15 C 15/2007

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Marty Gottwaldové a přísedících Ing. jméno příjmení a JUDr. jméno příjmení ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky částka s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

III. Náklady soudního poplatku nese stát.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] (na č.l. 150 spisu) domáhala toho, aby žalovaná byla soudem uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně uplatňovala vůči žalované následující finanční nároky: 1/ nárok na odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku, a to s odůvodněním, že pracovní poměr se žalobkyní byl platně rozvázán výpovědí ke dni [datum], přičemž jí nebylo vyplaceno odstupné ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku dle ujednání Kolektivní smlouvy na období let 2003 – 2004. Žalobkyně dále uplatňovala 2/nárok na doplacení průměrného výdělku za období od [datum] do [datum] (tj. za výpovědní dobu) a 3/ odměnu k výročí 25 let práce pro žalovanou. Žalobkyně totiž má za to, že daný doplatek průměrného výdělku a odměna k výročí 25 let práce jí přísluší rovněž dle Kolektivní smlouvy na období let 2003 – 2004. Dále se žalobkyně vůči žalované domáhala 4/náhrady škody ve výši [částka], která jí vznikla v důsledku utrpení pracovního úrazu dne [datum] a po které byla u žalobkyně zjištěna 25 % ztráta sluchu na obou uších. Výši škody žalobkyně vyčíslila na základě pořízení kompenzačních sluchových pomůcek ve výši [částka] (tj. částka po odečtení příspěvku zdravotní pojišťovny). V neposlední řadě se žalobkyně domáhala po žalované 5/náhrady celkem 27 splátek pojistného (za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok]) uhrazené [obec] [anonymizováno].

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] (v rámci odporu proti platebnímu rozkazu zdejšího soudu, č.j. 61 Ro 3137/2006-15) uvedla, že neuznává nárok uplatněný žalobkyní a navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout, a to s následujícím odůvodněním: Předně pokud jde o nárok na odstupné, tak žalovaná má za to, že tento žalobkyni nevznikl ani dle zákona, ani dle kolektivní smlouvy. Pracovní poměr žalobkyně totiž byl ukončen výpovědí ke dni [datum], a to z důvodu ztráty způsobilosti žalobkyně k výkonu práce ve smyslu ust. § 46 odst. 1 písm. d) starého zákoníku práce č. 65/1965 Sb., který tehdy neobsahoval úpravu, která by se týkala odstupného při tomto výpovědním důvodu. Tedy nárok na odstupné tehdy bylo možné dávat toliko z důvodu organizačních změn zaměstnavatele, což ovšem v případě žalobkyně nebylo. V této souvislosti žalobkyně připomněla, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 15 C 194/2003-71 již bylo určeno, že výpověď byla dána oprávněně a platně, což bylo potvrzeno i Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím. Je tedy nutné vycházet z této výpovědi, která byla uznána za platnou, jakož i z výpovědního důvodu ztráty způsobilosti žalobkyně k výkonu sjednané práce. Pokud jde o další nárok žalobkyně, a sice nárok na doplacení průměrného výdělku za období od [datum] do [datum], k tomu žalovaná uvedla, že ani nechápe důvod tohoto nároku, neboť žalobkyně v dané době nepracovala z důvodu překážek, kdy [anonymizováno] dnů v tomto období jí bylo plně proplaceno v částce [částka] a dále od [anonymizováno] do [anonymizováno] dostala ještě proplaceno [anonymizováno] dne v částce [částka], a dále jí byla proplacena čerpaná dovolená v délce [anonymizováno] dne ve výši [částka]. Žalovaná tedy má za to, že pokud žalobkyně v dané době čerpala dovolenou [anonymizováno] dne, není možné, aby dále nárokovala další doplacení mzdy za shodné období a za mzdu, která jí již byla proplacena. Pokud jde o nárok na odměnu k výročí 25 let práce, tak žalovaná má za to, že na danou odměnu není právní nárok, tj. jedná se o nenárokovou část mzdy, jako jsou příspěvky, odměny z fondu, apod., které navíc podléhají schválení příslušnou odborovou organizací. Žalovaná dále uvedla, že výročí 25 let práce žalobkyně dovršila již v kalendářním roce [rok], a proto namítá i promlčení tohoto nároku, neboť žaloba byla podána až v roce 2006. Jde-li o nárok na pořízení sluchové náhrady, tak žalovaná se domnívá, nejde o pracovní úraz, když žalobkyně v tomto směru ani neunesla důkazní břemeno a břemeno tvrzení, tedy není zřejmé, z jakých konkrétních okolností by měl tento nárok vůbec vzniknout. Žalovaná má za to, že pokud žalobkyni nějaký úraz vůbec vznikl, nejednalo se o úraz pracovní, neboť o něm není nic vedeno v evidenci žalované. Pokud by se snad mělo jednat o nemoc z povolání, rovněž žalobkyní nebylo dotvrzeno, z čeho požaduje daný nárok. Navíc, pokud by se mělo jednat o onemocnění, tak toto nedosahuje intenzity ve smyslu nařízení vlády, které by muselo přesahovat 48 % poškození sluchu, což však nebylo splněno, pokud se u žalobkyně jedná o 25 % poškození. Žalovaná tak uvádí, že nebylo prokázáno, zda vůbec nějaký úraz vznikl a zda je dána příčinná souvislost mezi vznikem údajného onemocnění či úrazem a porušením povinnosti ze strany žalované. Co se týče posledního nároku, tj. pojistné, které mělo být uhrazeno [obec] pojišťovně, tak žalované není zřejmé, na základě čeho vůbec žalobkyně po žalované žádá úhradu 27 splátek pojistného, není zřejmé ani z jaké smlouvy a namítá zde nedostatek pasivní legitimace na straně žalované a rovněž promlčení daného nároku. Žalovaná z procesní opatrnosti rovněž namítla promlčení všech shora uvedených nároků.

