úschovy v bankovním tresoru nic nenamítal, netrval – pro větší bezpečnost – na změně místa ani dalších podmínek uchování cenného obsahu v rámci bankovní pobočky před prověřením předmětu zástavy za účasti notáře (prokázáno sv. výpověďmi [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], z notářského zápisu [anonymizována dvě slova] [rok]).

10. Žalobcovu nerozhodnost ve vlastních skutkových tvrzeních a důvod, pro který nebyl mechanismus záměny vůbec popsán ani časově konkretizován, dotváří žalobcův požadavek o předložení údajů o nakládání se zástavou v rozhodném období žalovaným na jedné straně a důkazní návrhy stran výslechů svědků, kteří byli přítomni u otevření bezpečností schránky odvrtáním zámků na straně druhé (prokázáno protokolem o otevření bezpečnostní schránky v sejfu ze dne 13. 10. 2016, svědeckou výpovědí [anonymizováno]. [jméno] [příjmení]).

11. Přestože soud vlivem žalobcova informačního deficitu zavázal žalovaného poskytnutím žalobci chybějících informací a vyslechl svědka, jenž byl přímo účasten zpřístupnění bezpečnostní schránky, nebo následného ukládání předmětu smlouvy o bezpečnostní schránce do bankovního sejfu a svědka, který se účastnil sepisu notářského zápisu, postrádal i nadále - přes opakovaná hmotněprávní poučení žalobce, naposledy v rámci poučení o kumulovaném nároku - jasný a srozumitelný popis procesu záměny zástavy ve vztahu k porušení smluvní povinnosti banky. Je totiž nepřípustné (viz sp. zn. I. ÚS 705/07 ze dne 12. 7. 2007) teprve na podkladě výslechu svědků, adresně [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jejichž slyšení žalobce navrhl, zakládat skutkový předpoklad pro úspěšné uplatnění žaloby dodatečnou identifikací základního děje a jeho sukcesivního ukotvení v čase. I to byl jeden z důvodů, třebaže z hlediska věcného posouzení případu druhotný, pro nějž soud slyšení dalších žalobcem navržených svědku přítomných spolu s [anonymizováno]. [příjmení] u zpřístupňování bezpečnostní schránky zamítl.

