15 C 232/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr Martou Gottwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni -) částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, -) částku ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky částka zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, k rukám právního zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci.

2. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne datum (ve znění doplnění žaloby ze dne datum) domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, které byly žalovanému zaslány na účet č. bankovní účet dne datum. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši částka. Peněžní prostředky a poplatek za poskytnutí zápůjčky byly splatné dne datum, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala žalovanému předžalobní výzvu, a to dne datum, žalovaný však ani poté neuhradil ničeho. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost zaplatit též účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (tj. písemné výzvy ze dne datum, datum, datum a datum) v celkové výši částka. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši částka.

3. Soud v řízení dále postupoval tak, že k projednání věci nařídil první jednání na den datum, přičemž předvolání k tomuto jednání bylo žalobkyni resp. právnímu zástupci žalobkyně doručeno dne datum (potvrzení o doručení do DS připojeno k č. l. 21), žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno fikcí (tj. 10. dnem uložení na poště) na adresu jeho trvalého bydliště, a to dne datum. Žalobkyně, resp. její právní zástupce, podáním ze dne datum zaslal soudu omluvu z jednání spolu s vyjádřením (nachází se na č. l. 26 spisu) a zároveň souhlasil s tím, aby věc byla soudem projednána v nepřítomnosti žalobkyně. Žalovaný se na výzvu soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. 15 C 232/2020-19, k žalobě nijak nevyjádřil a ani se bez omluvy k jednání soudu nedostavil, ač byl řádně obeslán. Proto soud postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z předložených listinných důkazů.

4. Soud pak provedl dokazování řadou listinných důkazů, založených do spisu ze strany žalobkyně, přičemž poté dospěl soud ke zjištění následujících skutečností:

5. Soud v rámci řízení provedl tyto důkazy: smlouva o zápůjčce a všeobecné obchodní podmínky; výpis z účtu žalobce, dokládající poskytnutí jistiny; upomínky; předžalobní výzva; podací arch; jistina.

6. Listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti v souladu s ust. § 132 o. s. ř., přičemž vycházel z důkazů označených žalobkyní. Žalovaný soudu ničeho netvrdil, ani nepředložil žádné důkazní návrhy.

7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

8. Žalovaný prostřednictvím webové stránky webová adresa uzavřel se žalobkyní dne datum smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, a to bezhotovostně na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet dne datum. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit žalobkyni poplatek ve výši částka. Peněžní prostředky a poplatek za poskytnutí zápůjčky měl žalovaný uhradit do data splatnosti tj. dne datum, žalovaný však své smluvní závazky nesplnil řádně a včas. Žalovaný ani netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatil.

9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

10. Dle ust. § 2 zák. č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem (dále jen„ ZSÚ“) je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle ust. § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

12. Dle ust. § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Dle ust. § 122 ZSÚ pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru má věřitel právo na náhradu pouze účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.

14. Dle § 122 odst. 2 ZSÚ uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.

15. Dle § 122 odst. 3 ZSÚ souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

16. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce adhezním způsobem dle ust. § 1798 a násl. o. z., když žalovaný uzavřel předmětnou smlouvu v postavení spotřebitele (neboť sjednával spotřebitelský úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání) a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele. Předmětná smlouva o zápůjčce tak podléhá režimu ZSÚ.

17. Soud však přiznal žalobkyni toliko částku ve výši částka s příslušenstvím Kč, která se skládá ze zbývající části jistiny úvěru a sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka a smluvní pokuty ve výši částka, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

18. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat zásadní tvrzení obsažená v žalobě a žalovaný netvrdil, ani neprokázal, že by na dlužnou částku uhradil něčeho víc, než tvrdila žalobkyně, čímž neunesl své důkazní břemeno, soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná, a proto ji s odkazem na citovaná zákonná ustanovení částečně vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalovanou částku tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

19. Dále pokud jde o částečné zamítnutí žaloby, tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně na výzvu soudu nedotvrdila ani neprokázala, že žalovanému zaslala písemné výzvy ze dne datum, datum, datum a datum. Žalobkyně tedy neunesla břemeno důkazní stran tvrzení, že ji v souvislosti s prodlením spotřebitele (žalovaného) skutečně vznikly účelně vynaložené náklady v celkové výši částka (tj. 4 x částka dle čl. 2 Smlouvy). Soud tedy dospěl k závěru, že takto uplatněné náklady za upomínky se podle ust. § 122 odst. 1 písm. a) ZSÚ považují za smluvní pokutu. Potažmo soud shledal, že souhrn všech smluvních pokut uplatněných žalobkyní v souvislosti s prodlením žalovaného přesáhly hranici maximálně přípustných sankcí pro případ prodlení spotřebitele. V posuzovaném případě totiž jistina spotřebitelského úvěru činí částku částka, přičemž sankce pro případ prodlení nesmí přesáhnout 50 % celkové výše spotřebitelského úvěru a současně nesmí přesáhnout částka (§ 122 ZOSÚ), tj. v posuzovaném případě max. částka. S ohledem na uvedené tak soud shledal nárok žalobkyně co do částky částka jako nedůvodný a žalobu v tomto rozsahu výrokem II. zamítl.

20. Dále vzhledem k tomu, že se jedná o prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. O povinnosti k zaplacení úroku z prodlení soud rozhodl dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Pokud jde o pariční lhůtu tj. lhůtu k plnění, tak tato byla určena ve standardní délce tří dnů s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. věta první).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (když neúspěch žalobkyně byl pouze v poměrně nepatrné části) nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka vč. DPH. V posuzovaném případě se jedná o tzv. formulářovou žalobu. Soudu je totiž z úřední činnosti známo, že žalobkyně v zastoupení právního zástupce podává obdobné návrhy na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je přitom peněžité plnění nepřevyšující částka, a proto tedy odměnu a náhrady zástupkyně žalobkyně omezil soud v souladu s vyhláškou 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“). Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši částka. Dále odměnou právního zástupce za 3 úkony právní služby po částka, kdy sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby je vyčíslena podle § 14b odst. 1 AT, a které byly zástupci žalobkyně přiznány podle § 11 odst. 1 AT za následující služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby, podání žaloby. Zároveň zástupci žalobkyně náleží paušální částka jako náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) AT za 3 úkony po částka, a náhrada za DPH 21% z odměny a náhrad zástupce ve výši částka Celkem bylo žalované straně uloženo zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši částka, a sice k rukám jejího právního zástupce (§149 odst. 1 o. s. ř.). Pokud jde o lhůtu k plnění, soud i u nákladů řízení stanovil lhůtu k plnění ve standardní délce tří dnů s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem ve stanovené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce u soudního exekutora.