16 C 207/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr. Michaelem Květem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o vyklizení bytu

I. Žalovaná je povinna vyklidit a vyklizený byt, skládající se z pokoje a 1 místnosti s příslušenstvím, nacházející s v přízemí domu adresa, ulice ulice, obec a číslo – část obce, předat žalobci a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu návrh, na jehož základě se domáhal po žalované vyklizení v žalobě popsaného bytu v obec a číslo s tím, že žalobce je vlastníkem domu, kde se sporný byt nachází a původní nájemcem sporného bytu byla matka žalované jméno celé jméno žalované, která zemřela, a na žalovanou nedošlo k přechodu práva nájmu bytu. V podrobnostech žalobce uvedl, že zemřelá jméno celé jméno žalované původně svým dopisem ze dne datum požádala žalobce o snížení placení záloh za služby, a to z toho důvodu, že od datum došlo ke snížení počtu osob v její domácnosti na jednu osobu, tedy právě na jméno celé jméno žalované a potvrdila, že od datum bude užívat pronajatou bytovou jednotku již sama; tomuto návrhu žalobce vyhověl. Žalobce má tedy za to, že po datum žalovaná v předmětném bytě se svojí matkou nebydlela, ani jej neužívala. Žalobce vyčkal určitou dobu po úmrtí jméno celé jméno žalované v únoru r. 2019, aby žalovaná měla možnost předmětný byt vyklidit, která tak neučinila do současné doby; ke dni podání žaloby (datum) byt neužívala, při jednání soudu dne datum zástupce žalobce uvedl, že žalovaná byt začala užívat a tudíž tam má svoje věci. Žalovaná byla žalobcem vyzvána k jednání o sporné záležitosti, ale věc se žalobcem nevyřešila. Byla přitom poučena o tom, že pokud nevyhoví výzvě k vyklizení bytu do datum, podá na ní Bytové družstvo žalobu.

2. Žalovaná k věci uvedla, že se svojí matkou až do její smrti žila, o tom, že jí matka odhlásila ze služeb, nevěděla. V posledních měsících života matky o ni pečovala 24 hodin denně. V září 2018 jí matka odhlásila z bytu až do ledna 2019, kdy matka odjela a pak už nebyla schopna se do bytu vrátit, v bytě s matkou žalovaná žila. Žije tam i po její smrti, má tam své věci a platí nájem; chce novou nájemní smlouvu a jednat o tom se žalobcem.

3. K otázce skutkových zjištění soudu:

4. Žalobce je vlastníkem domu adresa, zapsaného na list vlastnictví v katastru nemovitostí, Katastrální úřad pro hlavní město Praha, tedy je vlastníkem domu, kde se nachází byt, který má žalovaná vyklízet (výpis z Katastru nemovitostí, č.l. 33 spisu).

5. Původním nájemcem předmětného bytu byla jméno příjmení, později celé jméno žalované, které byl předmětný byt přidělen rozhodnutím tehdejšího Místního národního výboru v obec a číslo – část obce a který jmenovaná také převzala (rozhodnutí o přidělení náhradního bytu Místního národního výboru v část obce ze dne datum a zápis o dohodě o odevzdání a převzetí bytu ze dne datum).

6. Je prokázáno, že jméno příjmení zemřela dne datum (úmrtní list stát. instituce ze dne datum).

7. Nebylo mezi účastníky sporu o tom, že žalovaná celé jméno žalované je dcerou zemřelé jméno celé jméno žalované, která v minulosti se zemřelou v předmětném bytě také bydlela (dopis jméno celé jméno žalované anonymizována tři slova ze dne datum se žádostí o snížení výše měsíčních záloh na služby s tím, že jmenovaná bude již užívat bytovou jednotku sama).

8. Žalobce sdělil žalované, že po úmrtí její matky má za to, že nedošlo k přechodu práva nájmu bytu ze zemřelé na žalovanou, neboť žalobce má za to, že v rozhodnou dobu s ní nesdílela společnou domácnost, což opírá zejména o tu skutečnost, že zemřelá výslovně požádala, v důsledku snížení počtu osob v domácnosti na jednu osobu, o snížení záloh za služby, jak vyplývá z jejího dopisu ze dne datum s tím, že žalobce má za to, že žalovaná již není osobou vykazující nájemní právo k bytové jednotce (dopis právního zástupce žalobce určený žalované ze dne datum).

