15 C 362/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Martou Gottwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa o zaplacení 87 220,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 87 220,76 Kč, dále kapitalizovaný úrok do [datum] ve výši 14 271,36 Kč spolu se smluveným úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 87 220,76 Kč od [datum] do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 87 220,76 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 55 145,70 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobním návrhem (ve znění pozdějších doplnění) domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím představující dluh ze smlouvy o vydání a užití [anonymizováno] kreditní karty uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně (tj. [právnická osoba], potažmo [právnická osoba] [anonymizováno]) jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako spotřebitelem na základě žádosti žalovaného ze dne [datum], přičemž [datum] došlo k akceptaci žádosti o [anonymizováno] kreditní kartu. Na základě uvedené smlouvy žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky celkem 101 492,12 Kč, která představuje jistinu dluhu, tj. veškeré čerpání úvěru, vč. kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení. Žalovaný se zavázal kreditní kartu (čerpaný úvěr) splácet, přičemž datum splatnosti jednotlivých splátek včetně její výše je vždy uveden na výpisu z kartového účtu žalovaného, tedy žalovaný se dle obchodních podmínek zavázal zaplatit aktuální zůstatek dle měsíčního výpisu z kartového účtu, nebo uhradit alespoň minimální splátku. Žalovaným provedené úhrady však nepostačovaly na veškeré čerpání úvěru, účtované úroky, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení zbylé dlužné částky ve výši 87 220,76 Kč, která představuje jistinu dluhu, tj. bez kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 14 271,36 Kč. Právní předchůdce žalobkyně využil svého práva a úvěr z kreditní karty prohlásil za splatný ke dni [datum]. Pro úplnost pak žalobkyně dodala, že žalovaný uvedl, že splácel z poskytnutého úvěru nějaké částky, což dle názoru žalobkyně svědčí o uzavření smlouvy, a k tomu, že byla uzavřena smlouva mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobnímu tvrzení vyjádřil tak, že nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že poskytovatel spotřebního úvěru ([právnická osoba]) ohledně bonity a úvěruschopnosti žalovaného využil veškeré dostupné informace v interních a externích databází. Dále žalovaný namítal, že obchodní podmínky pro držitele kreditní karty, které mají 23 stránek odborného textu, nebyly žalovanému vysvětleny a zmíněný formulář nebyl soudu žalobkyní předložen, čím byla rovněž porušena informačního povinnost spojená se spotřebitelským úvěrem. Žalovaný v rámci řízení dále namítal, že výpočet pohledávky žalobkyně je bez bližší specifikace a neurčitý. Žalovaný při své procesní obraně dále sporoval samotné potvrzení listiny označené jako Žádost o vydání [anonymizováno] kreditní karty a listiny označené jako Potvrzení klienta o podpisu žádosti o [anonymizováno] kreditní kartu ze dne [datum], s tím že ani na jedné z těchto listin se nejedná o jeho podpis. Přesto pak žalovaný nadále namítal, že nebyly zaúčtovány veškeré jeho platby, byť byly prováděny pod rozdílnými variabilními symboly, což bylo dle jeho názoru způsobeno tím, že jiný variabilní symbol byl pro čerpání samotné karty a jiný variabilní symbol byl pro samotný úrok z karty, navíc když se [jméno] [příjmení] přeměnila, přestala to banka rozlišovat, číslo účtu na všech výpisech však sedí.

3. Soud provedl dokazování řadou listinných důkazů, založených do spisu ze strany žalobní i ze strany žalované, přičemž jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících skutečností:

4. Z listiny označené jako Žádost o [anonymizováno] kreditní kartu ze dne [datum] a z listiny označené jako Potvrzení klienta o podpisu žádosti o [anonymizováno] kreditní kartu ze dne [datum] soud zjistil, že si žalovaný zajistil kreditní kartu [anonymizována tři slova] – základní; k tomuto zjištění soud dospěl mimo jiné srovnáním fotokopií řidičského průkazu a občanského průkazu žalovaného vč. listiny označené jako„ Náhradní doklad pro identifikaci“.

5. Dále z listiny označené jako Žádost o [anonymizováno] kreditní kartu ze dne [datum] a dále z listiny označené jako Potvrzení klienta o podpisu žádosti o [anonymizováno] kreditní kartu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný zajistil další kreditní kartu [anonymizována tři slova] – základní; soud dospěl k uvedenému zjištění rovněž srovnáním fotokopií řidičského průkazu a občanského průkazu žalovaného vč. listiny označené jako„ Náhradní doklad pro identifikaci“.

6. Dále z listin uvedených výše (tj. v odst. 4. a 5. odůvodnění) ve spojení s Obchodními podmínkami pro držitele kreditních karet (dále jen„ OPKK“) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný se dohodli na vydání a užití (úvěrové) kreditní karty, a to s účinností od okamžiku doručení karty žalovanému. Na základě této smlouvy pak bylo žalovanému umožněno čerpat finanční prostředky až do výše schváleného úvěrového limitu ve výši 107 000 Kč, přičemž žalovaný byl povinen zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně (potažmo žalobkyni) aktuální zůstatek uvedený na výpisu z kartového účtu jako zůstatek k úhradě, nebo alespoň částku dosahující minimální splátky (zjištěno dále z Měsíčního výpisu [anonymizována dvě slova] [jméno] kreditní karty).

7. Z měsíčního výpisu z kartového účtu za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že předmětný úvěr byl žalovaným skutečně čerpán, přičemž ke dni, kdy došlo ke zesplatnění úvěru, pohledávka za žalovaným činila částku 101 492,12 Kč vč. kapitalizovaného dlužného úroku ve výši 14 271,36 Kč, tedy samotná jistina, která představuje veškeré čerpání úvěru žalovaným, činila částku ve výši 87 220,76 Kč.

8. Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně ([anonymizováno] [právnická osoba], [IČO]) uzavřela se žalobkyní dohodu o postoupení předmětné pohledávky, kdy písemné oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dne [datum] (zjištěno také z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Seznamu odeslaných oznámení).

9. Z listiny označené jako Předžalobní výzva ze dne [datum] (vč. Seznamu odeslaných výzev ze dne [datum]) soud zjistil, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k uhrazení dlužné částky.

10. Dále soud v rámci provedeného dokazování, kdy provedl účastníky navržené listinné důkazy, dospěl k závěru, že ostatní listinné důkazy, které byly v rámci dokazování čteny (sic!), nebude nadále pro jejich nadbytečnost hodnotit, protože s ohledem na již zjištěné skutečnosti nemají pro posouzení věci žádný relevantní význam.

11. Listinné důkazy pak soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti v souladu s § 132 o.s.ř., přičemž o jejich pravosti a pravdivosti soud neměl důvod pochybovat (a to i přes námitku žalovaného o nepravosti jeho podpisu na příslušných listinách - viz dále). Dále soud pro nadbytečnost zamítl provedení dalších navržených důkazů, neboť dle názoru soudu byl skutkový stav věci spolehlivě zjištěn, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci.

12. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o vydání a užití (úvěrové) kreditní karty s účinností od okamžiku doručení karty žalovanému. Na základě této smlouvy pak bylo žalovanému umožněno čerpat finanční prostředky až do výše schváleného úvěrového limitu ve výši 107 000 Kč, přičemž žalovaný byl povinen zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně (potažmo žalobkyni) aktuální zůstatek uvedený na výpisu z kartového účtu jako zůstatek k úhradě, nebo alespoň částku dosahující minimální splátky. Žalovaný však vůči právnímu předchůdci žalobkyně své splatné závazky neuhradil, a proto právnímu předchůdci žalobkyně nezbylo, než přistoupit k zesplatnění nesplaceného úvěru, který byl vyčíslen na částku 87 220,76 Kč (tj. bez kapitalizovaného smluvního úroku). Právní předchůdkyně žalobkyně ([anonymizováno] [právnická osoba], [IČO]) pak uzavřela se žalobkyní dohodu o postoupení předmětné pohledávky, kdy písemné oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dne [datum].

13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle § 2 zák. č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Dle § 1746 odst. 2 o.z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

17. Dle § 565 o.z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

18. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Dle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu.

20. Na tomto místě je třeba poznamenat, že žalobní tvrzení žalobkyně, jakož i procesní obrana žalovaného, byla místy velmi kusá a často doprovázena nepřehlednými a opakujícími se (až chaoticky) návrhy důkazů, čímž si účastníci řízení nadměrně ztížili fázi dokazování před soudem. Nicméně v řízení bylo nad veškerou pochybnost prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z., kdy byla žalovanému poskytnuta (úvěrová) kreditní karta s tím, že mu bylo umožněno čerpat finanční prostředky až do výše schváleného úvěrového limitu ve výši 107 000 Kč.

21. Pokud jde o argumentaci žalovaného, tak soud má za to, že žalovaný v průběhu řízení vznášel toliko obecné a nekonzistentní námitky, které byly navíc i vnitřně rozporné. Žalovaný totiž zpočátku řízení nesporoval samotné uzavření závazku, naopak tvrdil, že veškerý dluh již uhradil, později však žalovaný v rozporu s tímto tvrzením uvedl, že žádnou žádosti o [anonymizováno] kreditní kartu nepodepsal, resp. že na žádosti o [anonymizováno] kreditní kartu ze dne [datum] a potvrzení klienta o podpisu žádosti o [anonymizováno] kreditní kartu ze dne [datum] nejsou jeho podpisy. Soud však na základě provedených listinných důkazů shledal, že není důvodu pochybovat o pravosti a pravdivosti uvedených listin, neboť ve světle všech zjištěných skutečností a v souvislosti s ostatními zjištěními, vyšlými v rámci dokazování najevo, je nad veškerou pochybnost prokázáno, že žalovaný skutečně s právním předchůdcem žalobkyně uzavřel předmětnou smlouvu o vydání a užití úvěrové kreditní karty. Soud tak považuje tvrzení žalovaného spíše za účelové a ničím nepodložené, stejně tak i jeho tvrzení, že obchodní podmínky pro držitele kreditní karty mu nebyly dostatečně vysvětleny.

22. Dále soud shledal nedůvodným tvrzení žalovaného, že nebyly zaúčtovány veškeré jeho platby, byť byly prováděny pod rozdílnými variabilními symboly. V tomto směru totiž v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by žalovaný na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) uhradil něčeho víc, než tvrdila a prokázala sama žalobkyně, čímž tedy žalovaný neunesl své břemeno tvrzení a důkazní, kdy uvedení nesprávných variabilních symbolů, kdy platby žalobkyně nemohla řádně přiřadit k uvedené smlouvě, nelze přičítat k tíži žalobkyni.

23. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

24. Pokud jde o aktivní procesní legitimaci žalobkyně, tak tato je dána poté, co právní předchůdce žalobkyně dle § 1879 a násl. o.z. postoupil na žalobkyni pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupením pohledávky nabývá postupník (zde žalobkyně) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

25. O zákonném úroku z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o.z. jehož výši určuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. Lhůtu k plnění soud určil nikoli ve standardní třídenní délce, ale v délce tří měsíců od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s ekonomickou situací v České republice (spočívající zejména ve vysoké inflaci či energetické krizi), kdy dochází k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, má soud za to, že standardní lhůta by byla velmi krátká a mohla by být de facto likvidační pro celou řadu subjektů. Rovněž soud přihlédl k poměrně vysoké žalované částce, přičemž na druhé straně soud zvažoval i ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby takto nově stanovená pariční lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou (§ 160 o.s.ř.), přičemž zvolenou lhůtu soud pokládá za optimální, s ohledem na veškeré okolnosti výše uvedené.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 55 145,70 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 362 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 87 220,76 Kč sestávající z částky 4 620 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 310 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 4 620 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4 620 Kč za písemné podání ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4 620 Kč za účast na jednání soudu ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 4 620 Kč za písemné podání ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4 620 Kč za účast na jednání soudu ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 4 620 Kč za písemné podání ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4 620 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 41 970 Kč ve výši 8 813,70 Kč. Pokud jde o pariční lhůtu, soud i u nákladů řízení stanovil prodlouženou lhůtu v délce tří měsíců, a to z důvodů podrobně popsaných v odst. 26 odůvodnění tohoto rozsudku.