3. Soud především považuje za přiléhavé konstatovat, že v řízení bylo postupně nařízeno několik jednání, ke kterým se však žalobkyně soustavně omlouvala opakovanými žádostmi o odročení jednání, a to ze zdravotních důvodů (viz např. podání žalobkyně na č.l. 25, 29, 35 dále č.l. 97 či žádost žalobkyně u jednání ze dne [datum] - č.l. 147 spisu), což také ve svém důsledku přispělo ke značně zdlouhavému soudnímu řízení, které bylo zahájeno již v polovině kalendářního roku 2006. V mezidobí došlo rovněž k přerušení řízení (z důvodů na straně žalobkyně) a změnám v obsazení senátu. Dne [datum] se ve věci konalo ústní jednání ve věci, na které se žalobkyně opět vůbec nedostavila, ač byla řádně a včas obeslána, přičemž se ani neomluvila a nepožádala o odročení. Soud tak projednal věc v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř., kdy byl úvodem konstatován dosavadní stav jednání, zopakovány dkutkové přednesy a provedené důkazy (z důvodu změny obsazení senátu) a posléze byla provedena převážná část dokazování. Soud tak provedl dokazování řadou listinných důkazů založených do spisu ze strany účastníků: Přehled nepřítomnosti zaměstnance - výtah ze systému žalované; Přehled výsledků zúčtování v období od [anonymizováno] do [datum]; Kolektivní smlouva ba období let 2003 až 2004 vč. příloh; Rozvázání pracovního poměru – výpověď ze dne [datum] podepsaná žalobkyní. Dále soud konstatuje, že žalobkyně navrhovala provedení důkazu celým soudním spisem, ovšem zde soud odkazuje na judikaturu Ústavního soudu ČR, Nejvyššího soudu ČR, jakož i na konstantní judikaturou zastávaný názor, že důkaz celým spisem je důkaz nezpůsobilý a takto nelze označit návrh k provedení důkazu, neboť je zapotřebí vždy uvést řádné skutkové tvrzení a označit k němu konkrétní spis a z něj pak konkrétní listinu, kterou navrhuje daný účastník k provedení důkazu s označením konkrétního skutkového tvrzení, které má být daným důkazem prokázáno. Jinými slovy není věcí soudu, aby za účastníka plnil jeho povinnost tvrzení a povinnost důkazní, tedy v daném spise aktivně vyhledával pro účastníky důkaz svědčící v jeho prospěch.

