12 C 346/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr Evou Procházkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o zrušení práva společného nájmu bytu

I. Právo společného nájmu žalobce a žalované k bytu [číslo] o velikosti 3+1 s příslušenstvím nacházejícím se v I. podlaží domu [adresa] v [obec] [obec] v ulici [anonymizováno], se zrušuje.

II. Výlučným nájemcem se určuje žalobce.

III. Žalované se ukládá povinnost se z tohoto bytu vystěhovat do tří měsíců po zajištění náhradního bytu, anebo ubytování ve formě chráněného bydlení či ubytování v domě s pečovatelskou službou.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26. 7. 2021 domáhá zrušení práva společného nájmu bytu [číslo] o velikosti 3+1 v I. patře domu [adresa] v ulici [anonymizováno] v [obec] [obec] (dále jen„ Byt“). Žalobce dne 15. 1. 1998 uzavřel pracovní smlouvu s [stát. instituce], poté dne 24. 9. 1998 uzavřel žalobce s žalovanou manželství, z něhož se narodili děti [anonymizováno] [celé jméno žalobce] a [anonymizováno] [celé jméno žalované]. Dne 26. 4. 1999 uzavřel žalobce a žalovaná s [stát. instituce] nájemní smlouvu k Bytu, a to nejprve na dobu určitou, kdy dodatkem [číslo] ze dne 2. 9. 2004 byla nájemní smlouva změněna tak, že nájemní smlouva je na dobu neurčitou. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], bylo manželství žalobce a žalované rozvedeno. V rámci předmětného řízení se účastníci dohodli, že práva a povinnosti ohledně jejich společného nájmu k Bytu zůstávají nezměněny. V době po rozvodu manželství účastníků došlo ke zhoršení zdravotního stavu žalované, které byla v roce 2004 diagnostikována bipolární schizoafektivní porucha. Žalovaná ani přes mnohačetné hospitalizace zejména v Psychiatrické léčebně [část obce] nezískala náhled na svoji nemoc, neléčí se a stav ztěžuje nadužíváním alkoholu. Žalovaná tak není schopná vykonávat soustavnou výdělečnou činnost tak, aby přispívala na nájemné a na úhradu za plnění spojená s užíváním bytu a stejně i náležitým způsobem plnit vyživovací povinnosti vůči nezaopatřeným dětem. Žalovaná se stala poživatelkou invalidního důchodu III. stupně. Žalovaná v roce 2017, 2018 a 2020 Byt opustila, avšak v roce 2020 se do předmětného Bytu vrátila. Žalovaná tak není dlouhodobě schopná fakticky vykonávat práva a povinnosti z nájemního vztahu, pobyt žalované v Bytě je pro odmítání jakékoliv léčby stává neudržitelným pro napadání spolužijících osob včetně dětí a jednání žalované má znaky obecného ohrožení. S ohledem na to, že účastníci se o nájmu Bytu po jejich rozvodu nedohodli, s přihlédnutím k zájmu nezaopatřených dětí, zásluhám žalobce na získání a udržení Bytu a zdravotnímu stavu žalované žádá žalobce o zrušení práva společného nájmu bytu tak, aby výlučným nájemcem byl určen žalobce. Žádá dále to, aby žalované byla uložena povinnost vystěhovat se z Bytu do tří měsíců po zajištění náhradního bytu či ubytování ve formě chráněného bydlení nebo ubytování v domě s pečovatelskou službou.

2. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná.

3. Žalobce a žalovanou soud usnesením vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Předmětné usnesení bylo žalobci doručeno do datové schránky dne 8. 9. 2021. Žalované bylo předmětné usnesení doručeno fikcí, 10. dnem uložení na poště, 27. 9. 2021. Žalobce ani žalovaná na tuto výzvu do současné doby nijak nereagovali. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Dne 15. 1. 1998 uzavřel žalobce pracovní smlouvu s [stát. instituce] (prokázáno pracovní smlouvou ze dne 15. 1. 1998). Dne 24. 9. 1998 uzavřeli žalobce a žalovaná manželství před [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Dne 26. 4. 1999 uzavřeli žalobce s žalovanou jako nájemci nájemní smlouvu na dobu určitou [spisová značka] s [územní celek] k Bytu. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou pěti let ode dne podpisu nájemní smlouvy (prokázáno nájemní smlouvou ze dne 26. 4. 1999). Dne 2. 9. 2004 byl k nájemní smlouvě uzavřen dodatek č. 1 ke smlouvě o nájmu bytu č. [spisová značka] [číslo], na základě kterého se původní nájemní smlouva změnila tak, že se doba nájmu Bytu mění na dobu neurčitou (prokázáno dodatkem č. 1 k nájemní smlouvě ze dne 2. 9. 2004). Dne [datum] byl Obvodním soudem pro Prahu 4, č. j. [číslo jednací], vydán rozsudek, kterým bylo manželství účastníků rozvedeno a který nabyl právní moci dne [datum] (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Účastníci dne 27. 5. 2010 uzavřeli smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práv a povinností společného bydlení, v níž se dohodli, že práva a povinnosti ohledně společného nájmu Bytu zůstávají nezměněny (prokázáno smlouvou o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práv a povinností společného bydlení). Dne 15. 2. 2019 byla žalovaná převzata do zdravotního ústavu Psychiatrické nemocnice v [obec a číslo] – [část obce], a toto převzetí bylo shledáno v souladu s § 38 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). Žalovaná byla do zdravotního ústavu opakovaně převzata s tím, že trpí schizoafektivní poruchou, manický typ, přičemž dne 15. 2. 2019 byl její zdravotní stav prokázán jejím jednáním popsaným v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] (prokázáno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]). Od 24. 1. 2020 do 17. 2. 2020 byla žalovaná hospitalizována v Psychiatrické nemocnici [část obce], kam byla přijata rychlou záchrannou službou za asistence Policie ČR z důvodu, že v Bytě ležela na hromadě matrací výšky téměř dospělé osoby, které se snažila zapálit, přičemž žalovaná měla spálené vlasy a v bytě byl cítit kouř. Nejprve pobývala na oddělení zvýšené psychiatrické péče, později na oddělení pro afektivní poruchy s výjimkami a potřebou zvýšené psychiatrické péče (prokázáno předběžnou propouštěcí zprávou ze dne 17. 2. 2020). V období od 20. 6. 2021 do 2. 7. 2021 byla žalovaná hospitalizována v Psychiatrické nemocnici [část obce] pro projevy schizoafektivní poruchy, manického typu (prokázáno předběžnou propouštěcí zprávou ze dne 2. 7. 2021). Placení nájemného a služeb souvisejících s nájmem zajišťuje žalobce (prokázáno složenkami a výpisy z účtu).

5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

6. Dle § 768 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé měli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, nebo společné právo, a nedohodnou-li se, kdo bude v domě nebo bytě dále bydlet, zruší soud na návrh jednoho z nich podle okolností případu dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil, a popřípadě zároveň rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu práva; přitom přihlédne zejména k tomu, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali, jakož i ke stanovisku pronajímatele, půjčitele nebo jiné osoby v obdobném postavení.

7. Dle § 768 odst. 2 o. z. rozvedený manžel, který má dům nebo byt opustit, má právo tam bydlet, dokud mu druhý manžel nezajistí náhradní bydlení, ledaže mu v řízení podle odstavce 1 náhrada nebyla přiznána; v tomto případě má právo v domě nebo bytě bydlet nejdéle jeden rok. Byla-li mu však svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali za trvání manželství, nebo o dítě nezaopatřené, které s ním žije, může soud na návrh tohoto manžela založit v jeho prospěch právo bydlení; ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně.

