15 C 79/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Martou Gottwaldovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený obecným zmocněncem Jméno zmocněnce sídlem Adresa zmocněnce proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované, a to pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, jehož součástí je stavba - objekt k bydlení č. p. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , obec Praha, zapsané na listu vlastnictví , Anonymizováno, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu.

II. Nemovitosti, specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku, se přikazují do výlučného vlastnictví žalobce.

III. Přiměřená náhrada za vyrovnání spoluvlastnického podílu se nestanoví.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou (ve znění pozdějších doplnění) domáhá zrušení podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, 41, jehož součástí je stavba - objekt k bydlení č.p. , Anonymizováno, , v k.ú. Chodov, obec Praha, vše zapsané na LV č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, (dále také jen „nemovitost“), a přikázání uvedené Nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobce bez náhrady. Žalobce svou žalobu odůvodnil tím, že s žalovanou ukončili manželství pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 10. 1991, č.j. 19 C 202/1991, přičemž k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále také jen „BSM“) došlo dohodou o vypořádání a vyrovnání BSM ze dne 7. 6. 1993 (dále také jen „dohoda“), přičemž toto vypořádání nebylo v zákonné tříleté lhůtě zapsáno v katastru nemovitostí. Tedy vzhledem k tomu, že nedošlo k úplnému vypořádání BSM, tak žalobce i žalovaná zůstali spoluvlastníky uvedené Nemovitosti v režimu podílového spoluvlastnictví. Žalobce již nechce nadále setrvat ve spoluvlastnictví se žalovanou, když na základě jejich vzájemné dohody ze dne 7. 6. 1993 se cítí být výlučným vlastníkem Nemovitosti. Dále žalobce z opatrnosti vznesl námitku, že Nemovitost již vydržel na základě nepřetržité držby po dobu více než deseti let, kdy se o Nemovitost staral jako výlučný vlastník a žalovaná o ni nejevila jakýkoliv zájem.

2. Žalovaná žalobní nárok neuznává. Žalovaná předně tvrdí, že souhlasí s tvrzením žalobce, že jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno v roce 1991, a že byla uzavřena Dohoda. Žalovaná však nesouhlasí s tím, že by na základě Dohody mělo dojít k řádnému převodu vlastnického práva k předmětné Nemovitosti na žalobce. V předmětné Dohodě totiž bylo dle žalované ujednáno pouze to, že žalovaná uvolní byt v , adresa, . Co se týče zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k Nemovitosti, žalovaná namítá, že jiná dohoda k předmětné Nemovitosti (tj. ani po vzniku podílového spoluvlastnictví na základě zákonné domněnky) nebyla s žalobcem nikdy uzavřena, a tedy nemohlo dojít k žádnému vypořádání, tzn. nedošlo ani k úhradě náhrady za spoluvlastnický podíl na Nemovitosti. Žalovaná nesouhlasí ani s tím, že by mělo dojít k nabytí vlastnictví vydržením, neboť žalobce nemohl být v dobré víře, když po celou dobu je s ním jako spoluvlastník Nemovitosti v katastru zapsaná i žalovaná. Žalovaná tedy navrhuje, aby soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětné Nemovitosti a přikázal Nemovitost do výlučného vlastnictví žalobce a zároveň žalobci přikázal zaplatit žalované ½ ceny obvyklé, která bude určená na základě znaleckého posudku.

3. V řízení soud prováděl dokazování množstvím listin, přičemž všechny provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti v souladu s § 132 o. s. ř. Veškeré důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska skutkového, časového i obsahového. V řízení dále nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o pravosti a věrohodnosti listinných důkazů, ostatně nic takového v řízení nebylo ani tvrzeno. Jednotlivá skutková zjištění, v rozsahu potřebném pro rozhodnutí soud učinil následovně:

4. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 8. 1991, sp. zn. 19 C 202/91, bylo soudem zjištěno, že manželství žalobce a žalované bylo rozvedeno. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 12. 10. 1991.

5. Z listiny označené „Dohoda o vyrovnání bezpodílového vlastnictví manželů“ ze dne 7. 6. 1993 soud zjistil, že vypořádání Nemovitosti bylo provedeno tak, že žalovaná tuto Nemovitost přenechala žalobci do výlučného užívání s tím, že žalobce žalované vyplatil finanční částku ve výši 100 000 Kč (zjištěno také z nesporných tvrzení účastníků řízení.)

