15 C 81/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Martou Gottwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 6 slov adresa žalované o učení vlastnického práva dle § 18 odst. 2 zákona č. 428/2012 Sb.

I. Žaloba na určení, že [název žalobkyně] je výlučným vlastníkem pozemků k. n. parc. [číslo] v k. ú. [část obce], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 400 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně je právnickou osobou, zapsanou v rejstříku evidovaných právnických osob, vedeném Ministerstvem kultury, dle zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech, a součástí registrované církve, [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně tvrdila, že pozemky parc. [číslo] v katastrálním území Cholupice, jsou v celém svém rozsahu tvořeny pozemkem PK parc. [číslo] v katastrálním území Cholupice, který byl veden v knihovní vložce [číslo] desek zemských. Vlastnické právo k této knihovní vložce bylo zapsáno pro„ [příjmení] [jméno]“, tedy pro žalobkyni. Předmětné pozemky jsou proto původním majetkem žalobkyně ve smyslu § 2 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen„ ZMV“). Uváděla, že předmětné pozemky jsou Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrálním pracovištěm Praha, vedeny na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Cholupice. V oddíle A tohoto listu vlastnictví je veden„ Duplicitní zápis vlastnictví“, a to pro žalobkyni a žalovanou. Dle § 18 odst. 2 ZMV platí, že „pokud do dne nabytí účinnosti tohoto zákona nedošlo na základě aktů orgánů veřejné moci z rozhodného období ke zrušení evidence vlastnického práva v katastru nemovitostí svědčící právnické osobě uvedené v § 3, platí, že tato právnická osoba je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona vlastníkem nemovité věci evidované v jejím vlastnictví; to však pouze za podmínky, že se jedná o věc uvedenou v § 2 písm. a) tohoto zákona“. Vlastnické právo k nemovité věci, jež splňuje podmínky komentovaného ustanovení (tj. jedná se o věc uvedenou v § 2 písm. a) ZMV a nedošlo do dne účinnosti zákona na základě aktů orgánů veřejné moci ke zrušení evidence vlastnického práva v katastru nemovitostí svědčící oprávněné osobě) vzniká ex lege ke dni 1. ledna 2013. Žalobkyně proto tvrdí, že vlastnické právo k předmětným pozemkům nabyl ex lege na základě § 18 odst. 2 ZMV. Z povahy vlastnického práva je pak vyloučeno, aby výlučným vlastníkem jedné věci byly zároveň dvě odlišné osoby. Pro shora uvedené je dle žalobkyně nutné dojít k závěru, že žalovaná je v katastru nemovitostí coby vlastník předmětných pozemků vedena neoprávněně. Nabývací titul žalované, tj.„ Ohlášení správy nemovitosti Pozemkovým fondem n. zn.: [spisová značka]“ ze dne [datum rozhodnutí] je tedy neplatný. Má za to, že naléhavý právní zájem žalobkyně je konstituován § 18 odst. 2 ZMV a existencí duplicitního zápisu vlastnictví k předmětným pozemkům (srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. srpna 2011, sp. zn. III. ÚS 3207/10). Navrhla tedy, aby soud určil, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemků KN parc. [číslo] v katastrálním území Cholupice a požadovala, aby soud přiznal žalobkyni vůči žalované náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nesouhlasí s tvrzením žalobkyně a navrhovala, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. Co se týká splnění podmínek cit. ustanovení, žalovaná předně namítala, že žalobkyně nedokládá souvislost mezi pozemkem PK parc. [číslo] evidovaným v knihovní vložce [číslo] desek zemských a pozemky parc. [číslo] v k. ú. Cholupice. Namítala, že žalobkyně neprokazuje, že se jedná o věc uvedenou v § 2 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., tedy že tyto pozemky byly alespoň část rozhodného období od [datum] do [datum] v jeho vlastnictví (k žalobě přiložena pouze částečná kopie knihovní vložky [číslo]). Žalobkyně dle žalované ani netvrdí a neprokazuje, že evidence jejího vlastnického práva v katastru nemovitostí trvá nepřetržitě do současné doby, ačkoliv ustanovení § 18 odst. 2 zákona č. 428/2012 Sb. stanoví, že vlastníkem nemovité věci se stává právnická osoba uvedená v § 3, pokud nedošlo na základě aktů orgánů veřejné moci z rozhodného období ke zrušení evidence jejího vlastnického práva. Žalovaná uvádí, že žalobkyně jako oprávněná osoba podala u žalované jako povinné osoby Výzvu k vydání majetku: věcí a jiných majetkových hodnot ze dne [datum], ve které nejsou předmětné pozemky uvedeny. Žalovaná má za to, že žalobkyně podanou žalobou obchází restituční předpis, když v prekluzivní lhůtě stanovené zákonem žalovanou k vydání předmětných pozemků nevyzvala. Žalobkyně se tedy touto žalobou snaží dovodit právo oprávněné osoby žalovat o určení svého vlastnického práva z toho důvodu, že je knihovaným vlastníkem. Zcela přitom pomíjí skutečnost, že je zapsána jako duplicitní vlastník, jehož vlastnické právo bylo do katastru nemovitostí zapsáno až v roce 2007 (jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí přiloženého k žalobě). Žalovaná je toho názoru, že nejsou splněny podmínky stanovené v § 18 odst. 2 zákona č. 428/2012 Sb., a že se žalobkyně ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. ke dni 1. 1. 2013, vlastníkem pozemků, které jsou předmětem žaloby, nestala. S ohledem na výše uvedené skutečnosti žalovaná navrhuje, aby soud žalobu zamítl a žalované přiznala náhradu nákladů řízení.

