15 C 312/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Martou Gottwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] vzniklý sazbou [anonymizováno] ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobním návrhem podaným soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení uvedené částky s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na základě elektronicky podané žádosti žalované, uzavřena dne [datum] smlouva o půjčce [číslo] na základě které byla dne byl žalované téhož dne poskytnut úvěr ve výši [částka] s tím, že žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky, navýšené o kapitalizovaný úrok ve výši [anonymizováno] denně za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] (tj. celkem částku [částka]), vrátit ve třech splátkách, a to 1. splátce [částka] splatné [datum], 2. splátce ve výši [částka], splatné dne [datum] a 3. Splátce ve výši [částka], splatné dne [datum]. Žalovaná však uvedenou částku žalobkyni nevrátila, dostala se tak do prodlení, a vznikla jí povinnost zaplatit žalobkyni také zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, zůstala ve věci nečinná.

3. Soud k projednání věci nařídil jednání na den [datum], přičemž žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili a souhlasili s projednáním věci v jejich nepřítomnosti a žalovaná se bez omluvy nedostavila, ač byla řádně a včas obeslána a poučena o následcích takového jednání, soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, jejího právního zástupce, stejně tak v nepřítomnosti žalované dle § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela Smlouvu o zápůjčce [číslo], na jejímž základě žalobkyně dne [datum] žalované poskytla částku [částka], kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti (ve třech sjednaných splátkách) nevrátila, přičemž žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Žalovaná se citovanou smlouvou zavázala k vrácení částky [částka] a dále zákonného úroku z prodlení z částky [částka] a smluvního úroku ve výši [anonymizováno] denně z částky [částka] za období od [datum] do [datum] v částce [částka], kdy celkem se zavázala k úhradě částky [částka] (prokázáno předžalobní výzvou vč. podacího archu, [anonymizováno] předsmluvním formulářem, smlouvou o půjčce, VOP, dokladem o transakci, fakturou ke smlouvě o půjčce, dotazníkem ohledně žalované, výpisem z aplikace [anonymizováno], shrnutím podané žádosti a výpisem o všech aktivitách na webovém rozhraní žalobce).

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

6. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. V posuzovaném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.

9. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“), ve znění pozdějších předpisů, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle ust. § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dále dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (absolutní neplatnost). To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle § 1969 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil svoje smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

14. S ohledem na výše citovaná ustanovení soud po hmotněprávní stránce věc posoudil tak, že se jedná o nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se ZSÚ. V posuzovaném případě soud má za prokázané, že účastníci uzavřeli distančním způsobem podle § 1820 a násl. o. z. smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 104 ZSÚ.

15. Z ust. § 86 ZSÚ vyplývá, že poskytovatel úvěru (zde žalobkyně) má posoudit úvěruschopnost spotřebitele (zde žalované), a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud by to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Cit. ust. tak stanoví najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti úvěrovaného spotřebitelský úvěr splácet, přičemž z důvodové zprávy k uvedenému ust. mimo jiné vyplývá, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí; co se rozumí odbornou péčí, pak stanoví ust. § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, kde je uvedeno, že se jedná o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Jedná se tedy o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele. Ve světle všeho shora uvedeného a rovněž s ohledem na listinné důkazy předložené žalobkyní, zdejší soud shledal, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované.

16. Pokud jde ujednání o výpůjční sazbě úroku za poskytnutí úvěru ve výši 0,9 % denně (tj. cca 328 % ročně), tak soud dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro určení absolutní neplatnosti tohoto ujednání, a to z důvodu zcela excesivní a neodůvodněné výše úroku, který se dle názoru soudu zjevně příčí dobrým mravům (§ 588 o. z.), když za nepřiměřený úrok je považován takový, který přesahuje výše obvyklého úroku poskytovaného bankami dvakrát až třikrát. K tomuto závěru je třeba podotknout, že spotřebitel (zde žalovaná) je chráněn nejen proti zastírání skutečných nákladů spotřebitelského úvěru zavedením ukazatele roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr (tj. RPSN), ale též proti nepřiměřeně vysoké výpůjční sazbě úroku. Lze sice připustit, že výše úroku je dána dohodou stran úvěrové smlouvy, odrážející mimo jiné i riziko pro věřitele, ovšem nikoliv bez omezení. Dále s ohledem na výše uvedené tedy lze uzavřít, že uvedená neplatnost smluvního ujednání o výši úrokové sazby úvěru nezpůsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, nýbrž pouze absolutní neplatnost částečnou. Soud tedy, s ohledem na vše výše uvedené, žalobu ve výroku II. tohoto rozhodnutí zamítl v části zbývající (tj. týkající se kapitalizovaného smluvního úroku nad rámec úroku přiznaného ve výši [anonymizováno] ročně – jakožto úroku obvyklého - z částky [částka] za období od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka] výrokem I. rozsudku). Ovšem ve zbývající části, soud žalobě vyhověl, neboť žalovaná neprokázala, že by na předmětný dluh (včetně příslušenství), byť částečně, plnila. Pokud jde o pariční lhůtu tj. lhůtu k plnění, tak tato byla určena ve standardní délce tří dnů s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. věta první).

17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která měla v řízení převážný úspěch (tj. neúspěch žalobkyně je v poměrně nepatrné části uplatněného nároku v podobě jeho příslušenství, který byl zčásti zamítnut výrokem II. rozsudku) náhradu nákladů řízení v částce [částka], když žalobu posoudil jako tzv. formulářovou. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka], přičemž náklady se hradí k rukám advokáta žalobkyně. Pariční lhůtu soud opět určil ve standardní třídenní délce (§ 160 o. s. ř.).