16 C 159/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Michaelem Květem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 37 332 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 902 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 34 902 Kč od datum do zaplacení a částku 2 430 Kč, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů soudního řízení v částce 3 672 Kč, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne datum, domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum distančním způsobem přes webové stránky webová adresa, na základě které žalobkyně téhož dne poskytla převodem na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet úvěr ve výši 27 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný dvakrát požádal o odklad splatnosti úvěru o celkem o 60 dní, splatnost úvěru tak nastala až dne datum. Žalovaný však úvěr nesplatil a žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení nesplacené části jistiny ve výši 27 000 Kč, sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 320 Kč, a sjednané poplatky za službu„ Presto“ ve výši 495 Kč a za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 87 Kč, celkem 34 902 Kč. Žalobkyně má dále nárok na sjednanou smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % denně z jistiny, kterou však žalobkyně počítá pouze za prvních 90 dnů prodlení, tedy v celkové výši 2 430 Kč. Žalovaný pohledávku žalobkyně ani k předžalobní výzvě nezaplatil.

2. Vydaný elektronický platební rozkaz se žalovanému nepodařilo doručit, soud jej proto zrušil a dále postupoval dle § 115 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) a k projednání věci nařídil jednání. Žalovaný se k jednání nedostavil, ač řádně obeslán, žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., jednal v nepřítomnosti obou účastníků.

3. Z dokazování provedeného listinnými důkazy: smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním datum, všeobecné obchodní podmínky od datum, kopie občanského průkazu žalovaného, identifikované příjmy (interní doklad), výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného (interní doklad), historie transakcí, včet. čerpání 6 000 Kč, 17 200 Kč a 3 800 Kč, přehled bankovních transakcí ze dne datum a datum, a předžalobní výzva z datum včetně podacího lístku, soud na základě skutkových zjištění učinil následující závěry o skutkovém stavu věci.

4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum prostřednictvím internetových stránek žalobkyně webová adresa uzavřena smlouva o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí bezúčelového úvěru do výše 27 000 Kč. Žalovaný se identifikoval v internetovém prostředí webových stránek žalobkyně potvrzením správnosti svých údajů, odsouhlasil předsmluvní informace a následně odsouhlasil návrh smlouvy kliknutím na volbu„ Podepisuji“. Smlouva a formulář mu byla následně zaslána na zadanou e-mailovou adresu. Úvěryschopnost žalobkyně posoudila na základě údajů poskytnutých žalovaným, z předložených bankovních výpisů spotřebitelského účtu žalovaného, a dále nahlédnutím do centrálních registrů a rejstříků, a zhodnotila je podle interní metodiky schválené ČNB. Při posuzování úvěryschopnosti žalovaného nevznikly důvodné pochyby ohledně jeho platební schopnosti. Úvěr byl poté poskytnut žalovanému bankovním převodem na ověřený účet č. bankovní účet, uvedený ve smlouvě, v celkové výši 27 000 Kč, a to téhož dne datum ve dvou platbách 17 200 Kč a 6 000 Kč a dne datum ve výši 3 800 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru dle čl. IV. odst. 2 smlouvy a čl. 1 sazebníku ve výši 6 750, při odkladu splatnosti dále navýšený na 7 320 Kč. Současně byly dle čl. II odst. 2 smlouvy a čl. 2 sazebníku sjednány poplatky za službu„ Presto“ ve výši 495 Kč, a za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 87 Kč měsíčně. Jelikož žalovaný dvakrát požádal o odklad splatnosti úvěru o celkem o 60 dní, splatnost úvěru nastala až dne datum. Žalovaný na úvěrovou smlouvu žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně proto vyčíslila žalovanému celkovou dlužnou částku, sestávající z jistiny úvěru, poplatku za jeho poskytnutí, sjednaných poplatku za volitelné služby, a dále včetně smluvní pokuty dle čl. 6 4. všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 sazebníku ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou uplatňuje pouze za prvních 90 dnů prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou prokazatelně odeslanou dne datum.

5. Žaloba je důvodná.

6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla adhezním způsobem dle § 1798 a násl. občanského zákoníku (o. z.) uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku (o. z.). Žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele, tato smlouva podléhá též režimu zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

11. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dostatečným způsobem a s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zák. č. 257/2016 Sb., když žalobkyní provedené vyhodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet – s ohledem na obsah uzavřené smlouvy, nenavýšení jistiny o nepřiměřené poplatky a vysoké úroky, jakož i s ohledem na výši částku úvěru a prověření žalovaného ve veřejně přístupných rejstřících – shledal soud v tomto případě zcela dostačujícím k poskytnutí úvěru. Soud přihlédl ke skutečnosti, že se v daném případě jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., přičemž neshledal, že by smluvní ujednání zakládala v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Na základě uzavřené smlouvy byly žalovanému poskytnuty prostřednictvím jeho ověřeného bankovního účtu peněžní prostředky a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve sjednané výši a způsobem dle ujednání smlouvy. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době řádně a včas nevrátil, ač byl o jejich vrácení upomenut. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikl v souladu s § 2395 o. z. a se smluvními ujednáními nárok na zaplacení dlužné jistiny poskytnutého úvěru ve výši 27 000 Kč, sjednaného úroku v pevné výši 7 320 Kč, a poplatků za sjednané služby ve výši 495 a 87 Kč. Žalovaný svou procesní neaktivitou způsobil, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho uhradil, a tedy neunesl v tomto smyslu své břemeno tvrzení a důkazní.

12. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

13. O zákonném úroku z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o. z., jeho výši určuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný nevrátil poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas, proto má žalobkyně ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, tedy od datum, nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky až do jejího úplného zaplacení.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 672 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 494 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 332 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.