3. Žalobkyně pak replikou na č.l. 32 doplnila svá žalobní tvrzení s tím, že souvislost mezi původním pozemkem a předmětnými pozemky dokládá žalobkyní předložená částečná kopie knihovní vložky [číslo] desek zemských, výpis z katastru nemovitostí pro předmětné pozemky prokazující stav evidovaný k datu [datum], srovnávací sestavení parcel a grafický zákres původního pozemku do současného rastru katastrální mapy, rovněž tím chce prokázat své vlastnictví a nepřetržitou evidenci vlastnického práva. Pokud je v knihovní vložce [číslo] desek zemských vedeno k původnímu pozemku vlastnické právo pro žalobkyni a na listu vlastnictví [číslo] je v oddíle E konstatováno vlastnické právo žalobkyně k předmětným pozemkům, a to právě s odkazem na uvedenou knihovní vložku, pak je logický závěr o kontinuitě vlastnického práva. Pokud jde o obcházení zákona, žalobkyně má za to, že zákon nikterak neobchází, postupuje podle § 18 odst. 2 ZMV, kdy žaloba o určení vlastnického práva dle tohoto ustavení nikterak nezávisí na tom, zda žalobkyně uplatnila či neuplatnila svůj nárok dle § 9 odst. 1 či § 10 odst. 1 ZMV. Prekluzivní lhůta k uplatnění majetkového nároku („ Oprávněná osoba písemně vyzve povinnou osobu k vydání zemědělské nemovitosti do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona“) dopadá toliko na případy, kdy původní majetek oprávněných osob ke dni účinnosti ZMV nebyl ve vlastnictví oprávněných osob (a zároveň byl ve vlastnictví státu). Žalobkyně má, i přes argumentaci žalované, svoji žalobu za důvodnou.

4. Žalobkyně tedy doplnila svá skutková tvrzení k výzvě soudu, učiněné u jednání konaného [datum], spočívající v tom, že je povinna tvrdit rozhodné skutečnosti, spočívající ve splnění podmínek dle § 18 odst. 2 zákona o majetkovém vyrovnání s tím, že veškeré podmínky musí být splněny kumulativně a při nesplnění, byť jedné z daných podmínek, nelze tvrdit, že žalobkyně je výlučným vlastníkem dané nemovitosti. Podáním na č.l. 59 žalobkyně doplnila, že oba předmětné pozemky mají v celém jejich rozsahu původ v části původního pozemku PK [číslo] v k.ú. Cholupice. Dále doplnila, že historickým vlastníkem pozemku PK [číslo] tedy i z něj vzniklých pozemků, je žalobkyně, kdy pozemek byl zapsán na str. 9 položka [číslo] vložky [číslo] zemských desk, jako součást [anonymizováno] [obec], [ulice], [anonymizováno], [obec] a [obec], které bylo ve vlastnictví žalobkyně. Skutečnost, že vlastníkem byla žalobkyně, plyne ze zemských desk, kde je uveden jako vlastník [příjmení] [jméno], což je subjekt totožný s žalobkyní a soudní přezkum tohoto tvrzení pak nepodléhá soudnímu přezkumu, s ohledem na zaručenou autonomii církve. Kontinuita vlastnického práva žalobkyně, tedy to, že žalobkyně nebyla zapsána jako vlastník či nebyla odepsána nebo že na této vložce nebyl nějakou dobu zapsán předmětný pozemek je negativní skutečnost a důkazní břemeno tak nese žalovaná. Doplnila, že vlastníkem pozemku PK [číslo] byla vždy jen žalobkyně, a to i v období od [datum] až do okamžiku zápisu vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí.

5. K tvrzení žalobkyně, že žalovaná je v katastru vlastnictví vedena neoprávněně, neboť se tak stalo na základě ohlášení správy Pozemkovým fondem ze dne [datum], žalovaná podáním na č.l. 54 uvedla, že titulem nabytí vlastnického práva byla revize 1. pozemkové reformy na arcibiskupských državách na bývalém statku [anonymizováno] [obec] s tím, že veškerý majetek žalobkyně byl v rozhodném období zestátněn. Zestátněn byl i pozemek PK parc. [číslo] evidovaný v knihovní vložce 335 desk zemských, kterým mají být dle tvrzení žalobkyně tvořeny žalované pozemky parc. [číslo] v k.ú. [část obce]. Žalovaná uvádí, že předmětné pozemky jsou vedeny v evidenci ČR nejméně od r. 1979. K tvrzení žalobkyně, že do [datum] nedošlo ke zrušení evidence vlastnického práva svědčícího žalobkyni žalovaná upozornila na to, že k zápisu vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] došlo až na základě návrhu žalobkyně ze dne [datum], kdy tato listina je uvedena ve výpisu z katastru nemovitostí jako nabývací titul žalobkyně pod značkou [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]. K zápisu vlastnického práva žalobkyně k pozemku parc. [číslo] v k.ú. Cholupice došlo na základě návrhu žalobkyně z [datum]. V daném případě tedy nelze postup dle § 2 písm. a) cit.zákona uplatnit. Když evidence vlastnického práva žalobkyně netrvá nepřetržitě, ale nastává až v r. 2007, resp. 2008. Namítla, že nejsou splněny podmínky stanovené v § 18 odst. 2 zákona a proto se žalobkyně ke dni účinnosti daného zákona, tj. k 1. 1. 2013, vlastníkem předmětných pozemků nestala. Podáním na č.l. 68 žalovaná navrhla k prokázání Sdělení k parcelám [anonymizováno], [číslo] a [číslo] v k.ú. Cholupice ze dne [datum] od Katastrálního úřadu pro hl.m. Prahu, němuž je přiložené sdělení obsahuje popis vývoje pozemků, které jsou předmětem žaloby a prokazuje, že tvrzení žalobkyně, že do [datum] nedošlo ke zrušení evidence vlastnického práva žalobkyně, není pravdivé. <b>6. Po provedeném dokazování má soud za prokázány následující skutečnosti:</b> 7. Z výpisu z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, bylo zjištěno, že ohledně pozemku [číslo] zapsán v katastrálním území Cholupice, [list vlastnictví], o výměře [výměra], jako orná půda, způsob ochrany zemědělský půdní fond a pozemku parc. [číslo] zapsán v katastrálním území Cholupice, [list vlastnictví], o výměře [výměra], jako orná půda, způsob ochrany zemědělský půdní fond, je zapsán duplicitní zápis vlastnictví, pro [název žalobkyně] s příslušným právem hospodaření s majetkem státu, [název žalované].

8. Z kopie katastrální mapy s orientačním zákresem stavu pozemkové držby dle pozemkového katastru ke dni [datum] včetně zákresu pozemků [číslo] a [číslo] a zmenšená kopie katastrální mapy s tímtéž orientačním zákresem ze dne [datum] ve formátu A4 zjištěno, že současné pozemky parc. [číslo] mají původ v částech původních pozemků PK [číslo] v k. ú. Cholupice.

