15 C 44/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Martou Gottwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného IČO sídlem adresa žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to ve výši 8,5 % ročně z uvedené částky, a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k zdejšímu soudu dne [datum] domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni původně [částka] s příslušenstvím, později toliko [částka] ve znění pozdějšího částečného zastavení v důsledku toho, že o částce [částka] bylo již rozhodnuto v rámci trestního řízení, kterým byla žalovanému uložena povinnost nahradit částku [částka] žalobkyni, jakožto poškozené, škodu způsobenou trestným činem. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně byla požádána svým synem panem [jméno] [příjmení] o půjčení finančních prostředků žalovanému v celkové částce [částka]. Motivem půjčky potom byla pro žalobkyni žádost jejího syna, který s žalovaným téměř dva roky pracoval a měl k němu důvěru. Půjčení peněz proběhlo v několika fázích, a sice tak, že žalobkyně nejprve dne [datum] prostřednictvím svého syna vložila částku [částka] na účet č. [bankovní účet], který žalovaný označil a kterým disponoval. Ve skutečnosti jde o účet jeho partnerky paní [jméno] [příjmení], k němuž však má žalovaný dispoziční práva. Následně dne [anonymizována dvě slova] [rok] převzal od žalobkyně na pobočce [anonymizováno] v [obec] částku [částka] v hotovosti. Následně téhož dne [datum] ještě žalobkyně převedla na uvedený účet žalovaného částku [částka], přičemž k rozdělení platby bylo přistoupeno proto, že na pobočce neměli vyšší hotovost. O částce [částka] bylo rozhodnuto v rámci adhezního řízení trestním rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 1 T 157/2019 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 7 To 191/2020, kterým bylo zamítnuto odvolání žalovaného. Splatnost půjčky byla dohodnuta na dva měsíce, po uplynutí dvou měsíců byl žalovaný prostřednictvím syna požádán o vrácení peněz, půjčku však nevrátil, při každé další žádosti na vrácení již nereagoval. V konečném důsledku se žalobkyně dozvěděla, že žalovaný ve svém okolí tvrdí, že mu peníze byly darovány, což není pravdou. Pak žalobkyně vyhledala právní pomoc a zaslala žalovanému předžalobní výzvu k vrácení půjčky, a to do 10 dní od doručení výzvy. Výzvu zasílala žalobkyně na vícero adres, na jedné z nich osobně převzal, přesto ničeho neuhradil. Žalobkyni tak nezbylo, než se obrátit na soud.

2. Ve věci byl vydán zdejším soudem platební rozkaz dne [datum rozhodnutí], č.j. 15 C 44/2018-12, tento však byl k včasnému odporu žalovaného plně zrušen.

3. Žalovaný se ve věci v rámci svého odporu ve znění pozdějších doplnění vyjádřil tak, že žalovanou částku neuznává a že částka [částka] byla žalobkyní žalovanému poskytnuta jako dar, který rovněž zdanil. Navíc částka [částka] byla vložena na účet žalovaného, resp. jeho partnerky nikoli žalobkyní, ale panem [příjmení], který sám peníze u matky zařizoval s příslibem, že peníze budou darem. Následně po poskytnutí daru měli pan [příjmení] a žalovaný vydělat peníze v časově neurčitém období a koupit nemovitost, která by se následně rekonstruovala, poté by byl dar recipročně vyrovnán. Pan [anonymizováno] pracoval pro žalovaného a žalovaný mu při záchvatu zachránil život a tento mu byl vděčný. Pravdou je, že žalovaný peníze potřeboval a ze strany pana [příjmení] šlo o významnou částku, která žalovanému pomohla překlenout nejisté období, ale o půjčce nepadlo nikdy ani slovo. Ohledně účtu potvrdil, že jde o účet jeho partnerky, který je užíván standardně. Sporoval i splatnost 2 měsíce, neboť nešlo dle něj o půjčku, ale o dar, ale i kdyby šlo o půjčku, byla by lhůta pro vrácení nereálná a žalovaný by na takovou lhůtu nepřistoupil. Dále pak v dalších podáních uváděl, že žalovanému vypomáhal finančně, kupoval mu hospodářská zvířata, hradil za něj útraty apod. a že částku [částka] obdržel od pana [příjmení] jako vrácenou půjčku na investice do majetku pana [příjmení], kterou žalovaný panu [příjmení] dříve poskytl. Pokud jde o částku [částka], kterou žalovaný přijal na svůj účet z účtu žalobkyně, potom mělo jít o dar, který žalovanému poskytl pan [příjmení]. Žalovanému to bylo darováno z účtu, na který žalovaný dříve panu [příjmení] v letech [rok] a [rok] postupně zasílal částky v celkové výši [částka]. Nesporoval ani přijetí částky [částka], ani přijetí částky [částka], jak plyne z nesporných tvrzení na č.l. 46 spisu.

4. Následně soud nařídil mediaci ve věci, jak plyne z přípisu na č.l.33 spisu a usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 15 C 44/2018 – 35, ta však nebyla úspěšná, jak vyplývá z přípisu ze dne [datum] na č.l. 39 spisu.

5. Poté se konala dvě jednání (dne [datum] na č.l. 45 a [datum] na č.l. 90 spisu), u nichž proběhlo rozsáhlé dokazování, ale s ohledem na zahájené trestní řízení bylo v závěru posledního jednání usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 15 C 44/2018-100 rozhodnuto o přerušení řízení do pravomocného skončení řízení v trestní věci proti žalovanému (srov. č.l.98 spisu a č.l.100 spisu).

6. Zdejší soud, vázán rozhodnutím trestního soudu, pokud jde o výrok o vině a trestu žalovaného v související trestní věci, pokračoval v řízení prizmatem právních závěrů ohledně viny a trestu, uvedených v trestním rozsudku, přičemž v dalším řízení se zdejší soud zabýval zejména otázkou, zda 1. žalovaný převzal od žalobkyně též zbývající částku [částka], 2. zda se jednalo o dar ze strany žalobkyně či jejího syna vůči žalovanému či nikoliv 3. anebo se jednalo o půjčku ze strany žalobkyně vůči žalovanému či snad 4. bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

7. S ohledem na změnu v obsazení senátu soud postupoval v souladu s ust. § 119 odst. 3 o. s. ř., podle něhož došlo-li ke změně v obsazení soudu, předseda senátu na začátku dalšího jednání sdělí obsah přednesů a provedených důkazů. Soud tedy hned v úvodu jednání konaného [datum] zopakoval skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy, zbytek důkazů ještě neprovedených provedl a ostatní důkazy pro nadbytečnost zamítl a následně - po potřebných procesních poučeních a závěrečných návrzích - rozhodl ve věci samé, jak plyne z protokolu a č.l.164 a násl. spisu. Není tedy pravdou, jak uváděl ve svém závěrečném návrhu žalovaný, že soud vůbec neprováděl žádné důkazy a nevyslechl svědky, neboť v civilním řízení není zapotřebí již provedené důkazy provádět znovu, ale při změně senátu soud tyto důkazy toliko zrekapituluje a sdělí jejich podstatný obsah, což bylo řádně učiněno a k jejich opětovnému provedení nebyl žádný důvod, jelikož v rámci přípravy jednání se soud s celým obsahem spisu, včetně již provedených důkazů a učiněných přednesů a podání účastníků, podrobně seznámil. Nad rámec toho soud dodává, že kromě svědka [příjmení], kterého sám žalovaný označil za hlavního svědka, soud provedl i důkaz výslechem žalobkyně a žalovaného, jakož i svědka [příjmení] a řadu listinných důkazů.

8. V průběhu celého řízení soud prováděl rozsáhlé dokazování množstvím listin i svědeckými výpověďmi, přičemž všechny důkazy soud posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Soud další důkazy navržené účastníky neprováděl, a to z důvodu procesní ekonomie a hospodárnosti řízení ve světle toho, že soud nad veškerou pochybnost zjistil skutkový stav, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, přičemž zjistil následující skutkový stav:

9. Žalobkyně má syna [jméno] [příjmení], který se se žalovaným dobře znal, kamarádil se s ním a rovněž u žalovaného pracoval (nesporné tvrzení účastníků, výpovědí svědka [příjmení], výslechem žalobkyně i žalovaného, výslechem svědka [příjmení], pravomocným trestním rozsudkem), za což mu ostatně žalovaný i zasílal finanční odměnu či mzdu na účet patřící žalobkyni, uvedený jako platební místo (prokázáno nesporným tvrzením účastníků, výslechem žalobkyně, výslechem svědka [příjmení], výslechem žalovaného).

10. Žalobkyně se s žalovaným téměř neznala, potkala ho je několikrát a znala jej jen jako kamaráda syna a jeho spolupracovníka (prokázáno nesporným tvrzením žalobkyně a žalovaného, výpovědí svědka [příjmení]).

11. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční částky jednak vkladem na účet ve výši [částka] prostřednictvím syna žalobkyně dne [datum] (po výběru částky [částka] z účtu žalobkyně téhož dne) a dále předáním hotovosti ve výši [částka] po výběru uvedené částky z účtu žalobkyně (obě dvě shora uvedené platby prokázány v trestním řízení a částka vyřešena v rámci adhezního řízení).

12. Pokud jde o účet č. [bankovní účet], na něhož bylo vloženo [částka] a později [částka], jedná se o účet patřící partnerce žalovaného [jméno] [příjmení], která není jeho manželkou, byť má stejné příjmení. Důvodem, proč v rozhodné době neměl žalovaný vlastní účet je dle jeho slov ten, že jezdil na motorce a bál se, kdyby se mu něco stalo, aby přítelkyně nezůstala úplně bez prostředků (viz odpor žalovaného na č.l. 20, protokol z jednání na č.l. 164 a násl.) Účet žalovaný tedy běžně užíval, měl k němu dispoziční právo, což bylo mezi účastníky nesporné a rovněž šlo o totožný účet, který používal v rámci svého podnikání (vůči finančnímu úřadu apod.), jak bylo prokázáno nesporným tvrzením účastníků ohledně charakteru účtu a dispozičních práv. Poskytnutí částek [částka] prokázáno též potvrzením o vkladu hotovosti ze dne [datum] a potvrzením o transakci - výběru částky [částka] ze dne [datum] (ohledně již v trestním řízení rozhodnuté částky [částka]) a dále potvrzením o provedené transakci [částka] ze dne [datum] v [anonymizováno] hod na účet č. [bankovní účet], kde transakce byla popsána jako příkaz k úhradě, bez bližšího popisu. Bližší označení transakce, udávané žalovaným jako dar, se rovněž nepotvrdilo ani výpisem z účtu žalobkyně, kde platba není takto vůbec označena (prokázáno potvrzením o provedené transakci [částka] ze dne [datum], výpisem z bankovního účtu žalobkyně za období [anonymizováno] [rok]). Skutečnost, že následně žalovaný částku zdanil jako dar, sama o sobě ničeho neprokazuje a nelze z ní dovodit, že k takovému daru došlo, když darování částky žalovanému nebylo v tomto řízení, ani v řízení trestním, prokázáno a žalobkyně jej neměla v úmyslu, navíc o žádném takovém darování nemá povědomost ani dlouholetý kamarád žalovaného pan [příjmení], jak uvedl v rámci svědeckého výslechu. Rovněž skutečnost, že se žalovaný stavěl před svědkem [příjmení] do pozice jakéhosi zachránce pana [příjmení] a toho, kdo za něj hradí různé částky, nebyla v souladu s ostatními důkazy provedenými v rámci řízení, kdy bylo zjištěno, že naopak si žalovaný s panem [příjmení] pomáhají navzájem a také pan [příjmení] pro žalovaného pracuje a pomáhá mu, že mu žalovaný hradil částky za pomoc v práci (prokázáno výpisy z účtu). Rovněž z kopie SMS zpráv z mobilů, které ležely v dílně žalovaného (a dle procesní obrany žalovaného k nim mohl mít přístup kdokoli), plyne, že pokud jde o částku [částka], tak někdo uvedl jako platební místo ztotožněný účet partnerky žalovaného (zde nemá logiku, aby tak učinil kdokoliv jiný než právě žalovaný) a děkoval též za vložení peněz na účet jakož i to, že za ně pořídí koberce, což se plně shodovalo s výpovědí žalobkyně, svědka [příjmení] i právě s ostatními kopiemi SMS zpráv z uvedených telefonů, které v souladu s ostatními důkazy dokreslují zjištěný skutkový stav a vypovídají o tom, že naopak to byl občas i žalovaný, kdo [jméno] (pana [příjmení]) žádal o poskytnutí různých částek a nechal si poslat peníze půjčené matkou pana [příjmení] na účet, k němuž měl dispoziční právo (účet přítelkyně [jméno] [příjmení]). Ostatně obdržení uvedené částky na účet patřící partnerce žalovaného [jméno] [příjmení] žalovaný ani nesporoval (viz č.l. 46), soudu tedy není zřejmé, z jakého důvodu sporoval právě věrohodnost zaslaných zpráv, které vypovídaly o tomtéž, co žalovaný učinil nesporným. Ostatně ke shodnému závěru dospěl i trestní soud, jinak by nemohl dojít k odsouzení žalovaného za trestný čin podvodu, když vylákal prostřednictvím syna žalobkyně po žalobkyni částku [částka] jako půjčku, načež žádné finanční prostředky nevrátil a přestal o věci komunikovat, čímž způsobil poškozené škodu ve výši [částka], tedy sebe obohatil tím, že uvedl jiného v omyl a způsobil tak na cizím majetku větší škodu (blíže viz odst. 15 odůvodnění tohoto rozsudku, jakož i viz trestní rozsudek), přičemž ani zdejší civilní soud, po doplněném dokazování, nezhodnotil veškeré skutkové okolnosti odlišně od soudu trestního.

13. Z výpisu z účtu žalobkyně za období od [datum] do [datum] se podává, že žalobkyni došla na účet dne [datum] částka [částka] za prodej nemovitosti, následně došlo v krátkém sletu právě k výběru či převodu částky [částka] a vkladu částky [částka] na účet partnerky žalovaného), výběru [částka] (a předání částky [částka] v hotovosti žalovanému) a konečně k převodu částky [částka], přičemž poslední z částek byla převedena bezhotovostně na účet partnerky žalovaného, bez označení dar, kdy k odpisu částky z účtu žalobkyně došlo k datu [datum] (prokázáno potvrzením o provedené transakci [částka] ze dne [datum], výpisem z bankovního účtu žalobkyně za období [anonymizováno] [rok], potvrzením o vkladu částky [částka] ze dne [datum], výslechem žalobkyně, výpovědí svědka [příjmení]).

14. Z výzev k vrácení půjčky ze dne [datum] vč. podacích lístků a oznámení o sledování zásilek z postaonline plyne, že žalobkyně prostřednictvím její právní zástupkyně vyzvala žalovaného k vrácení půjček v částce [částka], a to na třech různých adresách – [ulice a číslo], [obec a číslo], kterou má žalovaný evidovanou jako jednatel společnosti [právnická osoba], [IČO], přičemž na této adrese zásilku nepřevzal, dále na adrese [adresa žalovaného], kde se žalovaný měl zdržovat a bydlet s jeho partnerkou paní [jméno] [příjmení], na této adrese též nepřevzal a konečně na adrese [adresa žalovaného], jíž má žalovaný evidovanou v registru ekonomických subjektů jako místo svého podnikání, na této adrese žalovaný dne [datum] žalovaný převzal, přičemž ke dni podání žaloby žalovaný nijak nereagoval, částku neuhradil ani částečně (prokázáno výzvami vč. podacích lístků a oznámení o sledování zásilek z aplikace postaonline, negativním tvrzením žalobkyně o neuhrazení dlužné částky, které žalovaný nikterak nevyvrátil).

15. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 1 T 157/2019 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 7 To 191/2020, soud zjistil, že v související trestní věci, že žalovaný byl shledán vinným tím, že v přesně nezjištěné době začátkem [anonymizováno] [rok] v [obec a číslo], [ulice a číslo], v provozovně [anonymizována dvě slova], v úmyslu se obohatit přesvědčil [jméno] [příjmení], [datum narození], aby působil na svou matku, poškozenou [celé jméno žalobkyně], [datum narození], a přiměl ji k tomu, aby obžalovanému poskytla půjčku v celkové výši [částka] se splatností dva měsíce, přestože věděl, že vzhledem ke své finanční situaci peníze již nevrátí a ponechá si je pro svou vlastní potřebu, přičemž poškozená [celé jméno žalobkyně] nejprve dne [datum] prostřednictvím svého syna [jméno] [příjmení] vložila částku [částka] na účet č. [bankovní účet], který obžalovaný označil a kterým disponoval, a následně dne [datum] osobně převzal na pobočce [anonymizováno] v [obec] od poškozené [celé jméno žalobkyně] částku [částka], načež žádné finanční prostředky nevrátil a přestal o věci komunikovat, čímž způsobil poškozené [celé jméno žalobkyně], [datum narození], škodu ve výši [částka], tedy sebe obohatil tím, že uvedl jiného v omyl a způsobil tak na cizím majetku větší škodu, čímž spáchal přečin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku a byl odsouzen podle § 209 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 314e odst. 2 písm. a) trestního řádu k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku s tím, že výkon tohoto trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Žalovanému rovněž bylo uloženo podle § 228 odst. 1 trestního řádu, aby zaplatit poškozené [celé jméno žalobkyně] (zde žalobkyni) částku ve výši [částka]. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byla poškozená (zde žalobkyně) podle § 229 odst. 2 trestního řádu odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum], ve výroku I. právní moci dne [datum] ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze jako odvolacího ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. 7 To 191/2020 a je vykonatelné.

16. Z odůvodnění uvedeného trestního rozsudku se podává, že finanční prostředky byly obžalovanému (žalovanému) skutečně vyplaceny z prodeje nemovitosti, jak obžalovaný uvedl. Nejednalo se však o nemovitost svědka [příjmení], nýbrž o nemovitost poškozené (žalobkyně). Jedinou variantou je, že veškeré finanční prostředky poskytnuté obžalovanému byly půjčkou, jak vypověděla poškozená a svědek [příjmení]. Poškozená i svědek [příjmení] uvedli, že důvodem půjčky bylo financování rekonstrukce bytu v [anonymizováno] ulici, přičemž splatnost půjčky byla 2 měsíce. Obžalovaný i přes urgence poskytnutou půjčku nevrátil ani z části. Již v době poskytnutí finančních prostředků přitom obžalovaný věděl, že jeho majetkové poměry mu neumožňují poskytnutou půjčku vrátit. K tomu, aby mu byla půjčka poskytnuta, využil svědka [příjmení], který přesvědčil svou matku. Smlouva o půjčce byla ústně uzavřena právě mezi ní a obžalovaným. Jiný účel než půjčku lze tak v projednávaném jednání pouze stěží spatřovat, když obžalovaného poškozená prakticky neznala, jak i sám obžalovaný připustil. Toho, že se jedná o finanční prostředky poškozené, si byl obžalovaný plně vědom, v této souvislosti s ní ostatně také jednal, jak potvrdila nejen poškozená. Předmětem tohoto trestního řízení je sice pouze poskytnutá suma v celkové výši [částka], avšak soud je přesvědčen, že s ohledem na výše uvedené skutečnosti a na časovou souslednost by bylo možno uplatnit shodný závěr též ve vztahu k dalším [částka]. Důvodem, proč tato částka nebyla zahrnuta do obžaloby, je s největší pravděpodobností skutečnost, že tuto částku obžalovaný ve svém daňovém přiznání uvedl a následně řádně zdanil jakožto dar. Je však třeba zdůraznit, že s ohledem na tvrzení obžalovaného, že mu bylo svědka [příjmení] líto a proto mu pomáhal, je v kontextu tvrzení obžalovaného o přijetí daru ve výši [částka] od svědka, ačkoliv jak již bylo uvedeno výše ve skutečnosti od poškozené s vědomím, že jsou předmětné finanční prostředky jejím vlastnictvím, toto jednání jednak zcela nelogickým a zejména odporující dobrým mravům. <b>17. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 15 C 44/2018-129, bylo řízení částečně zastaveno co do částky [částka], neboť v této částce již byla dána překážka věci rozhodnuté, když o ní bylo rozhodnuto trestním rozsudkem v rámci adhezního řízení v souvisejícím trestním řízení (blíže viz odst. 15 a 16 odůvodnění tohoto rozsudku). Pokud jde o příslušenství a náklady řízení za tuto částku, byla žalobkyně odkázána do civilního řízení, jak plyne ze samotného rozsudku.</b> 18. Z výslechu žalobkyně, svědka [příjmení], výpis z účtu a potvrzení o bankovním převodu se podává, že to byla právě žalobkyně, která obdržela vysoké finanční prostředky za prodej nemovitosti na svůj bankovní účet a částku [částka] (o níž již bylo rozhodnuto trestním soudem v adhezním řízení a není tak ve věci podstatná, jen toliko pokud jde o její příslušenství) a rovněž částku [částka] poskytla žalovanému jako půjčku v souvislosti se stavební zakázkou žalovaného, a to z důvodu přímluvy svého syna, který s ním kamarádil a spolupracoval (prokázáno výslechem žalobkyně, výpisem z účtu žalobkyně za období od [datum] do [datum], výslechem svědka [příjmení], potvrzením o bankovním převodu částky [částka], výslechem svědka [příjmení]). Žalobkyně peníze hned nepotřebovala pro svou potřebu, proto k půjčení žalovanému svolila, s žalovaným o žádném daru nikdy nemluvila (prokázáno výpovědí svědka [příjmení], výpovědí svědka [příjmení], výslechem žalobkyně). Pokud jde o sjednání půjčky, k jejímu sjednání na přímluvu syna žalobkyně došlo ústně buď dne [datum] či těsně před tímto datem, neboť to již žalobkyně věděla, že dne [datum] jí budou připsány peníze z prodeje domu na její účet. Žalovaný s půjčením peněz souhlasil, čímž byla uzavřena dohoda o půjčce. Žalovaný totiž žádal z dohodnuté částky okamžité zaslání [částka], když uváděl, že tyto peníze musí urgentně zaplatit, aby mohl koupit koberec v [anonymizováno], aby nedošlo k časové prodlevě, byla částka vložena přímo na účet žalovaného, kdy žalobkyně dne [anonymizována dvě slova] [rok] vybrala z jejího účtu [částka] a na její žádost syn vložil na účet žalovaného, který mu byl k poskytnutí půjčky sdělen. Uvedené tvrzení žalobkyně bezezbytku potvrzují i kopie SMS zpráv o sdělení čísla účtu žalovaným a o vložení peněz na účet, který žalovaný uvedl (přičemž žalovaný sice sporoval, že zprávy psal on, nicméně v kontextu s ostatními důkazy to má soud za prokázané a dostatečně zjištěné, blíže též viz odst. 12 odůvodnění tohoto rozsudku, pokud jde o textové zprávy).

19. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], vypovídajícího až po řádném poučení o nutnosti vypovídat pravdu a následcích spojených s případnou nepravdivou svědeckou výpovědi, tento uvedl, že se u žalobkyně, která je jeho mámou, přimluvil, aby z peněz získaných z prodeje půjčila částku [částka] žalovanému, který byl v té době jeho kamarád a se kterým pracoval. Finance potřeboval žalovaný za účelem dokončení bytu v [anonymizováno] ulici (v souvislosti s jeho podnikáním, kde nedostal uhrazenou částku od objednatele, šlo o stavební zakázku žalovaného). Matka svědka v té době prodala dům v [obec] a měla hotovost, kterou v tu dobu nepotřebovala, tak v [anonymizováno] [rok] vložil [anonymizována dvě slova] na účet žalovaného, pak bylo předáno [částka] žalovanému v hotovosti v [obec] a konečně částka [anonymizována dvě slova] byla žalovanému převedena na účet, který svědkovi sdělil. Následně svědek zjistil, že jde o účet družky žalovaného, [jméno] [příjmení]. Pokud jde o půjčení částek, svědek se přimlouval u své matky (žalobkyně) za žalovaného, aby žalovanému půjčila, jinak bez jeho přímluvy by mu matka jistě nepůjčila. Žalovaný ujišťoval, že prostředky do dvou měsíců vrátí. Několikrát ho pak navštívil a urgoval za matku vrácení peněz, ale k tomu nikdy nedošlo, ani k dopodepsání písemné smlouvy, o které žalovaný původně tvrdil, že ji podepíše.

20. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], kterého označil žalovaný jako hlavního svědka, který ví o vztahu mezi žalovaným a panem [příjmení], soud zjistil, že žalobkyni vidí poprvé či podruhé, možná ji zahlédl v autě s panem [příjmení]. Pana žalovaného zná třicet let, jsou kamarádi. Pokud jde o půjčku, kterou poskytl pan [příjmení], resp. jeho matka žalovanému, o tom mu není nic známo. O tom, že by pan [příjmení] dal žalovanému dar [částka], o tom mu rovněž nic známo není. Myslí si, že kdyby někdo dal panu žalovanému takový dar, tak by to přijal. Pan [anonymizováno] občas říkal, že nepotřebuje žádnou nemovitost a dá ji žalovanému, ovšem svědek se vždy smál výrokům pana [příjmení] a uváděl, co ty rozdáváš, když sám nic nemáš. Pan [anonymizováno] uváděl, že má dům někde na [anonymizováno], neví přesně kde, ale svědek ho vždy vnímal jako osobu nemajetnou, když mu žalovaný musel kupovat jídlo (platil za něj útraty v restauraci, drobné nákupy apod.). Pan [anonymizováno] a žalovaný byli velcí kamarádi, pan [příjmení] pomáhal žalovanému ve firmě, žalovaný naopak občas pomohl s drobnou rekonstrukcí žalovanému, například mu půjčil míchačku, či mu kupoval jídlo nebo některá zvířata.

21. Z kopií SMS plyne, že žalovaný sděloval synovi žalobkyně číslo účtu (účet přítelkyně žalovaného), na který má být zaslána částka. Syn žalobkyně dal žalovanému na vědomí, že mu byla na účet vložena částka a žalovaný ihned reagoval poděkováním a odpovědí, že to posílá do [země] na koberce. Z nesporného tvrzení žalobkyně i žalovaného plyne, že účet partnerky žalovaného byl toliko platebním místem, žalovaný k němu měl dispoziční právo a běžně jej používal (prokázáno kopiemi SMS zpráv, v kontextu s nesporným tvrzením žalovaného ohledně charakteru účtu a přijetí částky [částka] vložené žalovaným, nesporným tvrzením žalobkyně, výslechem žalobkyně, výpovědí svědka [příjmení]).

22. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období [rok], poplatník [celé jméno žalovaného] soud zjistil, že přiznání je opatřené podacím razítkem FÚ pro [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] a že částka [částka] je uvedena jako dar, přičemž mimo této částky byla jako základ daně ze samostatné činnosti uvedena toliko částka [částka] za celé zdaňovací období, tj. [částka] v souhrnu. Skutečnost, že částku, která žalovanému objevila na účtu, kam byla připsána z účtu žalobkyně, zdanil na základě svého vlastního podání jako dar, ovšem ničeho neprokazuje ve vztahu k žalobkyni a skutečnému právnímu titulu této částky, neboť zůstala důkazně osamocena.

23. Z výpisů z účtu [jméno] [příjmení] (založených žalovaným) plyne, že z tohoto účtu byly poukazovány v letech [rok] až [rok] platby na účet vlastněný žalobkyní, pokud jde o popis transakce, tak s uvedením pro [jméno] [příjmení], většinou s označením [jméno] [příjmení] nebo [příjmení] nebo označením [celé jméno žalovaného] (dle odesílatele), občas označené jako mzda s uvedením měsíc/rok, za kdy poskytována, jindy jen [příjmení] anebo jen měsíc/rok. Soud má tedy za to, že jde o platby za práci žalovanému, což koresponduje s ostatními důkazy a zjištěným skutkovým stavem. Procesní obraně žalovaného, že tento nevěděl, že jde o účet vlastněný žalobkyní a myslel, že z účtu obdržel dar přímo od pana [příjmení] v částce [částka], jak uváděl při jednání na č.l. 46, soud neuvěřil, jelikož toto nekorespondovalo se zjištěným skutkovým stavem a ostatně ani z výpisy z účtu vlastněného partnerkou žalovaného, kterými chtěl poukázat na úhradu částek žalovanému, když jako název protiúčtu je jednoznačně uvedena žalobkyně pod jejím jménem a příjmením, tedy žalovaný jednoznačně musel vědět, že účet, z něhož mu částka byla poskytnuta, je účtem žalobkyně, nikoliv účtem pana [příjmení], pokud platby pro něj, poukazované na účet žalobkyně, pokud možno vždy důsledně označoval jeho jménem. Z uvedeného rovněž plyne, že se nejednalo o žádné půjčky ve prospěch pana [příjmení], ale o platby za provedenou práci, což odpovídá označením plateb i dalším důkazům.

24. Z ostatních důkazů nezjistil soud žádné skutečnosti, podstatné pro rozhodnutí ve věci samé.

25. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil věc, za použití ustanovení níže uvedených, následujícím způsobem:

26. Dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

27. Dle komentáře o. z. k cit. ustanovení, právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, bez ohledu na jeho označení či v případě ústní formy bez ohledu na prokázaný úmysl smluvních stran, se v případě, kdy naplňuje znaky smlouvy o zápůjčce, řídí § 2390 až 2394.

28. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Dle § 607 o. z. připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.

30. Zdejší soud, shodně jako soud trestní, po provedeném dokazování i ohledně zbytku částky [částka] (jak ostatně trestní soud presumoval, neboť odkazoval na skutečnosti vyšlé v řízení najevo i jednoznačnou časovou souvislost) dospěl k jednoznačnému závěru, že právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným se řídí ustanoveními o zápůjčce, neboť nejpozději k datu [datum] byla ústní formou uzavřena smlouva o půjčce mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně půjčila žalovanému (vedle již prokázané částky [částka], o níž již bylo rozhodnuto trestním soudem), také částku [částka], kterou po obdržení platby za prodej nemovitosti žalobkyně odeslala příkazem ze dne [datum] ze svého bankovního účtu žalovanému na bankovní účet [jméno] [příjmení] jako partnerky žalovaného č. [bankovní účet], k němuž žalovaný měl dispoziční práva a běžně jej užíval, z důvodů podrobně popsaných shora. K odeslání částky [částka] z účtu žalobkyně došlo dnem [datum], kdy částka musela být připsána na účet uvedený v příkazu, tj. účet partnerky žalovaného. Uvedený účet partnerky žalovaného byl toliko platebním místem, peníze jednoznačně byly určeny žalovanému jako půjčka, jak bylo prokázáno v rámci celého řízení a soud nemá o tomto žádnou důvodnou pochybnost. Okolnost, že žalovaný následně uváděl, že částku dostal od pana [příjmení], potažmo jeho matky, darem, je jednak nesmyslná, když žalovanému bylo známo, že nejde o finanční prostředky žalovaného, rovněž dalším svědkům bylo známo, že žalovaný žádnou vysokou částku ani majetek nevlastní (viz výpověď svědka [příjmení]) a z žádných listin a ostatních důkazů neplyne, že by žalovaný dostal od svědka [příjmení], či snad dokonce žalobkyně jakýkoliv vysoký finanční obnos jako dar, kdy samo o sobě zdanění obdržené částky [částka] jako daru může být vedeno toliko záměrem žalovaného půjčenou částku žalobkyni nevrátit a obhájit tím svou pozici, že šlo o darovaný obnos. Uvedené tvrzení žalovaného nedává smysl s ohledem na fakt, že žalobkyně se s žalovaným téměř neznala (což bylo ostatně mezi účastníky nesporné) a neměla žádný důvod darovat mu takto vysokou částku. Naopak v řízení bylo nadevší pochybnost prokázáno (shodně jako v trestním řízení ohledně částky [částka]), že též částku [částka] žalobkyně žalovanému zapůjčila na naléhání svého syna, který s žalovaným toho času kamarádil a za žalovaného se u matky přimluvil, bez tohoto by žalobkyně nikdy k zapůjčení peněz nepřistoupila. Nebylo ani prokázáno, že by sumu žalovanému daroval pan [příjmení]. Nejpozději k datu [datum] došlo k připsání částky na účet partnerky žalobce (plat. místo) a smlouva o zápůjčce se tak stala účinnou, neboť jde o reálný kontrakt a dojde k ní až na základě předání věci (zde finanční částky odeslané na účet). Soud má po provedeném dokazování za to, že částku měl žalovaný dobrovolně vrátit ve lhůtě dvou měsíců od jejího připsání, tedy nejpozději do data [datum] (sobota), resp. data [datum], tj. hned první následující pracovní den, což však neučinil. Neučinil tak ani později, k prosbám syna žalobkyně, ani k předžalobní výzvě ze dne [datum], která byla žalovanému doručena dne [datum]. Ač by žalobkyně mohla bezesporu dle názoru soudu žádat prodlení z uvedených částek již ode dne [datum] (když poslední den [datum] byla sobota a prodloužila by se lhůta do pondělí [datum], což by bylo poslední datum splatnosti půjčky), avšak ani k danému datu se tak nestalo, a žalovaný dluh neuhradil ani k předžalobní výzvě, tak nárok na uhrazení úroků z prodlení od data [datum] se jeví nárokem nepochybně oprávněným, když jen v rámci předžalobní výzvy byla určena lhůta pro dobrovolné zaplacení před podáním žaloby, což však nemá vliv na možnost žalobkyně žádat úroky z prodlení již počínaje datem [datum] ani to neposouvá lhůtu k plnění.

31. Námitky žalovaného ohledně toho, že [jméno] [příjmení] rovněž půjčoval jisté obnosy ([částka]), popř. [částka], zakoupil mu auto a hradil za něj platby, však není ve věci samé relevantní, neboť pokud má žalovaný vůči synovi žalobkyně [jméno] [příjmení] jakékoliv pohledávky či za něj něco hradil (ač měl tento hradit sám), tak tyto námitky jsou ve věci irelevantní a nerozhodné, neboť v takovém případě by šlo jde čistě o soukromoprávní vztah mezi žalovaným a panem [příjmení], případně o pohledávky a závazky mezi nimi, popř. o bezdůvodné obohacení na straně pana [příjmení], pokud za něho žalovaný něco hradil, ač k tomu byl povinen žalovaný. Ve vztahu k žalobkyni však tyto námitky žalovaného nemohou dost dobře obstát a být ve věci rozhodné a nejsou tak relevantní procesní obranou. V řízení ani nebylo prokázáno, že by snad žalobkyně přistoupila k nějakému dluhu pana [příjmení] vůči žalovanému či ručila za nějaký závazek syna, tedy procesní obrana žalovaného se jeví jako nedůvodná a neoprávněná, minimálně ve vztahu k žalobkyni. Právě proto zbylé důkazy, zejména ostatní listinné důkazy, jakož i výslechy zbylých svědků, navržené žalovaným, soud pro nadbytečnost zamítl, neboť tito měli blíže vypovídat o vztahu mezi synem žalobkyně a žalovaným, jak spolu tráví čas, když s nimi trávili víkendy v dané chatičce apod. a věděli, jak mu žalovaný pomáhal a hradil za něj některé výdaje, ovšem dané okolnosti byly pro posouzení celé věci irelevantní, s ohledem na právní závěry uvedené shora.

32. Pokud jde o námitku žalovaného, že též hradil nějaké platby a energie za žalovaného či nakupoval nějaké věci/zvířata žalovanému do nemovitosti patřící žalobkyni, popř. uhradil nějaké energie, potom se jedná o tzv. nejisté pohledávky, zde by soud v podrobnostech odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a sice rozsudek Velkého senátu Nejvyššího soudu, sp. zn. 31 Cdo 684/2020 ohledně tzv. neurčité pohledávky, kdy Nejvyšší soud ČR vyložil sporné ust. § 1987 odst. 2 o. z., když stanovil, že smyslem a účelem § 1987 odst. 2 o. z. je ochrana věřitele pasivní pohledávky před tím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky (tzv. aktivní pohledávky, tj. pohledávky použité k započtení), a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky.„ Nejistou nebo neurčitou“ ve smyslu vykládaného ustanovení je tudíž (zásadně) právě pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. [jméno] nejistoty ohledně aktivní pohledávky je přitom nutné posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší než je tomu v případě pasivní pohledávky. Nepochybně veškeré námitky žalovaného vznesené v rámci tohoto řízení, byly buď zcela irelevantní, jelikož byly činěny vůči jinému subjektu než straně sporu (vůči synovi žalobkyně, panu [jméno] [příjmení]) a jako takové tedy byly ve sporu nerozhodné, popřípadě se jednalo o pohledávky neurčité ve smyslu shora citované judikatury, k nimž by soud v řízení, s ohledem na jeho ekonomii a hospodárnost, rozhodně neměl přihlížet. Ostatně žalovanému nic nebrání, pokud si je jist svými nároky vůči třetím osobám, popř. žalobkyni, byť nebyly v řízení ani spolehlivě tvrzeny, natož prokázány, uplatnit je vůči nim samostatnou žalobou a nést spolu s tím též náklady takového sporu, aniž by znemožnil či oddálil rozhodnutí v této věci samé. Soud však má za to, že v řízení nebyly takové nároky prokázány a jedná se rozhodně o neurčité pohledávky vůči třetím subjektům, potažmo žalobkyni, a k těmto by soud v souladu s citovanou judikaturou, neměl vůbec přihlížet v tomto řízení.

33. Jen závěrem soud (nad rámec výše uvedeného) toliko konstatuje, že i pokud by v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu cit. ustanovení - což však bylo, jak plyne z uvedeného dokazování, včetně znaků naplňujících uvedenou smlouvu a jak zdejší civilní soud (shodně se soudem trestním) má za prokázané - žalobkyně by beztak měla nárok na vrácení uvedené částky od žalovaného, jelikož na jeho straně by pak vzniklo bezdůvodné obohacení, které by tento byl povinen žalobkyni vrátit, když účet jeho přítelkyně byl toliko platebním místem, jím běžně užívaným.

34. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy a ostatními důkazy podařilo prokázat veškerá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Naopak obranu žalovaného soud shledal jako účelovou a nedůvodnou, jak bylo popsáno shora. Žalovaný v řízení ani netvrdil, tím spíše ani neprokázal, že by žalobkyni, byť zčásti, dlužnou částku uhradil, čímž nevyvrátil žalobní tvrzení o nevrácení půjčky žalobkyni, kde se důkazní břemeno o vrácení částky převrací a leží plně na žalovaném. Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku ani do [datum], přiznal i požadované úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to z celé částky [částka] (tj. jak z částky [částka], o níž bylo rozhodnuto v adhezním řízení bez příslušenství a s příslušenstvím a náklady bylo trestním soudem odkázáno na civilní řízení), tak z částky [částka], počínaje [datum] do zaplacení.

35. Pokud jde o lhůtu k plnění, s ohledem na velkou výši žalobou uplatněné částky soud rozhodl o nikoli standardní třídenní pariční lhůtě, ale stanovil ji v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku tak, aby měl žalovaný alespoň reálnou možnost pokusit se sehnat přiznanou částku a uhradit tuto žalobkyni dobrovolně, aniž by byl vystaven výkonu rozhodnutí či nařízení exekuce. Pro vyslovení delší pariční lhůty mluvil i fakt, že se účastníci hned v úvodu jednání pokoušeli o smír, přičemž žalovaný uváděl, že v jeho možnostech by bylo splácet [částka] až [částka] ročně, avšak s tímto splátkovým kalendářem žalobkyně prostřednictvím své advokátky nesouhlasila, když doposud nebyla žalovaným ani uhrazena částka na základě pravomocného trestního rozsudku, což žalovaný nesporoval a omlouval to tím, že nemá t.č. na žalobkyni číslo účtu k úhradě (srov. č.l. 164- 165 spisu, kde se nachází začátek protokolu z jednání dne [datum]). Delší pariční lhůta, než soudem stanovená, by však nebyla spravedlivá vůči žalobkyni, která je již vyššího věku a na vrácení finančních prostředků poskytnutých žalovanému čeká již delší časový úsek.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., částka [částka] za jednání u mediátora, uhrazená žalobkyní a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit žalobkyni k rukám její advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), a to ve shodné prodloužené pariční lhůtě jednoho měsíce, z důvodů podrobně popsaných v odst. 33 odůvodnění tohoto rozsudku.