12 C 479/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Procházkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 9 846 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 846 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 846 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaná po výpovědi z nájmu do vyklizení bytu užívala bez právního důvodu byt [číslo] v domě [adresa] v k. ú. [část obce] na adrese [adresa žalované], přičemž za období od 1. 1. 2019 do 4. 11. 2019 nezaplatila ničeho za spotřebované služby poskytované s užíváním bytu v ceně 9 846 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a zůstala nečinná. Účastnice řízení souhlasily s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. se soud v tomto odůvodnění omezuje pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Na základě zjištění učiněných z listin předložených žalobkyní má soud za prokázané, že žalovaná užívala byt [číslo] v domě [adresa] v k. ú. [část obce], jenž byl svěřen do správy žalobkyni, na základě nájemní smlouvy od 2. 6. 2016 do 2. 6. 2018 a následně jej užívala bez právního důvodu až do vyklizení bytu dne 4. 11. 2019. Dle vyúčtování služeb poskytovaných s užíváním bytu [číslo] v době od 1. 1. 2019 do 4. 11. 2019, vypracovaným dne 21. 4. 2020 a doručeným žalobkyni na adresu trvalého pobytu dne 24. 4. 2020, zbývá k doplacení částka 9 846 Kč splatná 31. 8. 2020. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaná užívala byt po 3. 6. 2018 bez právního důvodu a bez právního důvodu užívala i poskytované služby, čímž získala majetkový prospěch. Žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a je tudíž povinna vydat, oč se obohatila. Žalobkyně má proto právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Obvyklou cenu ve smyslu § 2999 dle soudu představuje cena služeb dle žalobkyní prezentovaného vyúčtování. Žalovaná byla včas vyzvána ke splnění povinnosti, avšak tu nesplnila, když dluh do 31. 8. 2020 neuhradila, pročež se ocitla v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Opak žalovaná netvrdila ani jinak se nebránila. Žalobkyně má proto, vedle práva na úhradu částky 9 846 Kč, dle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky v zákonné výši, jež je stanovena § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (8. 25 % ročně ke dni počátku prodlení). Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3. o. s. ř., tedy dvě paušální náhrady výdajů, za výzvu k plnění a podání žaloby, po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.