9. Ze sdělení Katastrálního úřadu ze dne [datum], PU [číslo] soud zjistil, že přípisem pod Z [číslo] (uložen pod [anonymizováno] [číslo] v k.ú. [část obce]) byly žalobkyni vráceny listiny k doplnění – viz přípis. Ze sdělení dále plyne, že dle geometrického plánu [číslo] [rok] pod [anonymizováno] [číslo] [rok] vznikla parcela KN [číslo] v k.ú. [část obce] obnovením parcely [anonymizována dvě slova]. Dle geometrických plánů [číslo] (pod [anonymizováno] [číslo] [rok]) a [číslo] (pod [anonymizováno] [číslo]) vznikla parcela KN [číslo] v k.ú. [část obce] obnovením dílu parcely [anonymizována dvě slova].

10. Z výpis z pozemkových knih [anonymizována tři slova] s úředně ověřeným překladem, zejména strany 9 týkající se PK [anonymizováno], závěrečný překlad části B, včetně překladatelské doložky na poslední straně daného překladu, plyne, že bylo zaspáno vlastnické právo pro [příjmení] [příjmení] [jméno]. Dále vyplývá ze zápisu položky [číslo] v části B, že i v této knihovní vložce je uvedeno zápisem z [datum], že podle oznámení Ministerstva zemědělství z [datum] s odkazem na příslušné zákony o pozemkové reformě, že se poznamenává zamýšlené převzetí tedy z důvodu revize těchto pozemkových parcel, které jsou v té knihovní vložce obsažené, tj. došlo k uzavření knihovní vložky tímto zápisem, neboť bylo správně předpokládáno, že dojde tedy k té revizi majetku.

11. Notorietou, která se neprokazuje, že pozemkové knihy a záznamy do nich byly de facto uzavřeny v padesátých letech 20. století, proto další změny zápisu vlastnického práva se potom do těchto knih nepromítly a následně už bylo vlastnické právo k pozemkům evidováno v rámci evidence nemovitostí, kdy měl zápis jen informativní evidenční charakter.

12. Z Potvrzení [obec] [anonymizována dvě slova] ze dne 4. prosince 2013 [číslo jednací] bylo zjištěno, že subjekt označený původně jako [příjmení] [příjmení] [jméno] je [anonymizována dvě slova].

13. Z návrhu na zápis vlastnického práva do k. n. z 18. 4. 2007 [číslo jednací] ([spisová značka]) včetně geometrického plánu a výkazu dosavadního a nového stavu údajů katastru nemovitostí a výkazu údajů bonitovaných půdně ekologických jednotkách [anonymizováno] k parcelám nového stavu plyne, že dnem [datum] byl teprve podán žalobkyní ke Katastrálnímu úřadu pro hl.m. Prahu návrh na zápis vlastnického práva do KN, pokud jde o pozemek par.c [číslo], který byl následně doplněn doplněním žádostti ze dne [datum], jak plyne z návrhu na zápis vlastnického práva do k. n. z 15. 4. 2008 [číslo jednací] včetně výkazu dosavadního a nového stavu údaje v katastru a kopii části katastrální mapy.

14. Z Oznámení Katastrálního úřadu Praha pro hl.m. Prahu z [datum] bylo zjištěno, že katastr právnímu zástupci žalobkyně sděloval, že k žádosti ze dne [datum] posílá požadované údaje a sděluje, že parcela parc. [číslo] v k.ú. [část obce] byla na současného vlastníka zapsána na základě Rozhodnutí státního pozemkového úřadu a dle desk zemských [číslo].

15. Z výpisu z pozemkových knih [anonymizována tři slova] s úředně ověřeným překladem, ze zápisu položky [číslo] v části B, že i v této knihovní vložce je uvedeno zápisem z [datum], že podle oznámení Ministerstva zemědělství z [datum] s odkazem na příslušné zákony o pozemkové reformě, že se poznamenává zamýšlené převzetí tedy z důvodu revize těchto pozemkových parcel, které jsou v té knihovní vložce obsažené, tj. došlo k uzavření knihovní vložky tímto zápisem, neboť bylo správně předpokládáno, že dojde tedy k té revizi majetku.

16. Ze Soupisu pozemkového majetku podléhajícího revizi podle zákona č. 142/1947 Sb., bylo zjištěno, že sporné pozemky patřily do soudního okresu [obec], území [část obce], obsahuje seznam parcel v katastrálním území Cholupice, vlastník [název žalobkyně]. Je zde uvedeno [anonymizována dvě slova] [obec] – [obec], s výměrou půdy zemědělské [anonymizováno] ha, půdy jiné [anonymizováno] ha, půdy veškeré [anonymizováno] ha, přičemž soupis je datován [datum].

17. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství z [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo zjištěno, že [název žalobkyně] bylo oznámeno, že ministerstvo zemědělství, provádějíc revizi první pozemkové reformy, na pozemkovém majetku žalobkyně v [obec], rozhodlo na základě usnesení revizní komise ze dne [datum], § 2 odst. 2 citovaného zákona tak, že se ruší podle § 4 zákona č. 142/1947 Sb., předchozí rozhodnutí, pokud byly propuštěny ze záboru nemovitosti přesahující výměru stanovenou v zákoně, tj. [anonymizováno] ha půdy zemědělské a [anonymizováno] ha půdy jiné, a vyvlastňují se podle § 1 odst. 3 zákona č. 142/1947 Sb. nemovitosti, které byly rozhodnutím státního pozemkového úřadu ze dne 31. března 1927, [číslo jednací] a ze dne 10. srpna 1927 [číslo jednací] sb. propuštěny ze záboru, pokud jde o část přesahující výměru [anonymizováno] ha, která se vlastníkovi ponechává. Zároveň se ruší ustanovení všech dohod mezi Arcibiskupstvím pražským a bývalým státním pozemkovým úřadem, resp. ministerstvem zemědělství v rámci jednání o provedení pozemkové reformy na shora uvedených velkostatcích [název žalobkyně]. Důvodem mělo být nesplnění podmínek § 4 odst. 1 zákona č. 142/1947 Sb., když ze spisu státního pozemkového úřadu vyplynulo, že nebyly splněny u některých objektů podmínky, v tom, že by se jednalo o objekty hospodářsky samostatné, což mohlo být naplněno fakticky, nikoli však právně, protože nebyly upsány ve zvláštní knihovní vložce, nýbrž spolu s ostatním zabraným majetkem, ve vložkách desk zemských. Nebyly tedy splněny podmínky, aby již v den záboru, nikoli teprve dodatečným přepsáním, byly nemovitosti, o jejichž vyloučení ze záboru se žádalo, objektem právně samostatným. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že zákonodárce tímto vyjádřil, že si nepřeje, aby po platnosti záborového zákona, zásadně existovaly nadále velké majetky pozemkové, soustředěné v rukou jednotlivce, nebo týchž spoluvlastníků. Za velké majetky považuje soubory přesahující výměru [anonymizováno] ha půdy vůbec. Zároveň toto bylo odůvodněno tak, že bylo zjištěno, že v obcích, v nichž leží nemovitosti, které byly propuštěny ze záboru, je nedostatek půdy k uspokojení uchazečů o příděl., včetně potřeby získat půdní rezervu k usazení se na půdě českých a slovenských krajanů, vracejících se do vlasti.

