15 C 246/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr Martou Gottwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená Mgr. jméno příjmení , advokátem, sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky [částka] a dále co do zbylého příslušenství se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobním návrhem podaným soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení uvedené částky s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na základě elektronicky podané žádosti žalované, uzavřena dne [datum] rámcová smlouva o úvěru a dne [datum] smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byla dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena prostředky komunikace na dálku Smlouva o spotřebitelském úvěru s [číslo] na základě této smlouvy byl žalované téhož dne poskytnut úvěr ve výši [částka] s tím, že žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky navýšené o kapitalizovaný úrok ve výši [částka] vrátit jednorázovou platbou nejpozději do [datum]. Žalovaná však uvedenou částku žalobkyni nevrátila, dostala se tak do prodlení, a vznikla jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši [anonymizováno] z nesplacené jistiny za každý den prodlení, přičemž celková výše smluvní pokuty byla žalobkyní kapitalizována na částku [částka].

2. Zdejší soud ve věci vydal dne [datum] elektronický platební rozkaz pod č. j. EPR 191423/2020-6 (nachází se na č. l. 7 spisu). Žalovaná proti uvedenému elektronickému platebnímu rozkazu podala včas (tj. dne [datum]) odpor, který následně doplnila vyjádřením ze dne [datum] (jak plyne z č. l. 9 a 14 spisu). Žalovaná svoji procesní obranu v rámci odporu odůvodnila tak, že nárok uplatněný žalobkyní ani zčásti neuznává, a to s odůvodněním, že žalobkyně před poskytnutím předmětného úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, když si mimo jiné řádně nezjistila dostatečné informace o příjmech a výdajích žalované, které by byly podloženy relevantními doklady. Žalovaná tak má za to, že pro žalobkyni nemohly být dostačující pouze informace sdělené žalobkyni žalovanou a namítala neplatnost celé úvěrové smlouvy. Dále žalovaná namítala, že sjednaná výše odměny za poskytnutí úvěru (tj. úrok a poplatek za prodloužení splatnosti) je zcela zjevně nepřiměřená, když taková odměna mnohanásobně přesahuje obvyklou úrokovou sazbu poskytovanou bankami. Jedná se tedy o zjevně nepřiměřené odměny za poskytnutí úvěru, což má dle žalované za následek neplatnost ujednání o těchto odměnách.

3. Dále soud v řízení postupoval tak, že k projednání věci nařídil jednání na den [datum], přičemž předvolání k tomuto jednání bylo žalobkyni doručeno dne [datum] (potvrzení o doručení do DS připojeno k č. l. 30), žalované bylo předvolání k jednání rovněž doručeno dne [datum] (potvrzení o doručení do DS připojeno k č. l. 30). Žalovaná, resp. její právní zástupce se však bez omluvy k jednání soudu nedostavil, ač byl řádně obeslán. Proto soud postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované i jejího právního zástupce, přičemž vycházel z obsahu spisu a z předložených listinných důkazů.

4. Soud pak na nařízeném jednání provedl dokazování listinnými důkazy, založených do spisu. Soud tak v rámci řízení provedl následující listinné důkazy: výpis z účtu za období od [datum] do [datum]; lustrace z nebankovního registru ohledně žalované; výplatní lístek za měsíc [anonymizováno] [rok]; výplatní lístek za měsíc [anonymizováno] [rok]; formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru; smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]; čestné prohlášení ke smlouvě o úvěru [číslo]; formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]; smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum]; čestné prohlášení ke smlouvě o úvěru [číslo]; email z adresy [email] ohledně změny údajů ze dne [datum]; email ze dne [datum]; email ze dne [datum]; emailová komunikace ohledně klienta [příjmení] [jméno] z credit [číslo] a dále credit [číslo] s tím, že jednatelka žalobkyně uvádí, že zamítli úvěr ve vyšší částce a nabídli jí úvěr v částce nižší; posouzení úvěruschopnosti; předžalobní výzva k zaplacení bezdůvodného obohacení ze dne [datum]; smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]; čestné prohlášení ke smlouvě o úvěru [číslo]; smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]; čestné prohlášení ke smlouvě o úvěru [číslo]; export transakční historie od [datum] do [datum]; nebankovní registr scoring - výpis z podnikatelského konta; potvrzení o provedení odchozí platbě ze dne [datum]; rámcová smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum]; smlouva o prodloužení splatnosti úvěru [číslo] ze dne [datum]; smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]; výňatek z interního předpisu společnosti [právnická osoba]; interní pravidla posuzování; všechny zprávy pro klienta [příjmení] [jméno] v počtu 23 stran A4, místy oboustranně; výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně. <b>5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:</b> 6. Žalobkyně poskytla žalované, na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se ve smlouvě prostřednictvím prostředků komunikace na dálku zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky navýšené o sjednané úroky v kapitalizované výši [částka], a to nejpozději do [datum]. Žalovaná se dále pro případ, že nezaplatí dlužnou částku včas, zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši [anonymizováno] denně z nesplacené jistiny úvěru. Žalovaná však na úhradu předmětného úvěru dosud ničeho neuhradila. Žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, když opakovaně zamítla její žádost o poskytnutí úvěru ve vyšší výši, ale poskytla jí úvěr nižší. <b>7. Po právní stránce soud dospěl k následujícím právním závěrům:</b> 8. V posuzovaném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.

