15 C 8/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Martou Gottwaldovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vyklizení bytu

I. Žalovaný je povinen vyklidit a vyklizenou předat žalobkyni bytovou jednotku č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o velikosti 3+1 o výměře cca 70 m² situovanou ve čtvrtém nadzemním podlaží domu na adrese , adresa, zapsáno na LV č. , hodnota, , vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, KP Praha, pro katastrální území Chodov, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 19 339 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vyklizení své bytové jednotky č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, situované ve čtvrtém nadzemním podlaží domu na adrese , adresa, zapsané na LV č. , hodnota, , vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, KP Praha, pro katastrální území Chodov (dále jen „bytová jednotka“). To žalobkyně odůvodňuje tím, že je výlučným vlastníkem bytové jednotky, kterou nabyla v rámci dědictví po své matce. Matka ve své závěti výslovně uvedla, že žalobkyně může s bytem naložit dle vlastní úvahy. Žalovaný byl přítelem matky žalobkyně. Matka žalobkyně zemřela dne 28. 10. 2022. Žalobkyně žalovanému v dubnu 2024 oznámila, že s ohledem na změnu vlastní rodinné situace (rozvod v březnu 2022) potřebuje užívat byt pro vlastní potřebu, a vyzvala jej, aby byt vyklidil do konce roku 2024. Žalobkyně svou žádost opakovala také v dopise ze 23. 9. 2024, na který však žalovaný reagoval požadavkem na uhrazení částky 2 562 000 Kč. Žalovaný byl poté opakovaně vyzván k vyklizení bytu také prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.

2. Žalovaný žalobní nárok neuznává. Žalovaný předně potvrdil, že užívá bytovou jednotku, která byla ve vlastnictví matky žalobkyně, a to až do její smrti. Žalovaný dále uvedl, že bytovou jednotku užívali s matkou žalobkyně společně, přestěhovali se do ní před 35 lety, žalovaný na nákup bytové jednotky přispěl v roce 2012 částkou 270 000 Kč, tedy třetinou kupní ceny. Žalovaný nerozporuje skutečnost, že bytovou jednotku zdědila žalobkyně, uvádí však, že měl s matkou žalobkyně dohodu, že v případě jejího úmrtí bude mít právo užívat bytovou jednotku až do své smrti. Žalobkyně dohodu nejprve respektovala, což se projevovalo i tím, že žalovanému přeposílala veškeré předpisy k platbám, které žalovaný řádně hradil. Žalovaný dále upozornil na skutečnost, že je mu 75 let, trpí cukrovkou a má omezenou možnost nalézt si bydlení, ani to však žalobkyni nezabránilo v jejím šikanózním jednání spočívajícím v odpojení bytu od elektrické energie. Žalovaný se tedy domnívá, že by žaloba měla být zamítnuta, jelikož byt užívá oprávněně na základě platné dohody s matkou žalobkyně. Pro případ, že by soud neshledal oprávněnost užívání bytové jednoty, pak žalovaný uvádí, že by žaloba měla být zamítnuta pro její rozpor s dobrými mravy, případně by mu měla být žalovanou alespoň zajištěna bytová náhrada.

3. V řízení soud prováděl dokazování množstvím listin, přičemž všechny provedené listinné důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti v souladu s § 132 o. s. ř. Veškeré důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska skutkového, časového i obsahového. V řízení dále nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o pravosti a věrohodnosti listinných důkazů, ostatně nic takového v řízení nebylo před jeho koncentrací ani tvrzeno, jak plyne z ostatních důkazů s výjimkou potvrzení od , tituly před jménem, , jméno FO, (odst. 5. odůvodnění), kdy žalobkyně zpochybnila pravost daného důkazu, jelikož s vystavovatelem potvrzení je žalobkyně toho času v rozvodovém řízení a jsou navzájem ve sporu, kdy mj. žalobkyně podávala i vysvětlení na PČR, týkající se vztahů s manželem (viz odst. 18. odůvodnění) a dále žalovaný naopak zpochybnil, že samotné poznámky psané rukou psala matka žalobkyně, popř. sdělil, že tato jej mohla psát v rozrušení či po hádce atd. Oba shora uvedené důkazy však nebyly natolik rozhodné pro rozhodnutí věci samé, že soud, v kontextu všech důkazů ostatních (zejména pak závěti a usnesení dědického soudu) neshledal důvod pro další poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., popř. pro doplnění důkazů originálem či výslechem svědků apod. Jednotlivá skutková zjištění, v rozsahu potřebném pro rozhodnutí soud učinil následovně:4. , jméno FO, , matka žalobkyně, uzavřela dne 5. 1. 2012 jako kupující s Městskou částí Praha 11 jako prodávající smlouvu o převodu vlastnictví bytové jednotky za kupní cenu ve výši 737 145 Kč (zjištěno ze smlouvy o převodu vlastnictví jednotky č. 1815/507 mezi Městskou částí Praha 11 a , jméno FO, ze dne 5. 1. 2012).

5. Bývalý manžel žalobkyně , jméno FO, potvrdil dne 1. 2. 2025, že půjčil žalovanému částku 270 000 Kč na nákup bytové jednotky, kterou si pořizoval společně s matkou žalobkyně. Žalovaný zápůjčku splatil dne 10. 7. 2023 (zjištěno z potvrzení o půjčce ze dne 1. 2. 2025).

6. Žalobkyně je výlučným vlastníkem bytové jednotky, kterou nabyla žalobkyně jako jediná dědička , jméno FO, , přičemž na bytě neváznou žádná věcná práva ve prospěch třetích osob, ani ve prospěch žalovaného, není na bytě zřízeno věcné břemeno doživotního užívání (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků, z informace o jednotce z katastru nemovitostí z 2. 1. 2025, z informace o průběhu řízení o zápisu do katastru nemovitostí č. ř. V – 6716/2023–101 a z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. 2. 2023, č. j. sp. zn. 34 D 2912/202229).

7. Žalobkyně byt zdědila na základě závěti své matky ze dne 15. 8. 2022, jejíž pravost a platnost nebyla v dědickém řízení nikterak zpochybňována, a ve které matka žalobkyně výslovně uvedla, že byt užívala již před začátkem vztahu se žalovaným a sama se také následně postarala o jeho koupi. Matka dále výslovně uvedla, že žalobkyně může s bytem naložit dle své úvahy. Matka dále uvedla, že žalovanému v roce 2017 převedla do vlastnictví loď kotvící na Slapech, aby mu nebyla nic dlužná (zjištěno z poslední vůle ze dne 15. 8. 2022 a z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. 2. 2023, č. j. sp. zn. 34 D 2912/202229).

8. Matka žalobkyně nebyla se soužitím s žalovaným spokojena ani v lednu 2019, kdy si zapsala, že žalovaný je ještě ve 13:00 hod. v noční košili, ona je nešťastná a cítí pohrdání až nenávist. Jindy si matka žalobkyně zapisovala, že žalovaný je namísto opory břemenem a místo laskavosti je kritický. Matka se domnívala, že s ní žalovaný zůstal nikoliv z lásky, ale pouze z lenosti, jelikož si nechtěl hledat byt a stěhovat se (zjištěno z ručně psaných poznámek matky žalobkyně).

9. Dopisem ze dne 23. 9. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného, aby byt v souladu s její žádostí z dubna 2024 vyklidil do 31. 12. 2024. Žalobkyně vyjádřila překvapení z postupu žalovaného, který na její předcházející výzvu nijak nereagoval (zjištěno z dopisu žalobkyně ze dne 23. 9. 2024).

10. Dopisem ze dne 20. 10. 2024 sdělil žalovaný žalobkyni, že je zaskočený snahou žalobkyně vystěhovat jej z bytu, ve kterém žije polovinu života, a jehož koupi spolufinancoval. Žalovaný dále sdělil, že mu jako příjem slouží výhradně starobní důchod, má omezené finanční možnosti a nemá prostředky na pořízení jiného bydlení. Žalovaný vyslovil svůj požadavek na úhradu částky 2 562 000 Kč, která měla odpovídat 36,6 % tržní hodnoty bytu, tedy podílu, kterým žalovaný v roce 2012 přispěl na nákup bytu (zjištěno z dopisu žalovaného ze dne 20. 10. 2024).