18. Z Protokolu sepsaného [datum] v kanceláři Ústředního ředitelství arcibiskupských lesů a statků bylo zjištěno, že předmětem zápisu bylo převzetí zemědělského a lesního majetku [název žalobkyně], o výměře [anonymizována dvě slova] ha do národní správy, na základě výměru [anonymizováno] ze dne [datum] č. [anonymizováno] [číslo], kterým byl jmenován národní správce [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], vrchní lesní rada, kromě jiného ve správní jednotce [obec], velkostatek [obec]. Za den převzetí do národní správy byl stanoven [datum].

19. Z Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo zjištěno, že xanon [číslo] rozhodlo o převzetí lesního a rybničního majetku velkostatku [název žalobkyně], ležícího ve správních okresích [obec], [obec], [obec], tak, aby tento majetek byl, podle zákona č. 142/1947 Sb., se vším příslušenstvím převzat státem.

20. Z Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] A 21, bylo zjištěno, že se týká velkostatku [obec], [obec], [obec], [anonymizováno], vlastník [název žalobkyně]. Jedná se o revizi podle zákona č. 142/1947 Sb., ve znění zákona č. 44/1948 Sb., určení parcel vyvlastněných z půdy propuštěné při první pozemkové reformě ze záboru, podle první věty § 11 zákona č. 215/1919 Sb., pro ocenění podle ust. § 7 odst. 2 zákona č. 142/1947 Sb.. Z rozhodnutí bylo zjištěno, že revizním výměrem Ministerstva zemědělství, ze dne [datum], byla vyvlastněna půda propuštěná na shora uvedeném souboru velkostatku v první pozemkové reformě ze záboru, podle ust. první věty § 11 zákona č. 215/1919 Sb. částí přesahující výměru [anonymizováno] ha, kterážto výměra byla vlastníku v revizi ponechána. Na základě tohoto rozhodnutí, doplňkem k tomuto reviznímu výměru uvedlo ministerstvo po provedení příslušných šetření, tyto parcely jako vyvlastněné podle § 1 odst. 3 zákona č. 142/1947 Sb. z půdy propuštěné na tomto velkostatku v první pozemkové reformě ze záboru podle 1. věty § 11 zák.č. 215/1919 Sb. Ze zemských desek [číslo] jsou zde uvedeny v k. ú. [část obce] parcely 73. Dále je zde uvedeno, že s připočtením k těmto nemovitostem pozemků ve výměře [anonymizováno] [číslo] ha, které byly pražskému arcibiskupství ponechány, podle §1, odst. 3 zák.č. 142/47 Sb. a jsou uvedeny v rozhodnutí Ministerstva zemědělství z 20. června 1949, [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], je vyčerpána celková výměra pozemků tvořících v daném případě první větu § 11 zákona záborového, (tj. 150 ha půdy zemědělské, nebo 250 ha půdy vůbec). Dále je zde uvedeno, že shora uvedené nemovitosti, o výměře [číslo] ha, převzaté (vyvlastněné) k účelům přídělovým, budou oceněny podle ust. odst. 2 § 7 zákona č. 142/1947 Sb. ve znění zákona č. 44/1948 Sb. [název žalobkyně] bylo vyzváno, aby se k tomuto určení pozemků do 5 dnů od tohoto výměru vyjádřilo, jinak se bude mít za to, že s ním souhlasí.

21. Ze Zápisu ze dne [datum], z úřadovny místního národního výboru v [část obce], okres [okres], bylo zjištěno, že předmětem bylo zjištění, projednání a vyčíslení nároků bývalého vlastníka dvora [část obce], případně jiných osob, na náhradu za movité zařízení a náklady na novou úrodu, převzaté současně s nemovitostmi dvora, při provádění přídělového řízení podle zákona č. 142/1947 Sb.. Bylo zde konstatováno, že dvůr [část obce] o výměře [anonymizováno] ha, jehož vlastníkem bylo [název žalobkyně], byl podle usnesení revizní komise výměrem ministerstva zemědělství určen k převzetí celý, podle ust. zákona č. 142/1947 Sb. Nemovitosti určené k převzetí byly, s právní účinností ke dni [datum], od vlastníka převzaty a s účinností k témuž dni odevzdány novým nabyvatelům, jimiž byli pro celou výměru drobní přídělci z obcí [část obce], [obec] a [část obce] [ulice] [část obce] byl v době jeho převzetí v nájmu [jméno] [příjmení]. Dotyčný oznámil ministerstvu zemědělství, že se jednání nemohl zúčastnit, prohlásil, že všechno movité zařízení dvora [část obce] bylo jeho výlučným vlastnictvím a že z titulu náhrady za převzaté movité zařízení a náklady na novou úrodu proti novým nabyvatelům žádných nároků neuplatňuje, protože tito od něho movité zařízení, odkoupili, řádně kupní cenu zaplatili. Prohlásil dále, že řádnou pachtovní smlouvu neměl, na dvoře [část obce] hospodařil na základě zápisu z [datum] od [datum] do [datum], kdy byl statek převzat pro účely pozemkové reformy a že pachtovné i náhradu za udržovací práce, pokud tyto práce nebyly provedeny řádně prostřednictvím [anonymizováno] v [část obce], Ústřednímu ředitelství arcibiskupských statků v [obec] poukázal. Přítomní zástupci bývalého vlastníka dvora [část obce] prohlásili, že uznávají, že movité zařízení bylo vlastnictvím bývalého pachtýře a že z titulu náhrady za převzaté movité zařízení a náklady na novou úrodu proti novým nabyvatelům žádných nároků neuplatňují. Následně bylo dopsáno, [datum], že podle záznamů bývalého právního zástupce [název žalobkyně], dluží [jméno] [příjmení] na pachtovném 16 112 Kčs, jež slíbil vyrovnati a za převzatou úrodu částku 195 000 Kčs. Ze zápisu bylo zjištěno, že jednání se za bývalého vlastníka dvora účastnil [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

