12 C 313/2021
č. j. 12 C 313/2021-149
V PLATNOSTICitované zákony (9)
- ze dne 13. července 1999 o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), 168/1999 Sb. — § 1 § 6
- o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, 361/2000 Sb. — § 5 § 58
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 2918 § 2927 § 2932 § 2951 § 2959
Plný text
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalenou Kolářovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o plnění za duševní útrapy
I. Žaloba s návrhem, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) částku 380 000 Kč, se zamítá.
II. Žaloba s návrhem, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni b) částku 152 000 Kč, se zamítá.
III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci a) nepřiznává.
IV. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni b) nepřiznává.
1. Žalobci se žalobou došlou soudu 28. 6. 2021 domáhali po žalované zaplacení nemajetkové újmy v penězích, přičemž žalobce a) požadoval zaplacení částky 380 000 Kč, žalobkyně b) požadovala zaplacení částky 152 000 Kč. Žalobci žalobu odůvodnili tím, že 28. 6. 2018 došlo na silnici [anonymizováno] třídy [číslo] v km [anonymizováno] v katastru [územní celek], okres [okres] dopravní nehodě, při které řidič vozidla [příjmení] [jméno], reg. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo], [jméno] [příjmení], [datum narození] (dále jen jako„ škůdce“), jedoucí ve směru na [územní celek], po předchozím požití návykové látky, kdy mu měřením bylo naměřeno v dechu [hmotnost] alkoholu, srazil pravou přední částí vozidla ve směru na [územní celek] jedoucího cyklistu [jméno] [příjmení], narozeného [datum] (dále jen jako„ primárně poškozený“). Primárně poškozený utrpěl těžká zranění, na jejichž následky dne [datum] zemřel. Škůdce z místa ujel, aniž by primárně poškozenému poskytl potřebnou pomoc. Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 18 T 120/2018, shledal škůdce vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti dle ust. § 143 odst. 1, 3 trestního zákoníku, přečinu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle ust. § 151 trestního zákoníku a přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle ust. § 274 odst. 1, 2, písm. a) trestního zákoníku. Podle ust. § 229 odst. 1 trestního řádu soud odsouzenému škůdci uložil, aby poškozené žalobkyni b), jež byla coby sestra poškozeného připojena do trestního řízení s nárokem na náhradu vzniklé imateriální újmy, nahradil újmu za způsobené duševní útrapy v souvislosti s usmrcením primárně poškozeného ve výši 380 000 Kč. Vozidlo, jímž byla způsobena újma, nemělo v době dopravní nehody uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen jako„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Žalobce a) byl s primárně poškozeným v častém kontaktu, dělila je velká vzdálenost, ale nikdy nezapomněli na společné vyrůstání v dětském domově po dobu 15 let, následně byli společně v pěstounské péči, než si každý založil rodinu, bydleli nějaký čas společně. Žalobkyně b) 5. 2. 2021 uplatnila u žalované nárok na výplatu pojistného plnění za dušení útrapy korespondující s přiznanou náhradou imateriální újmy dle rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 18 T 120/2018, ve výši 380 000 Kč a náklady vynaložené za pohřeb v částce 15 000 Kč, žalovaná žalobkyni b) poskytnula na náhradě nemajetkové újmy plnění v částce 228 000 Kč, když žalovaná plnění snížila o 40 % z důvodu spoluzavinění primárně poškozeného na nehodě. Žalobce a) se na žalovanou obrátil 6. 5. 2021 a v návaznosti na rozsudek Okresního soudu ve Zlíně požadoval rovněž zaplacení částky 380 000 Kč.
