16 C 22/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Michaelem Květem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 3 878,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 878,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 878,40 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 3 878,40 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacení zbývající části kupní ceny koncového zařízení anonymizováno příjmení příjmení modem na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne datum. Žalovaná se kupní cenu zavázala uhradit ve 24 měsíčních splátkách ve výši a se splatností stanovenou vyúčtováním služeb. Žalovaná neuhradila splátku zařízení vyúčtovanou fakturou číslo splatnou dne datum v celkové výši 3 878,40 Kč. Žalovaná vyúčtované částky nezaplatila, ačkoliv byla k jejich úhradě opakovaně vyzvána.

2. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění rozhodném (dále jen o.s.ř.) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, přičemž účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevili souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).

3. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř., v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o.s.ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Žalobkyně a žalovaná dne datum uzavřely smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (účastnickou smlouvu), na jejímž základě žalobkyně poskytovala žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací (anonymizována čtyři slova) k telefonnímu číslu číslo, a jejímž předmětem byla dále koupě koncového zařízení anonymizováno příjmení příjmení modem za cenu 3 999 Kč s DPH (z účastnické smlouvy, ze všeobecných smluvních podmínek, z ceníku). Cena zařízení byla vyúčtována fakturou číslo se splatností dne datum na částku 3 878,40 Kč (O2 příjmení příjmení 3 999 Kč, poplatek za doručení 99 Kč, profi výhoda – sleva 219,60 Kč) (z faktury). Jelikož žalovaná neuhradila řádně a včas za poskytnuté služby, byla mu dne datum zaslána výzva k úhradě všech dlužných částek, následně byla žalovaná upomenuta přípisem ze dne datum, pohledávka žalobkyně však zůstala neuhrazena (z výzvy, z upomínky, z přehledu neuhrazenýcb plateb, z doručenky). Žaloba je důvodná.

6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

7. Smlouvu o poskytování služeb ze dne datum soud posoudil jako platnou nepojmenovanou smlouvu dle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku (dále „o. z.“). Z této smlouvy pro žalobkyni vyplýval, kromě závazku poskytovat žalované služby elektronických komunikací dle § 3 písm. a) zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, na základě smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací dle § 63 zák. č. 127/2005 Sb., také závazek předat žalované dle § 2079 o. z., předmět koupě v podobě koncového zařízení pro využívání služeb elektronických komunikací. Žalované pak vznikl závazek uhradit kupní cenu převzatého koncového zařízení, přičemž tento závazek nesplnila. Žalobkyně tak má v souladu s § 1746 odst. 2 o. z. a § 2079 o. z., nárok na zaplacení dlužné částky ve výši 3 878,40 Kč, představující neuhrazenou kupní cenu poskytnutého zařízení.

8. Žalovaná svůj dluh žalobkyni řádně a včas nesplnila a dnem následujícím po splatnosti faktury dlužné částky se dostala s placením dluhu do prodlení, soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.