12. I kdyby se soud spokojil s neurčitostí tvrzení žalobce a umožnil by získat rozhodné skutečnosti v opačném sledu, než předepisuje o.s.ř. a soudní praxe (nejprve důkazní řízení až na jejich základě formulace skutkového stavu), důkazní návrh žalobce ohledně výslechu dalších svědků by soud byl nucen se zřetelem ke vzájemně korespondujícím výslechům [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří potvrdili správnost notářského zápisu ze dne 2. 6. 2017, pokládat za duplicitní. Výslechy obou svědků stvrzují v hlavních bodech jednak notářský [anonymizována dvě slova] [rok], kterému zákon samostatně, tj. i bez kontextu s důkazy dalšími, přiznává vysokou důkazní hodnotu, jednak protokol o otevření bezpečností schránky v sejfu ze dne 13. 10. 2016. Ze všech těchto důkazních prostředků nevyplývá, že by někdo další od 2. 8 2016 do 13. 10. 2016 mohl bez fyzické přítomnosti žalobce s předmětem úschovy nakládat (prokázáno výslechem [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], podle níž měl klíč klient, bez něhož nebylo možné schránku zpřístupnit). V souvislosti s otevřením bezpečnostní schránky dne 13. 10. 2016 bylo nakládání s předmětem úschovy střeženo vedoucí příslušné pobočky [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], zaměstnancem banky z bezpečnostního úseku [jméno] [příjmení] a pracovníkem bezpečnostní služby [jméno] [příjmení]. Obsah schránky byl za jejich účasti vyňat z bezpečnostní schránky a po sepisu protokolu umístěn do trezoru banky při zachování veškerých bezpečnostních pravidel. Kontrola do místnosti, v níž se bankovní trezor nacházel, byla zajištěna kamerou a bezpečnostním kódem a klíčem pro vstup do trezorové místnosti, uloženého v jiném sejfu banky. Tato ochrana byla dále posílena dalším bezpečnostním kódem a klíčem ke vstupu do vlastního trezoru, kde se předmět zástavy po tomto datu nalézal (prokázáno výslechem [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], interními pokyny žalovaného označenými [anonymizováno] – Trezorové klíče a kódy). Způsob zajištění byl shledán dostačujícím, odpovídal totiž hodnotě věcí, které mohly být uloženy v bezpečnostní schránce, tj. hodnotě 1.000.000 Kč. Sám žalobce zjevně považoval takové zajištění za dostačující k bezpečnému uskladnění věcí v hodnotě okolo 4.020.000 Kč (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 2. 8. 2016, smlouvou o podílu na obchodním zisku ze dne 19. 5. 2017 včetně dodatku čís. 1 ze dne 19. 5. 2017, smlouvou o zajišťovacím převodu práva ze dne 19, 5. 2017 – k nároku [číslo] dále prokázáno smlouvou kupní smlouvou na movitou věc z 1. 8. 2016 – k nároku [číslo]), neboť žádné přísnější opatření po přemístění předmětu úschovy, nežli bankou přijaté, nepožadoval. Za neméně významné pak soud pokládá fakt, že bylo spolehlivě dosvědčeno, že pečetě na předmětu zástavy zůstaly od okamžiku jejich opatření až do 4. 12. 2017 podobně jako obálky umístěné v trezoru neporušené. K tomu soud dodává, že správnost obsahu notářského zápisu v tomto bodě doložil výslech svědkyně [anonymizováno]. [příjmení].

13. Soud, jak patrno z předchozích úvah, přijal konkluzi o neprůkaznosti vágně pojaté skutkové konstrukce žaloby, přesto však připustil v rámci žalobcem tvrzeného informačního deficitu, aby žalovaná vysvětlila nakládání banky s předměty úschovy v období od 2. 8. 2016, tj. od uzavření smlouvy o nájmu bezpečnostní schránky, do 24. 5. 2017, kdy se [anonymizováno]. [příjmení] dostavil do pobočky, kde se dozvěděl o porušení smluvního ujednání ve smyslu smlouvy o nájmu bezpečnostní schránky bankou. Soud s respektem k zachování ústřední zásady civilního procesu rovnosti stran volil nejprve prostředek mírnější, než je přenesení důkazního břemene s tím, že při své rozhodovací činnosti přihlédl rovněž k nedostatečnosti skutkových tvrzení na straně žalobce. Dlužno podotknout, že i přes splnění informační povinnosti žalovanou, nedostatky v žalobních tvrzeních odstraněny nebyly, ba naopak namísto precizace skutkových tvrzení dle hmotněprávního poučení soudu, uplatnil žalobce kumulativně nový nárok s téměř totožným skutkovým základem a totožnými nedostatky v elementárních tvrzeních, které provázely pořadí první nárok.

14. Na základě instrukce soudu tedy žalovaná předložila tvrzení a nakonec i důkazy, z nichž vyplýval způsob zajištění předmětu úschovy před i po jejím protiprávním aktu vlivem nedostatků v její interní evidenci smluv. Z celého žalovaným popsaného řetězce úkonů a doložené manipulace s předmětem úschovy nelze na příčinnou souvislost mezi jeho jednáním a vznikem škody usuzovat. Nevyšlo najevo, že by žalovaná strana umožnila záměnu zástav, byť se mezi stranami stalo nesporným, že smluvní povinnost žalovaného ze smlouvy o nájmu bezpečnostní schránky byla porušena. Jak z tvrzení žalobce, tak ani z informací žalovaného není možné koncipovat závěr o tom, že akt záměny zlata za falzifikát koreluje s porušením povinnosti, natož dovodit mezi těmito událostmi příčinnou souvislost. Žalobcovo tvrzení zůstalo v rovině dokazováním nepotvrzeného předpokladu majícího charakter neurčitosti při současné pluralitě dalších v úvahu přicházejících variant skutkového děje, když minimálně jedna z nich se jeví jako daleko pravděpodobnější než ta, kterou předkládá žalobce, a to s ohledem na výskyt analogického skutkového průběhu tkvějícího v záměně zlata jiným aktérem nežli žalovaným, tj. v záměně zlata [jméno] [jméno] již během umístění zástavy do obálky s pečetí (prokázáno zpráva PČR krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, [číslo jednací] ze dne 27. 8. 2019 v porovnání s dříve formulovaným předběžným názorem soudu na č.l. 100 spisu). Tato verze je dále podporována výslechem svědka [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