2. Žalovaná učinila nesporným skutečnosti o tom, že dne 28. 6. 2018 došlo k předmětné dopravní nehodě, že při níž primárně poškozený utrpěl těžká zranění, jimž podlehl, že škůdce byl pravomocným shora citovaným rozsudkem uznán vinným z přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, přečinu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku dle § 151 trestního zákoníku a přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, za což byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let a k zákazu řízení motorových vozidel na 7 let. Dále žalovaná učinila nesporným, že odpovědnost škůdce za újmu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], [registrační značka], nebyla v rozporu s ustanovením § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pojištěna. Shodně se žalobci rovněž uváděla, že v souvislosti se škodnou událostí specifikovanou shora poskytla žalobkyni b) z garančního fondu za odčinění duševních útrap částku 228 000 Kč, a na náhradě nákladů pohřbu částku 12 135 Kč. Žalovaná v rámci své obrany zdůraznila, že primárně poškozený jel v době dopravní nehody, k níž došlo v noci, na neosvětleném jízdním kole a neměl na sobě žádné reflexní prvky, čímž porušil ust. § 58 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., že řídil jízdní kolo pod vlivem alkoholu, čímž porušil ust. § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., a že neměl na hlavě ochrannou přilbu, přičemž v této souvislosti poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2258/2008 a akcentovala, že bezprostřední příčinou smrti primárně poškozeného bylo poranění hlavy. S ohledem na to určila míru spoluzavinění primárně poškozeného (§ 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen jako „o. z.“) 40 %. Dále žalovaná uváděla, že citové vazby mezi žalobcem a) a primárně poškozeným jsou popsány nedostatečně a povrchně, duševní útrapy žalobkyně b) již žalovanou byly odčiněny. Žalovaná rovněž zdůraznila, že pro stanovení výše zadostiučinění v tomto řízení není závazný adhezní výrok předmětného rozsudku Okresního soudu ve Zlíně, když závazný pro zdejší soud je ve smyslu ust. §135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen jako „o. s. ř.“) výrok o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo ho spáchal, jiné výroky trestního rozsudku soud nezavazují. V této souvislosti poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. I ÚS 3456/15.
3. Žalobci se k jednáním dne 30. 8. 2022 a dne 15. 11. 2022 bez omluvy nedostavili, ačkoliv předvolání k jednání jim byla řádně doručena. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobců dle § 101 odst. 3 o. s. ř. Na jednání dne 30. 8. 2022 soud žalobce v jejich nepřítomnosti konkrétně poučil ve smyslu ust. § 118 odst. 1, 3 o. s. ř. jak mají doplnit svá tvrzení k citovým vazbám mezi nimi a primárně poškozeným a tyto prokazovat a poučil je o následcích nesplnění této výzvy, protokol z jednání s poučeními byl žalobcům doručen dle § 49 odst. 4 o. s. ř.
4. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěný následující skutkový stav:
5. Z nesporných tvrzení účastníků a z rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 17. 10. 2018, č. j. 18 T 120/2018-364, vzal soud za zjištěno, že [datum] došlo na silnici [anonymizováno] třídy [číslo] v katastru [územní celek], okres [okres], k dopravní nehodě, při které řidič vozidla [značka automobilu], [registrační značka], škůdce, srazil pravou přední částí vozidla ve stejném směru jedoucího cyklistu, primárně poškozeného. Primárně poškozený utrpěl při dopravní nehodě těžká zranění, kterým [datum] podlehl. Škůdce byl pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě, č. j. 18 T 120/2018, ze dne 17. 10. 2018 uznán vinným z přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, přečinu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku dle § 151 trestního zákoníku a přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, za což byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let a k zákazu řízení motorových vozidel na 7 let. Z rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 17. 10. 2018, č. j. 18 T 120/2018-364, má soud za prokázané, že škůdci byla uvedeným rozsudkem uložena povinnost uhradit žalobkyni b) podle ust. § 228 odst. 1 trestního řádu částku 380 000 Kč 6. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za zjištěno, že odpovědnost škůdce za újmu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], [registrační značka], nebyla v rozporu s ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. ke dni předmětné dopravní nehody pojištěna. V souvislosti s předmětnou dopravní nehodou poskytla žalovaná žalobkyni b) z garančního fondu odčinění duševních útrap v částce 228 000 Kč a náhradu nákladů pohřbu v částce 12 135 Kč.
7. Z předběžné zprávy o pitvě [číslo] soudních znalců [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], ze dne [datum], má soud za prokázané, že bezprostřední příčinou smrti primárně poškozeného byl maligní otok mozku, který nastal v přímé příčinné souvislosti s dopravní nehodou ze dne [datum]. Z posudku uvedených znalců ze dne 30. 7. 2018 má soud za prokázané, že bezprostřední příčinou smrti primárně poškozeného bylo poranění hlavy v podobě traumatického otoku mozku, zhmoždění mozku, krvácení pod mozkové obaly a do mozkových komor a zlomenin klenby a spodiny lební. K úmrtní primárně poškozeného došlo z příčin násilných v přímé příčinné souvislosti se šetřenou dopravní nehodou ze dne [datum].
