15 C 225/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Martou Gottwaldovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 9 530,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka vzniklým zákonnou sazbou 12,75 % ročně z částky částka od datum do datum, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka vzniklým sazbou 12,75 % ročně z částky částka od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění rozhodném (dále jen „o.s.ř.“), ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o.s.ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částka, omezil se soud v odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci.

1. Žalobkyně žalobou uplatnila nárok na zaplacení částky částka z titulu uzavřené smlouvy o úvěru dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala na základě smlouvy o úvěru po předchozím prověření úvěruschopnosti poskytnout žalovanému finanční prostředky do maximální výše částka. Žalovaný se čerpanou částku zavázal splácet formou měsíčních splátek, jejichž počet a výše závisela na vyčerpaných finančních prostředcích z úvěrového rámce. Žalovaný po dobu trvání úvěru hradil měsíční splátky ve sjednané výši a každá splátka byla rozúčtována na jistinu, úroky a poplatky za pojištění. Žalovaný se dostal se splácením splátek do prodlení a žalobkyně úvěr dne datum zesplatnila. To bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný však k dnešnímu dni dlužnou částku neuhradil, a to ani na základě předžalobní upomínky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku žalovaného dne datum žalobkyni. To bylo žalovanému oznámeno datum. Žalobkyně se tedy domáhá zaplacení částky ve výši částka jakožto jistiny, poplatků ve výši částka, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši částka z částky částka za období od datum do datum, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši částka z částky 9 530,13 za období od datum do datum, zákonného úroku z prodlení z částky částka ve výši 12,75 % od datum do zaplacení a smluvního úroku ve výši 12,75 % z částky částka od datum do zaplacení.

2. Ve věci soud rozhodoval bez jednání ve smyslu ust. § 115a o. s. ř., když žalobkyně s rozhodnutím bez jednání výslovně souhlasila, jak plyne ze závěru žalobního návrhu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu č. l. 5 spisu) a žalovaný souhlasil fikcí, když se k výzvě soudu, zda souhlasí s daným postupem (usnesení s výzvou na č. l. 30 spisu), ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Také k žalobě samotné se žalovaný nijak nevyjádřil, jak plyne z obsahu spisu.

3. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky až do výše částka při smluvní úrokové sazbě sjednané ve smlouvě. Žalovaný se poskytnuté peněžní prostředky zavázal splácet formou měsíčních splátek, jejichž počet a výše závisela na vyčerpaných finančních prostředcích z úvěrového rámce. Po dobu trvání úvěru žalovaný hradil měsíční splátky v souladu se splátkovým kalendářem, přičemž každá z těchto částek byla započtena na jistinu, úroky a poplatky za pojištění. Žalovaný se se splácením dlužných splátek dostal do prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k jejich úhradě, žalovaný však ani na výzvu ničeho neuhradil. Žalobkyně úvěr zesplatnila k datu datum a vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě mimo jiné předžalobní upomínkou ze dne datum, žalovaný však k dnešnímu dni ničeho neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku žalovaného dne datum žalobkyni. To bylo žalovanému oznámeno datum.

4. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně:

5. Mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění rozhodném (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši úvěrového rámce do částka.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 87 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

8. Soud je tedy s odkazem na uvedená ustanovení povinen zkoumat ex officio, zda žalobkyně (její právní předchůdkyně) dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že tuto povinnost splnila. Žalobkyni bylo v rámci přípravy jednání i u samotného jednání dáno poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění rozhodném (dále jen „o. s. ř.“), aby svá tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila a prokázala, jaké konkrétní informace svědčící o schopnosti žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy získala. Žalobkyně k tomu uvedla, že prověřila příjmy a výdaje žalovaného, přičemž celkové příjmy žalovaného činily částka měsíčně a výdaje celkem částka měsíčně. Na základě těchto informací spolu s ověřením osoby žalovaného v insolvenčním rejstříku, právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že žalovaný je při splátce částka měsíčně schopen úvěr splácet. Žalovaný zároveň nečerpal v období rozhodném pro posouzení úvěruschopnosti úvěry u jiných společností.

9. Soud vyšel především ze skutečnosti, že žalovaný byl schopen úvěr splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Soud má tedy za prokázané, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky, které žalovaný přestal splácet až v průběhu splácení a následně se dostal do prodlení s úhradou více než dvou splátek a po marných výzvách ze strany žalobkyně byl tak úvěr zesplatněn. Soud tedy shledal nárok žalobkyně jako důvodný, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

10. O povinnosti k zaplacení úroku z prodlení soud rozhodl dle § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku, neboť dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v celém rozsahu žalobě vyhověl.

11. Pokud jde o lhůtu k plnění, tak soudu se jevila standardní třídenní lhůta přespříliš krátká a chtěl dát žalovanému poslední možnost k dobrovolné úhradě tak, aby se tento mohl vyhnout navýšení nákladů řízení v důsledku exekuce či výkonu rozhodnutí, přičemž zdejší soud zároveň zkoumal, aby se nejednalo o lhůtu přespříliš dlouhou, zasahující do oprávněných zájmů strany žalobní (proto také nestanovil splátkový kalendář), přičemž měsíční lhůtu soud shledal jako optimální ke všem okolnostem daného případu (§ 160 o. s. ř.).

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci úspěch a náleží jí náhrada nákladů řízení v plné výši. Soud vycházel z vyčíslení nákladů na straně žalobkyně a přiznal žalobkyni náklady v souladu s jejich vyčíslením v petitu žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši částka, odměnou právního zástupce za 3 úkony právní služby po částka (převzetí a příprava, výzva k plnění, sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) ve spojení s ust. § 11 odst. 1 AT, včetně tří režijních paušálů po částka podle § 14b odst. 6 písm. a) AT a náhrady za DPH 21 % z odměny a náhrad zástupce ve výši částka. Vyjádření žalobkyně na základě výzvy soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud neshledal samostatným úkonem, jelikož to mělo být obsaženo již v žalobě. Celkem bylo tedy žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši částka. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 o.s.ř.) v prodloužené měsíční lhůtě, a to ze shodných důvodů popsaných v předchozím odstavci (§ 160 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.