12 C 470/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Procházkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 675 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 675 Kč s úrokem z prodlení v částce 60,29 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaná, jež je, coby odběratelka elektřiny připojená k distribuční soustavě držitelem televizního přijímače, poplatníkem televizního poplatku nezaplatila měsíční televizní poplatky za období měsíců září 2019 až leden 2020. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a zůstala nečinná. Účastnice řízení souhlasily s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. se soud v tomto odůvodnění omezuje pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Na základě zjištění učiněných z listin předložených žalobkyní za prokázané, že je žalovaná odběratelem elektrické energie na adrese [adresa žalované]. Žalobkyně žalovanou, o níž zjistila, že je odběratelkou elektrické energie, dopisem ze dne 23. 4. 2019 vyzvala do 30 dnů k přihlášení k úhradě televizních poplatků nebo k jinému sdělení, a poučila ji o dalším postupu při nevyhovění výzvě – zařazení do evidence poplatníků s povinností televizní poplatky hradit. Pokus o doručení výzvy žalované na adrese trvalého pobytu byl Českou poštou učiněn dne 26. 4. 2019. Od srpna 2019 je žalovaná žalobkyní evidována jako poplatník televizních poplatků. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných televizních poplatků upomínkou ze dne 15. 3. 2020. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaná, jež nebyla přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku a současně byla odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, se podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, považuje za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, neboť žalobkyni po písemné výzvě, jež obsahovala náležité poučení, čestným prohlášením neoznámila opak. Výzva k přihlášení poplatníka se dostala do sféry žalované dne 26. 4. 2019. Od 1. 6. 2019 se žalovaná považuje za poplatníka televizního poplatku. Televizní poplatek podle § 1 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích slouží k financování veřejné služby žalobkyně. Žalobkyně je oprávněna domáhat se zaplacení dlužného televizního poplatku podle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Výše televizního poplatku podle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích činí 135 Kč. Televizní poplatek je podle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích v případě fyzické osoby splatný vždy do patnáctého dne každého měsíce. Žalovaná na výzvu žalobkyně k zaplacení nereagovala a ocitla se podle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích ve spojení s § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), v prodlení, když televizní poplatky za měsíce září 2019 až leden 2020 včas nezaplatila; opak žalovaná netvrdila ani jinak se nebránila. Žalobkyně má proto, vedle práva na zaplacení dlužných televizních poplatků v částce 675 Kč, podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužných částek, a to v požadované kapitalizované výši 60,29 Kč vycházející z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a ekvivalentu nákladů, které by v projednávaném sporu náležely nezastoupenému účastníku, tedy dvě paušální náhrady výdajů, za výzvu k plnění a podání žaloby, po 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Odměnu advokáta soud žalobkyni nepřiznal, neboť u sporu o zaplacení televizního poplatku, jenž je pro žalobkyni, která se na poli svého působení těší natolik výsadnímu postavení, že na ni lze v určitých oblastech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (srovnej např.

I. ÚS 3344/12,

I. ÚS 3768/14), z povahy věci zcela rutinní záležitostí, nelze výdaje spojené s externím právním zastoupením považovat za účelně vynaložené.