9. Dle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“), ve znění pozdějších předpisů, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle ust. § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dále dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (absolutní neplatnost). To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle § 1969 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu.

14. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil svoje smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

15. S ohledem na výše citovaná ustanovení soud po hmotněprávní stránce věc posoudil tak, že se jedná o nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se ZSÚ.

16. V posuzovaném případě soud má za prokázané, že účastníci uzavřeli distančním způsobem podle § 1820 a násl. o. z. smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, obsahující ujednání o smluvní pokutě podle § 2048 o. z.

17. Z ust. § 86 ZSÚ vyplývá, že poskytovatel úvěru (zde žalobkyně) má posoudit úvěruschopnost spotřebitele (zde žalované), a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud by to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Cit. ust. tak stanoví najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti úvěrovaného spotřebitelský úvěr splácet, přičemž z důvodové zprávy k uvedenému ust. mimo jiné vyplývá, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí; co se rozumí odbornou péčí, pak stanoví ust. § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, kde je uvedeno, že se jedná o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Jedná se tedy o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele. Pokud jde o tvrzení žalované ohledně nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti, tak, ve světle všeho shora uvedeného a rovněž s ohledem na listinné důkazy předložené žalobkyní, zdejší soud shledal procesní obranu žalované nedůvodnou, když z důkazů jednoznačně plyne, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, když opakovaně zamítla její žádost o poskytnutí úvěru ve vyšší výši, ale poskytla jí úvěr nižší. Naopak chování žalované, která si opakovaně brala úvěry pro úhradu různých potřeb a napůjčovala u stejných i jiných subjektů různé malé částky a ve chvíli, kdy tyto má vracet, se pak snaží odvrátit svou povinnost vrátit finanční prostředky tím, že argumentuje neplatností celé smlouvy a bezdůvodným obohacením žalobkyně, se soudu jeví jako chování žalované v rozporu s dobrými mravy, které dle dikce zákona nepožívá právní ochrany.

18. Nad rámec toho soud podotýká, že pokud jde o procesní obranu žalované spočívající v tom, že má vůči žalobkyni další jiné pohledávky, které zanikly započtením, a to z jiných dle žalované„ neplatných“ uzavřených smluv týkajících se spotřebitelských úvěrů, soud se touto procesní obranou dále nezabýval, neboť žalobkyně s daným tvrzením projevila nesouhlas a sporovala existenci těchto pohledávek žalované, resp. sporovala jejich možnost započtení. Dle nejnovější judikatury Nejvyššího soudu ČR (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 09. 09. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020), nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka„ jistá a určitá“, odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne).

19. Pokud jde ujednání o výpůjční sazbě úroku za poskytnutí úvěru ve výši [částka] (tj. cca [anonymizováno] ročně), tak soud dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro určení absolutní neplatnosti tohoto ujednání, a to z důvodu zcela excesivní a neodůvodněné výše úroku (cca [anonymizováno] ročně), který se dle názoru soudu zjevně příčí dobrým mravům (§ 588 o. z.), když za nepřiměřený úrok je považován takový, který přesahuje výše obvyklého úroku poskytovaného bankami dvakrát až třikrát. K tomuto závěru je třeba podotknout, že spotřebitel (zde žalovaná) je chráněn nejen proti zastírání skutečných nákladů spotřebitelského úvěru zavedením ukazatele roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr (tj. RPSN), ale též proti nepřiměřeně vysoké výpůjční sazbě úroku. Lze sice připustit, že výše úroku je dána dohodou stran úvěrové smlouvy, odrážející mimo jiné i riziko pro věřitele, ovšem nikoliv bez omezení. Dále s ohledem na výše uvedené tedy lze uzavřít, že uvedená neplatnost smluvního ujednání o výši úrokové sazby úvěru nezpůsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, nýbrž pouze absolutní neplatnost částečnou. Soud tedy, s ohledem na vše výše uvedené, žalobu ve výroku II. tohoto rozhodnutí zamítl v části týkající se kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka] včetně příslušenství. Ovšem zbývající části, tj. pokud jde o jistinu úvěru ve výši [částka] a kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši [částka] a příslušenství spočívající v zákonných úrocích z prodlení, soud žalobě vyhověl, neboť žalovaná neprokázala, že by na předmětný dluh (včetně příslušenství), byť částečně, plnila.

20. Dále pokud jde o pariční lhůtu tj. lhůtu k plnění, tak tato byla určena ve standardní délce tří dnů s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. věta první).

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která měla v řízení převážný úspěch (tj. neúspěch žalobkyně je v poměrně nepatrné části uplatněného nároku) a která zaslala žalované výzvu k plnění podle § 142a odst. 1 o. s. ř, náhradu nákladů řízení v částce [částka], sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen právním zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. U nákladů řízení soud shodně určil pariční lhůtu ve standardní délce (§ 160 o. s. ř.).