15. První svědek bezprostředně před soudem vypověděl o tom, že chtěl mít [jméno] [jméno] obsah schránky s drahými kovy pod kontrolou. Pokud zapůjčitel finanční částky s jeho přístupem do bezpečnostní schránky s uloženou zástavou – cenným kovem nesouhlasil, obchod zpravidla odmítl. Vždy si splnění této podmínky ověřoval na počátku obchodu, nikdy až v průběhu probíhajícího obchodu. Pokud někdo nechtěl na jeho podmínku přistoupit, dohoda nevznikla. Ve skutečnosti, při splnění jeho požadavku, docházelo k záměnám obsahu přímo v bezpečnostní schránce (to mohl činit, jestliže disponoval klíčem k bezpečnostní schránce). K tomu soud dodává, že zde přesto poněkud atypicky dohoda vznikla, i když už od počátku [jméno] [jméno] věděl, že pouze žalobce bude mít v držení klíč (prokázáno výpovědí svědka [příjmení]) a tudíž obsah bezpečnostní schránky nelze zaměnit. S přihlédnutím k praktikám [jméno] [jméno] i jeho podvodným jednáním, je možné přijmout východisko, že souhlasil-li s takovým obchodem bez zajištění přístupu do bezpečnostní schránky, musel zajistit záměnu drahého kovu za falzum dopředu, tj. během manipulace zlata při ověřování ryzosti.

16. V posuzovaném případě prověřoval vzorky [jméno] [jméno] sám, podle výpovědi svědka [jméno] [příjmení], uměl pracovat s přístrojem, zatímco sám svědek [příjmení] uměl přečíst výsledky měření kovu. [příjmení] prověřování však neznal. Ve firmě na diamaty, v níž pracoval, přístroje k měření obsluhovali jiní. [jméno] [jméno] měřil ryzost granulátů a válečků, poté tavenina z nich byla prověřována zlatníkem (zlatnictví [anonymizováno]). Záměna kovů při prověřování ryzosti [jméno] [jméno] je o to pravděpodobnější, že přítomný svědek [jméno] [příjmení] neznal techniku prověřování, resp. nevěděl, jak přístroj pracuje. Takový závěr koresponduje s případem zahájení úkonů trestního řízení, když v trestní věci [anonymizována dvě slova] postupoval [jméno] [jméno] zcela shodně (viz zpráva PČR krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, [číslo jednací] ze dne 27. 8. 2019 – citace ze str. 2- 3:„ .. při podpisu smlouvy byla deklarována [jméno] kvalita a ryzost zástavy prostřednictvím speciálního měřícího přístroje [anonymizováno]. Část zástavy byla [jméno] roztavena a předána jako testovací vzorek pro nezávislé ohodnocení ryzosti. Posléze byla předaná zástava zapečetěna do speciálního obalu. Poté co [jméno] přestal plnit, seznámili se s obsahem obálek a zjistili, že jde o bezcenné kovy bez deklarované hodnoty… K podvodnému jednání jmenovaného došlo také při měření ryzosti a kvality zástavy prostřednictvím laserového [anonymizováno].“). U žalobce tak jako v případě [anonymizováno]. [příjmení] [jméno] [jméno] své finanční závazky ze smluv o zástavě nesplnil s tím, že uplatnění nároku ze zástavy poškozených nebylo vzhledem k výše definované záměně možné. Podle zásad logiky se lze přiklonit k závěru, že k záměně došlo shodně jako v policií posuzovaném případě, za prokázaného předpokladu, že [jméno] [jméno] věděl, že nebude mít nad zástavou kontrolu v době úschovy. Proto nejspíše zaměnil vzorek již během prověřování ryzosti.