8. Uzavřením nájemní smlouvy ze dne 24. 6. 1999 ve znění dodatku [číslo] ze dne 2. 9. 2004 ve smyslu § 2201 a násl. o. z. se účastníci stali společnými nájemci Bytu, a tedy každý z nich byl nadán právem společného nájmu bytu. Poté, co bylo manželství účastníků rozvedeno, účastníci využili smluvní autonomie vůle, kterou jim o. z. poskytuje ve svém ustanovení § 768 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z. a dohodli se, že práva a povinnosti ohledně společného nájmu Bytu zůstávají nezměněny. Za takového stavu nebylo nutné taková práva či povinnosti soudem upravovat. Vzhledem k aktuálnímu zdravotnímu stavu žalované, jež se dlouhodobě zhoršuje bez vidiny zlepšení, což prokazují jednotlivé listinné dokumenty předložené soudu žalobcem, a to od roku 2018, žalobce důvodně požaduje zrušení práva společného nájmu bytu. Žalobce tak postupuje dle § 768 odst. 1 o. z. a soud v souladu s tímto ustanovení dospěl k závěru, že dle okolností daného případu lze na žalované spravedlivě žádat, aby Byt opustila. Z tvrzení žalobce a zejména pak z předložených listinných důkazů lze dovodit, že okolnosti a poměry mezi žalobcem a žalovanou se změnily takovým způsobem, v důsledku něhož nelze po žalobci požadovat, aby žalované nadále svědčilo právo společného nájmu bytu.

9. Zákonné ustanovení § 768 odst. 1 o. z. podává demonstrativní příklad toho, k čemu se má při rozhodování o zrušení práva společného nájmu bytu přihlížet, přičemž jednak uvádí to, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali, a dále stanovisko pronajímatele, půjčitele nebo jiné osoby v obdobném postavení. K prvnímu hledisku, tj. obecně řečeno k péči o nezletilé děti po rozvodu soud nepřihlížel, neboť obě dvě děti účastníků, tj. [anonymizováno] [celé jméno žalobce], [datum narození] a [anonymizováno] [celé jméno žalované], [datum narození] jsou již zletilé. Nelze však pominout to, že i přes jejich zletilost, a tedy plnou svéprávnost, při jejich stávajícím bydlení v Bytě na ně má chování žalované, které bude podrobněji popsáno dále, významný vliv. Je možné konstatovat, že ani po dospělých osobách, jimž svědčí právo společného nájmu bytu, není spravedlivé požadovat trvání práva společného nájmu bytu žalované s ohledem na její chování ohrožující nejenom své zdraví, ale i zdraví osob ve svém okolí, nota bene pak po jejích dětech. Druhým hlediskem, tj. stanoviskem pronajímatele, půjčitele nebo jiné osoby v obdobném postavení se soud nezabýval, jelikož, jak vyplývá ze znění předmětného ustanovení, nejedná se znak v taxativním výčtu hledisek, avšak o příkladmé uvedení. S přihlédnutím k tomu, jaké okolnosti soud považuje za stěžejní pro rozhodnutí, týkající se pak zejména osobních a zdravotních informací, stanovisko pronajímatele, který k takovým informacím nemá přístup, považoval soud za nadbytečné.

10. Posouzení dalších hledisek vyjma těch zákonných, které lze označit jako neutrální v dané věci, případně spíše svědčící žalobci, lze jednoznačně považovat za taková, jež jsou ve prospěch žalobce. Komentář (HULMÁK, Milan. § 768 (Rozvod manželství a stejné nebo společné právo). In: HRUŠÁKOVÁ, Milana, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975) . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 461.) totiž uvádí:„ Při rozhodování o tom, čí právo bude zrušeno a zda a jaká náhrada bude poskytnuta, zákon ukládá přihlédnout zejména k tomu, komu je svěřena péče o nezletilé děti, které nenabyly plnou svéprávnost (§ 906), a ke stanovisku pronajímatele, půjčitele či osoby v obdobném postavení. Při rozhodování soud vedle hledisek v zákoně výslovně uvedených přihlíží podle okolností konkrétního případu jako k dalším právně významným hlediskům, zejména k příčinám rozvratu manželství účastníků, k jejich sociálním a majetkovým poměrům, ke zdravotnímu stavu rozvedených manželů, k tomu, jak se který z manželů zasloužil o získání bytu, k účelnému využití bytu apod. Hodnocení těchto dalších hledisek, pokud jde o jejich důležitost pro rozhodnutí o dalším nájmu bytu za situace, kdy účastníci mají nezletilé dítě, je však nutno činit ve spojitosti s hledisky v zákoně přímo uvedenými, zejména s hlediskem zájmu nezletilých dětí, které zákon vzhledem k jeho povaze vytyčuje jako prvořadé (srov. NS 26 Cdo 1407/2006).“ Je nutné uzavřít, že o získání Bytu ve smyslu jeho nájmu se zasloužil zvláště žalobce, když ten nejprve uzavřel pracovní smlouvu s [stát. instituce], a posléze pak byla s [územní celek] uzavřena nájemní smlouva k Bytu. Významný je pak zdravotní stav žalované, v důsledku něhož byla opakovaně umístěna do Psychiatrické nemocnice [část obce], kdy z předloženého usnesení o zákonnosti převzetí žalované do předmětného zařízení a dále z jednotlivých propouštěcích zpráv žalované z předmětného zdravotního zařízení vyplývá, že stav žalované, konkrétně pak její schizoafektivní porucha, manický typ, je dlouhodobě konstantní, když je listinami prokázán v období minimálně od roku 2019 do roku 2021, přičemž však již v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8, č. j. [spisová značka], je konstatováno, že se jedná o opakovaný pobyt žalované v Psychiatrické nemocnici [část obce]. Jednotlivé důkazy tak nesvědčí o tom, že by se jednalo o výjimečné excesy žalované. Za prokázané situace, kdy se žalovaná například v Bytě snaží zakládat oheň, by nebylo po žalobci spravedlivé požadovat, aby takové jednání nadále strpěl. Tento se závěr se pak ve větší míře vztahuje k zletilým, ale nezaopatřeným dětem účastníků. Z uvedeného pak ve spojení s doloženými výpisy z bankovního účtu žalobce lze dovodit, že žalovaná se na placení nájemného a služeb souvisejících s nájmem Bytu nikterak nepodílí, když dle tvrzení žalobce žalovaná nevykonává žádnou výdělečnou činnost a toliko pobírá invalidní důchod III. stupně, což žalovaná nijak nepopřela, jelikož se k žalobě vůbec nevyjádřila. Zachování nájmu Bytu tak zůstává pouze na žalobci. Co se týká účelného využití bytu, lze pochybovat o zajišťování bytových potřeb žalované, jelikož nejenom, že je žalovaná opakovaně umisťována, nikoliv krátkodobě, do zdravotních zařízení kvůli svému zdravotnímu stavu, nadto pak měla údajně byt v letech 2017, 2018 a 2020 opustit, což opět mohla žalovaná vyvrátit, pakliže by se k žalobě vůbec vyjádřila. Příčiny rozvratu manželství nelze za hledisko považovat, jelikož proběhl nesporný rozvod.

11. S ohledem na vše výše uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozsudku, zrušil právo společného nájmu bytu žalované, přičemž určil žalobce jako výlučného nájemce. Zároveň rozhodl tak, že žalovaná je povinna vystěhovat se z Bytu do tří měsíců od zajištění náhradního bydlení, což ostatně navrhoval žalobce ve své žalobě a potažmo petitu, aby byla žalované zajištěna potřeba bydlení.

12. Ačkoliv byl žalobce v řízení zcela úspěšný, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, když žalované žádné náklady nevznikly a žalobce žádné náklady nepožadoval, a tento výrok výslovně navrhoval.