15 C 236/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Martou Gottwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro určení neplatnosti právního jednání

I. Žaloba, aby bylo určeno, že právní jednání [jméno] [příjmení], spočívající v uzavření dohody ze dne [datum] a přistoupení k dluhu [jméno] [příjmení], narozené [datum], bytem [adresa], ze smlouvy o úvěru [číslo] u žalované, je neplatné, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum], domáhala rozhodnutí, kterým by soud určil, že právní jednání jejího manžela [jméno] [příjmení], spočívající v uzavření dohody ze dne [datum] a přistoupení k dluhu [jméno] [příjmení], narozené [datum], bytem [adresa], ze smlouvy o úvěru [číslo] u žalované, je neplatné. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně se dovolává určení neplatnosti právního jednání manžela žalobkyně, spočívajícího v uzavření dohody o přistoupení manžela k dluhu třetí osoby. Dne [datum] uzavřel manžel žalobkyně pan [jméno] [příjmení] s paní [jméno] [příjmení], což je společná dcera manželů (jak vyplynulo z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků) jako dlužníci s žalovanou jakožto věřitelem, dohodu o přistoupení k dluhu ze dne [datum], neboť toto jednání bylo učiněno bez jejího vědomí a výslovného souhlasu, kterého je dle občanského zákoníku zapotřebí. V rámci této dohody manžel žalobkyně přistoupil k veškerým dluhům paní [příjmení] a stal se tak solidárním dlužníkem spolu s ní. V rámci dohody zároveň dlužníci uznali svůj dluh co do důvodu a výše v částce [částka]. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1, 72 Nc 362/2018-30 ze dne [datum rozhodnutí], které se stalo pravomocným dne [datum] a vykonatelným [datum], byla manželovi žalobkyně a paní [jméno] [příjmení] uložena povinnost zaplatit žalované společně a nerozdílně částku ve výši [částka] s příslušenstvím. Dne [datum] bylo proti manželovi žalobkyně a paní [jméno] [příjmení] zahájeno exekuční řízení k vymožení shora uvedeného nároku žalované jako oprávněné. Vyrozumění o zahájení exekuce č.j. 220 EX 1961/20-45 ze dne [datum rozhodnutí] bylo manželovi žalobkyně doručeno dne [datum]. Na podání určovací žaloby má žalobkyně právní zájem, a to s ohledem na probíhající exekuční řízení vedené soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad v [obec a číslo], pod sp.zn. 220 EX 1961/20 pro vymožení pohledávky žalované jakožto oprávněné. V rámci předmětného řízení bylo vydáno několik exekučních příkazů, mj. exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí č.j. 220 EX 1961/20-38 a dále Exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí č.j. 220 EX 1961/20-47, a je zde tak důvodná obava, že by v rámci exekuce mohl být postižen majetek, který je ve společném jmění manželů žalobkyně a jejího manžela. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně za to, že právní jednání manžela spočívající v uzavření Dohody o přistoupení k dluhu ze dne [datum], je z důvodu absence jejího souhlasu s takovým jednáním neplatné, přičemž s tímto jednáním projevila nesouhlas bez zbytečného odkladu poté, co se o této skutečnosti dozvěděla.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila podáním ze [anonymizováno] [rok] na č.l. 18 spisu s tím, že žaloba není důvodná a neuznává ji. Uvedla, že převzetí dluhu jedním z manželů není nakládáním se společným majetkem. Jak konstantně judikuje Nejvyšší soud, součástí společného jmění nejsou sice závazky, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou poměrům manželů a které převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého. Takové závazky však nejsou neplatné, nejsou však součástí SJM, nýbrž jsou výlučným závazkem manžela, který je uzavřel (NS ČR, sp.zn. 28 Cdo 2199/2008), přičemž ustálená judikatura se uplatní i na právní úpravu účinnou od 1. 1. 2014. Poukázala na ust. § 732 nového občanského zákoníku, který stanoví, že vznikl-li dluh jen jednoho z manželů proti vůli druhého manžela, který nesouhlas projevil vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl, může být společné jmění postiženo jen do výše, který by představoval podíl dlužníka, kdyby bylo společné jmění zrušeno a vypořádáno. Žalovaná o této judikatuře vyrozuměla i právního zástupce žalobkyně a zároveň mu sdělila, že správný postup je takový, že manželka povinného, tj. dlužníka 2) může podat návrh na zastavení exekuce pouze co do ½ daných nemovitostí, neboť ty by jí připadly v rámci vypořádání SJM a co do zbytku je povinna exekuci strpět. Zároveň sdělila, že s výše uvedeným návrhem na zastavení exekuce co do jedné poloviny SJM (příslušného podílu) vyslovuje svůj souhlas. Je tedy dle žalované s podivem, že žalobkyně zcela nedůvodně zahájila tento spor. <b>3. Soud po provedeném dokazování veškerými důkazy, které byly účastníky navrženy, zjistil následující skutkový stav, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci samé, přičemž důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech:</b> 4. Dne [datum] uzavřel manžel žalobkyně pan [jméno] [příjmení] s paní [jméno] [příjmení], což je společná dcera manželů (jak vyplynulo z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků, kdy ostatně i právní zástupce žalobkyně při jednání k dotazu soudu potvrdil, že paní [příjmení] je společnou dcerou manželů [příjmení]) jako dlužníci s žalovanou jakožto věřitelem, písemnou dohodu o přistoupení k dluhu a souhlas s tímto přistoupením k dluhu ze dne [datum] a rovněž uznali svůj dluh co do důvodu a výše. Zároveň požádali soud, aby schválil smír navržený účastníky, a to v podobě, která se později promítla beze změn do výroku daného usnesení, kterým byl smír schválen (prokázáno nesporným tvrzením účastníků, Návrhem na schválení smíru ze dne [datum], adresovaným Obvodnímu soudu pro Prahu 1, Usnesením Obvodního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 72 Nc 362/2018-30). Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1, č.j. 72 Nc 362/2018-30 ze dne [datum rozhodnutí], byla manželovi žalobkyně a paní [jméno] [příjmení] uložena povinnost zaplatit žalované společně a nerozdílně částku ve výši [částka] s příslušenstvím, a to v první splátce [částka] a dalších pravidelných měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude usnesení právní moci. Usnesení nabylo právní moci dne [datum] a vykonatelnosti [datum] (prokázáno Návrhem na schválení smíru ze dne [datum], adresovaným Obvodnímu soudu pro Prahu 1 a dále Usnesením Obvodního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 72 Nc 362/2018-30).

5. Nyní probíhá exekuční řízení vedené soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad v [obec a číslo], pod sp.zn. 220 EX 1961/20 pro vymožení pohledávky žalované jakožto oprávněné. Dne [datum] bylo proti manželovi žalobkyně panu [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení] (tj. společné dceři žalobkyně [celé jméno žalobkyně] a jejího manžela pana [jméno] [příjmení] dle nesporného tvrzení) zahájeno exekuční řízení k vymožení shora uvedeného nároku žalované jako oprávněné. Vyrozumění o zahájení exekuce č.j. 220 EX 1961/20-45 ze dne [datum rozhodnutí] bylo manželovi žalobkyně doručeno dne [datum]. V rámci předmětného řízení bylo vydáno několik exekučních příkazů, exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí č.j. 220 EX 1961/20-38 a dále Exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí č.j. 220 EX 1961/20-47 (prokázáno nesporným tvrzením účastníků, Vyrozuměním o zahájení exekuce č.j. 220 EX 1961/20-45, Exekučním příkazem k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí č.j. 220 EX 1961/20-38 a dále Exekučním příkazem k provedení exekuce prodejem movitých věcí č.j. 220 EX 1961/20-47). Právní zástupce žalobkyně zasílal žalované přípis obsahující námitku neplatnosti právního jednání, jak plyne z dopisu advokáta ze dne [datum], kde namítal, že přistoupení k předmětné smlouvě bylo učiněno manželem žalobkyně bez jejího vědomí a souhlasu a tato se tak dovolává neplatnosti daného právního jednání (prokázáno Námitkou neplatnosti právního jednání ze dne [datum] vč. plné moci).

6. Žalovaná v reakci na námitku neplatnosti vznesenou žalobkyni prostřednictvím jejího právního zástupce dopisem ze dne [datum] žalobkyni sdělila, že námitku považuje za irelevantní, jelikož převzetí dluhu jedním z manželů není nakládáním se společným jměním. Odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (NS ČR, sp.zn. 28 Cdo 2199/2008), podle které součástí společného jmění nejsou závazky, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou poměrům manželů a které převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého. Takové závazky však nejsou neplatné, nejsou však součástí SJM, nýbrž jsou výlučným závazkem manžela, který je uzavřel (NS ČR, sp.zn. 28 Cdo 2199/2008), přičemž ustálená judikatura se uplatní i na právní úpravu účinnou od [datum]. Poukázala na ust. § 732 nového občanského zákoníku, který stanoví, že vznikl-li dluh jen jednoho z manželů proti vůli druhého manžela, který nesouhlas projevil vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl, může být společné jmění postiženo jen do výše, který by představoval podíl dlužníka, kdyby bylo společné jmění zrušeno a vypořádáno. Zároveň advokátovi žalobkyně sdělila, že správný postup je takový, že manželka povinného, tj. dlužníka 2) může podat návrh na zastavení exekuce pouze co do ½ daných nemovitostí, neboť ty by jí připadly v rámci vypořádání SJM a co do zbytku je povinna exekuci strpět. Doplnila, že s výše uvedeným návrhem na zastavení exekuce co do jedné poloviny SJM (tj. příslušného podílu manželky) vyslovuje svůj souhlas (prokázáno Sdělením věřitele ze dne [datum]).

7. Soud rovněž při jednání poskytl účastníkům svůj předběžný právní názor, předestřel stávající judikaturu a rovněž poskytl potřebná poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1 až 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ o. s. ř.“), i s odkazem na stávající judikaturu, přičemž žádné nové důkazy ani nová tvrzení nebyly žalobkyní tvrzeny ani označeny, přičemž soud poučil žalobkyni i o nedostatku naléhavého právního zájmu, který již sám o sobě znamená neúspěch ve věci samé, kdy námitka neplatnosti měla být vznesena již v rámci řízení o plnění (návrh na schválení soudního smíru), nikoli samostatnou žalobou, jak plyne z protokolu z jednání. <b>8. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce následujícím způsobem:</b> 9. Podle ust. § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. Z žaloby plyne, že se žalobkyně domáhá neplatnosti dohody o přistoupení k závazku, de facto neplatnosti dohody z [datum], kterou žalovaný přistoupil k závazku jejich dcery a stal se solidárním dlužníkem spolu s dcerou manželů, paní [jméno] [příjmení] ve vztahu k žalované jakožto věřiteli. Nicméně samotné vyslovení neplatnosti shora uvedené dohody by nemělo žádný vliv na případné exekuční řízení, když exekuce je vedena až na základě pravomocného a vykonatelného usnesení soudu, kterým byl schválen smír (mající účinky pravomocného a vykonatelného rozsudku), proto samotné vyslovení neplatnosti právní jednání jejího manžela [jméno] [příjmení], spočívající v uzavření dohody ze dne [datum] a přistoupení k dluhu [jméno] [příjmení], narozené [datum], bytem [adresa], ze smlouvy o úvěru [číslo] u žalované, by nemohlo způsobit následky zamýšlené žalobou, tedy zrušení a zastavení exekuce, postihující majetek ve společném jmění manželů, tedy je zřejmé, že zde absentuje naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení a sama žaloba tak nemůže být ze své podstaty úspěšnou již z tohoto důvodu, jak ostatně soud upozorňoval žalobkyni v rámci jednání, přičemž poskytl potřebná poučení. Rovněž je podstatná skutečnost, že dle ustálené judikatury není důvod k vrstvení soudních řízení, proto námitka relativní neplatnosti podpisu dohody manželem měla být řešena přímo v rámci řízení na plnění, tj. v rámci smírčího řízení, na základě kterého přímo došlo k uzavření smíru mezi manželem žalobkyně, dlužnicí [jméno] [příjmení] a žalovanou jako věřitelem, kde byl manžel žalobkyně zavázán k úhradě dlužné částky spolu s příslušenstvím solidárně se svojí dcerou. Žalobkyně sice nebyla účastníkem řízení, nic jí nebránilo vystoupit v řízení jako vedlejší účastník na straně manžela. Zde soud plně odkazuje na stávající judikaturu ve skutkově obdobných věcech, jako usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 1286/17, z níž plyne, že neúspěchy obdobných žalob je dán zejména absencí naléhavého právního zájmu, neboť za situace, kdy je (bylo) vedeno řízení o plnění, není k vrstvení řízení důvod a námitka neplatnosti měla být uplatněna již v rámci daného řízení. Nad rámec toho soud dodává, že tvrzení strany žalobní, že o dluhu vlastní dcery a přistoupení manžela k danému závazku společné vlastní dcery, soud neuvěřil, jelikož dané tvrzení strana žalobní ani nepodpořila žádnými důkazy. Důvodem k podání žaloby je patrně obava žalobkyně, že případný závazek manžela bude uhrazen ze společného jmění manželů, a to i za situace, kdy půjde o výlučný závazek manžela, protože vznikl za trvání manželství.

11. K tomu soud odkazuje na novou právní úpravu, obsaženou v ust. § 714 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ OZ“), která umožňuje se proti exekuci společného jmění bránit dle § 732 citovaného zákona, to ovšem nic nemění na tom, že namítat neplatnost takového právního jednání je nutné v řízení o plnění.