17. V neposlední řadě nelze považovat ani za vyloučené, i když méně pravděpodobné, že žalobce, který disponoval se zástavou před jejím uložením do schránky, mohl sám k záměně obsahu přistoupit. Žalobce fakt řádného nakládání s obálkou po dobu jejího držení nedoložil, svědek [jméno] [příjmení] se po jeho boku nepřetržitě toho dne nevyskytoval (prokázáno svědectvím [jméno] [příjmení] – viz dosl. citace:„ Pak jsme hodinu a dvě měli přestávku, to jsem šel na oběd. Po dobu přestávky jsme spolu nebyli. Drahé kovy se nacházely v tu dobu u pana [příjmení]. Pak jsme to šli spolu uložit do té schránky… Nešel jsem přímo do schránky. Čekal jsem v bance...“). Nehledě na to, že se žalobce pasoval do role méně důvěryhodného aktéra smlouvy o nájmu bezpečnostní schránky, pokud porušil její ustanovení. Hodnota úschovy byla smluvním ujednáním o nájmu omezena u jediné bezpečnostní schránky sumou 1, 000.000 Kč (prokázáno smlouvou o nájmu bezpečností schránky, jejíž nedílnou součástí jsou produktové obchodní podmínky nájmu bezpečnostních schránek v sejfu, jmenovitě čl. II. odst. 1 odstavec druhý), přesto před soudem žalobce dokládal, že v jedné schránce se nalézala zástava v hodnotě 4, 189.391 Kč (viz kumulace nároků v žalobcově podání ze dne 3. 12. 2020). Žalobce sice napadl v průběhu řízení znění smlouvy, jde-li o smlouvou stanovenou hodnotu předmětu úschovy, avšak svým podpisem citované ujednání srozumitelné i pro laika (natož podnikatele s vědomím rolového minima) stvrdil.

18. Za téměř stěžejní soud pro verifikaci svého skutkového a právní závěru považuje skutečnost neporušenost pečetí i zapečetěných obalů obou předmětů zástavy, o nichž soudu podala svědectví [anonymizováno]. [příjmení] a vyplývají i z obou notářských zápisů (prokázáno notářským zápisem ze dne 2. 6. 2017 a ze dne 4. 12. 2017). Kdyby soud měl připustit, aniž by k tomu byl povolán, jsa vázán zásadou projednací, že pečetě byly nahrazeny jinými, upozorňuje na to, že bylo věcí žalobce, aby si identifikaci pečetí ve smyslu smlouvy o zajišťovacím převodu práva zajistil. Jak patrno z této smlouvy uzavřené dne 19. 5. 2017 si žalobce sám svým opomenutím přivodil následek v podobě ztráty sporu před soudem. Žalobce nevyplnil v citovaném smluvním dokumentu v čl. II. odst. 3 čísla pečetí, čímž se svou ledabylostí připravil o možnost prověřit si manipulaci se zlatem v době trvání úschovy (nezapsal si čísla pečetí do smlouvy o zajištění). Z dokazování soud nezjistil, že by se při neporušenosti pečetí s obsahem zásilky ve smyslu záměny nakládalo. Pečetě porušené nebyly, proti celistvosti obalů žalobce nic nenamítal; o této skutečnosti ostatně vypovídá notářský zápis ze dne 2. 6. 2017 a neporušenost dokládá také notářský zápis ze dne 4. 12. 2017. Vyšlo-li v řízení najevo, že číselné označení pečetí, jimiž byly opatřeny oba sáčky s cenným kovem, zůstaly neporušeny, neboli se nepotvrdilo, že by kdokoli během úschovy s nimi ve smyslu záměny manipuloval, podporuje tento výsledek dokazování verzi soudu o tom, že falzifikát se nejspíše stal zástavou už před svým umístěním do schránky. Pokud žalobce namítá v protokolu o jednání, že mohly být staré pečetě vyměněny za nové, pak jeho argumentace neobstojí, neboť bylo na něm, jako na podnikateli s právním vědomím rolového minima, aby před podpisem smlouvy o zajišťovacím převodu práva doplnil řádně smlouvu o zajišťovacím převodu práva o číselná označení pečetí. Neučinil-li tak, musí být tento nedostatek přičten k tíži samotného žalobce.

19. Také v tomto ohledu je zapotřebí poukázat na rozhodnutí I. ÚS 312/05 s tím, že podle teorie ochranného účelu, ochrana předmětu úschovy sice byla účelem příslušné smlouvy, avšak nic nenasvědčuje tomu, že jejím porušením nedošlo k záměně předmětu úschovy. Ochranné pečetě zůstaly neporušené, z pohledu adekvátnosti kausálního nexu proto není podmínka pro přiznání nároku splněna.

20. Také pro druhý z kumulativně uplatněných nároku platí dosavadní úvahy soudu, neboť se oba nároky vyznačují v základu shodnými skutkovými tvrzeními, běží-li o nakládání jednak s balíčkem označeným [anonymizováno], jehož obsahem mělo být zlato o ryzosti [číslo], tj. 24 karátů, o hmotnosti 2365 g a jednak s balíčkem označeným [příjmení] o ryzosti [číslo] a hmotnosti 2364,88 g. Soud sice nejprve rozhodl o návrhu na změnu žaloby negativně, v posledku ale přehodnotil svůj postoj a postupoval tak, že do řízení zahrnul druhý uplatněný nárok. Ztotožnil se též s argumentací žalobce, že dosavadní důkazy lze použít také vůči dodatečně uplatněnému nároku, tudíž kumulativně uplatněný nárok nebylo zapotřebí z probíhajícího řízení vyloučit (sp. zn. 30 Cdo 2913/2011, 2 Cdon 535/97, 22 Cdo 2852/99). Distinkce soud shledal pouze v různých právních důvodech ustavení práva na plnění ze zástavy a v tom, že druhý z nároků byl dodatečně převeden z matky na syna (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky z 22. 8. 2018). Také stran postoupeného nároku platí, že procedura prověření proběhla na základě shodných skutkových tvrzení a dosud provedených důkazů, především výslechem svědků [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], totéž platí, jde-li o způsob nakládání s cennými kovy [jméno] [jméno] a žalobcem a dále ukládání zlata na základě smlouvy o nájmu bezpečnostní schránky i porušení povinnosti z této smlouvy (viz výslechy [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]). Žalobci se nepodařilo doplnit soudem požadovaná skutková tvrzení, natož je prokázat (§ 101 o.s.ř.) Ani po zatížení žalované strany zprostředkováním informací v rámci informačního deficitu žalobce, soud nezjistil, že by porušení smlouvy o nájmu bezpečnostní schránky automaticky vyvolalo žalobcem předpokládaný následek, neboli že k záměně obsahu obálek došlo právě v této souvislosti. Z výslechu zaměstnanců banky nevyšlo najevo, že by blíže žalovaným neurčená záměna mohla být uskutečněna během jejich zákroku (odvrtáním schránky a přemístěním obálek do trezoru banky). Bezrozpornost důkazů dokumentujících neporušenost obalů ale především pečetí neumožňuje přijetí závěru, kterého se žalobce domáhal. K tomu soud doplňuje, že rovněž na druhý nárok se vztahuje shora přijatá konkluze s tím, že zástavní protokol ke kupní smlouvě na movitou věc ze dne 1. 8. 2016 (viz čl. 2 smlouvy) nebyl předložen. Měl zůstat v držení [jméno] [jméno].

21. Jde-li o další důkazní prostředky v rozsudku dosud necitované, soud je buď nepokládal pro rozhodnutí ve věci samé za podstatné, anebo se s nimi nezabýval pro jejich duplicitu důkazy významnějšími, o něž své rozhodnutí převážně opřel (např. protokol o kontrole kalibrací spektrometru, výroční zpráva Puncovního úřadu, e-mailová korespondence mezi právním zástupcem žalobce a Puncovním úřadem, výpis z internetových stánek www. [webová adresa] o výkupu zlata s tím, že vysoká kvalita jimi používaného spektrometru, nemá vliv na posouzení věci bez existence jednoznačných skutkových tvrzení o způsobu a době tzv. záměny). Informační povinnost žalované strany byla splněna, stěžejní důkazy provedeny. U žádné s výpovědí korespondujících s notářskými zápisy nebylo stvrzeno porušení pečetí. Provádění dalších výslechů se i z tohoto důvodu jeví nadbytečným. Soudu postačovalo uskutečnění alespoň dvou svědeckých výpovědí k nakládání předmětem bezpečnostní schránky v době odvrtání a přesunu obsahu do bankovního trezoru a k okolnostem pořízení notářských zápisů dokládajících neporušenost pečetí. Žalobcem namítané zjištění výslechem svědka, z něhož vyplývá, že [jméno] [jméno] měl zlata dost, není způsobilé založit pochybnosti o bezrozporných důkazech svědčících ve prospěch žalovaného. Jde-li o důkaz policejním spisem, soud upozornil žalobce na to, že takový důkaz bez specifikace a individualizace tvrzení, která jím mají být prokázána, není důkazem způsobilým k provedení z důvodu své neurčitosti. Proto soud přihlížel jen k jednotlivým žalobcem předloženým listinám z policejního spisu, které však samy o sobě, byť by zakládaly pochybnosti o pravdivém či úplném splnění povinnosti v rámci součinnosti žalovaného s policejním orgánem, přesahují pro svou obecnost přezkumný rámec posuzované věci. I kdyby měly oslabovat postavení žalovaného, za rozhodující v dané věci se považuje to, že žalovaný nebyl schopen konstruovat ani základní skutková tvrzení o procesu výměny předmětů úschovy.

22. Žalobce vyžádal provedení důkazů zvukovým záznamem z návštěvy za účasti notáře, eventuálně z dalších jednání se zaměstnanci banky. Soud s přihlédnutím k judikatuře (sp. zn. II. ÚS 1774/14 a sp. zn. 21 Cdo 1267/2018) zkoumal, zda je provedení takového důkazu nezbytné pro objasnění skutkového stavu, když v opačném případě zde přetrvává zájem na zachování ochrany osobnostních práv osob, jejichž hlasové projevy jsou zachyceny na zvukových záznamech. Vzhledem k povaze dalších předložených důkazů nepovažoval provedení zvukových záznamů za přínosné. Průběh schůzky byl zachycen v notářském zápisu (proti jehož znění měl žalobce možnost vznášet námitky), jenž garantuje svou povahou hodnověrnost zaznamenaných úkonů (proto byl také notář k zaznamenání průběhu úkonů přizván). Předmětné zvukové záznamy navíc nejsou důkazem, z něhož by mohlo být přímo dovozeno porušení povinnosti jednoznačně definované skutkovými tvrzeními. Ze soudem zhodnoceného skutkového stavu je patrno, že neprovedení zvukového záznamu nemůže vést k závažnější újmě žalobce ve věcné rovině posuzované věci. Pro absenci vážnější újmy na straně žalobce není na místě nad míru nutnou zasahovat do osobnostních práv osob navíc s rizikem, že zvukové záznamy mohou dotýkat také osobních údajů jiných osob. Pouhé sdělení [anonymizováno] [příjmení] z e-mailové korespondence, z něhož se podává, že by k vyhotovování zvukového záznamu nepřistoupil, kdyby předtím neobdržel kladné stanovisko všech přítomných osob, nepostačuje, jelikož žalovaný s provedením důkazu zvukovým záznamem nesouhlasil, z důvodu absence průkazného souhlasu s nahráváním všech přítomných osob.

23. Dlužno se v závěru rozhodnutí ještě vypořádat s námitkou promlčení vznesenou žalovanou stranou v návaznosti na uplatnění v pořadí druhého nároku. Občanský zákoník vedle desetileté objektivní lhůty stanovil subjektivní promlčecí lhůtu v trvání tří let. Povědomí poškozeného o škůdci a výši škody se ve smyslu současné právní úpravy nepředpokládá, ale je třeba prokázat, kdy poškozený získal představu o výši škody a o tom, kdo za ni odpovídá. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí neuplatní domněnka, že promlčecí lhůta počíná běžet dnem, kdy se poškozený ve smyslu § 619 o. z. měl a mohl dozvědět o okolnostech pro počátek běhu lhůty rozhodných. Vědomost jiných subjektů než poškozeného pro účely stanovení počátku promlčecí lhůty nestačí. Soud dospěl k závěru, že poprvé se o vzniku škody včetně její výše dozvěděla poškozená ing. [jméno] [příjmení] průkazně dne 22. 8. 2018 při podpisu smlouvy o postoupení pohledávky. Z obsahu tohoto smluvního dokumentu jsou zřejmé podrobnosti vzniku škody i její výše. S ohledem na to, že od 22. 8. 2018 do uplatnění tohoto nároku před soudem dne 3. 12. 2020 tříletá lhůta neuběhla, usoudil soud, že námitce promlčení vznesené žalovanou nebylo možno vyhovět.

24. Žalující strana, bez jejíž aktivity v oblasti skutkových tvrzení nebylo možné nárok dodatečně individualizovat, natož jej prokázat, nemohla být ve sporu úspěšná. Právě na ní spočívalo břemeno tvrzení a důkazní. Podle §101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost dle § 120 o. s. ř., event. dle poučení soudu v rozsahu příslušné právní normy, jež na posuzovaný stav dopadá, předložit svá skutková tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání. Nesplnila-li žalující strana svou prvořadou povinnost tvrzení a důkazní, nezbylo soudu než žalobu zamítnout. Občanský soudní řád nepřipouští, aby podstatná skutková tvrzení byla formulována až sekundárně, po provedeném dokazování. V posuzované věci zůstal i po koncentraci řízení základ nároku nevyjasněn. Záleželo výhradně na žalující straně, aby si při uplatnění svého nároku počínala obezřetně a v rámci dostatečně dlouhé lhůty na podkladě předběžného poučení soudu předložila individualizovaná skutková tvrzení a k jednotlivým skutkovým tvrzením připojila tomu odpovídající důkazní návrh, důkazní prostředek, a to ať na základě poučení k právní kvalifikaci ohledně náhrady škody nebo bezdůvodného obohacení. Poněvadž nedostála své povinnosti, nebylo možné zabránit pro ni nepříznivému následku. Soud s odkazem na shora uvedené úvahy rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaný byl ve sporu zcela úspěšný a náleží mu proto po právu náhrada nákladů vzniklých v tomto řízení vůči žalobci. Výši a splatnost náhrady nákladů řízení soud určí dodatečně, v samostatném rozhodnutí v souladu s § 155 odst. 1 větou druhou, částí za středníkem o. s. ř.

26. O náhradě nákladů státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., když stát má právo na náhradu nákladů řízení, které platil, proti procesně neúspěšnému žalobci. Výši náhrady nákladů státu soud v souladu s § 155 odst. 1 větou druhou, částí za středníkem, o. s. ř. určí a její splatnost stanoví v samostatném usnesení.