8. Ze znaleckého posudku [číslo] – [číslo] znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 21. 8. 2018 má soud za prokázané, vozidlo řízené škůdcem narazilo pravou přední částí v oblasti předního nárazníku do zadního kola bicyklu. Vzhledem k rozsahu poškození kola je přijatelné, že sedlo kola bylo v okamžiku střetu zatíženo hmotností primárně poškozeného, tedy primárně poškozený v okamžiku střetu na jízdním kole seděl. Vlivem střetu došlo k podražení jízdního kola s cyklistou – primárně poškozeným – a k jeho nárazu hlavou do čelního skla vozidla řízeného škůdcem. Poté byl primárně poškozený i s jízdním kolem vržen vpřed ve směru jízdy vozidla řízeného škůdcem, došlo k jeho pádu podél pravého boku vozidla řízeného škůdcem. Jízdní kolo bylo odhozeno doprava do pole. Vozidlo řízené škůdcem po střetu pokračovalo v jízdě a z místa nehody odjelo. Vozidlo řízené škůdcem k místu nehody přijíždělo po trajektorii pravým bokem v blízkosti pravého okraje vozovky, v době bezprostředně před střetem se dostalo pravými koly na krajnici, před místem střetu nebyly zjištěny žádné brzdné ani blokovací stopy vozidla, z technického hlediska je možné, že jelo rychlostí 75 km/h v okamžiku střetu i před ním. Primárně poškozený na jízdní kolo nasednul bezprostředně před střetem, pohyboval se rychlostí 2 km/h, shodnou rychlostí se pohyboval i v okamžiku střetu. Ke střetu by nedošlo, pokud by vozidlo řízené škůdcem k místu nehody přijíždělo středem svého pravého jízdního pruhu. K jízdě pravými koly po pravé krajnici neměl škůdce žádný důvod. Je přijatelné, že vhodným jednáním mohl škůdce dopravní nehodě předejít. Primárně poškozený se v průběhu nehodového děje pohyboval po pravé krajnici, vozidlu řízenému škůdcem nijak nepřekážel. Jízdní kolo ani oděv primárně poškozeného nebyly vybaveny reflexními prvky, pokud by tomu tak bylo, zlepšila by se možnost škůdce na spatření jízdního kola s primárně poškozeným, čímž mohl primárně poškozený snížit riziko vzniku dopravní nehody, střetu by tím ale nezabránil. Je přijatelné, že primárně poškozený nemohl střetu s vozidlem škůdce zabránit. Jako příčinu vzniku dopravní nehody je možné označit způsob jednání škůdce.
9. Z protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne [datum] má soud za prokázané, že že škůdce po střetu na místě dopravní nehody nezastavil, aniž se přesvědčil, že primárně poškozený nepotřebuje poskytnout první pomoc. Následně bylo škůdci naměřeno [anonymizováno] a [anonymizováno] promile alkoholu v krvi.
10. Z protokolu o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem ze dne [datum], protokolu o lékařském a toxikologickém vyšetření osoby při podezření z ovlivnění návykovou látkou (NL) má soud za prokázané, že primárně poškozenému byla z odebrané krve a moči dne [datum] zjištěna hladina alkoholu [hmotnost].
11. Z úředního záznamu Policie České republiky (o zjištění přestupku v trestní věci) ze dne 5. 9. 2018 a oznámení přestupku Policie České republiky, č. j. KRPB-198639-1/P 2018 -061306-, ze dne 5. 9. 2018, má soud za prokázané, že orgán policie správnímu orgánu oznámil podezření z přestupku primárně poškozeného podle § 125c odst. 1 písm. b) a § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, tím, že se nechoval ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, své chování nepřizpůsobil situaci v silničním provozu na pozemní komunikaci; neřídil se pravidly provozu na pozemních komunikacích; ale hlavně jako řidič řídil vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo v takové době po požití alkoholického nápoje, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu a při jízdě na jízdním kole jako cyklista je povinen za snížené viditelnosti mít za jízdy rozsvícen světlomet s bílým světlem svítícím dopředu a zadní svítilnu se světlem červené barvy nebo přerušovaným světlem červené barvy.
12. Z dopisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 5. 2. 2021 a e-mailu ze dne 5. 2. 2021 má soud za prokázané, že bývalý zástupce žalobkyně b) obrátil na žalovanou s výzvou k zaplacení 380 000 Kč žalobkyni b), dne 25. 2. 2021 svoji výzvu u žalované urgoval (dopis [anonymizována dvě slova] ze dne 25. 2. 2021). Dne 26. 2. 2021 žalovaná sdělila, že škodní událost prověřuje a po ukončení šetření [anonymizována dvě slova] pošle zprávu (dopis žalované ze dne 26. 2. 2021). Dne 8. 3. 2021 žalovaná sdělila, že žalobkyni b) poukazuje částku 228 000 Kč na plnění za duševní útrapy pozůstalé osoby, výše plnění byla snížena o 40 % dle § 2918 o. z. (dopis žalované ze dne 8. 3. 2021). Z dopisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 6. 5. 2021 má soud za prokázané, že se bývalý zástupce žalobců a) a b) obrátil na žalovanou s výzvou k zaplacení částky 380 000 Kč za každého z pozůstalých ([jméno], [jméno], [jméno], [jméno] [jméno] [příjmení]), celkem 1 900 000 Kč. Žalovaná reagovala svým dopisem ze dne 25. 5. 2021 žádostí o zaslání podkladů, na niž zástupce žalobců reagoval dopisem ze dne 23. 6. 2021 a zaslal žalované podklady (e-mail zástupce žalobců ze dne 23. 6. 2021).
13. Z dohody o poskytnutí plnění z garančního fondu č. ŠU: [rok] [číslo] ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce a) a žalovaná se shodli, že žalobce a) jako bratr primárně poškozeného má podle § 2959 o. z. nárok na peněžitou náhradu plně vyvažující utrpení způsobené mu úmrtím primárně poškozeného v částce 150 000 Kč (čl. 3) a že nárok žalobce a) na plnění za účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatnění jeho nároků činí 21 490 Kč (čl. 3). Žalovaná se zavázala částku 150 000 Kč žalobci a) poskytnout do 30 dnů ode dne účinnosti dohody na depozitní účet [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky, č. [bankovní účet] (čl. 4) a částku 21 490 Kč do 30 dnů ode dne pravomocného zastavení řízení 12 C 313/2021 u zdejšího soudu, na depozitní účet [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky, č. [bankovní účet] (čl. 4 ve spojení s čl. 6). Žalobce a) a žalovaná se dohodli, že na základě konsenzu dosaženého v citované dohodě o celkové výši nároků žalobce a) na plnění z garančního fondu a jejich konečném a úplném vypořádání žalobce a) vezme svou část žaloby zpět a navrhne zastavení tohoto řízení. Žalobce a) a žalovaná se dohodli, že v souvislosti se zastavením řízení vůči sobě nebudou požadovat náhradu nákladů soudního řízení, návrh na zastavení tohoto řízení měl žalobce a) zdejšímu soudu doručit nejpozději ve lhůtě 5 dnů ode dne připsání částky 150 000 Kč na jeho účet, ve shodné lhůtě měl žalobce a) doručit kopii zpětvzetí žaloby žalované (čl. 6 ve spojení s čl. 6, 4.1; čl. 6).
14. Z výpisu z účtu žalované ze dne 29. 3. 2022 má soud za prokázané, že žalovaná 23. 3. 2022 na účet č. [bankovní účet] převedla částku 171 490 Kč.
15. Z listiny nadepsané zpětvzetí žaloby ze dne 31. 3. 2022 má soud za prokázané, že žalobce a) uvedl, že se se žalovanou v průběhu řízení mimosoudně dohodl a proto bere žalobu zpět v celém rozsahu a že se vzdává nároku na náhradu nákladů řízení.
16. Z výpisu z evidence obyvatel k primárně poškozenému, [jméno] [příjmení], narozené [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], nerozenému [datum], má soud za prokázané, že žalobce a) byl bratrem primárně poškozeného (ze strany obou rodičů), žalobkyně b) byla sestrou primárně poškozeného (ze strany otce).