22. Z jednotlivých výpisů z katastru nemovitostí, geometrických plánů, desk zemských, jakož i dalších listin katastrálního úřadu soud zjistil, že pokud jde o parcelu KN [číslo] v k.ú. [část obce], v řízení bylo prokázáno, že parcela vznikla z dílu parcely [anonymizována dvě slova], která byla zapsána ve vložce [anonymizováno] zemských desk na [název žalobkyně]. Za jednotné evidence půdy byl díl parcely [anonymizována dvě slova] sloučen do parcely [anonymizována dvě slova]. Na základě poznámky zamýšleného převzetí a revizí byly nemovitosti ve vložce [anonymizováno] zemských desk zapsány pod [anonymizována dvě slova] [rok] na [anonymizováno] pro ČS. Stát – ONV [obec a číslo], jak plyne z výpisů z katastru nemovitostí s poznámkou POLVZ: [anonymizováno] [rok], Z [číslo] [rok] [číslo] pozemková kniha kn.vl. [číslo] pokud jde o titul vlastnictví žalobkyně. Ohlášením pod [anonymizováno] [číslo] byla parcela [anonymizována dvě slova] přepsána z ČR- ONV [obec a číslo] na ČR -Pozemkový fond (pod Z [číslo], změna názvu na [název žalované]). Dle geometrického plánu [číslo] vznikla parcela KN [číslo] jako obnovení dílů parcel [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] a byla zapsána na základě žádosti pod [anonymizováno] [číslo] [rok] na [název žalobkyně] dle vložky [anonymizováno] zemských desk. Dle geometr.plánu [číslo] byla pod V [číslo] od parcely KN [číslo] oddělen obnovený díl parcely [anonymizováno]. Dnes je parcela KN [číslo] zapsána na [list vlastnictví] v duplicitním vlastnictví [název žalobkyně] a [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Pokud jde o pozemek - parcelu KN [číslo] v k.ú. [část obce], tak parcela KN [číslo] v k.ú. [část obce] vznikla z dílu parcely [anonymizována dvě slova], která byla zapsána ve vložce zemských desk na [název žalobkyně]. Za jednotné evidence půdy byl díl parcely [anonymizována dvě slova] sloučen do parcely [anonymizováno] [číslo]. Na základě poznámky zamýšleného převzetí a revizí byly nemovitosti ve vložce [anonymizováno] zemských desk zapsány pod [anonymizováno] [číslo] na [anonymizováno] pro Čs. Stát – [anonymizováno] [obec a číslo] (jak plyne z výpisů z katastru nemovitostí s poznámkou [anonymizována dvě slova] [rok], Z [číslo] [rok] [číslo] pozemková kniha kn.vl. [číslo] pokud jde o titul vlastnictví žalobkyně.). Ohlášením pod [anonymizováno] [číslo] byla parcela [anonymizována dvě slova] přepsána z ČR- ONV [obec a číslo] na ČR - Pozemkový fond (pod Z [číslo], změna názvu na [název žalované]). Dle geometrického plánu [číslo] 2007 vznikla parcela KN [číslo] jako obnovení dílů parcely [anonymizována dvě slova] a byla zapsána na základě žádosti pod [anonymizováno] [číslo] [rok] na [název žalobkyně] dle vložky [anonymizováno] zemských desk. Dnes je parcela [anonymizováno] [číslo] zapsána na [list vlastnictví] v duplicitním vlastnictví [název žalobkyně] a [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno].

23. Z přiznání k dani z nemovitých věcí za rok 2018, bylo zjištěno, že za tento rok žalobkyně zaplatila daň z nemovitostí i za pozemek [číslo] v k. ú. [část obce].

24. Z nepravomocného rozsudku zdejšího soudu ze dne 10. 11. 2022, č. j. [číslo jednací] (není v právní moci, bylo vůči němu podáno odvolání) soud zjistil, že se jednalo o velmi podobný případ, kdy žaloba byla zamítnuta v celém rozsahu poté, co soud uzavřel, že nejsou splněny podmínky dle ust. § 18 odst. 2 cit. zákona ZVM.

25. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, podstatné pro rozhodnutí ve věci samé, nad rámec skutečností zjištěných shora, které by mohly mít vliv na rozhodnutí ve věci samé, některé důkazy se pak týkaly toliko jiné věci, kde žalobkyně argumentovala postupem žalované dané věci ohledně jiného sporného pozemku, tyto důkazy soud v rámci odůvodnění tohoto rozsudku ani nehodnotil, neboť by neměly vliv na rozhodnutí ve věci samé a soud z nich nezjistil ničeho podstatného pro rozhodnutí ve věci samé.

26. Zdejší soud již nedoplňoval dokazování, jak navrhovala žalobkyně, CD s obsahem pozemkových knih bez úředního překladu (když provedl důkaz zemskými deskami s úředně ověřeným překladem) a provedení dalších důkazů soud pro nadbytečnost zamítl, neboť skutkový stav byl dostatečně určitě zjištěn, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci. Rovněž pokud jde o Sdělení katastru ze dne [datum], soud jej pro nadbytečnost neprováděl, neboť z něj plynuly již v rámci dokazování spolehlivě zjištěné skutečnosti na základě jednotlivých výpisů, geometrických plánů a poznámek ohledně č.j. u jednotlivých poznámek a záznamů v katastru nemovitostí (a tento toliko potvrzoval již zjištěné skutečnosti) a jeho provedení se tak jevilo nadbytečné a v rozporu se zásadou hospodárnosti.

27. Po provedeném rozsáhlém dokazování a zhodnocení provedených důkazů, a to jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, soud dospěl k závěru, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že sporné pozemkové parcely přešly do vlastnictví státu, na základě zákona č. 142/1947 Sb. o revizi první pozemkové reformy, že v rámci tohoto zákona, v jeho souladu byla vydána příslušná rozhodnutí Ministerstva zemědělství, v letech 1948 až 1950. Bylo prokázáno, že sporné pozemky byly dotčeny těmito rozhodnutími. Bylo také prokázáno, že stát skutečně pozemek převzal a s tímto v průběhu následujících let jako vlastník nakládal, dokonce měnil právo hospodaření s majetkem státu, a to z ONV na Pozemkový fond, následně [název žalované]. Existovaly tedy akty státu, na základě kterých byla žalobkyně svého vlastnického práva zbavena, a to přede dnem nabytí účinnosti zákona o majetku církví. Kontinuita vlastnictví a zejména kontinuita trvání evidence vlastnického práva žalobkyně k sporným pozemkům tedy byla přetržena. K té změně zápisu vlastnického práva v evidenci nemovitostí na stát, došlo již v roce 1979 (viz výpisy s poznámkou [anonymizována dvě slova] [rok], [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] pozemková kniha kn.vl. [číslo]), právně významné pak není, že tento přechod vlastnického práva se v zápisech objevil až o mnoho let později, když intabulační princip byl opuštěn v 50. letech a zápisy o vlastnickém právu měly dlouhou dobu toliko a jen evidenční charakter. Toto podporují i veškeré důkazy provedené v řízení, z nichž jednoznačně plyne zápis v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu – Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], znějící na Čs. stát - [anonymizována tři slova] a později Pozemkový fond, stejně tak. Žalobkyně tvrdila, že její nárok vyplývá z ustanovení § 18 odst. 2 zákona č. 428/2012 Sb., že samotné zrušení vlastnického práva v evidenci nemovitostí pro žalobkyně ještě neznamenalo faktický zánik vlastnického práva a že i nadále byla, ke dni účinnosti zákona č. 428/2012 Sb., jejich vlastníkem. Žalobkyně tvrdí, že v daném případě nedošlo k vydání aktů orgánů veřejné moci, které by jej vlastnického práva zbavovaly, že tento proces nebyl dokončen. Soud má však za prokázané, že provedené důkazy, prokazují opak a že těmito byla tvrzení žalobkyně vyvrácena. Sporné pozemky přešly do vlastnictví státu, na základě shora citovaných rozhodnutí Ministerstva zemědělství z let 1948 1950, které byly vydány podle zákona č. 142/1947 Sb., pozemky do vlastnictví státu přešly na základě aktů orgánů veřejné moci. Soud má také za prokázané, že v této době se stát pozemků také chopil, od původního vlastníka je převzal, vlastnictví žalobkyně zaniklo k [datum], k jeho obnově v průběhu následujících let nedošlo. Ze zápisu o převzetí nemovitostí vyplývá, že zástupci [název žalobkyně] se tohoto jednání účastnili. Vlastnické právo žalobkyně neprokazuje ani jedno daňové přiznání žalobkyně, za rok 2018, které žalobkyně podal jako domnělý vlastník. <b>28. Po právní stránce soud věc posoudil především podle těchto zákonných ustanovení:</b> 29. Dle ust. § 18 odst. 2 zák.č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen ZMV), pokud do dne nabytí účinnosti tohoto zákona nedošlo na základě aktů orgánů veřejné moci z rozhodného období ke zrušení evidence vlastnického práva v katastru nemovitostí svědčící právnické osobě uvedené v § 3, platí, že tato právnická osoba je ke dni nabytí účinnosti vlastníkem nemovité věci evidované v jejím vlastnictví;to však pouze za podmínky že se jedná o věc uvedenou v § 2 písm. a) tohoto zákona.

30. Den nabytí účinnosti zákona je 1. 1. 1993, jak plyne z § 25 ZMV, s tam uvedenou výjimkou ohledně nabytí účinnosti ust. § 13, které nabývá účinnosti dnem vyhlášení předpisu 31. Dle § 3 písm. a) zák.č. 428/2012 Sb., oprávněnou osobou je registrovaná církev a náboženská společnost.

32. Ust. § 2 písm. a) zák.č. 428/2012 Sb. pak definuje původní majetek registrovaných církví a náboženských společností atd. a zemědělské nemovitosti, kdy původním majetkem registrovaných církví a náboženských společností věci, majetková práva a jiné majetkové hodnoty, včetně spoluvlastnických podílů a součástí a příslušenství věcí, které byly alespoň část rozhodného období ve vlastnictví nebo které příslušely registrovaným církvím a náboženským společnostem, právnickým osobám zřízeným nebo založeným jako součásti registrovaných církví a náboženských společností, Náboženské matici nebo dalším právnickým osobám zřízeným nebo založeným za účelem podpory činnosti registrovaných církví a náboženských společností k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům, nebo jejich právním předchůdcům.

33. Předně je třeba podotknout, že s ohledem na duplicitu zápisu soud shledal naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení, zde tedy soud souhlasil se stranou žalobní, že naléhavým právním zájem na dané žalobě žalobkyně disponuje.

34. Avšak pokud jde o meritum věci, zdejší soud dospěl s ohledem na shora citovaná ustanovení k závěru, že žaloba není důvodná a opodstatněná, neboť v daném případě nejsou splněny všechny, kumulativně stanovené, podmínky uvedené v ust. § 18 odst. 2 zákona č. 428/2012 Sb. Žalobkyně neprokázala, že veškeré podmínky pro zápis jejího vlastnického práva splněny, a sice svědčící podmínka nepřetržité evidence vlastnictví ohledně sporných pozemků, tj. kontinuita zápisu a evidence vlastnického práva žalobkyně ohledně sporných pozemků. Naopak, v řízení bylo nad veškerou pochybnost prokázáno, že evidence vlastnického práva žalobkyně byla zrušena na základě aktů orgánů veřejné moci z rozhodného období (viz výše odst. 15-21 odůvodnění) došlo k zrušení evidence vlastnického práva žalobkyně, o čemž svědčí skutečnost, že vlastnictví žalobkyně ohledně sporných nemovitostí bylo znovu zapsáno až v r. 2008, jak plyne z provedených listin, když v mezidobí se vlastníkem předmětných nemovitostí stal na základě aktů státu stát.

35. Po provedeném rozsáhlém dokazování a zhodnocení provedených důkazů, a to jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, a s ohledem na právní zhodnocení případu soud dospěl k jednoznačnému závěru, že žalobkyně nesplnila podmínku nepřetržité evidence vlastnického práva ke sporným pozemkům tak, aby se dalo uvažovat o vzniku jejího vlastnictví k předmětným pozemkům k 1. 1. 1993 ex lege ve smyslu ust. § 18 odst. 2 ohledně nemovitostí uvedených v § 2 písm. a) ZMV. V průběhu řízení bylo jednoznačně prokázáno, že sporné pozemkové parcely přešly do vlastnictví státu, a to na základě zákona č. 142/1947 Sb. o revizi první pozemkové reformy, kdy v rámci tohoto zákona a v jeho souladu byla vydána příslušná rozhodnutí Ministerstva zemědělství, v letech 1948 až 1950. Bylo prokázáno, že sporné pozemky byly dotčeny těmito rozhodnutími. Bylo také prokázáno a postaveno najisto, že stát skutečně pozemek převzal a s tímto v průběhu následujících let jako vlastník nakládal a dokonce měnil právo hospodaření s majetkem státu, a to z [anonymizováno] [obec a číslo] na Pozemkový fond ([název žalované]). Existovaly tedy akty státu, na základě kterých byla žalobkyně svého vlastnického práva zbavena, a to přede dnem nabytí účinnosti zákona o majetku církví, proto kontinuita a trvání evidence vlastnického práva žalobkyně byla přetržena. Právně významné pak není, že tento přechod vlastnického práva se v zápisech objevil až o mnoho let později, když intabulační princip byl opuštěn v 50. letech a zápisy o vlastnickém právu měly dlouhou dobu toliko a jen evidenční charakter. Toto podporují i veškeré důkazy provedené v řízení, z nichž jednoznačně plyne zápis v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu – Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], znějící na Čs. stát - [anonymizována tři slova] a později Pozemkový fond. Žalobkyně tvrdila, že její nárok vyplývá z ustanovení § 18 odst. 2 zákona č. 428/2012 Sb., že samotné zrušení vlastnického práva v evidenci nemovitostí pro žalobkyně ještě neznamenalo faktický zánik vlastnického práva a že i nadále byla, ke dni účinnosti zákona č. 428/2012 Sb., jejich vlastníkem. Žalobkyně tvrdí, že v daném případě nedošlo k vydání aktů orgánů veřejné moci, které by jej vlastnického práva zbavovaly, že tento proces nebyl dokončen. Soud má však za prokázané, že provedené důkazy nepochybně prokazují opak a že těmito byla tvrzení žalobkyně vyvrácena, neboť sporné pozemky přešly do vlastnictví státu, na základě shora citovaných rozhodnutí Ministerstva zemědělství z let 1948 1950, které byly vydány podle zákona č. 142/1947 Sb., pozemky do vlastnictví státu přešly na základě aktů orgánů veřejné moci. Soud má také za prokázané, že v této době se stát pozemků také chopil, od původního vlastníka je převzal, vlastnictví žalobkyně zaniklo k [datum], k jeho obnově v průběhu následujících let nedošlo. Ze zápisu o převzetí nemovitostí vyplývá, že zástupci [název žalobkyně] se tohoto jednání účastnili. Vlastnické právo žalobkyně neprokazuje ani daňové přiznání žalobkyně, za rok 2018, které žalobkyně podal jako domnělý vlastník, žalobkyně tedy ani nemohla být v dobré víře, že je vlastníkem předmětných nemovitostí. Pokud jde o parcelu KN [číslo] v k.ú. [část obce], v řízení bylo prokázáno, že parcela vznikla z dílu parcely [anonymizována dvě slova], která byla zapsána ve vložce [anonymizováno] zemských desk na [název žalobkyně]. Za jednotné evidence půdy byl díl parcely [anonymizována dvě slova] sloučen do parcely [anonymizována dvě slova]. Na základě poznámky zamýšleného převzetí a revizí byly nemovitosti ve vložce 335 zemských desk zapsány pod PoIVZ [číslo] na [anonymizováno] pro ČS. Stát – ONV [obec a číslo]. Ohlášením pod [anonymizováno] [číslo] byla parcela [anonymizována dvě slova] přepsána z ČR- ONV [obec a číslo] na ČR -Pozemkový fond (pod Z [číslo], změna názvu na [název žalované]). Dle geometrického plánu [číslo] vznikla parcela KN [číslo] jako obnovení dílů parcel [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] a byla zapsána na základě žádosti pod [anonymizováno] [číslo] [rok] na [název žalobkyně] dle vložky [anonymizováno] zemských desk. Dle geometr.plánu [číslo] byla pod [anonymizováno] [číslo] od parcely KN [číslo] oddělen obnovený díl parcely [anonymizováno]. Dnes je parcela [anonymizováno] [číslo] zapsána na [list vlastnictví] v duplicitním vlastnictví [název žalobkyně] a ČR – Státního pozemkového úřadu. Pokud jde o pozemek parcela KN [číslo] v k.ú. [část obce], tak parcela KN [číslo] v k.ú. [část obce] vznikla z dílu parcely [anonymizována dvě slova], která byla zapsána ve vložce zemských desk na [název žalobkyně]. Za jednotné evidence půdy byl díl parcely [anonymizována dvě slova] sloučen do parcely [anonymizováno] [číslo]. Na základě poznámky zamýšleného převzetí a revizí byly nemovitosti ve vložce [anonymizováno] zemských desk zapsány pod PoIVZ [číslo] na LV2 pro Čs. Stát – ONV [obec a číslo]. Ohlášením pod Z [číslo] byla parcela [anonymizována dvě slova] přepsána z ČR- ONV [obec a číslo] na ČR - Pozemkový fond (pod Z [číslo], změna názvu na [název žalované]). Dle geometrického plánu [číslo] [rok] vznikla parcela KN [číslo] jako obnovení dílů parcely [anonymizována dvě slova] a byla zapsána na základě žádosti pod Z [číslo] [rok] na [název žalobkyně] dle vložky [anonymizováno] zemských desk. Dnes je parcela KN [číslo] zapsána na [list vlastnictví] v duplicitním vlastnictví [název žalobkyně] a [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]. Je tedy zřejmé, že nebyly kumulativně splněny podmínky nabytí vlastnictví dle § 18 odst. 2 ohledně věci zapsané v ust. § 2 písm. a) ZMV.