11. Žalovaný byl k vyklizení bytové jednotky znovu vyzván právním zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 5. 12. 2024 a byl upozorněn, že pokud byt nevyklidí do 31. 12. 2024, bude se žalobkyně domáhat jeho vyklizení soudní cestou. Žalovaný byl zároveň upozorněn na možné vymáhání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání bytu. Žalovaný výzvu převzal dne 11. 12. 2024 (zjištěno z výzvy k vyklizení bytové jednotky ze dne 5. 12. 2024 včetně dodejky).

12. Od 1. 1. 2024 do 31. 1. 2025 činil měsíční předpis příspěvků a záloh na správu domu a pozemku a služby spojené s užíváním bytové jednotky 5 684 Kč včetně zúčtovatelných služeb ve výši 3 580 Kč (zjištěno z evidenčního listu pro předpis příspěvků a záloh na správu domu z ledna 2024).

13. Žalovaný hradil v období od července 2024 do prosince 2024 žalobkyni náklady spojené s užíváním bytu včetně příspěvku a záloh na služby a správu domu, elektřiny a koncesionářských poplatků (zjištěno z platebních dokladů SIPO hrazených žalobkyní a z přehledu transakcí z bankovního účtu žalovaného na bankovní účet žalobkyně).

14. Žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 10. 1. 2025 vyzván k úhradě částky 460 000 Kč za bezesmluvní užívání bytu od 6. 2. 2023. Dále byl upozorněn na skutečnost, že žalobkyně ukončí dodávky plynu a elektřiny do bytu, aby předešla dalším ztrátám na vlastním majetku. Dopis byl žalovanému doručen dne 15. 1. 2025 (zjištěno z výzvy k úhradě dluhu ze dne 10. 1. 2025 včetně dodejky).

15. Žalobkyně odpojila dne 30. 1. 2025 bytovou jednotku bez souhlasu žalovaného od dodávek elektřiny (zjištěno z čestného prohlášení žalovaného ze dne 31. 1. 2025).

16. Žalovaný je diabetik (zjištěno z průkazu diabetika žalovaného).

17. Žalobkyně je společně s bývalým manželem , jméno FO, spoluvlastníkem rodinného domu č. p. , Anonymizováno, v Panenských Břežanech na parcele č. , hodnota, , zapsané na LV č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, KP Praha – východ (zjištěno z přehledu vlastnictví s nemovitostmi ke dni 10. 3. 2025).

18. Žalobkyně oznámila dne 7. 11. 2022 na PČR, že jí její bývalý manžel , jméno FO, vyměnil dne 4. 5. 2022 v domě v Panenských Břežanech zámky a znemožňuje jí tak přístup do domu v nepřítomnosti dětí, které do domu chodí navštěvovat. Žalobkyně se z domu odstěhovala v dubnu 2022 z důvodu napadení panem , jméno FO, . Žalobkyně v domě s panem , jméno FO, bydlet nechce (zjištěno z úředního záznamu PČR o podání vysvětlení žalobkyní ze dne 7. 11. 2022).

19. Žalobkyně je dále spoluvlastníkem s podílem 1/2 pozemku parc. č. , hodnota, v obci Zdiby, k. ú. Zdiby, zapsaného na LV č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, , právnická osoba, východ, jehož součástí je stavba rodinného domu. Druhým spoluvlastníkem pozemku je bratr žalobkyně , jméno FO, (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 2. 3. 2025).

20. Po právní stránce soud zhodnotil zjištěný skutkový stav a dospěl k těmto právním závěrům:

21. Žaloba byla podána u věcně i místně příslušného soudu. Soud věc posoudil na základě provedeného dokazování, kdy všechny důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a při jejich hodnocení přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co v řízení uvedli účastníci.

22. V řízení bylo nesporné, že žalobkyně je výlučným vlastníkem bytové jednotky, kterou nabyla v rámci dědictví po své matce, jejímž partnerem byl žalovaný. V řízení bylo dále nesporné, že žalovaný byt užívá, přestože byl žalobkyní vyzván k jeho vyklizení do konce roku 2024. Žalovaný se žalobě na vyklizení bránil nejprve tvrzením, že bytovou jednotku užívá oprávněně na základě dohody s matkou žalobkyně, která mu měla zajišťovat její doživotní užívání. V průběhu řízení však začal žalovaný převážně argumentovat tím, že podání žaloby na vyklizení bytové jednotky je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaný je starobní důchodce závislý na inzulínu, který v bytě žije již 35 let a od 9 let se podílel na výchově žalobkyně. Žalovaný argumentoval také tím, že na koupi bytu přispěl třetinou kupní ceny. Žalovaný uváděl také to (avšak toto tvrzení vznesl až po koncentraci řízení a ukončení dokazování, a to v rámci závěrečného návrhu), že se pokoušel zajistit si náhradní bydlení, ale to to se mu nepodařilo, přičemž na vlastním hausbótu, s ohledem na špatný technický stav hausbótu a nedobrý zdravotní stav žalovaného, bydlet již nemůže, ani tam již nejezdí. Pro případ vyhovění žalobě se žalovaný domáhá stanovení prodloužené lhůty k vyklizení bytu, nebo poskytnutí bytové náhrady.