6. Žalobce , Jméno žalobce, v průběhu roku 2021 učinil opakované návrhy na vklad vlastnického práva k předmětné Nemovitosti do katastru nemovitostí, když dne 8. 2. 2021 doručil Katastrálnímu úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, návrh na vklad změny vlastnictví do katastru nemovitostí, dále dne 12. 4. 2021 opět učinil návrh na vklad změny vlastnictví do katastru nemovitostí a dne 30. 6. 2021 učinil další návrh na vklad změny vlastnictví do katastru nemovitostí. Všechny tyto návrhy však byly příslušným katastrálním úřadem zamítnuty s tím, že přiložené listiny nesplňovaly náležitosti pro zápis do katastru nemovitostí (vše prokááno z návrhů na vklad do katastru nemovitostí pod sp. zn. V-, Anonymizováno, /2021, sp. zn. V-, č. účtu, a sp. zn. V-, č. účtu, , dále z oznámení Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha ze dne 2. 3. 2021, ze dne 5. 5. 2021 a ze dne 3. 8. 2021, jakož i z nesporných tvrzení účastníků.)

7. Z listiny označené „Souhlasné prohlášení“ ze dne 15. 3. 2021“ soud zjistil, že žalobce a žalovaná na základě předchozí Dohody ze dne 7. 6. 1993 učinili souhlasné prohlášení o tom, že v rámci vypořádání BSM nemovitý majetek rozdělili mj. tak, že se žalobce stal výlučným vlastníkem předmětné Nemovitosti.

8. Po právní stránce soud zhodnotil zjištěný skutkový stav a dospěl k těmto právním závěrům:

9. Žaloba byla podána u věcně i místně příslušného soudu. Na základě provedeného dokazování, kdy všechny důkazy zhodnotil soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a při jejich hodnocení přihlížel soud ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co v řízení uvedli účastníci.

10. V posuzovaném případě se žalobce svou žalobou domáhá zrušení podílového spoluvlastnictví s tím, že se cítí být výlučným vlastníkem dané Nemovitosti, a žádá, aby Nemovitost byla přikázána do jeho výlučného vlastnictví, a to bez přiznání přiměřené náhrady žalované.

11. S ohledem na všechny okolnosti případu, zejména pokud se účastníci řízení opakovaně pokusili v minulosti jejich BSM vypořádat vzájemnou dohodou (dokonce mezi účastníky došlo k finančnímu vyrovnání), zdejší soud shledal, že je na místě posuzovaný případ rozdělit ze dvou hledisek. Prvním jsou spoluvlastnické vztahy mezi žalobcem a žalovanou, a druhým je otázka finančního vyrovnání při uspořádání spoluvlastnických vztahů.

12. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění rozhodném (dále jen „o.z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

13. Z hlediska právního posouzení se na projednávaný případ vztahuje mj. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen „obč. zák.“), neboť dle § 3028 odst. 2 o.z. se vypořádání provede podle dosavadních předpisů, pokud ke zrušení společného jmění manželů (BSM) došlo před 1. 1. 2014 (srov. např. NS 22 Cdo 3779/2014).

14. Pokud jde o právní posouzení otázky zrušení spoluvlastnictví, tak se na projednávaný případ vztahuje o.z., neboť dle § 3028 odst. 2 o.z. platí, že právní skutečnosti, s nimiž je spojen vznik (nikoli též zánik) věcných vztahů, jakož i další právní následky (pokud nastaly před 1. 1. 2014), se posoudí podle obč. zák., avšak právní skutečnosti, které nastaly počínaje 1. 1. 2014 a které působí změny, zánik či jiné právní následky v těchto vztazích, se posoudí podle o.z. (srov. NS 30 Cdo 81/2016).

15. Dle § 149 odst. 4 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 1991 (tj. ke dni zániku manželství žalobce a žalované), nedošlo-li do tří let od zániku BSM k jeho vypořádání dohodou nebo nebylo-li BSM na návrh podaný do tří let od jeho zániku vypořádáno rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci z bezpodílového spoluvlastnictví pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. Totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, manželům společných.

16. Dle § 149a obč. zák., ve znění účinném od 1. 1. 1993 do 31. 12. 1994 (tj. ke dni uzavření předmětné Dohody), pokud se dohody mezi manžely podle §§ 143, 149 týkají nemovitostí, musí mít písemnou formu a nabývají účinnosti vkladem do katastru.

17. Dle § 1140 odst. 1 o.z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Dle druhého odstavce tohoto ustanovení každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

18. Dle § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

19. Dle § 1144 o.z. má přednost reálné rozdělení spoluvlastnictví před přikázáním věci jednomu ze spoluvlastníků.

20. Dle § 1149 odst. 2 o.z. při vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci zapsané do veřejného seznamu vznikají nová vlastnická práva zápisem do tohoto veřejného seznamu.

21. Předně je třeba uvést, že ve vztahu k nemovitým věcem zapsaným ve veřejném seznamu (katastr nemovitostí) nastávají právní účinky vypořádání BSM až vkladem (intabulací) věcných práv do tohoto seznamu, a nikoliv pouhým uzavřením dohody (§ 149a obč. zák.). V daném případě s ohledem na učiněná skutková zjištění soud dospěl k závěru, že mezi stranami sporu probíhalo v minulosti právní jednání s cílem uspořádat majetkové poměry po zániku manželství rozvodem, nicméně samotným uzavřením vzájemné Dohody účastníci založili pouze její platnost (tzv. titul), avšak účinnost Dohody mohla nastat až intabulací práva do veřejného seznamu (tzv. modus), což se v posuzovaném případě nestalo. Je totiž potřeba odlišit účinky vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví mezi manžely (působící inter partes) od účinků věcněprávních (působící erga omnes). Nebyl-li tedy návrh na vklad vlastnického práva k Nemovitosti podán ve stanovené tříleté lhůtě, pak uplynutím této lhůty nastoupila fikce vypořádání zakotvená v § 149 odst. 4 obč. zák. Tedy předmětná Nemovitost po zániku BSM zůstala v režimu podílového spoluvlastnictví žalobce i žalované a podíly obou spoluvlastníků zůstaly stejné, přitom není vůbec rozhodné, zda byla nemovitost v katastru nemovitosti nadále vedena v režimu BSM či SJM. Jinak řečeno, mezi účastníky nedošlo k vypořádání BSM ohledně předmětné Nemovitosti, neboť k vypořádání BSM dochází až dnem, ke kterému nastupují účinky vkladu práva do katastru nemovitostí, a nikoliv samotným uzavřením Dohody.

22. S ohledem na výše uvedené závěry je třeba vycházet z myšlenky, že předmětná Nemovitost zůstala v podílovém spoluvlastnictví účastníků, a proto soud se nadále zabýval jejím vypořádáním.

23. Pokud jde o aktivní věcnou legitimaci v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, tak osobou oprávněnou k podání žaloby je výhradně spoluvlastník. Vzhledem k tomu, že v daném případě bylo spolehlivě zjištěno, že Nemovitost je v podílovém spoluvlastnictví žalobce i žalované, pak žalobce nepochybně je osobou oprávněnou k podání návrhu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.

24. Možné způsoby zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a jejich závazné pořadí, v němž mohou být jednotlivé způsoby vypořádání použity, stanovuje § 1144 a násl. o.z. Primárním způsobem vypořádání spoluvlastnictví je rozdělení společné věci, sekundárním způsobem je přikázáním společné věci spoluvlastníku za náhradu a posledním možným způsobem je nařízení prodeje společné věci ve veřejné dražbě. V této souvislosti soud konstatuje, že každý ze spoluvlastníků má postavení žalobce i žalovaného bez ohledu na to, kdo žalobu podal, přičemž soud není vázán návrhem, nýbrž zákonnou posloupností vypořádacích důvodů (tzv. iudicium duplex). Soud tedy postupoval při vypořádání spoluvlastnictví tak, že respektoval posloupnost způsobů vypořádání a nejprve se zabýval otázkou, zda lze předmětnou Nemovitost (k níž bylo tímto rozsudkem zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků) reálně rozdělit, aniž by tím došlo k narušení funkčního celku či snížení její hodnoty. V daném případě se jedná o nemovitou věc, která má jako funkční celek sloužit k určitému účelu, a proto její reálné rozdělení tak, aby nebyla podstatně snížena její hodnota, není dobře možné. Dále s ohledem na shodná tvrzení účastníků řízení, kdy žalovaná nechce Nemovitost do svého výlučného vlastnictví a souhlasí s návrhem žalobce, aby byla Nemovitost přikázána do výlučného vlastnictví žalobce, soud výrokem I. zrušil podílové spoluvlastnictví k předmětné nemovitosti a výrokem II. jej přikázal do vlastnictví žalobce.

25. Co se týče otázky přiměřené náhrady za vyrovnání spoluvlastnického podílu, tak soud výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl tak, že se náhrada za vyrovnání spoluvlastnického podílu nestanoví. Dle názoru soudu je potřeba přihlédnout k zvláštním okolnostem projednávaného případu, neboť tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, aby soud výjimečně nestanovil přiměřenou náhradu druhému spoluvlastníku. Je třeba uvést, že v daném případě sice nenastaly věcně-právní účinky Dohody o vypořádání BSM, nicméně tato skutečnost neznamená, že uvedená Dohoda vůbec nebyla uzavřena. Z předmětné Dohody je totiž bezesporu zřejmé, že mezi bývalými manžely (účastníky řízení), jako smluvními kontrahenty, byl jednoznačný konsenzus ohledně zrušení a vypořádání jejich BSM a její následné vypořádání a rovněž konsenzus ohledně částky, která by měla dle znění dohody připadnout žalované za uvedené Nemovitosti a která jí též byla vyplacena. Nahlíženo touto optikou pak nelze přehlédnout skutečnost, že mezi bývalými manžely došlo k faktickému finančnímu vyrovnání jejich bezpodílové spoluvlastnictví, když žalované byla v době uzavření Dohody (v roce 1993) vyplacena částka 100 000 Kč. Tato částka pak dle názoru soudu (bez nutnosti jakéhokoliv znaleckého zkoumání) byla v dané době hodnotou představující přiměřený a reálný cenový ekvivalent pro vypořádání spoluvlastnictví Nemovitosti. Žalovaná následně tento stav reflektovala téměř 30 let, čemuž nasvědčuje mj. žalovanou vlastnoručně podepsané souhlasné prohlášení ze dne 21. 6. 2021, z které mj. vyplývá, že se Nemovitost stala výlučným vlastnictvím žalobce. Nadto se žalovaná k dané Nemovitosti nechovala jako její spoluvlastník a nejevila o ni žádný skutečný zájem, což v průběhu řízení žalovaná ani nikterak nerozporovala. Ve světle těchto okolností a v zájmu spravedlivého uspořádání (vyvážení) práv a povinností účastníků řízení soud shledal, že další finanční vypořádání ohledně této Nemovitosti by vedlo - ve vztahu k žalobci - k materiálně zřejmé křivdě. Soud má tedy za to, že procesní obranu žalované, tj. pokud žalovaná namítá, že po zániku manželství vzniklo k Nemovitosti podílové spoluvlastnictví a že mezi účastníky nikdy nedošlo k finančnímu vyrovnání, lze posoudit jako zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany (§ 8 ve spojení s § 3030 o.z.). Pro úplnost je třeba ještě dodat, že pokud zákaz zneužití práva je silnější než chování právem aprobované, tak jsou vyloučeny jakékoliv úvahy o oslabování právní jistoty či ochrany subjektivních práv žalované.

26. A konečně k námitce žalobce ohledně mimořádného vydržení předmětné Nemovitosti soud toliko uvádí, že v daném případě nebyla u žalobce naplněna podmínka poctivosti držby (§ 1089 o.z.), protože žalobce si musel být dobře vědom toho, že po celou dobu užívání Nemovitosti nebyl v katastru nemovitostí zapsán jako výlučný vlastník. S ohledem na skutečnost, že se soud s důvodností žaloby jako takovou již podrobně vypořádal výše, tak se uvedenou žalobní námitkou již - pro nadbytečnost - podrobně nezabýval.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když soud uzavřel, že charakter sporu i jeho výsledek s ohledem na individuální okolnosti daného případu odůvodňují závěr o tom, že každá z procesních stran si své náklady ponese sama. Ostatně i judikatura Ústavního soudu z poslední doby dovodila, že ve věcech vypořádání SJM (kdy daná judikatura je bezesporu aplikovatelná i na daný případ s ohledem na jeho specifika, kdy se vypořádává podílové spoluvlastnictví bývalých manželů, s ohledem na nastoupení fikce vypořádání po uplynutí tříleté doby k vypořádání, kdy Dohoda o vypořádání BSM nebyla podána na katastr nemovitostí včas a nenabyla tak účinnosti), je na místě, aby každá ze stran nesla náklady sama a žádné ze sporných stran nebyla přiznána náhrada nákladů řízení (srov. III. ÚS 2148/23, Pl. ÚS-st. 59/2023).