36. Námitky žalobkyně ohledně neprokázání právní moci těchto rozhodnutí soud shledal nedůvodnou a irelevantní, když v této souvislosti jednoznačně zdejší soud odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu Pl.ÚS-st. [číslo]. V uvedeném judikátu Ústavní soud ČR dospěl k závěru, že nelze, s odstupem mnoha desítek let, připustit přezkum veřejnoprávního postupu, jenž byl titulem pro přechod vlastnického práva, což by znamenalo přiznat obecným soudům oprávnění, které v době vydání takového aktu neměly. Ústavní soud ČR poukazoval na soudobé procesní předpisy, které stanovily lhůtu, v níž bylo možno právní akt, či jeho účinky napadnout právní cestou, jinak platilo, že je-li lhůta promeškána, je rozhodnutí orgánu veřejné moci pravomocné. Protože, pokud by tato lhůta byla zpochybněna, stejně, jako účinky aktu samého, nebylo by žádné jistoty, ani limitu, ať už věcného, nebo časového, který by bránil dřívějším vlastníkům věci domáhat se majetku, kterého pozbyli kdykoli v minulosti, např. na základě obnoveného zřízení zemského, nebo kroků pozemkové reformy, s poukazem na jejich vady, neplatnost, nebo neúčinnost, potažmo neexistenci takového titulu. S ohledem na výše uvedené se tak zdejší soud nezabýval námitkami žalobkyně ohledně aktů státu, které byly v rozhodné době vydány, např. že nebyly žalobci řádně doručeny, protože by se jednalo o ten přezkum veřejnoprávního postupu, jenž byl titulem pro přechod vlastnického práva, což jak bylo uvedeno shora, zdejšímu soudu nepřísluší přezkoumávat a je to i v rozporu s jednoznačnou judikaturou Ústavního soudu ČR ohledně této problematiky. Stejně tak na dané rozhodnutí odkazoval zdejší soud již ve věci uvedené shora pod sp. zn. [spisová značka] (viz rozsudek uvedený v odst. 24 odůvodnění tohoto rozsudku, byť nepravomocný v době rozhodování zdejšího soudu v této věci) a dospěl k témuž závěru.

37. Naopak soud shledal opodstatněnou procesní obranu žalované o tom, že žalobkyně neoprávněně požaduje určení vlastnického práva podle ust. § 18 odst. 2 zákona o církevních restitucích, když v řízení bylo prokázáno, že v daném případě nejenomže tedy byly vydány akty orgány veřejné moci, kdy příslušná rozhodnutí Ministerstva zemědělství podle zákona č. 142/47 Sb., která vlastně navazovala na poslední zápis v pozemkové knize ohledně zamýšleného převzetí, ale bylo také prokázáno, že stát se předmětných pozemků v těch následujících letech na základě těchto aktů orgánu státu chopil jako vlastník. Bylo v řízení prokázáno, že minimálně tedy od roku 1979 došlo ke změně zápisu vlastnického práva v evidenci nemovitostí na stát, to znamená, že žalobce zcela prokazatelně pozbyl svého vlastnického práva a byl i vymazán tedy z té evidence nemovitostí, kdy vlastně na základě tohoto výmazu pak byl nucen v roce 2007, potažmo 2008 iniciovat zápis v podobě tedy toho duplicitního zápisu.

38. Námitku žalobkyně, že příslušné listiny, nabývací tituly se Katastrálnímu úřadu do Sbírky listin, nebo do jeho dispozice dostaly až v následujících letech, je zcela nerozhodná, protože důležité je, že již od roku 1979 došlo k výmazu žalobkyně z evidence nemovitostí, tedy i žalobkyně jako vlastníka a že existují listiny ony akty orgánů státu, které způsobily na podkladě zákona 142/47 Sb., změnu vlastnického práva z žalobkyně na žalovanou.

39. Zdejší soud rovněž v dané souvislosti plně odkazuje na obdobný rozsudek zdejšího soudu, uvedený v odst. 24 tohoto rozsudku, ve skutkově obdobné věci, s nímž se soud plně ztotožnil, byť v tomto druhém sporu byli i jiní účastníci, nad rámec účastníků v tomto sporu. Reaguje na to ve svém rozhodnutí PLÚS – ST. [číslo], kdy právě soud v souvislosti s restitucemi uvedl, že nelze s odstupem tolika let se zabývat tím, zda bylo doručeno, či nebylo doručeno, soud nemůže přezkoumávat danou formální správnost aktů a to za účelem právní jistoty. Stejně tak na dané rozhodnutí odkazoval i zdejší soud ve věci uvedené shora pod sp. zn. [spisová značka] a dospěl k témuž závěru.

40. Výrok o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud přiznal žalované vůči žalobkyni náhradu nákladů v plné výši 2 400 Kč, a to dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhl.č. 254/2015 Sb. u nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč za jeden úkon, za 8 úkonů (3x příprava na jednání, 4x účast u jednání, kdy jedno jednání trvalo přes 2 hodiny a je počítáno za 2 úkony) a jednou vyjádření k žalobě. Lhůtu k plnění soud určil nikoli ve standardní třídenní délce, ale v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech, má soud za to, že standardní lhůta by byla velmi krátká a mohla by být de facto likvidační pro celou řadu subjektů, přičemž na druhé straně soud zvažoval i ekonomický zásah do majetkové sféry žalované, aby takto nově stanovená pariční lhůta nebyla pro žalovanou lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou (§ 160 o. s. ř.).