23. Podle § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“) vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

24. Podle § 1040 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

25. Pokud jde o dohodu mezi matkou žalobkyně a žalovaným ohledně jeho práva v bytě dožít, existence takové dohody v řízení nebyla prokázána. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že matka žalobkyně žalobkyni ve své závěti výslovně umožnila, aby s bytovou jednotkou naložila výhradně dle svého uvážení, přičemž z dokumentu je dále patrné, že příspěvek žalovaného na koupi bytu považovala za vypořádaný nejpozději okamžikem převodu hausbótu kotvícího na Slapech na žalovaného. O skutečnosti, že matka žalobkyně neměla žádný zájem umožnit žalovanému doživotní užívání bytu, pak svědčí i její ručně psané poznámky, které jsou nejméně o tři roky starší než samotná závěť, a ze které vyplývá, že matka žalobkyně měla v posledních letech svého života na žalovaného vysoce negativní náhled a spíše si přála, aby se z bytu odstěhoval již za jejího života.

26. Je přitom patrné, že pokud by mezi matkou žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě na tom, že žalovaný získá za poskytnutí části prostředků na zaplacení kupní ceny právo v bytě dožít, měl by žalovaný jako osoba s rozumem průměrného člověka a schopností používat jej s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o. z.), trvat na tom, aby bylo dané ujednání stvrzeno písemnou dohodou, a to nejlépe smlouvou o zřízení služebnosti bytu, která by musela být zapsána do katastru nemovitostí. Bylo by totiž pochopitelné, že žalovaný spoléhal na to, že jeho životní partnerka dodrží ústně daný slib, muselo mu však být zřejmé, že takto daný slib nebude moci dodržet v době, kdy bude po smrti.

27. Existenci jakékoliv právně závazné dohody opravňující žalovaného užívat bytovou jednotku pak nelze dovozovat ani ze skutečnosti, že jej sama žalobkyně nechala bytovou jednotku po smrti své matky zdarma užívat po dobu od smrti své matky dne 28. 10. 2022 až do konce roku 2024 (přičemž jej k vystěhování vyzvala v dubnu 2024). Takový postup žalobkyně svědčí pouze o tom, že neměla v zájmu žalovaného jakýmkoliv způsobem poškodit a o vyklizení bytu jej požádala teprve v okamžiku, kdy jej sama potřebovala pro svou potřebu, přestože tím přišla o možné příjmy z pronájmu bytu, za který žalovaný žalobkyni ničeho nehradil a platil pouze výdaje spojené s užíváním bytové jednotky.

28. Soud má tedy za prokázané, že mezi žalovaným a žalobkyní ani mezi žalovaným a matkou žalobkyně nikdy neexistovala žádná dohoda, na jejímž základě by byl žalovaný oprávněn v bytě dožít. Soud se tedy dále zabýval otázkou, zda může být v daném případě výkon vlastnického práva podáním žaloby na vyklizení bytu v rozporu s dobrými mravy.

29. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

30. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

31. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností daného případu projeví buď určením delší než zákonné lhůty k vyklizení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), vázáním vyklizení na poskytnutí přístřeší či jiného druhu bytové náhrady, nebo i zamítnutím žaloby pro tentokrát. Uvedené stanovisko je aplikovatelné i za účinnosti o. z. a v obecné rovině je tedy i nadále možné dovodit, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu může být v rozporu s dobrými mravy, což se podle okolností případu může projevit určením delší než zákonné lhůty k vyklizení nebo i zamítnutím žaloby. Zamítnutí žaloby však má být až poslední možností – ultima ratio, jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 559/2018).

32. Zamítnutí vlastnické žaloby pro rozpor výkonu vlastnického práva s dobrými mravy připadá výjimečně do úvahy, pokud výkon práva na ochranu vlastnictví vážně poškodí uživatele věci, aniž by vlastníkovi přinesl odpovídající prospěch, a vyhovění žalobě by se dotýkalo zvlášť významného zájmu žalovaného jako je zajištění bydlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 740/99).

33. Obecně platí, že svoboda vlastníka při výkonu vlastnického práva není bezbřehá a je regulována mimo jiné právě korektivem dobrých mravů a zákazem zjevného zneužití práva. Z toho důvodu se soud zabýval také otázkou, zda žalobkyně svou žalobou na vyklizení bytu právě tyto mantinely nepřekračuje, dospěl však k závěru, že tomu tak není, neboť žalobkyně požadavkem na vyklizení bytové jednotky žalovaným sleduje primárně svůj vlastní a zcela odůvodněný zájem na uspokojení vlastní bytové potřeby, přičemž jejím cílem zjevně nebylo poškodit žalovaného.

34. Žalobkyně umožňovala po úmrtí své matky žalovanému bezplatné užívání bytové jednotky, a to i po potvrzení nabytí dědictví v únoru 2023 a o jeho vystěhování jej požádala až v dubnu 2024, přičemž mu k tomu stanovila lhůtu do konce roku, tedy více než osm měsíců. Již z této časové souslednosti vyplývá, že žalobkyně neměla zájem žalovanému škodit, naopak se v jeho prospěch byla ochotná vzdát veškerých užitků, které mohla z bytové jednotky ve svém vlastnictví v relativně dlouhém období mít. Žalobkyně žalovaného o vystěhování požádala teprve v okamžiku, kdy se v důsledku rozvodového řízení s manželem sama ocitla v bytové nouzi a byla nucena odstěhovat se do domu ve Zdibech, který je kromě ní užíván také její babičkou a zletilým synem a zároveň se nachází v relativně velké vzdálenosti od pracoviště žalobkyně v Praze. Současné bydlení žalobkyně je tedy svou kvalitou zcela nesrovnatelné s kvalitou bydlení, kterou by mohla mít zajištěnou ve vlastní bytové jednotce, a kterou v současné době namísto ní bez jakéhokoliv právního titulu užívá žalovaný.

35. Soud při svém rozhodování nepřehlédl skutečnost, že žalovaný je osobou vysokého věku, která je odkázána na příjem ze starobního důchodu, je zvyklá na život v předmětné bytové jednotce, a která má nepochybně složitější postavení při snaze zajistit si náhradní bydlení, neshledal však žádný důvod přenášet odpovědnost za tento stav na žalobkyni, která je v důsledku nemožnosti užívat bytovou jednotku sama v bytové nouzi. S odkazem na korektiv dobrých mravů není možné nutit žalobkyni, která je vlastníkem bytové jednotky, aby ponechala byt k užívání žalovanému, kterému k němu nenáleží žádný užívací titul a nikdy za jeho užívání ani nehradil žádné nájemné, nýbrž hradil pouze výdaje spojené s užíváním bytu, čímž mu byla nepochybně bohatě vykompenzována i částka 270 000 Kč, kterou měl dle svého tvrzení poskytnout matce žalobkyně na nákup bytu. Bez zřetele na výše uvedené žalovanému částku 270 000 Kč, kterou měl matce žalobkyně poskytnout jako příspěvek na koupi bytu (kdy nebylo postaveno najisto, zda nešlo svého času ze strany žalovaného toliko o dar partnerce, když žalovaný se nestal ani spoluvlastníkem bytu) bohatě vykompenzovala zůstavitelka tím, že žalovanému přenechala bezplatně hausbót na Slapech tak, aby s ním byla kompletně vyrovnána, jak plyne ze závěti matky žalobkyně (což ostatně žalovaný ani nesporoval, že by hausbót takto od zůstavitelky neobdržel). Skutečnost, že následně žalobkyně prostřednictvím právního zástupce oznámila žalovanému, že může na jeho straně vznikat bezdůvodné obohacení a vyzvala jej k úhradě takového bezdůvodného obohacení ve výši 460 000 Kč za bezesmluvní užívání bytu od 6. 2. 2023 (srov. odst. 14 odůvodnění tohoto rozsudku), soud přičítá toliko vyhrocení vzájemných vztahů mezi účastníky, kdy naopak žalovaný podmiňoval své vystěhování vyplacením částky 2 562 000 Kč, jak plyne z jeho dopisu žalobkyni ze dne 20. 10. 2024 (srov. odst. 10 odůvodnění tohoto rozsudku).

