15 C 57/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Martou Gottwaldovou ve věci žalobce: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 1 307 821,95 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro uznání

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce , částka, , k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění rozhodném (dále jen „o. s. ř.”).

2. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu smluvní pokuty za porušení smlouvy o dílo a dále dle Uznání závazku žalované ze dne , datum, , kterým tato plně uznala dluh vůči žalobci, avšak nedodržela splátkový kalendář.

3. Platebním rozkazem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud žalovanou v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se pro případ, že podá odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s platebním rozkazem. Zároveň soud žalovanou uvedeným platebním rozkazem poučil o následcích nesplnění této výzvy.

4. Dne , datum, žalovaná podala odpor proti platebnímu rozkazu, který blíže svým podáním ze dne , datum, neodůvodnila, a to tak, že neuvedla rozhodné skutečnosti a důkazy k prokázání svých tvrzení tak, jak jí bylo uloženo v rámci výzvy v platebním rozkazu, toliko potvrdila, že závazek existuje, ví o něm, avšak nemá na jeho úhradu. Žalovaná doslova uvedla, že nijak nezpochybňuje, že s žalobcem uzavřela dne , datum, Uznání dluhu a dohodu o způsobu jeho úhrady tak, jak je uvedeno v žalobě, a to za podmínek v žalobě uvedených. Předmětem této dohody bylo zaplacení 50 % smluvní pokuty do , datum, a 50 % smluvní pokuty do , datum, s tím, že pokud by se žalovaná ocitla v prodlení s plněním jedné splátky dluhu, stává se následujícím dnem po dni prodlení splatným celý zbývající dluh. Žalovaná však vzhledem k nepříznivé finanční situaci a problémy s cash-flow nebyla schopna první splátku splatit ve stanoveném termínu, tj. do , datum, . Žalovaná rovněž v e svém vyjádření uvedla, že předesílá, že nemá v úmyslu se splnění svého závazku vyhýbat, nicméně v tuto chvíli není v jejich možnostech zaplatit celý dluh tak, jak je požadováno v žalobě. Tuto skutečnost soud nepominul a vzal ji v potaz v rámci stanovení pariční lhůty v obou výrocích tohoto rozsudku. S ohledem na nedodržení smluvního ujednání plnění ve splátkách ze dne , datum, dle uznání dluhu a splátkového kalendáře soud neumožnil žalované plnění ve splátkách, jak žalovaná navrhovala, neboť by takový postup byl nespravedlivý vůči straně žalobní, která již delší časový úsek vyčkává s plněním závazku ze strany žalované.

5. Vzhledem k tomu, že žalovaná tedy podala blanketní odpor, protože se nevyjádřila způsobem požadovaným v kvalifikované výzvě, rozhodl soud ve věci následujícím způsobem. Vzhledem k tomu, že žalovaná se kvalifikovaně nevyjádřila ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30denní lhůtě ode dne uplynutí lhůty k podání odporu, která marně proběhla dnem, naopak svůj závazek nesporovala, uvedla, že je existentní a se vším v žalobě souhlasila, jen doplnila, že nyní nemá na jeho úhradu, jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaná nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)), b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, , právnická osoba, .Beck, str. 332, bod 5 a 6).

6. V posuzované věci se jedná o spor z titulu smluvní pokuty vyúčtované na základě smlouvy o dílo ve spojení uznání závazku ze strany žalované dle Uznání závazku a o způsobu jeho úhrady ze dne , datum, . Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, . S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaná uznala nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř.

7. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud podle § 153a odst. 4 o. s. ř. nenařizoval jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání.

8. V souladu s § 160 o.s.ř. soud rozhodl tak, že s ohledem na uváděnou nepříznivou situaci žalované, její postup v řízení, kdy závazek a jeho existenci uznala, stejně jako tvrzení uváděná žalobcem v žalobě, nic nesporovala, jen uvedla, že je v tíživé finanční situaci, proto dluh neuhradila ani v domluveném splátkovém kalendáři a dále s přihlédnutím k vysoké žalobní částce soud nestanovil standardní třídenní pariční lhůtu, ale lhůtu prodlouženou v délce tří měsíců. Žalovaná má tak delší lhůtu k plnění, a naopak jí není umožněno plnění ve splátkách, jelikož již v rámci smluvního ujednání plnění ve splátkách nedodržela. Žalovaná v odporu sice žádala soud, aby se pokusil o smír a umožnil dohodu účastníků pro plnění dlužné částky žalované ve splátkách. Soud však toto žalované neumožnil s ohledem na to, že již na základě uzavřeného Uznání dluhu a dohody ze dne , datum, mezi účastníky k danému splnění dluhu ve splátkách nedošlo a další požadavek na stranu žalobní, aby umožnila plnění ve splátkách se jevil soudu jako nespravedlivý vůči žalobci a soud tedy pro takový postup neviděl prostor, nicméně snahu žalované o vyřešení věci zohlednil v prodloužené pariční lhůtě, jak podrobně popsáno shora, a to nejen u jistiny s příslušenstvím, ale též u nákladů řízení, kde rovněž lhůtu k plnění prodloužil.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění rozhodném (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po , částka, , a to za převzetí a přípravu zastoupení a výzvu k plnění, a , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, (po zaokrouhlení z částky , částka, ). Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění soud určil rovněž v prodloužené délce, a to z důvodů podrobně shora popsaných v předchozím odstavci.