17. Z dopisu žalobce a) ze dne 16. 6. 2021 a dvou fotografií má soud za prokázané, že v něm žalobce a) uvedl, že s primárně poškozeným měli jako jediní společné oba rodiče, od 3-4 let se společně dostali do dětského domova, v 15 letech se oba dostali do pěstounské péče, následně u pěstounů zůstal jen primárně poškozený, vídali se skoro každý den, když primárně poškozený odešel od pěstounů, bydlel nějaký čas u žalobce a), od malička byli spolu, žalobce a) disponuje dvěma fotografiemi s primárně poškozeným, které soudu byly předloženy.
18. Z dopisu žalobkyně b), [jméno] [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [příjmení], který není datován, má soud za prokázané, že uvedené osoby v dopise uvedly, že než rodiče tragicky zemřeli, vyrůstali společně s primárně poškozeným v [anonymizováno], jako malého ho hlídali, po smrti rodičů se primárně poškozený a [jméno] dostali do dětského domova, uvedené osoby je nemohli vídat. Následně se našli prostřednictvím Facebooku, psali si a potom se navštěvovali. Pár měsíců bydlel primárně poškozený u žalobkyně b), potom se odstěhoval za přítelkyní, i když byl primárně poškozený uzavřený, v kontaktu byli skoro denně a volali si.
19. Z dalších, v řízení provedených důkazů, soud nezjistil žádné právně významné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci samé.
20. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci. Soud nemá žádný důvod pochybovat o skutečnostech vyplývajících z provedených důkazů.
21. Soud zamítnul pro nadbytečnost na provedení důkazu občanskými průkazy obou žalobců (návrh žalobců) a znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví k prokázání vlivu absence přilby u zemřelého primárně poškozeného na jeho zraněních (návrh žalované), neboť skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci zjistil na základě provedených důkazů a postupem dle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř.
22. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci. Soud nemá žádný důvod pochybovat o skutečnostech vyplývajících z provedených důkazů.
23. Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
24. Dne [datum] došlo na silnici [anonymizováno] třídy [číslo] v katastru [územní celek], okres [okres], k dopravní nehodě, při které škůdce, srazil pravou přední částí vozidla ve stejném směru jedoucího cyklistu, primárně poškozeného. Primárně poškozený utrpěl při dopravní nehodě těžká zranění, kterým [datum] podlehl. Bezprostřední příčinou smrti primárně poškozeného bylo poranění hlavy v podobě traumatického otoku mozku, zhmoždění mozku, krvácení pod mozkové obaly a do mozkových komor a zlomenin klenby a spodiny lební. Škůdce z místa nehody ujel, byl pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě, čj. 18 T 120/2018, ze dne 17. 10. 2018 uznán vinným z přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, přečinu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku dle § 151 trestního zákoníku a přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, za což byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let a k zákazu řízení motorových vozidel na 7 let. Škůdci byla uvedeným rozsudkem uložena povinnost uhradit žalobkyni b) podle ust. § 228 odst. 1 trestního řádu částku 380 000 Kč. Škůdci bylo naměřeno [anonymizováno] a [anonymizováno] promile alkoholu, primárně poškozenému [anonymizováno] promile a alkoholu v krvi. V době střetu primárně poškozený seděl na kole a rychlostí 2 km/h se pohyboval po pravé krajnici, neměl na sobě ani na kole reflexní prvky, pokud by je měl, mohl by snížit riziko dopravní nehody, střetu by však nezabránil. Příčinou vzniku dopravní nehody byl způsob jednání škůdce.
25. Žalobce a) a žalobkyně b) byli sourozenci primárně poškozeného. Žalobci se před podáním žaloby obrátili se svými nároky na žalovanou, která žalobkyni b) před zahájením řízení plnila na náhradě nemajetkové újmy částku 228 000 Kč, žalobci a) plnila žalovaná na základě dohody o poskytnutí plnění z garančního fondu v průběhu řízení na náhradě nemajetkové újmy částku 150 000 Kč, žalobce a) podepsal zpětvzetí žaloby, které však u soudu nepodal.
26. Po právní stránce posuzoval soud nárok uplatněný žalobci podle § 2927 odst. 1 věty první o. z., dle něhož platí, že kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Podle odst. 2 téhož ustanovení se povinnosti nahradit škodu nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.
27. Podle § 2951 odst. 1 o. z. se škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle odst. 2 téhož ustanovení se nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.
28. Podle § 2959 o. z., při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.
29. Podle § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením. Podle § 9 odst. 1 téhož zákona poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Podle § 24 odst. 2 písm. b) téhož zákona Kancelář poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona. Podle odst. 4 věty prvé téhož ustanovení poškozený má právo uplatnit nárok na plnění podle odstavce 2 písm. b), c) a g) proti Kanceláři za stejných podmínek, za nichž by mohl uplatnit nárok na plnění proti pojistiteli (§ 9). Podle odst. 6 téhož ustanovení Kancelář poskytuje poškozenému plnění podle odstavce 2 za stejných podmínek, jako poskytuje pojistné plnění pojistitel (§ 6 odst. 2 a 5, § 7 až 10).
30. Po zhodnocení skutkových okolností dospěl soud k závěru, že došlo k naplnění deliktní skutkové podstaty vůči primárně poškozenému dle ust. § 2927 o. z., když poškozený následkem předmětné dopravní nehody utrpěl újmu na zdraví s následkem smrti, a k odčinění tohoto následku je povinen škůdce, respektive dle zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla žalovaná; tato skutková podstata zároveň chrání život a zdraví člověka.
31. Naplněna byla rovněž část předpokladů dle ust. § 2959 o. z., neboť primárně poškozenému bylo škůdcem (resp. provozem jeho vozidla) způsobeno usmrcení. Soud proto, zkoumal intenzitu citového pouta mezi žalobci a primárně poškozeným, aby zjistil, zda na straně žalující existovalo utrpení ze ztráty bratra a jaká má být výše peněžitého odčinění tohoto utrpení (a oč přesahuje částky, které již byly žalovanou žalobcům na náhradě nemajetkové újmy plněny), neboť nárok na odčinění nemajetkové újmy nevzniká osobám vypočteným v ust. § 2959 o. z. automaticky toliko na základě příbuzenského či jiného vztahu. S ohledem na to, že žalobci intenzitu citového pouta ani přes poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. (které soud nad rámec svých povinností nepřítomným žalobcům poskytl do protokolu, srov. a contrario např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009) dostatečně netvrdili ani neprokazovali, když ze soudu předložených a k důkazu provedených stručných dopisů účastníků řízení na straně žalující nebylo možno učinit závěr o intenzitě citového pouta a dalších okolnostech stěžejních pro určení výše náhrady nemajetkové újmy a žalobci se nedostavili k nařízeným jednáním a nebylo tak možno provést jejich účastnický výslech, soudu tak nezbylo než uzavřít, že žalobci v řízení nesplnili svou povinnost tvrzení a důkazní, neunesli břemeno tvrzení a důkazní a žalobu žalobce a) i žalobkyně b) zamítnul, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku.
32. Protože soud nemohl posoudit výši náhrady nemajetkové újmy v penězích, nezabýval se ani posouzením míry účasti primárně poškozeného na způsobení vzniklé škody ve smyslu § 2932 o. z.
33. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 150 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že mezi žalobcem a) a žalovanou byla uzavřena dohoda o poskytnutí plnění z garančního fondu, dle níž měl žalobce a) v návaznosti na plnění žalované v částce 150 000 Kč žalobci a) vzít žalobu zpět, účastníci se dohodli, že v souvislosti se zastavením řízení po sobě nebudou požadovat náhradu nákladů řízení. Žalobce a) žalobu zpět nevzal, soud však přihlédl k ujednání stran dohody ohledně nákladů řízení pro případ jeho skončení. U žalobkyně b) soud přihlédl k sociálním důvodům, když žalobkyně b) v návaznosti na výzvu soudu ze dne 29. 3. 2022, aby soudu sdělila výsledek a průběh mediačních jednání, dne 20. 4. 2022 prostřednictvím sociální pracovnice [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] sdělila, že věc řešila telefonicky s advokátem [anonymizováno] (ačkoliv se z obsahu spisu podává, že žalobkyně b) dne 20. 10. 2021 odvolala plnou moc udělenou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a nebyla v řízení zastoupena), a že se do [obec] nemůže dostavit z důvodu finanční náročnosti a zdravotních důvodů po prodělané onkologické léčbě. Z výše uvedených důvodů zvláštního zřetele hodných náhradu nákladů řízení úspěšné žalované proto soud vůči žalobci a) a vůči žalobkyni b) nepřiznal, jak je uvedeno ve výrocích III. a IV. tohoto rozsudku.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.