36. Soud pro úplnost uvádí, že rozpor žaloby s dobrými mravy nezakládá ani skutečnost, že žalobkyně bytovou jednotku v průběhu řízení odpojila od dodávek elektřiny, kterou následně obnovila teprve na základě předběžného opatření vydaného zdejším soudem, neboť toto jednání bylo nepochybně excesem vyplývajícím z napjatých vztahů mezi stranami sporu. Žalobkyně však tento exces v souladu s předběžným opatřením obratem napravila, a to bezprostředně po vydání předběžného opatření, navíc nepodala ani odvolání proti předběžnému opatření a toto pochybení jí v žádném případě nemůže zbavit práva nakládat s bytovou jednotkou dle svého uvážení.

37. Lhůtu k vyklizení bytu stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. v trvání jednoho měsíce od právní moci rozsudku, přičemž při zdvojnásobení lhůty oproti zákonem stanoveným 15 dnům zohlednil výše uvedené skutečnosti na straně žalovaného spočívající v jeho vysokém věku, zdravotním stavu a dlouhodobém bydlení v předmětné bytové jednotce. Soud na druhou stranu nepřikládal uvedeným faktorům nepřiměřený význam a zohledňoval také zájmy žalobkyně, která již sama poskytla žalovanému lhůtu k vyklizení bytu přesahující osm měsíců, která uplynula na konci roku 2024. Žalovaný tak již měl dostatek prostoru k nalezení nového bydlení a v případě potřeby i k podání žádosti o příslušné dávky sociální podpory či o pomoc v hmotné nouzi. Mezi vyhlášením tohoto rozsudku a jeho právní mocí nadto uplyne další období, které může žalovaný za tímto účelem využít.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 339 Kč. Soud neshledal žádný důvod k nepřiznání nákladů řízení straně žalobní, když žalobkyně se před podáním žaloby snažila celou záležitost s žalovaným vyřešit smírnou cestou a opakovaně jej vyzývala k vyklizení bytu, za účelem jeho užívání žalobkyní, avšak bezúspěšně, proto její náklady na právní zastoupení byly nezbytné pro dosažení žalobou uplatněného nároku. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném v době provedení jednotlivých úkonů právní služby (dále jen „a. t.”). Odměna za úkony právní služby uvedené v § 11 odst. 1 a. t. učiněné před 31. 12. 2024 (příprava a převzetí zastoupení a předžalobní výzva ze dne 5. 12. 2024) je tak určena z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč a činí 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů, k těmto úkonům pak advokátovi náleží též paušální náhrada výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Odměna za úkony právní služby uvedené v § 11 odst. 1 a. t. učiněné po 1. 1. 2025 (podání žaloby dne 9. 1. 2025, písemné vyjádření ze dne 28. 2. 2025 a účast na jednání dne 10. 3. 2025) je pak určena z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč a činí 2 300 Kč za každý ze tří úkonů, k těmto úkonům pak advokátovi náleží též paušální náhrada výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Celkově odměna advokáta za jednotlivé úkony činí 9 900 Kč a paušální náhrady výdajů činí 1 950 Kč. K tomu dále advokátovi jako plátci DPH náleží náhrada za DPH ve výši 21 % z částky 11 850 Kč ve výši 2 489 Kč.

39. Lhůtu k úhradě náhrady nákladů řízení stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. v trvání jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť takto stanovená lhůta je jednak v souladu s lhůtou k vyklizení bytu, což stranám sporu usnadní orientaci ve lhůtách, a jednak jde o lhůtu, která odpovídá aktuální situaci žalovaného, který bude po právní moci tohoto rozsudku nucen hledat nové bydlení a financovat stěhování, pročež by bylo nepřiměřeně přísné trvat na uhrazení náhrady nákladů do tří dnů a prodloužením lhůty k plnění na jeden měsíc zároveň nedojde k nepřiměřenému zásahu do práv žalobkyně. Místo plnění náhrady nákladů řízení soud určil v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.