12 C 442/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Procházkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9 549,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 549,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 549,63 Kč od 13. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 7. 2021 domáhá na žalovaném zaplacení částky 9 549,63 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne 23. 5. 2017 uzavřena smlouva o obchodní spolupráci [číslo], jejímž předmětem byla obchodní spolupráce mezi žalobkyní a žalovaným, kdy za výkon této spolupráce měla být žalovanému poskytována odměna ve formě provize po splnění podmínek. Dne 7. 9. 2020 byla předmětná smlouva ze strany žalobkyně vypovězena. Zpětnou kontrolou byly zjištěny nesrovnalosti v provizních reportech [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], které žalovaný vůči žalobkyni řádně nevyfakturoval. Z reportů vyplynulo, že žalovanému náleženy jako provize částky 354,37 Kč a 6 590 Kč, avšak žalovaný je povinen vrátit za neoprávněně vyplacené provize částky 7 784 Kč a 8 710 Kč. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení částky 9 549,63 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení, když žalovaný dané nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstala nečinný.

3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání v podání ze dne 29. 7. 2021 a žalovaného soud usnesením vyzval, aby se ve lhůtě 5 dnů vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ho, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Předmětné usnesení bylo žalovanému doručeno fikcí, 10. dnem uložení na poště, dne 4. 10. 2021. Žalovaný na tuto výzvu do současné doby nijak nereagoval. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný dne 23. 5. 2017 uzavřeli smlouvu o obchodní spolupráci [číslo], jejímž předmětem byla obchodní spolupráce mezi žalobkyní a žalovaným, kdy za výkon této spolupráce měla být žalovanému poskytována odměna ve formě provize po splnění podmínek. Dne 7. 9. 2020 byla předmětná smlouva ze strany žalobkyně vypovězena. Z reportu [číslo] plynul žalovanému nárok na vyplacení částky 354,37 Kč. Z reportu [číslo] plynulo, že žalovaný je povinen vrátit na neoprávněně vyplacené provizi částku 7 784 Kč. Z reportu [číslo] plynulo, že je žalovaný povinen vrátit na neoprávněně vyplacené provizi částku 8 710 Kč. Z reportu [číslo] plynul žalovanému nárok na vyplacení částky 6 590 Kč. Žalovaný tak obdržel nad rámec sjednané provize dle podmínek částku 9 549,63 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.

5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o obchodním zastoupení ve smyslu § 2483 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Mezi účastníky byly sjednány podmínky pro vyplácení provize ve smyslu § 2499 a násl. o. z. Žalobkyně vyplatila žalovanému na provizích více, než žalovanému náleželo. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o. z., když žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Od uplynutí lhůty stanovené ve výzvě k vydání bezdůvodného obohacení je žalovaný v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně má proto vedle nároku na vydání předmětu bezdůvodného obohacení podle § 1970 o. z. též nárok na úhradu úroku z prodlení v zákonné výši, jež je stanovena vládním nařízením č. 351/2013 Sb. (8,25 % ročně ke dni počátku prodlení).

6. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 6 934 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 4 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále též „a. t.”), z tarifní hodnoty 9 549,63 Kč v částce 1 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby účelně učiněných zvoleným advokátem žalobce, ve smyslu § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, podání žaloby), celkem tedy 4 500 Kč, a dále náhrady hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za každý ze tří úkonů právní služby, celkem tedy 900 Kč, a náhrady za jednadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč