15 C 271/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Martou Gottwaldovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B 2. Jméno advokáta C, narozený Datum narození advokáta C bytem Adresa advokáta C o žalobu z hlavní intervence podle § 91a o.s.ř. I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobkyně je vlastníkem materiálu umístěného na pozemcích parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa a dále, aby žalované 1 a žalovanému 2 byla uložena povinnost držet se výkonu práv a plnění povinností spjatých s materiálem ve vlastnictví žalobkyně, umístěným na pozemku parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka, k rukám právního zástupce 1. žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalobkyně je povinna zaplatit 2. žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně - společnost Anonymizováno. (dále jen „žalobkyně“ či „Anonymizováno“), se žalobou z hlavní intervence, podanou k zdejšímu soudu ze dne datum, domáhá toho, aby byla určena vlastníkem materiálu umístněného na pozemcích parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa. Dále se domáhala toho, aby žalovaná 1) a žalovaný 2) byli povinni zdržet se výkonu práv a plnění povinností spjatých s materiálem ve vlastnictví žalobkyně umístěným na pozemcích parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa a přiznání náhrady nákladů řízení vůči oběma žalovaným. V žalobě vylíčila, že před zdejším soudem je vedeno pod sp.zn. spisová značka řízení o žalobě podané 1. žalovanou proti 2. žalovanému na vydání bezdůvodného obohacení ve výši částka. Tvrzené bezdůvodné obohacení mělo vzniknout užíváním pozemků parc.č. Anonymizováno v k.ú. adresa ve vlastnictví 1. žalované umístěním deponie materiálu ve vlastnictví 2. žalovaného bez právního důvodu. Uvedla, že 2. žalovaný této žalobě odporuje a navrhuje zamítnutí žaloby a současně požaduje, aby soud určil, že není vlastníkem terénní úpravy – deponie zeminy umístěné mj. na uvedených pozemcích. Žalobkyně intervenuje do sporu vedeného pod sp.zn. spisová značka, neboť má naléhavý právní zájem na tom, aby soud určil, že je vlastníkem materiálu umístěného na pozemcích 1. žalované, tedy že nositelem žalobkyně všech práv a povinností s tímto materiálem spjatých. Tím hodlá žalobkyně eliminovat stav pokračující právní nejistoty. Výsledkem sporu ve výše označeném řízení totiž může být uložení právní povinnosti 2. žalovanému, aby vydal bezdůvodné obohacení v určité peněžité výši 1. žalované, avšak otázka vlastnictví materiálu umístěného na pozemcích 1. žalované se nikterak do rozhodnutí tohoto sporu nepromítne a zůstane toliko v rovině vyřešení otázky předběžné, zodpovězené buď znovu jako v řízení před Okresním soudem adresa-Anonymizováno, sp.zn. spisová značka v neprospěch žalobkyně a bez její účasti přijetím závěru, že vlastníkem hromady materiálu na pozemcích patřících 1. žalované je 2. žalovaný. Nebo může být výsledkem sporu v řízení vedeném pod sp.zn. spisová značka vyhovění návrhu 2. žalovaného určením, že 2. žalovaný není vlastníkem terénní úpravy zeminy umístěné na pozemcích parc.č. Anonymizováno v k.ú. adresa, čímž by se soud přiklonil k názoru prezentovanému v podání 2. žalovaného, že v případě haldy materiálu se jedná o terénní úpravu tvořící součást pozemků, na nichž je umístěna a tedy ta část, umístěná na pozemcích žalobkyně je vlastnictvím žalobkyně. Tímto hodlá žalobkyně zabránit škodám v řádech milionů korun, které může v budoucnu způsobit trvající stav právní nejistoty ohledně vlastnického práva k tomuto materiálu, jestliže výsledkem soudního sporu sp.zn. spisová značka nebude odstraněn výsledkem daného sporu a jestliže nebude výrokem tohoto sporu určeno, kdo je vlastníkem uvedeného materiálu. Stručně řečeno, žalobkyně se tak považuje za vlastníka deponie a uvádí, že podle kupní smlouvy měla převést část deponie na vymezených pozemcích, nešlo však o pozemky 1. žalované, ale o okolní pozemky. Jestliže bylo následně určeno, že deponie je jednou homogenní věcí (řízení Okresního soudu adresa – Anonymizováno, sp. zn. spisová značka), nebrání to tomu, aby se předmětem kupní smlouvy stala jen část věci, která je mechanicky oddělitelná. Je potřeba postavit na jisto, kdo je vlastníkem deponie, aby o tom nebylo bez účasti žalobkyně rozhodováno opakovaně pouze jako o předběžné otázce. Podle žalobkyně dne datum byla uzavřena kupní smlouva mezi žalobkyní a žalovaným 2, kterou došlo k převodu vlastnického práva k deponii ze 2. žalovaného na žalobkyni.

2. Pokud jde o 1. žalovanou, ta s žalobou nesouhlasila a k žalobě se vyjádřila v tom smyslu, že se jedná o šikanózní žalobu, kdy poukázala na to, že 2. žalovaný je jednatelem žalobkyně a dlouhodobě se snaží vyhnout plnění povinnosti vyklidit pozemky 1. žalované (což mu již bylo pravomocně uloženo) a také se 2. žalovaný snaží vyhnout povinnosti vydat bezdůvodné obohacení 1. žalované. Dále doložila, že soudy bylo opakovaně rozhodnuto o tom, že 2. žalovaný je vlastníkem celé deponie, která se po jejím nabytí 2. žalovaným (kupní smlouvou ze dne datum) dále rozšiřovala a 2. žalovaný k dalším částem nabýval vlastnické právo smísením, přičemž odkazovala na řadu soudních rozhodnutí ve skutkově souvisejících věcech – viz odkazy na rozhodnutí vč. relevantních citací viz vyjádření 1. žalované na č. l. 23 – zejména rozsudek Okresního soudu adresa-západ č.j. spisová značka, rozsudek Krajského soudu v Praze, č.j. spisová značka, usnesení Nejvyššího soudu ČR, č.j. spisová značka, rozsudek Okresního soudu adresa-západ, spisová značka, rozsudek Krajského soudu v Praze, č.j. spisová značka, usnesení Nejvyššího soudu ČR, č.j. spisová značka, spisová značka). Při jednání konaném dne datum k protistranou učiněnému doplnění žalobních tvrzení na svou obranu uvedla, že první část doplnění žaloby, týkající se argumentů ohledně smlouvy mezi žalobkyni a 2. žalovaným ze dne datum, kdy halda byla zpět z žalovaného převedena na žalobkyni a z toho žalobkyně dovozuje svoji legitimaci a vlastnictví a tuto věc jako takovou, tak toto bylo řešeno již více soudy, tato otázka byla dříve mezi stranami nesporná, kdy Okresní soud pro Prahu - západ ve věci vedené pod sp. zn. spisová značka zejména stanovil, že tato smlouva z datum by, pokud by jí mělo dostát logiky rozsudku, musela by převádět žalobkyně haldu jako celek. Toto se nezdařilo, není to možné, neboť její (haldy) prostorové vymezení během 20 let je jinačí, je tedy jinde a nachází se jinde, halda by musela být převedena buď jako celek, anebo jako část, ale tato část by musela být nutně oddělená, což tomu nebylo, proto nebylo možno tuto převést. Dále pokud jde o další bod, tak v tomto rozsudku, v bodě 22 odůvodnění, sdělil rozhodující soud, že smlouva i navazující právní jednání představují zjevné zneužití práva ve smyslu § 6 občanského zákoníku, kdy tyto byly činěny ve snaze vyhnout se nárokům, a to povinnostem týkajících se vyklizení pozemků, na kterých se nacházela halda. I tato žaloba byla žalobou z hlavní intervence, kdy vlastníkem zeminy měl být svěřenecký fond. To bylo trošku odlišné, nicméně ta podstata zůstávala stejná. Okresní soud adresa - západ dovodil, že bylo tak činěno kvůli zneužití práva a má za to, že toto rozhodnutí Okresního soudu pro Prahu - západ je aplikovatelné na tento případ. Má za to, že rozhodnutím z hlavní intervence by měly být vyřešeny komplexně spory z původní žaloby, tímto sporem však nebudou vyřešeny tyto spory, neboť bylo žalováno v hlavním sporu 21 C na bezdůvodné obohacení, kdy na pozemcích žalovaného se nachází halda. Dokonce již pravomocně byla přiznána část bezdůvodného obohacení a tato žaloba ve věci 21 C je toliko žalobou za další období a bezdůvodné obohacení v daném období. Je tedy zřejmé, že k bezdůvodnému obohacení nadále dochází a docházet bude, halda zřejmě odstraněna nebude, nadále se tam dochází, a vzniká bezdůvodné obohacení. Začalo jakési odstraňování haldy žalobkyní, a to toliko dotazem na stavební úřad. Uvedla, že „odstraňování haldy začalo“ toliko dotazem na stavební úřad, za ně to ani není odstraňování haldy, neboť došlo toliko k dotazu. Navíc ještě 2. žalovaný a žalobkyně jsou majetkově propojení, kdy skutečným vlastníkem haldy je 2. žalovaný a jeho manželka, resp. s ohledem na to doplňuje, že skutečným vlastníkem žalobkyně je 2. žalovaný a jeho manželka, k čemuž navrhne důkazy týkající se struktur žalobkyně a 2. žalovaného a jejich propojení a dalších souvisejících osob (tedy žalobkyně i společnosti právnická osoba., IČO: IČO).

3. Naopak 2. žalovaný s žalobkyní souhlasil a nárok uplatněný žalobou zcela uznal, jak plyne z jeho vyjádření na č.l. 18 spisu. Následně se vyjádřil ještě v podání na č.l. 65, kde navrhoval přerušení řízení do pravomocného rozhodnutí jiného řízení o žalobě proti nezákonnému zásahu právnická osoba v adresa.

4. Soud ve věci provedl rozsáhlé dokazování jak souvisejícími rozsudky, kterými obě sporné strany převážně argumentovaly, tak dalšími listinnými důkazy, které posoudil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a zjistil z nich následující skutečnosti:

5. Mezi žalobkyní a 1. žalovanou bylo nesporné, že 1. žalovaná je ke dni vydání rozsudku vlastníkem předmětných pozemků parc.č. Anonymizováno v k.ú. adresa. Ostatně ani 2. žalovaný ve svých vyjádřeních toto nesporoval, soud k této skutečnosti tedy neprováděl další dokazování.

6. Ze spisu vedeného pod sp.zn. spisová značka plyne, že v daném řízení se projednává žaloba podaná 1. žalovanou (pozn. tam žalobkyně) proti 2. žalovanému (pozn. tam žalovaný) na vydání bezdůvodného obohacení ve výši částka s přísl. Tvrzené bezdůvodné obohacení mělo vzniknout užíváním pozemků parc.č. Anonymizováno v k.ú. adresa ve vlastnictví 1. žalované umístěním deponie materiálu ve vlastnictví 2. žalovaného bez právního důvodu, kdy 2. žalovaný měl v letech 1998 až 2003 bez jakéhokoliv hmotněprávního titulu zřídit na pozemcích 1. žalované deponii materiálu. Soudu je z jeho činnosti známo, že předmětné řízení bylo přerušeno usnesením ze dne datum, č.j. spisová značka, a to do pravomocného skončení řízení o této žalobě z hlavní intervence, vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. spisová značka (nesporné tvrzení účastníků ohledně předmětu souvisejícího sporu, soudu známo i z jeho činnosti).

7. Z žaloby v této věci spisová značka, podané žalobkyní proti oběma žalovaným dne datum k zdejšímu soudu a porovnáním účastníků tohoto řízení s řízením pod sp.zn. spisová značka zdejší soud zjistil, že žaloba ve věci spisová značka byla podána vůči všem původním účastníkům vedeným v řízení pod sp.zn. spisová značka, specifikovanému v předchozím odstavci (nesporné tvrzení účastníků ohledně předmětu souvisejícího sporu, soudu známo i z jeho činnosti, zejména z usnesení zdejšího soudu ze dne datum, č.j. spisová značka).

8. Z dřívějších rozsudků právnická osoba – západ a potvrzujícího rozsudku Krajského soudu v Praze, jakož i z usnesení NS ČR vyplývá, že soudy se opakovaně zabývaly námitkami shodnými jako nyní uplatňuje žalobkyně a dospěly k závěru, že vlastnické právo k deponii jako celku nabyl a nikdy nepozbyl 2. žalovaný. Soudy uvedly, že deponie je samostatnou movitou věcí, která není součástí pozemku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR, č. j. spisová značka). Deponie tvoří jedinou věc a smlouvou ze dne datum byla převedena jako celek, převádění vlastnického práva k jejím částem je možné výhradně mechanickým oddělením takové části (rozsudek právnická osoba západ, č. j. spisová značka, bod 72, rozsudek Krajského soudu v Praze, č. j. spisová značka, bod 20), k čemuž však nedošlo.

9. Shora uvedeným pravomocným rozsudkem Okresního soudu adresa – západ, č.j. spisová značka (který následně byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. spisová značka, a usnesením Nejvyššího soudu, č.j. spisová značka) bylo jednoznačně dovozeno, že vlastníkem předmětné deponie je žalovaný (pozn. zde v tomto sporu žalovaný 2), když tento soud ve svém odůvodnění v bodech 73. až 74. uvedl že: „Žalovaný (pozn. zde žalovaný 2) nabyl deponii o kubatuře 291 642 m3. Pokud bylo na deponii od nabytí vlastnictví žalovaným dále naváženo (v letech 2001 až 2006 postupně až do objemu 326 437 m3, vše viz zejména odst. 60 rozsudku), docházelo v souladu s výše citovaným ust. § 135b odst. 1 obč.zák. ke smísení navezených částí s původní deponií a vlastníkem takto zpracované věci zůstával vzhledem k množství, které mohlo být postupně naváženo, žalovaný (pozn. zde 2. žalovaný) (vše opět viz i v projednávané věci vydaný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum,č.j. spisová značka).“ 10. Ze shodného rozsudku se podává, že tento soud dospěl k závěru, že „Na vlastnictví deponie žalovaného pak nic nezměnily dvě další kupní smlouvy, a to mezi žalovaným a společností právnická osoba. a mezi společností právnická osoba. a společností právnická osoba. (viz odst. 59 rozsudku), které byly uzavřeny na převod 123 979 m3 materiálu na pozemku Anonymizováno. V době převodu (datum a datum) měla totiž deponie kubaturu přes 300 000 m3 a materiál o objemu 123 979 m3 se nacházel v části deponie nad pozemkem Anonymizováno. Z textu smluv a z odkazu na výpočet kubatur v příloze je zřejmé, že smluvní strany měly v úmyslu převést jen část deponie, a to materiál nacházející se na pozemku Anonymizováno (navršena nad tímto pozemkem). Tato část deponie však nebyla nikdy fyzicky oddělena (viz odst. 60 rozsudku), předmětem převodu tak byla neoddělená součást věci a věcněprávní účinky smluv o převodu materiálu ze žalovaného na společnost právnická osoba. a z této společnosti na společnost právnická osoba. tak nenastaly a tyto osoby se vlastníky ani části deponie nestaly. Jak již vysvětlil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne datum, č.j. spisová značka, spisová značka, je totiž vždy nutné odlišit obligační právo na oddělení a následný převod části věci založené smlouvou a věcné (vlastnické) právo k takové části, které může na nabyvatele přejít až jejím faktickým oddělením, k čemuž však v projednávané věci nikdy nedošlo. Ostatně uvedenými dvěma smlouvami mělo být převedeno vlastnické právo k části deponie nacházející se nikoliv na předmětných pozemcích v k.ú. adresa, ale na pozemku parc. č. hodnota, jehož se předmětné zažalované nároky netýkají.“ Výše citované rozhodnutí Okresního soudu adresa – Anonymizováno č.j. spisová značka bylo potvrzeno i rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. spisová značka, který ve svém odůvodnění v bodech 20. a 21. plně odkázal na rozhodnutí prvoinstančního soudu.

11. Pokud jde o shora uvedené rozsudky, soud z nich zjistil, že vlastnické právo 2. žalovaného k předmětné deponii již tyto soudy shodně konstatovaly, v rámci řešení předběžné otázky před samotným řešením předmětu sporu, jakož i soudy v předchozích letech v rámci jiných řízení, kde byl 2. žalovaný účastníkem, a sice Okresní soud adresa-Anonymizováno rozsudkem ze dne datum, č.j. spisová značka ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne datum, č.j. spisová značka jako odvolacího soudu a z usnesení Nejvyššího soudu ČR plyne, že deponie je samostatnou movitou věcí, která není součástí pozemku (usnesení Nejvyššího soudu, č. j. spisová značka, spisová značka). Deponie tvoří jedinou věc a smlouvou ze dne datum byla převedena jako celek, převádění vlastnického práva k jejím částem je možné výhradně mechanickým oddělením takové části (rozsudek právnická osoba západ, č. j. spisová značka, bod 72, rozsudek KS, č. j. spisová značka, bod 20).

12. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne datum, č.j. spisová značka soud zjistil, že uvedený soud dovodil, že „Deponie vznikla postupnou navážkou materiálu společností právnická osoba na pozemek parc.č. hodnota v katastrálním území adresa, nebylo zjištěno, že by v roce 1999 (v době šetření referátu životního prostředí) zasahovala na okolní pozemky. Poprvé byl materiál smluvně převáděn datum, v té době se již deponie (dle stavu k datum) nacházela nejen na pozemku parc.č. hodnota a PK Anonymizováno, ale také na okolních pozemcích a kubatura deponie byla přes 290.000 m3. Pokud společnost právnická osoba převedla na 2. žalovaného (pozn. zde žalovaný 2) veškerý materiál uložený na PK Anonymizováno, došlo k převodu celé deponie jako jediné věci, která byla označena (identifikována) tím, z čeho se skládá a kde je uložena. 2. žalovaný se na základě této smlouvy stal vlastníkem celé deponie.“ 13. Právní povaha „haldy“ neboli deponie již byla taktéž různými soudy opakovaně řešena, což zdejší soud zkoumal v rámci zásady zachování právní jistoty a shodného rozhodování ve skutkově obdobných věcech, kdy i žalobkyni poučil, že soud nemá důvodu se odchylovat od dřívějších pravomocných rozsudků, týkajících se související věci. Soudy dříve uzavřely, že deponie je samostatnou movitou věcí. Touto otázkou se zabýval Okresní soud adresa-Anonymizováno v rozsudku ze dne datum, č.j. spisová značka, ve znění doplňujícího usnesení ze dne datum, č.j. spisová značka, a opravného usnesení ze dne datum, č.j. spisová značka. Krajský soud v Praze následně ve svém rozsudku ze dne datum, č.j. spisová značka potvrdil správnost závěru soudu prvního stupně, a to že deponie je samostatnou movitou věcí, která není součástí ani příslušenstvím pozemku ani terénní úpravou.

14. Z rozsudku Okresního soudu pro Anonymizováno, č. j. spisová značka ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze, č. j. spisová značka, soud zjistil, že 2. žalovanému už byla uložena povinnost vyklidit pozemky (prokázáno rozsudkem právnická osoba – západ, č. j. spisová značka ve znění rozsudku právnická osoba, č. j. spisová značka). Z uvedených soudních rozhodnutí a kupní smlouvy ze dne datum soud zjistil, že 2. žalovaný o převod deponie začal usilovat až v době, kdy měl nemovitosti dle dřívějších pravomocných rozhodnutí soudů vyklidit (prokázáno kupní smlouvou ze dne datum).

15. Z rozsudku Krajského soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, kterým potvrdil rozsudek zdejšího soudu č. j. spisová značka, přičemž vyšel ze shora uvedených skutkových závěrů. K žalobě z hlavní intervence uvedl, že:„ žaloba svěřenského správce je sice podána proti účastníkům tohoto řízení, jejím předmětem však není ochrana vlastnického práva k danému pozemku, naopak žalobní požadavky si z hlediska obsahového navzájem odporují. Odvolací soud proto uzavírá, že podaná žaloba není žalobou z hlavní intervence a nebyl proto ani důvod pro přerušení tohoto řízení do doby pravomocného rozhodnutí o takové žalobě. Pokud jde o institut svěřenského fondu upravený v ustanovení § 1448 až § 1474 o. z., jde o svěření majetku vyčleněného z vlastnictví zakladatele do svěřenského fondu správci tak, aby při respektování principu plné správy dbal s péčí řádného hospodáře o jeho rozmnožení a uplatnění zájmu beneficienta. Svěřenský fond tak představuje oddělené a nezávislé vlastnictví (účelový majetek, vlastnictví sui generis), které je„ přivlastněno“ účelu, kterým je prospěch určité osoby. Nejde tedy o právnickou osobu, ale o institut občanského práva, který dává zakladateli příležitost upravit výkon vlastnického práva jiným způsobem (popsaným ve statutu). Tento institut je tak aplikovatelný na situace, ve kterých chce zakladatel při vyčleňování věcí ze svého vlastnictví určit takový způsob nakládání s těmito věcmi, aby byl uspokojován zájem (prospěch) beneficienta. Na druhou stranu použitím institutu svěřenského fondu není možné obcházet zákon. Jelikož je založení svěřenského fondu právním jednáním (jehož stranami jsou zakladatel a správce), je třeba při vyčleňování majetku a tvorbě statutu respektovat základní ustanovení pro právní jednání (úpravu platných jednání, úpravu omezující možnost zkracování uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele apod.). Z evidence svěřenských fondů sice vyplývá existence zmíněného svěřenského fondu vytvořeného k finanční podpoře obmyšlené osoby, ale za prvé nebylo prokázáno, že by deponie byla skutečně vyčleněna do svěřenského fondu, za druhé, jak bylo shora uvedeno, odvolací soud dospěl k závěru, že společnost Anonymizováno není vlastníkem předmětné deponie a nemá proto oprávnění ji do svěřenského fondu vyčlenit a za třetí by i toto jednání muselo být hodnoceno jako zneužití právní úpravy vedené snahou žalovaného zbavit se povinností spojených s vlastnictvím k dané věci. Je totiž zřejmé, že deponie nemůže sloužit zákonem stanovenému účelu svěřenského fondu za situace, kdy pro svoji obtížnou hospodářskou využitelnost nepředstavuje majetek, z něhož by mohla určitá osoba profitovat, naopak by došlo k tomu, že majetek ve svěřenském fondu by byl zatížen závazkem nemalé hodnoty.“. (srov. citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze, č. j. spisová značka i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu adresa-západ, č. j. spisová značka jsou pravomocné).

16. Z kupní smlouvy ze dne datum soud zjistil, že ji uzavřel 2. žalovaný coby prodávající a žalobkyně, tedy společnost Anonymizováno, jednající 2. žalovaným jako jejím jednatelem, jako kupující a jejím předmětem mělo být dle čl. I. a II. prodej veškerého stavebního materiálu (suroviny), uskladněného na pozemcích parc.č. hodnota, Anonymizováno 84 (dříve PK Anonymizováno), k.ú. adresa za cenu částka. Společnost Anonymizováno jak kupující se zavázala poskytnout 2. žalovanému jako prodávajícímu stavební materiál z pozemku bezplatně po dobu 10 let s tím, že po dobu 10 let nebude společnost Anonymizováno požadovat po 2. žalovaném nájemné za pozemek, na kterém bude materiál uskladněn. Žalovaný 2) podpisy na smlouvě vlastnoručně podepsal dne datum na pobočce právnická osoba v Berouně.

17. Z důkazu listinou nazvanou znalecký posudek č. hodnota-06/22, zpracovaný tituly před jménem jméno FO (nečteno jako znalecký posudek, jak plyne z protokolu z jednání konaného dne datum), zjistil, že posudek byl zpracován datum, znalcem z oboru ekonomika, odvětví: ceny a odhady nemovitostí, specializace: stavebnictví, stavby vodní, jehož objednatelem žalobkyně, soud zjistil, že znalci byla položena otázka, zda se v případě haldy zeminy umístěné na pozemcích p.č. Anonymizováno v k.ú. adresa, jedná o stavbu terénní ve smyslu § 71 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění platném k datum (dále jen„ starý stavební zákon“). Soudní znalec provedl místní šetření v měsíci květnu 2020, při němž zjistil, že na výše uvedených pozemcích se nachází halda zeminy – stavebního materiálu, přičemž po ukončení navážení zeminy došlo k postupnému zarůstání povrchu haldy trávou, křovinami a stromy. Podle zjištění znalce halda zeminy sestává jednak z vlastního stavebního materiálu a jednak se na ní nachází trvalé travní porosty. Znalec zjistil, že zemina vytvořila haldu viditelnou ze vzdálenosti několika kilometrů a tvořící krajinnou dominantu, přičemž její výstavbou dle znalce došlo ke změně odtokových poměrů. Znalec také konstatoval, že halda vznikla před rokem 2001 a v březnu 2001 na ní bylo uloženo 291 642 m3, v červnu 2001 pak 291 277 m3, v letech 2003, 2004 a 2006 se objem uložené zeminy pohyboval v rozmezí 305 092 m3 až 356 638 m3, přičemž v roce 2006 byl objem uložené zeminy 326 437 m3. Znalec vyslovil závěr, že halda zeminy je ve smyslu § 71 starého stavebního zákona stavbou terénní úpravy.

18. Z příloh dané listiny, specifikované v předchozím odstavci (tj. listinou nazvanou znalecký posudek č. hodnota-Anonymizováno, zpracovaný tituly před jménem jméno FO, nečtenou jako znalecký posudek, jak plyne z protokolu z jednání konaného dne datum) zdejší soud zjistil, že deponie stavebního materiálu (halda) se nachází v blízkosti dálnice Anonymizováno a letiště (viz příloha č. hodnota), že je zarostlá trávou i dřevinami a jsou na ní vyježděné či vychozené cesty (viz příloha č. hodnota), že v červnu 2001 měla výměru 291 277 m3 a nacházela se na pozemku 365 v k. ú. adresa (viz příloha č.hodnota - zpráva zaměření skladu zeminy v k. ú. adresa s mapkou), že v září 1999 bylo zahájeno řízení o odstranění stavby terénní úpravy – deponie na pozemcích p.č. hodnota a Anonymizováno v k. ú. adresa, přičemž za stavebníka byla považována Anonymizováno (viz příloha č. hodnota – oznámení MÚ v adresa, stavebního úřadu, č.j. Anonymizováno), že v září 1999 bylo společnosti Anonymizováno nařízeno okamžitě zastavit všechny práce na stavbě terénní úpravy – deponie na pozemcích p.č. hodnota a Anonymizováno (viz příloha č. hodnota – rozhodnutí právnická osoba v adresa, stavebního úřadu, č.j. SÚ-Anonymizováno]), že firma Anonymizováno prováděla terénní úpravy bez územního rozhodnutí (viz příloha č. hodnota -oznámení právnická osoba v adresa, stavebního úřadu, č.j. SÚ – Anonymizováno]). Dále se z něj podává, že rozhodnutím stavebního úřadu ze dne datum bylo společnosti Anonymizováno nařízeno odstranit deponii inertního materiálu z pozemku p. č. PK Anonymizováno v k. ú. adresa, a to mj. za podmínky, že k odstranění bude dokončeno do dne datum s odůvodněním, že deponie materiálu byla provedena bez územního rozhodnutí (viz příloha č. hodnota - rozhodnutí právnická osoba v adresa, stavebního úřadu, č.j. Anonymizováno).

19. Z usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 1382/22, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost, soud zjistil, že nelze souhlasit s prezentovaným názorem žalobkyně, která dovozovala, že by Ústavní soud ve svém rozhodnutí dovodil a měl za to, že z té haldy materiálu PK Anonymizováno (ta není na pozemcích 1. žalované, byl to pozemek 2. žalovaného), že bylo možné převést část haldy materiálu, což je v rozporu s dřívějším názorem Okresního soudu adresa-západ ve věci spisová značka. Zdejší soud konstatuje, že musí být čten celý odst. 11 předmětného usnesení Ústavního soudu a právní zástupce žalobkyně vytrhává z kontextu jen část věty Ústavního soudu v daném odstavci a je třeba vykládat to, co Ústavní soud sdělil celým odstavcem odkazovaným v odst. 11, nikoliv jen jeho částí, kdy je zřejmé, že Ústavní soud dovodil, že z napadených rozhodnutí je zřejmé, že obecné soudy se námitkami stěžovatele řádně zabývaly. Při rozhodování vyšly z dostatečně provedeného dokazování, na věc aplikovaly relevantní právní předpisy, jakož i relevantní judikaturu vztahující se k předmětné oblasti. Nejvyšší soud posoudil dovolání stěžovatele v souladu s příslušnými ustanoveními o. s. ř. a správně dovodil, že dovolání není přípustné. V této souvislosti se Nejvyšší soud podrobně zabýval a dostatečně vypořádal i s námitkami stěžovatele, že vedlejší účastnice neprokázala podle § 256 o. s. ř. přechod práva z exekučního titulu, jakož i s námitkou týkající se právního nástupnictví na straně povinného (viz. 4 a 5 odstavce). Jen pro úplnost považuje Ústavní soud za nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud přitom podal ústavně konformní výklad § 572 odst. 2 OZ upravujícího zánik závazkového vztahu, tzv. dissolucí. Ve smyslu uvedeného ustanovení, uzavření dohody, že závazek nebo jeho část se ruší, je možné jen u nesplněného závazku. Podmínky tohoto ustanovení však nebyly splněny, neboť notářský zápis ze dne datum byl sepsán až poté, co vlastnické právo bylo převedeno (předmět koupě byl odevzdán a kupujícím převzat: za této situace nemá význam fyzické rozdělení haldy) a kupní cena zaplacena, tedy došlo ke splnění závazku z předmětné kupní smlouvy. Z tohoto důvodu nemohla být platně uzavřena dohoda o zrušení závazku, která tak nemůže být důvodem zastavení exekuce. Navíc jde o aplikaci Ústavního práva, k jehož výkladu jsou oprávněny i povinny obecné soudy.

20. Z rozsudku Okresního soudu pro Anonymizováno ze dne datum, č.j. spisová značka se podává, že Jméno advokáta C jako svěřenský správce svěřeneckého fondu Anonymizováno, IČO IČO podal žalobu z hlavní intervence vůči 1. žalované Jméno žalované. a dále vůči Jméno advokáta C, roč. 1968 (tj. 2. žalovaný), přičemž žaloba byla zamítnuta. Soud zde dospěl k zamítnutí žaloby jednak z důvodu, že žalobkyně nemůže se úspěšně domáhat žaloby z hlavní intervence a dále k tomu, že žaloba nemůže být důvodná ani s přihlédnutím k tomu, že kupní smlouva ze dne datum je neplatná. Soud dále z rozsudku zjistil, že Anonymizováno je zakladatelkou svěřenského fondu Anonymizováno, jehož jediným svěřenským správcem je 2. žalovaný, přičemž žalobkyně se pokusila dvěma smlouvami z února 2021 zvýšit majetek svěřenského fondu o deponii na pozemcích p.č. Anonymizováno v k.ú. adresa, jakož i na pozemcích p.č. hodnota, Anonymizováno v k.ú. adresa (soudu známo z úřední činnosti, z veřejně dostupných rejstříků a předmětných rozsudků, zejména rozsudku právnická osoba-západ, sp.zn. spisová značka, odst. 12).

21. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku ohledně společnosti právnická osoba. IČO: IČO, soud zjistil, že statutárním ředitelem od datum do datum byl Jméno advokáta C (tj. 2. žalovaný), který je nyní předseda správní rady od datum 22. Z částečného výpisu platných údajů z evidence skutečných majitelů ohledně společnosti právnická osoba. IČO: IČO, soud zjistil, že jako skuteční majitelé jsou zapsáni jméno FO a Jméno advokáta C (tj. 2. žalovaný) a též, jméno FO, ročník 2014 23. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně – společnosti Anonymizováno Anonymizováno, s. r. o. IČO: IČO, soud zjistil, že jako stávající jednatel je zapsán 2. žalovaný (tj. Jméno advokáta C).

24. Z částečného výpisu platných údajů z evidence skutečných majitelů ohledně žalobkyně (společnost Anonymizováno), se podává, že jako skutečný majitel je zapsán Jméno advokáta C (tj. 2. žalovaný) a dále jméno FO, jméno FO.

25. Z žaloby ze dne datum, podané Krajskému soudu v Praze žalobkyní Anonymizováno Anonymizováno. proti žalovanému právnická osoba adresa – Anonymizováno, podané právním zástupcem žalobkyně tituly před jménem jméno FO, advokátem v zastoupení žalobkyně, včetně plné moci ze dne datum, soud zjistil, že dne datum byla podána žaloba na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, které podávala žalobkyně proti rozhodnutí právnická osoba adresa-Anonymizováno.

26. Pokud jde o žalobkyní navržený důkaz znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO ze dne datum pod č. hodnota-Anonymizováno, který byl navržený stranou žalobní v podání ze dne datum, tak soud tento důkaz pro rozpor s koncentrací nepřipustil, jak plyne z protokolu z jednání dne datum, jelikož se jednalo o opožděný důkaz, když v žalobě byl navržen k důkazu jiný znalecký posudek shodného znalce tituly před jménem jméno FO, ovšem z r. 2022 a nově navržený znalecký posudek již byl navržen po koncentraci řízení (zkoncentrováno bylo k datu datum, jak plyne z protokolu z jednání dne datum na č.l. 41 spisu). Rovněž soud pro opožděnost a rozpor s koncentrací zamítl návrh 1. žalované na provedení důkazu odvoláním žalovaného, datovaným z datum, jelikož řízení již bylo zkoncentrováno a šlo o opožděný důkaz, stejně jako dříve zamítl ze shodných důvodů důkaz navržený stranou žalobní.

27. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci samé:

28. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož se již v roce 1999 nacházela na předmětných pozemcích v k.ú. adresa deponie stavebního materiálu (halda zeminy), kterou příslušný stavební úřad považoval za terénní úpravy a jejíž odstranění nařídil rozhodnutím z června 2001, a to žalobkyni, kterou považoval za stavebníka. Kupní smlouvou z datum byla deponie stavebního materiálu, uskladněného na pozemku vedeného ve zjednodušené evidenci pod PK 365 v k.ú. adresa, převedena ze společnosti STAZ, tedy žalobkyně, na 2. žalovaného, který se následně pokusil uzavřít dne datum kupní smlouvu se společností STAZ, jejímž předmětem měl být prodej stavebního materiálu (deponie) na pozemcích p.č. hodnota, 1219/20, 1382/32, 1219/4, 1382/83, 1382/30, 1382/84 (dříve PK 365) v k.ú. adresa, přičemž pozemek parc.č. 1219/1 v k.ú. adresa ve smlouvě nebyl uveden. Soud dále zjistil, že STAZ je zakladatelkou svěřenského fondu Beraun, jehož jediným svěřenským správcem je 2. žalovaný, na který se žalobkyně následně pokoušela převést vlastnictví k deponii dalšími smlouvami na svěřenecký fond.

29. Po právní stránce soud posoudil následujícím způsobem:

30. Podle ustanovení § 91a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění rozhodném (dále jen „o. s. ř.“), kdo si činí nárok zcela nebo částečně na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami, může až do pravomocného skončení tohoto řízení podat žalobu proti těmto účastníkům.

31. Občanský soudní řád zakotvuje tedy možnost domáhat se ochrany svých práv žalobou podle § 91a o. s. ř. v případech, kdy se třetí osoba domnívá, že jí svědčí lepší hmotné právo k předmětu sporu než stranám, které o věci vedou soudní řízení. Účastenství se při hlavní intervenci zakládá podle § 90 o. s. ř., tedy procesním způsobem. Jestliže žalobce neoznačí za žalované všechny účastníky probíhajícího intervenovaného řízení, nemůže být hlavní intervence pro nedostatek pasivní legitimace úspěšná. Hlavní intervence je namířena proti oběma stranám probíhajícího řízení, neboť u obou popírá jejich nároky k věci nebo právu, o něž vedou mezi sebou spor, a vychází z předpokladu, že je to žalobce (hlavní intervent), komu ve skutečnosti svědčí hmotné právo k této věci nebo právu. Petit žaloby, kterou se uplatňuje hlavní intervence, nemusí být zcela shodný s petitem žaloby, která je projednávána v probíhajícím řízení, avšak musí buď zcela, nebo zčásti představovat konečné řešení právního vztahu nebo práva, o něž v probíhajícím řízení jde. Hlavní intervence vyžaduje, aby stejný žalobní petit směřoval proti všem žalovaným (všem účastníkům probíhajícího řízení), jinak nemůže být úspěšná. Byla-li uplatněna hlavní intervence, soud při rozhodování o věci samé se vždy nejprve zabývá tím, zda je důvodná; je-li po právu, vyhoví jí vždy proti všem žalovaným (srov. Občanský soudní řád - komentář, Bureš, Drápal, Mazanec, právnická osoba.BECK str. 301, vydání šesté, r. 2003).

32. O hlavní intervenci se tedy jedná v případě, jestliže na právo nebo na věc, která je předmětem probíhajícího soudního řízení, si činí nárok zcela nebo zčásti třetí osoba, která sice není účastníkem tohoto řízení, avšak domnívá se, že hmotné právo k předmětu tohoto řízení nehovoří pro žádného z účastníků řízení, ale ve prospěch této třetí osoby. Současně musí platit, že třetí osoba svůj nárok k předmětu probíhajícího řízení uplatňuje samostatnou žalobou proti všem účastníkům probíhajícího řízení (jinak by nemohla být úspěšná). Nárok hlavního interventa může být odvozován pouze z hmotného práva (nikoli jen z práva procesního) a petit takové žaloby by měl obsahovat také konečné řešení sporné otázky a měl by být stejný vůči všem žalovaným“ (viz usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 1419/09, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Nejvyšší soud také ve své judikatuře vyložil, že „ hlavní intervence je namířena proti oběma stranám probíhajícího řízení, neboť u obou popírá jejich nároky k věci nebo právu, o něž vedou mezi sebou spor, a vychází z předpokladu, že je to žalobce (hlavní intervent), komu ve skutečnosti svědčí hmotné právo k této věci nebo právu. Petit žaloby, kterou se uplatňuje hlavní intervence, nemusí být zcela shodný s petitem žaloby, která je projednávána v probíhajícím řízení, avšak musí buď zcela, nebo zčásti představovat konečné řešení právního vztahu nebo práva, o něž v probíhajícím řízení jde. Hlavní intervence vyžaduje, aby stejný žalobní petit směřoval proti všem žalovaným (všem účastníkům probíhajícího řízení), jinak nemůže být úspěšná. Byla-li uplatněna hlavní intervence, soud při rozhodování o věci samé se vždy nejprve zabývá tím, zda je důvodná; je-li po právu, vyhoví jí vždy proti všem žalovaným (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

33. Žalobkyně se žalobou podanou v této věci pod sp.zn. spisová značka domáhá jednak určení svého vlastnického práva k deponii a dále toho, aby žalovaným 1) a 2) byla uložena povinnost zdržet se výkonu práv a plnění povinností spjatých s materiálem ve vlastnictví žalobkyně umístěným na pozemcích parc. č. 1218/52, 1218/5, 1218/51, 1218/45, 1231/1 a 1219/1 v katastrálním území adresa a dále přiznání náhrady nákladů vůči oběma žalovaným.

34. Soud nejprve zkoumal, zda žaloba směřuje vůči všem účastníkům původního řízení sp.zn. spisová značka, do něhož je intervenováno a vůči němuž byla podána žaloba z hlavní intervence a shledal, že tento požadavek byl bohatě naplněn, tedy všichni žalovaní jsou pasivně legitimováni a žalobkyně dodržela požadavek žalovat všechny účastníky původního sporu.

35. Dále zdejší soud zkoumal, zda je u žalobkyně dán právní zájem na určení vlastnického práva k deponii. Zde podepsaný soud shledal, že jistý naléhavý právní zájem žalobkyně na požadované žalobě z hlavní intervence má, neboť vyřešení této otázky nemůže dosáhnout svou vlastní žalobou na plnění a nelze domýšlet, že deponie je bezcenná a s jejím vlastnictvím jsou spojené výhradně náklady, přestože tomu tak patrně je, přičemž nelze po žalobkyni ani spravedlivě požadovat, aby se spokojila s vyřešením otázky vlastnictví toliko jako otázky předběžné v souvisejících řízeních, jak sama žalobkyně namítala, byť tato otázka byla opakovaně soudy v souvisejících věcech již jako předběžná zodpovězena s negativním výsledkem, kdy soudy pokaždé a bez rozdílu dospěly v rámci řešení této předběžné otázky k závěru, že jediným vlastníkem deponie je 2. žalovaný, proto také soudy v předchozích řízeních 2. žalovanému uložily povinnost vyklidit pozemky ve vlastnictví 1. žalované, na nichž se deponie v jeho vlastnictví nachází.

36. Na druhou stranu, petit žaloby, kterou se uplatňuje hlavní intervence, nemusí být zcela shodný s petitem žaloby, která je projednávána v probíhajícím řízení, avšak musí buď zcela, nebo zčásti představovat konečné řešení právního vztahu nebo práva, o něž v probíhajícím řízení (tj. řízení, do něhož je intervenováno) jde (srov. odst. 33 odůvodnění tohoto rozsudku a zejména srov. související judikaturu, týkající se důvodnosti žaloby z hlavní intervence (viz usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 1419/09, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

37. Jelikož předmětem původní žaloby vedené pod sp.zn. spisová značka, je bezdůvodné obohacení 2. žalovaného za užívání pozemků ve vlastnictví 1. žalované, tak je zřejmé, že vyřešením otázky vlastnictví k deponii by sice bezesporu byla vyřešena otázka pasivní legitimace ohledně žaloby na vydání bezdůvodného obohacení, tj. to, kdo by se bezdůvodně obohatil na úkor 1. žalované jako vlastníka rozhodných pozemků, ovšem základ sporu, a sice že je pozemek užíván bez právního titulu a je na úkor 1. žalované se obohacováno, by beztak nebyl vyřešen základ žaloby jako celek, tj. že se na pozemku ve vlastnictví Jméno žalované. (tam žalobkyně, zda 1. žalované) nachází halda zeminy (deponie) ve vlastnictví 3. subjektu (lhostejno zda společnosti Anonymizováno či 2. žalovaného) bez právního důvodu, čímž je omezováno vlastnické právo samotné 1. žalované. Úspěšná žaloba z hlavní intervence má činit původní spor bezpředmětným. Taková situace by zde však nastat nemohla, neboť i při plném úspěchu intervenční žaloby by 1. žalované nadále bylo bráněno v plnohodnotném užívání jejího pozemku, na kterém se nachází cizí deponie stavebního materiálu (obdobně viz usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 1419/09, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

38. I pro případ, že by zdejší soud nepřihlížel ke shora uvedenému, kdy jen dle bodu 38 již žaloba z hlavní intervence nemohla být úspěšná, beztak by straně žalobní nemohl dát za pravdu v tom, že předmětná deponie materiálu v k. ú. adresa již není ve vlastnictví 2. žalovaného, že k ní má lepší právo žalobkyně. Jak již bylo podrobně vysvětleno pravomocnými rozhodnutími vydanými ve věci sp. zn. spisová značka, deponie je jedinou movitou homogenní věcí a je nutné převádět ji buď jako celek, nebo část deponie fyzicky oddělit a tu potom převést. K tomu však v této věci nedošlo, neboť smlouvou ze dne datum nedošlo k převodu celé deponie ani její fyzicky oddělené části na žalobkyni. Touto smlouvou měly smluvní strany v úmyslu převést jen část deponie. To je patrné již z toho, že v této smlouvě nejsou uvedeny všechny pozemky, na nichž se deponie nachází. Zejména v ní není vůbec uveden předmětný pozemek p.č. Anonymizováno, na němž dle zjištění tituly před jménem jméno FO se deponie rovněž nachází. Převáděná část deponie dle smlouvy z datum se tak nemohla stát samostatným předmětem právních vztahů, nedošlo-li k jejímu fyzickému oddělení. Nadto je třeba zdůraznit, i pokud by čistě hypoteticky snad došlo k fyzickému oddělení ve smlouvě uvedené části deponie, pak by se nabytí týkalo jen příslušné oddělené části deponie, přičemž ze smlouvy je zjistitelné, že by se nejednalo o tu část, která se nachází nad pozemkem p.č.Anonymizováno, k.ú. adresa, který ve smlouvě uveden není. Nestala-li se žalobkyně vlastníkem deponie, pak s ní ani nemohla dále nakládat a například ji nemohla vložit do svěřenského fondu Beraun, jak bylo judikováno ve skutkově souvisejících věcech (soudu známo z judikatury, srov. rozsudek právnická osoba-Anonymizováno, sp.zn. spisová značka).

39. K tvrzení žalobkyně, že deponie není movitou věcí, nýbrž věcí nemovitou soud konstatuje, že právní povahou deponie se podrobně zabýval Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. spisová značka, na jehož odůvodnění lze plně a beze zbytku odkázat. Není důvod odchylovat se od závěrů dřívějších rozsudků právnická osoba – západ a právnická osoba a usnesení NS ČR, ze kterých vyplývá, že vlastnické právo k deponii jako celku nabyl a nikdy nepozbyl žalovaný 2. Soud, aby nedošlo k překvapivému rozhodnutí, žalobkyni opakovaně poučil, že není důvodu se odchylovat od dřívější judikatury týkající se skutkově související věci a povahy dané deponie. Několikrát soud zmiňoval svůj předběžný právní názor, že deponie je samostatnou movitou věcí, která není součástí pozemku, přičemž odkazoval i na související judikaturu (usnesení Nejvyššího soudu, č. j. spisová značka) a v řízení se prokázalo, že dřívějších závěrech jiných soudů vč. Nejvyššího a Ústavního soudu, stejně tak na předběžném právním názoru zdejšího soudu, není třeba po provedeném dokazování čehokoli měnit. Deponie tvoří jedinou věc a smlouvou ze dne datum byla převedena jako celek, převádění vlastnického práva k jejím částem je možné výhradně mechanickým oddělením takové části (rozsudek Okresního soudu adresa západ, č. j. spisová značka, bod 72, rozsudek Krajského soudu v Praze, č. j. spisová značka, bod 20), přičemž kupní smlouva ze dne datum je absolutně neplatná a byla činěna v rozporu s dobrými mravy a poctivým jednáním a jedná e o zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany.

40. Dále je třeba poznamenat, že dospěl-li znalec v předloženém znaleckém posudku (který soud prováděl toliko jako listinu, s ohledem na fakt, že tento nebyl předložen v podobě předpokládané zákonem, lhostejno, za byl vyhotoven na pokyn soudu či zda jej předkládá k důkazu samotný účastník) k závěru, že deponie je terénní úpravou ve smyslu starého stavebního zákona, pak je třeba jeho posudku vytknout, že odpovídal na právní otázku, nikoli skutkovou, což znalci vůbec nepřísluší.

41. Zdejší soud, shodně jako soudy řešící skutkově obdobné žaloby, nemohl velkou váhu přikládat ani tomu, že stavební úřad v červnu 2001 uložil povinnost odstranit deponii žalobkyni a že i stavební úřad pokládal deponii za terénní úpravu, na což opakovaně poukazovala žalobkyně. Předně je třeba zdůraznit, že stavební úřad uložil danou povinnost žalobkyni jakožto stavebníkovi. Zde lze přisvědčit 1. žalované, že stavebníkem nemusí být vlastník, kdy pokud jde o označení stavebník, tak stavebník v žádném případě nemusí být vlastník, ostatně toto vyplývá i z daných předpisů, kdy stavebník je označení pro jakoukoliv osobu, která má nějaké právo k provádění stavby. Nemusí se tedy jednat o vlastníka. Pokud jde o stavební úřad, tak tento se soukromoprávními vztahy a převody vlastnického práva ve svém rozhodnutí stavební úřad nikterak nezabýval a zabývat ani v podrobnostech nemohl. Dále pak soud dodává, že i terénní úprava může být věcí movitou, nikoli pouze nemovitou.

42. Závěrem je zapotřebí uvést, že jak smlouva z datum, tak i právní jednání, jímž společnost žalobkyně jednající 2. žalovaným jako jejím jednatelem založila svěřenecký fond Anonymizováno (soudu známo z obchodního rejstříku, veřejně dostupných informací, jakož i z judikatury shora uvedené, zejm. rozsudku Okresního soudu adresa-Anonymizováno, č.j. spisová značka) a pokusila se zvýšit jeho majetek o deponii materiálu, představují bezesporu zjevné zneužití práva, které dle dikce ust. § 8 o. z. nepožívá právní ochrany a vykazuje znaky nepoctivého jednání ve smyslu ust. § 6 o. z.

43. Kupní smlouvu ze dne datum, kterou se 2. žalovaný snažil převést vlastnické právo k deponii na žalobkyni, zdejší soud shledal absolutně neplatnou a lze ji jednoznačně vykládat jako opakovanou snaha 2. žalovaného zbavit se odpovědnosti za vyklizení pozemků 1. žalované v rozporu s dobrými mravy, když 2. žalovaný o převod deponie začal usilovat až v době, kdy už mu byla uložena povinnost vyklidit pozemky (rozsudkem právnická osoba – západ, č. j. spisová značka ve znění rozsudku právnická osoba, č. j. spisová značka) a 1. žalovaná po něm požadovala vydání bezdůvodného obohacení za bezdůvodné užívání pozemků. Kupní smlouva je tedy absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 o.z. Na tom nic nemění ani předstíraná snaha žalobkyně vyklidit pozemky, kdy stavebnímu úřadu začala pokládat dotazy a obrátila se na něj s žádostí o sdělení a s dotazem (srov. analogický závěr v rozsudku právnická osoba – západ ze dne datum, č j. spisová značka, body 75 a 77, rozsudek KS č. j. spisová značka, bod 21), který však na rozhodnutí zdejšího soudu nemohl ničeho změnit.

44. Jak uvedl Krajský soud v Praze v rozsudku č. j. spisová značka, deponie je specifickou movitou věcí, o niž není zájem, její ekonomická využitelnost je minimální a naopak je s ní nepochybně spjat závazek vynaložit značné náklady na její odstranění z cizích pozemků. Obsahem výkonu vlastnického práva k této věci jsou tak nejen práva, ale zejména povinnost vzhledem k tomu, že při výkonu vlastnického práva k deponii dochází ke střetu s vlastnickým právem jiné osoby. Cílem shora uvedených právních jednání není převod vlastnictví za účelem řádného výkonu obsahu tohoto práva (práv i povinností), ale snaha vyhnout se povinnosti spojené s vlastnictvím dané věci, tedy využít právní úpravu závazkového práva s cílem učinit nárok žalované 1) na vyklizení pozemku nedobytným. Na taková jednání je pak nutno hledět jako na absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (i k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze, č. j. spisová značka, odst. 39 a 42).

45. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu I. výrokem tohoto rozsudku zamítl. Pro úplnost soud uvádí, že nebylo namístě vydání rozsudku pro uznání vůči 2. žalovanému, který ve svém vyjádření uvedl, že nárok uplatněný žalobou uznává, a to již z toho důvodu, že výsledek řízení o žalobě z hlavní intervence musí vyznívat shodně pro všechny žalované a dále z důvodu, že nelze rozhodnout rozsudkem pro uznání tehdy pokud by to bylo v rozporu s dobrými mravy či se zákonem, kdy při zneužití práva a šikanózní žalobě by vydání takového rozsudku nepochybně nepřichází v úvahu.

46. Soud tedy po provedeném dokazování musel přisvědčit obavě 1. žalované, že žalobu z hlavní intervence lze považovat za šikanózní, neboť žalobkyně tuto podávala, ačkoliv jí musí být dobře známo, jak na celou záležitost předmětné deponie, její charakter a povahu, jakož i na povahu kupní smlouvy ze dne datum, vč. její absolutní neplatnosti a zneužití práva, nahlíží ostatní soudy, včetně Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ČR a přesto neváhala přistoupit k jejímu podání, aby zmařila jak vymahatelnost výkonu rozhodnutí či exekuce vyklizením nemovitosti, kterým byla pravomocně uložena povinnosti jejímu jednateli k vyklizení pozemku 1. žalované a zároveň tím zpomalila, zmařila či ztížila vymahatelnost ostatních nároků, zejména na vydání bezdůvodného obohacení po 2. žalovaném za užívání pozemků ve vlastnictví 1. žalované uskladněním deponie bez právního důvodu.

47. O nákladech řízení soud rozhodl v II. a III. výroku tak, že právo na jejich náhradu přiznal dle § 142 odst. 1 o. s. ř. oběma žalovaným, kteří byli v této věci úspěšní, byť u 2. žalovaného je zřejmá jak majetková, tak personální propojenost mezi ním a žalobkyní, shodně jako zjevně společný postup s žalobkyní, jak ostatně bylo i v řízení prokázáno, ovšem z pohledu nákladů řízení procesně úspěšný 2. žalovaný byl, jelikož žaloba žalobkyně byla v celém rozsahu zamítnuta, proto ani jemu soud neopomněl přiznat plnou náhradu nákladů řízení.

48. Výrokem II. rozsudku soud rozhodl o nákladech řízení 1. žalované, které činí částka a sestávají z odměny advokáta v částce částka za 6 úkonů právní služby po částka při tarifní hodnotě částka podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od datum (dále „a. t.“) dle doby konání úkonů advokáta (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě datum, účast při jednání datum, písemné vyjádření z datum, účast na soudním jednání dne datum a účast na jednání konaném dne datum), z 6 paušálních částek jako náhrad hotových výdajů po částka v celkové částce částka podle § 13 odst. 4 a. t. a z náhrady za DPH ve výši částka. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna uhradit 1. žalované k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) a to ve standardní třídenní pariční lhůtě (§ 160 o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro prodloužení lhůty.

49. Výrokem III. rozsudku potom soud rozhodl o tom, že žalobkyně, která byla ve sporu neúspěšná, je povinna nahradit náklady řízení 2. žalovaného coby nezastoupeného účastníka, které činí částka a sestávají z dvou paušálních částek ve výši částka (za dvě podání ve věci samé, a to vyjádření na č.l. 18 a vyjádření na č.l. 65, kde se vyjádřil ve věci samé a navrhl přerušení řízení, které bylo soudem zamítnuto) podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Pariční lhůtu soud rovněž stanovil v trvání tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro prodloužení lhůty. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu