12 C 36/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr Evou Procházkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: uložení povinnosti vydat plynoměr za účasti pověřeného zástupce

I. Žalovaný je povinen vydat žalobci měřící zařízení – plynoměr typu [anonymizováno], výrobního čísla [číslo] za účasti pověřeného zástupce žalobce, které je umístěno v místě spotřeby (EIC) [číslo] na adrese odběrného místa [ulice a číslo], [PSČ] [obec] - [část obce], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 7 626,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Žalobce se žalobou na žalovaném domáhal uložení povinnosti vydat plynoměr za účasti pověřeného zástupce (dále jen„ plynoměr“), které je umístěno v místě spotřeby [číslo] a na adrese odběrného místa [ulice a číslo], [PSČ] [část Prahy]. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, rozhodl soud ve věci na základě listinných důkazů předložených žalobcem a na základě těchto dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Výpisem z katastru nemovitostí má soud za prokázané, že žalovaný je vlastníkem nemovité věci na adrese odběrného místa [ulice a číslo], [PSČ] [část Prahy]. Na základě smlouvy byla žalovaná strana odběratelem zemního plynu na adrese odběrného místa [ulice a číslo], [PSČ] [obec] – [část obce], Česká republika. Žalované straně bylo na adrese odběrného místa, v místě spotřeby EIC: [anonymizováno] osazeno měřící zařízení (plynoměr) typu [anonymizováno], výrobního čísla [číslo]. Distribuce plynu byla ukončena ke dni 4.3.2020. S ohledem na skutečnost, že byl ukončen smluvní vztah mezi dodavatelem a odběratelem, byla žalovaná strana prostřednictvím naší právní zástupkyně vyzvána dopisem ze dne 20.10.2020 ke zpřístupnění výše specifikovaného měřidla, které je ve vlastnictví žalobce. Žalovaná strana na výzvu nereagovala, měřící zařízení (plynoměr) nebylo do dnešního dne odbornými pracovníky žalobce demontováno. Soud dospěl k následujícím právním závěrům o věci samé: <i>Podle § 56 odst. 1 písm. c), e), f) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ EZ“), jsou účastníky trhu s plynem provozovatelé distribučních soustav, obchodníci s plynem a zákazníci.</i> <i>Podle § 71 odst. 1, 6 EZ odběr plynu je měřen měřicím zařízením. Výrobci plynu, zákazníci a provozovatelé zásobníků plynu jsou povinni umožnit provozovateli přepravní soustavy a provozovateli distribuční soustavy kdykoliv přístup k měřicímu zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení.</i> <i>Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), může být ten, kdo věc neprávem zadržuje, vlastníkem žalován, aby ji vydal.</i> Vztah mezi účastníky řízení podléhá shora citovaným ustanovením EZ a ustanovením občanského zákoníku. Žalobce osadil podle § 71 odst. 8 EZ v nemovité věci, která je ve vlastnictví žalovaného a v níž se nachází místo spotřeby [číslo], plynoměr jako měřicí zařízení dle § 71 odst. 1, 6 EZ. Žalobce prokázal, že je vlastníkem plynoměru, jak vyplývá z ustanovení § 71 odst. 1 ve spojení s § 71 odst. 8 EZ, a proto se domáhá důvodně ochrany svého vlastnického práva, a to vydáním měřícího zařízení (plynoměru) podle § 1040 odst. 1 o. z., který mu žalovaný po ukončení distribuce plynu ke dni 4. 3. 2020 nevydal. Soud s ohledem na uvedené rozhodl o povinnosti žalovaného vydat žalobci měřící zařízení (plynoměr). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 626,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 bodu 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč (hodnotu věci nelze zjistit) sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění před podáním žaloby), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za jednadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 4 650 Kč ve výši 976,50 Kč.