9. Z dopisu ze dne datum sepsaného Mgr. jméno příjmení příjmení, advokátkou, který byl určený žalobci se žádostí o součinnost při zpřístupnění měřícího zařízení plynoměru na adrese adresa žalobkyně a žalované, soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti pro toto řízení.

10. K otázce právního posouzení věci a konečný závěr soudu.

11. Dle § 1011 občanského zákoníku (dále již jen o.z.) vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictví.

12. Dle § 1012 o.z. vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu, libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit (např. podat žalobu k soudu na vyklizení bytu, pokud jej někdo okupuje bez právního důvodu).

13. Dle ustanovení § 1040 odst. 1 o.z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal (věcí může být i byt, zadržování může být i neoprávněná okupace bytu, vlastník může podat žalobu na vyklizení a předání bytu).

14. Dle § 1041 odst. 1 o.z., kdo se domáhá, aby mu věc byla vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu (žalobce v žalobním návrhu dostatečným způsobem identifikoval předmětný byt tak, aby byl nezaměnitelný např. z jiným bytem v témže domě).

15. Jde-li o reivindikační žalobu, tedy žalobu na vydání věci a tím je bezesporu i bytová jednotka, pak je věcí žalobce, aby konkrétní skutečnosti tvrdil a konkrétní skutečnosti prokazoval tak, jako v jiných řízeních a v reakci na to, pak konkrétní skutečnosti musí prokazovat i žalovaná, taktéž i konkrétní skutečnosti i prokazovat. Ovšem žalobce musí prokázat pouze to, že je vlastníkem konkrétní bytové jednotky a to je prokázáno výpisem z katastru nemovitostí. Jiné skutečnosti žalobce není povinen prokazovat. Co žalobce musí tvrdit, je skutečnost, že konkrétní osoba předmětnou bytovou jednotku užívá (či okupuje svými věcmi) a to bez právního důvodu. Tyto skutečnosti žalobce neprokazuje, pouze je tvrdí. Žalovaná, pokud má za to, že žalobní návrh není opodstatněný, pak na svou obranu musí tvrdit, že takový právní důvod existuje, ale takovouto tvrzenou pozitivní skutečnost musí i prokazovat. Soud konstatuje, že žalovaná nic takového neprokázala, pouze tvrdila, že došlo k přechodu nájemního práva na její osobu. Je skutečností, že soud za využití institutu ustanovení § 118 a) odst. 1,3 o.s.ř. by jinak žalovanou při jednání soudu vyzval, aby konkrétní skutečnosti, které tvrdí, také náležitě doložila, to by se, ale žalovaná musela k jednání soudu dostavit. K tomu se ovšem nedostavila a z jednání soudu se neomluvila; nemohla tedy být poučena soudem.

16. Soud vycházel z důkazů, které byly provedeny, přičemž okruh těchto důkazů považoval za dostatečný pro své rozhodnutí i pro posouzení věci a zjištění skutkového stavu. Je nepochybné, že matka žalované kdysi užívala předmětný byt, byla jeho nájemkyní, tento byt jí byl přidělen v 70tých letech. Lze mít i za to, že v minulosti žalovaná se svou matkou v bytě mohla bydlet, ostatně žalobce tuto skutečnost také potvrzuje s tvrzením, že má zjištěno, že i v současné době (zástupce žalobce toto tvrdil při jednání soudu dne datum), žalovaná v bytě bydlí a bezesporu tam tudíž má i své věci. Za rozhodující podklad pro posouzení věci soud považoval dopis zemřelé matky žalované ze dne datum, kdy požádala název žalobkyně o snížení záloh na služby z důvodu změny počtu osob v domácnosti na jednu osobu, tedy na jednu osobu – jméno (příjmení) celé jméno žalované. Z takovéto žádosti nelze logicky dovodit jiný závěr, než ten, že od uvedeného data v bytě fakticky bydlela pouze matka žalované, neboť si nelze představit, že pokud by s ní v bytě bydlela ještě společně její dcera, že by přesto žádala o snížení záloh na služby na jednu osobu, neboť taková úvaha by postrádala logiku. Zemřelá výslovně uvedla, že od data datum bude bytovou jednotku užívat již sama. Z úmrtního listu je zřejmé, že matka žalované za několik měsíců po své žádosti o snížení záloh zemřela, tedy datum. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že v bytě bydlela od narození společně s matkou, otcem a dvěma bratry, ti se postupně odstěhovali, od roku 2009 již v bytě žila pouze žalovaná s matkou a otcem, který zemřel v roce 2010. Tato situace měla trvat v podstatě až do smrti matky dne datum. Z doložených listinných důkazů však vyplývá, že tyto informace žalované skutečnosti neodpovídají, neboť z rozpisu nájemného, jakožto přílohy k dopisu matky žalované ze dne datum vyplývá, že od datum je evidována pouze jedna osoba pro služby a to jméno celé jméno žalované, přičemž před datem datum bylo počítáno 3x částka na služby, tedy bylo kalkulováno s třemi osobami. Jestliže se dva bratři žalované postupně odstěhovali a od roku 2009 měla v bytě bydlet žalovaná pouze s matkou a otcem, přičemž otec zemřel v roce 2010, tak je těžko uvěřitelné, že od roku 2010 až do roku 2018 by byly stále evidovány 3 osoby na služby, tedy touto třetí osobou musel být někdo jiný, než je zemřelý otec žalované a její dva bratři; lze dovodit, že žalovaná musela do datum v předmětném bytě bydlet se svou matkou a ještě s někým dalším, kdo se nepochybně od datum z tohoto bytu odstěhoval společně se žalovanou. Dále žalovaná uvádí, že matka z bytu odjela v lednu 2019 a již nebyla schopna se následně do bytu vrátit a že od září 2018 až do ledna 2019 žalovaná v bytě s matkou bydlela. Kdyby s ní v bytě bydlela, jistě by jí matka neodhlašovala ze služeb.

17. Pokud jde o důkazní návrhy žalobce, aby soud vyslýchal svědkyně z domu, kde se předmětný byt nachází, tj. svědkyni příjmení a příjmení, stejně tak pokud jde o navrženého svědka příjmení, ze strany žalované, pak soud tyto svědky nepředvolával, neboť takovéto dokazování nepovažoval za nezbytné, když skutečnosti potřebné pro právní posouzení věci a rozhodnutí soudu vyplynuly z dokazování, které bylo provedeno. Jak už je shora uvedeno, rozhodujícím důkazem byla žádost matky žalované na Bytové družstvo, ze které jasně vyplynulo od kterého data v bytě zůstane již jen matka žalované a tedy žalovaná s ní nemohla poté bydlet a sdílet společnou domácnost.

18. Vzhledem k výše uvedenému, soud proto rozhodl tak, že je povinností žalované předmětný byt vyklidit a předat žalobci, jako vlastníku bytu, ve lhůtě uvedené ve výroku tohoto rozsudku, což je v obdobných věcech lhůta standardní.

19. Žalobce měl ve věci plný úspěch, pokud bylo žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověno a měl by tak nárok na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř., ovšem žalobce nedoložil, že by před podáním žalobního návrhu byla žalovaná vyzvána (alespoň 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení) k vyklizení předmětného bytu, byť taková skutečnost je zmiňována v žalobním návrhu. Zástupce žalobce uvedl, že mu není známo nic o tom, že by žalovaná byla vyzvána k vyklizení bytu, řekl, že o tom má vůbec pochybnost. Pokud jde o výzvu soudu, aby žalobce předložil takovou výzvu k vyklizení bytu, pak soud konstatuje, že výzva k vyklizení bytu ze strany žalované není obsažena ani v dopisu z datum, neboť tam je pouze zmínka o tom, že žalobce nebere na vědomí přechod práva nájmu bytu s tím, že situace je taková, že nezakládá nájemní právo žalované k bytu a údaj uvedený v evidenci obyvatel má jen evidenční povahu. Nebyla tak splněna podmínka dle § 142a odst. 1 o.s.ř. a soud neshledal dle § 142a odst. 2 o.s.ř. důvody hodné zvláštního zřetele, proč by za takové situace mělo být právo na náhradu nákladů řízení přiznáno, neboť důvody hodné zvláštního zřetele by musely mít určitou výjimečnou povahu a nic takového soud neshledal, ani žádné výjimečné důvody nebyly tvrzeny. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.