4. Všechny listinné důkazy pak soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti v souladu s § 132 o. s. ř., přičemž vycházel z důkazů označených a přiložených v soudním spise. Veškeré důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska skutkového, časového i obsahového. V řízení dále nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o pravosti a věrohodnosti listinných důkazů, ostatně nic takového v řízení ani nebylo tvrzeno. Soud tedy veškeré důkazy hodnotil v jejich vzájemné souvislosti jako věrohodné a pravé. <b>5. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování byl soudem zjištěn následující skutkový stav:</b> 6. Žalobkyně byla zaměstnankyní žalované na pozici programově provozního pracovníka v oddělení [anonymizováno]. Žalobkyni byla dána výpověď z pracovního poměru ze dne [datum], která byla rozsudkem zdejšího soudu rozsudek zdejšího soudu, č.j. 25 C 10/2000 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. 51 Co 55/2002 určena jako neplatná (tyto skutečnosti soud vzal za své - § 120 odst. 4 o. s. ř.). Později byla žalobkyni dána druhá výpověď z pracovního poměru ze dne [datum], ve které je mimo jiné uvedeno, že pracovní poměr končí uplynutím dvouměsíční výpovědní lhůty ke dni [datum]. Výpověď žalobkyně převzala [datum]. Tato výpověď byla dána oprávněně i důvodně což bylo potvrzeno rozhodnutím zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 15 C 194/2003-71 a následně potvrzeno i Městským soudem v Praze (prokázáno z rozvázání pracovního poměru – výpověď ze dne [datum] podepsaná žalobkyní).

7. Dále soud má za prokázané, že žalobkyně v období od [datum] do [datum] nepracovala z důvodu překážek, kdy [anonymizováno] dnů v tomto období jí bylo plně proplaceno v částce [částka] a dále od [anonymizováno] do [anonymizováno] dostala ještě proplaceno [anonymizováno] dne v částce [částka], a dále jí byla proplacena čerpaná dovolená v délce [anonymizováno] dne ve výši [částka].

8. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Jelikož žalobkyně na výzvu soudu dle §101 odst. 1, 2 ve spojení s ust. § 118a odst. 1 – 3 o. s. ř. (srov. usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 15 C 15/2007-196) nedoplnila skutková tvrzení a neoznačila k nim důkazy, a ani se na ústní jednání, konané dne [datum] u nadepsaného soudu, bez omluvy nedostavila, tak nemohla být ze strany soudu poučena dle § 118a o. s. ř., čímž zmařila možnost se vůči žalobě účinně bránit a případně i zpochybnit skutečnosti, jež byly shora popsány, a proto tedy soud další důkazy neprováděl a skutková zjištění opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybnosti, přičemž následně dospěl k závěru, že žalobě není možno vyhovět, a to v celém rozsahu. <b>9. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně:</b> 10. K nároku na tzv. odstupné ve výši [částka]:

11. Podle ust. § 364 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. (dále jen „Zákoník práce“) se podle tohoto zákona řídí také pracovněprávní vztahy vzniklé před 1. lednem 2007, není-li dále stanoveno jinak. Dle odst. 2. tohoto ustanovení se podle dosavadních právních předpisů řídí právní úkony týkající se vzniku, změny a skončení pracovního poměru, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, jakož i další právní úkony učiněné před 1. lednem 2007, i když jejich právní účinky nastanou až po tomto dni.

12. Z výše citovaného ustanovení vyplývá, že Zákoníkem práce se sice mají řídit i právní vztahy, vzniklé před jeho účinností, avšak až ode dne jeho účinnosti; samotný vznik těchto právních vztahů a práva a povinnosti z těchto vztahů, vzniklé před účinností nového právního předpisu, se spravují dosavadní právní úpravou tj. zákonem č. 65/1965 Sb., zákoník práce, v tehdy platném znění (dále jen„ starý zákoník práce“).