12. Dle ust. § 731 OZ vznikl-li dluh jen jednoho z manželů za trvání společného jmění, může se věřitel při výkonu rozhodnutí uspokojit i z toho, co je ve společném jmění.

13. V souladu s ust. § 732 OZ vznikl-li dluh jen jednoho z manželů proti vůli druhého manžela, který nesouhlas projevil vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl, může být společné jmění postiženo jen do výše, již by představoval podíl dlužníka, kdyby bylo společné jmění zrušeno a vypořádáno podle § 742. To platí i v případě povinnosti manžela plnit výživné nebo jde-li o dluh z protiprávního činu jen jednoho z manželů nebo v případě, že dluh jen jednoho z manželů vznikl ještě před uzavřením manželství.

14. Dle § 714 odst. 1 OZ v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud. Dle odst. 2 cit.ust. jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

15. Nad rámec uvedeného lze dodat, že přistoupení k závazku jedním z manželů (obdobně jako ručitelský závazek), nespadá dle názoru zdejšího soudu shodně s Ústavním soudem ČR) do společného jmění manželů, a proto k němu není potřeba souhlasu druhého manžela. Žalobkyně de facto zastává neudržitelný výklad, že přistoupením k závazku (obdobně ručením), kde by byl manžel nucen plnit i ze společného jmění manželů, by došlo ke krácení práv manželky takového přistoupivšího manžela jako solidárního dlužníka, pročež se údajně jedná o nikoli obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů a manželka se tak musí dovolat neplatnosti takového jednání. Jinými slovy žalobkyně dovozuje, že pokud může být výlučný závazek jednoho z manželů uhrazen z prostředků společného jmění, je každé jednání, kterým takový závazek vzniká, správou majetku náležejícího do SJM. <b>16. Zdejší soud má však, shodně s názorem zastávaným Ústavním soudem ČR, za to, že takovýto výklad je zjevně neudržitelný, neboť by zcela smazal rozdíl mezi nakládání s výlučným majetkem jednoho z manželů a majetkem patřícím do společného jmění manželů. Má-li žalobkyně za to, že možnost postihnout majetek ve společném jmění pro uhrazení výlučného dluhu jednoho z manželů je protiústavní, nezbývá ji než uplatnit tuto argumentaci v rámci exekučního řízení, případně v rámci ústavní stížnosti z daného exekučního řízení vzešlé, jak ostatně ve skutkově obdobné věci judikoval Ústavní soud ČR. Možnost manželky namítat neplatnost jednání, z kterého závazek vznikl, však z uvedeného bez dalšího nelze, jak se soud shoduje s Ústavním soudem (srov. judikát ÚS ČR, sp.zn. I. ÚS 1286/17).</b> <b>17. Námitka relativní neplatnosti jednání by mohla být jako obrana účinná přímo v rámci žaloby na plnění, kde – pokud by byla vznesena- byla posouzena jako otázka předběžná a plnění by potom nemohlo být případně straně oprávněné přiznáno a taková námitka by případně přímo mohla způsobit skutečnost, že by žalované plnění nemuselo a nemohlo být přiznáno, popřípadě nemohlo být rozhodnuto smírem, ovšem samostatná žaloba na určení neplatnosti právního jednání, která byla podána, nemůže být úspěšná, jelikož samotným vyslovením neplatnosti v tomto daném případě nezaniká povinnost manžela plnit na základě exekučního titulu a oprávnění žalované jako oprávněné svou pohledávku v rámci exekuce vymáhat.</b> 18. Soud posoudil žalobu, podanou k zdejšímu soudu žalobkyní jako nedůvodnou a s ohledem na shora uvedené ze všech důvodů shora podrobně popsaných, jakož i přihlédnutím ke stávající judikatuře (s ohledem na právní názor zastávaný zdejším soudem shodně s Ústavním soudem ČR, jakož i aplikovatelnou judikaturu NS ČR, sp.zn. 28 Cdo 2199/2008), žalobu zamítl jako nedůvodnou, pro nedostatek naléhavého právního zájmu, jak bylo osvětleno shora.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalobkyni v celkové výši [částka], představující dva paušály po [částka] (za vyjádření k žalobě a za účast u jednání) u nezastoupeného účastníka ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Dále s ohledem na mimořádnou situaci na území ČR v souvislosti se zamezením virového onemocnění SARS-CoV-2 (pandemie covid 19) a z ní plynoucí negativní ekonomické dopady na osoby, ať už fyzické či právnické, byla pariční lhůta určena delší než standardní třídenní, a sice jednoměsíční s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), když lze předpokládat, že žalovaná stanovením takovéto pariční lhůty nebude nadměrně zatížena a žalobkyně bude mít delší časový prostor k úhradě nákladů protistrany.