13. Podle ust. § 44 odst. 2 starého zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď pouze z důvodů výslovně uvedených v ust. § 46 odst. 1 a výpovědní důvod musí být ve výpovědi skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem, jinak je výpověď neplatná. Důvod výpovědi nelze dodatečně měnit.

14. Podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) starého zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď pouze, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku nebo rozhodnutí orgánů státní zdravotní správy nebo sociálního zabezpečení dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci.

15. Podle [číslo listu] Kolektivní smlouvy žalované na období let 2003 až 2004 náleží zaměstnanci odstupné pouze v důsledku výpovědi z důvodu organizačních změn u zaměstnavatele. <b>16. S ohledem na skutečnost, že pracovní poměr žalobkyně byl ukončen výpovědí ke dni [datum], a to právě z důvodu ztráty způsobilosti žalobkyně k výkonu práce ve smyslu § 46 odst. 1 písm. d) starého zákoníku práce, tak soud dospěl k závěru, že žalobkyni nárok na dané odstupné nevznikl.</b> 17. K nároku na doplacení průměrného výdělku:

18. Pokud jde o nárok na doplacení průměrného výdělku za období od [datum] do [datum], jak uvedla žalobkyně v žalobním tvrzení, tak v tomto směru, dle názoru soudu, nebylo žalobkyní dostatečně tvrzeno, natož prokázáno, zda skutečně byly splněny podmínky pro doplacení průměrného výdělku za uvedené období. S ohledem na tuto skutečnost soud v obsahu spisu nedisponoval žádnými důkaznými návrhy ze strany žalobkyně, a proto shledal tento nárok za nedůvodný a žalobu v tomto rozsahu zamítl, když žalobkyně přes výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů na čl. 196 ničeho nového netvrdila, ani nedoplnila důkazy k prokázání svých tvrzení.

19. K nároku na odměnu k výročí 25 let práce:

20. Pokud jde o nárok na odměnu k výročí 25 let práce, tak rovněž v tomto směru, dle názoru soudu, žalobkyně nedotvrdila a neprokázala, na základě čeho a z jakých důvodů se jej domáhá a soud shledal námitku žalované oprávněnou, když z veškerých předložených listin plyne, že žalobkyně na tuto odměnu neměla právní nárok.

21. Podle čl. 12 (na str. 14)„ Krátkodobé části na rok 2003“ předmětné Kolektivní smlouvy, na poskytnutí této odměny není právní nárok. Dále z čl. 1 ve spojení s čl. 2 vyplývá, že odměny z fondu žalované navíc podléhají schválení ze strany příslušné odborové organizace. <b>22. S ohledem na výše uvedené okolnosti, kdy žalobkyní nebyly dostatečně tvrzeny či prokázány rozhodné skutečnosti a ani nebyly zjištěny žádné jiné skutečnosti, tak soudu nebylo zřejmé, z jakých důvodů žalobkyně nárokuje danou odměnu, když její poskytnutí žalobkyni nemá oporu v tehdy platné pracovní smlouvě, zákoníku práce, jakož i příslušné kolektivní smlouvě. Proto i tento nárok byl soudem shledán jako nedůvodný a soudu nezbylo, než žalobu také v této části zamítnout.</b> 23. K nároku na náhradu za pořízení sluchových kompenzačních pomůcek:

24. Pokud jde ze strany žalobkyně o tento třetí nárok v pořadí, tak rovněž v tomto směru soudu nezbývá než konstatovat, že žalobkyní nebyly dostatečně tvrzeny a prokázány rozhodné skutkové okolnosti případu, zejména jakou vykazovala ztrátu sluchu na obou uších v rozhodné době, zda danou nemoc hodnotí jako pracovní úraz či jako nemoc z povolání. Kdy z příslušných předpisů plyne, že pokud by měla na mysli náhradu za pomůcku v důsledku pracovního onemocnění, muselo by takové onemocnění dosahovat zcela jiné intenzity poškození sluchu (nejméně 48%), než žalobkyně tvrdila a činila nesporným (25%). Dále pokud žalobkyně uplatňuje daný nárok z titulu náhrady škody způsobenou žalovanou, tak ani neupřesnila vznik konkrétní škody a příčinnou souvislost (tzv. kauzální nexus) mezi vznikem údajné škody a porušením povinnosti zaviněním žalované. Jelikož tedy ani v těchto souvislostech žalobkyně nedotvrdila podstatné skutečnosti a ani nereagovala na písemnou výzvu soudu (viz č.l. 196 spisu), tak z obsahu spisu nebyly hodnoceny žádné relevantní skutečnosti prokazující důvodnost daného nároku. S ohledem na uvedené soud žalobu v tomto rozsahu rovněž zamítl.

25. K nároku na pojistné, uhrazené žalobkyní [příjmení] [anonymizováno]:

26. Dále pokud jde poslední nárok, kdy se žalobkyně domáhá po žalované náhrady 27 splátek pojistného, tak s ohledem na procesní pasivitu žalobkyně, kdy tato opět nedoplnila svá skutková tvrzení a neprokázala, na základě jakých skutečností vůbec na žalované nárokovala úhradu splátek pojistného (které mělo být uhrazeno [obec] pojišťovně), není ani zřejmé z jakého titulu (smlouvy) je takto uplatňuje. Pokud ovšem žalobkyně chce vyplatit pojistné, které hradila třetímu subjektu (z titulu vydání bezdůvodného obohacení), má soud za to, že na straně žalované není nad rámec uvedeného dána pasivní věcná legitimace.

27. Na závěr na tomto místě soud konstatuje (jak již bylo uvedeno v bodě 8. odůvodnění tohoto rozsudku), že s ohledem na neomluvenou neúčast žalobkyně na jednání soudu (konaném dne [datum]) soud nemohl tuto poučit o povinnosti tvrdit a navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu ust. § 118a odst. 1,3 o. s. ř., příp. § 118a odst. 2 o. s. ř., o jiném právním posouzení ze strany soudu. O tomto soud podrobně informoval žalobkyni usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 15 C 15/2007-196, a to ještě před dnem nařízeného jednání, přičemž ani k tomuto usnesení nebyla žaloba doplněna či dotvrzena a nebyly navrženy důkazy ke skutkovým tvrzením, byť byla žalobkyně poučena o následcích s tím spojených (spočívajících v tom, že žaloba nebude moci být úspěšná už jen pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního), jak je podrobně rozvedeno i mj. v poučení u předmětného usnesení (čl. 196-197). Lze tedy uzavřít, že jelikož žalobkyně netvrdila, ani neprokázala skutečnosti tvrzené v žalobě, čímž tedy neunesla břemeno důkazní a břemeno tvrzení ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) a § 120 odst. 1 o. s. ř., tak soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná, a proto ji výrokem I. tohoto rozsudku zamítl v celém rozsahu.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen právním zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý z dvanácti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. S ohledem na mimořádnou situaci na území ČR v souvislosti se zamezením virového onemocnění SARS-CoV-2 a z ní plynoucí negativní ekonomické dopady na osoby, ať už fyzické či právnické, byla pariční lhůta určena delší, a sice jednoměsíční s počátkem běhu od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), aby žalobkyně měla reálnou možnost zaplatit dlužné náklady řízení řádně a včas. Lhůtu k plnění tak soud určil odlišně, než je standardní třídenní lhůta od právní moci rozsudku, když lze předpokládat, že žalovaná stanovením takovéto pariční lhůty nebude nadměrně zatížena, neboť nejde o lhůtu nepřiměřeně dlouhou.

29. Pokud jde o zaplacení soudního poplatku, tak s ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla od této povinnosti podle § 11 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (viz usnesení zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 61 Ro 3137/2006-14), bylo výrokem III. tohoto rozsudku rozhodnuto, že náklady soudního poplatku ponese stát, neboť povinnost hradit poplatek nelze uložit procesně úspěšné žalované.