16 C 234/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Michaelem Květem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 1 530 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 30 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75% od [datum] do zaplacení, b) částku 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75% od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu návrh, na jehož základě se domáhala na žalované zaplacení výše uvedené částky. Žalovaná byla přistižena v prostředku městské hromadné dopravy bez platného jízdního dokladu a to dne [datum]. Soud nařídil ve věci jednání, ke kterému se žádný z účastníků řízení nedostavil; žalobkyně s omluvou, žalovaná bez omluvy a soud tak jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti. S ohledem na skutečnost, že proti rozsudku jehož předmětem je peněžité plnění, které nepřevyšuje částku 2 000 Kč (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), kdy nelze podat odvolání, se rozsudek omezuje stručně pouze na závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Na základě provedeného dokazování a to především ze zápisu o provedené přepravní kontrole a dále z listiny obsahující předžalobní upomínku, soud zjistil následující. Jak vyplývá z důkazů shora uvedených, byla žalovaná přistižena revizorem v prostředku městské hromadné dopravy bez platného jízdního dokladu a je tedy povinností žalované zaplatit jízdné v částce 30 Kč a k tomu také, v souladu se smluvními přepravními podmínkami a tarifem Pražské integrované dopravy, přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Pokud jde o Smluvní přepravní podmínky a tarif PID, tím soud dokazování neprováděl, neboť jde o notorietu, která je soudu známa z úřední činnosti ve věcech žalob Dopravního podniku. S ohledem na skutečnost, že dluh nebyl dobrovolně splněn, se žalobkyně důvodně obrátila na soud a soud žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověl. Je prokázáno, že žalovaná dne [datum] cestovala dopravním prostředkem městské hromadné dopravy v [obec] a to konkrétně metrem – linkou C, přičemž nebyla schopna se prokázat platným jízdním dokladem v rámci kontroly revizorem (zápis o provedené přepravní kontrole). Žalovaná byla proto povinna vždy téhož dne zaplatit v souladu se smluvními přepravními podmínkami a tarifem PID jízdné 24 Kč a přirážku k jízdnému 1 500 Kč. Žalovaná svůj dluh ve shora uvedené výši odpovídající uvedenému jízdnému a pokutě neuhradila. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Žalovaná využila dopravního prostředku městské hromadné dopravy provozovaného žalobkyní, čímž byla uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 občanského zákoníku (o.z.), když se žalobkyně, jako dopravce zavázala přepravit žalovanou, jako cestující do místa určení a ta se zavázala zaplatit jízdné. Žalovaná se během přepravy při kontrole pověřenou osobou, v rozporu s ustanovením § 18 odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě a v rozporu s ustanovením § 37 odst. 5 písm. b) zákona [číslo] o drahách v příslušeném znění ve spojení s ustanovením § 7 odst. 6 vyhl. č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu, neprokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná byla proto vždy v den, kdy byla kontrolována povinna zaplatit v souladu se smluvními přepravními podmínkami dopravce a tarifem jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, stanovenou žalobkyní dle ustanovení § 18 odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. a další řadou uvedených zákonných ustanovení, což neučinila. Žalobkyně má proto dle ustanovení § 2550 o.z. a ustanovení § 18 a) odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb. a ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. právo na zaplacení jízdného a taktéž na zmiňovanou pokutu ve výši 1 500 Kč O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády 351/2013 Sb., když žalovaná nezaplatila téhož dne, kdy byla kontrolována jízdné a přirážku k jízdnému. Vždy dnem následujícím se dostala do prodlení. Od tohoto dne má pak žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení z dlužných částek, až do jejich úplného zaplacení. O náhradě nákladů soudního řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, vzhledem k plné úspěšnosti, také plné právo na náhradu nákladů soudního řízení, v daném případě 1 489 Kč. Jde o zaplacený soudní poplatek 400 Kč a tři úkony právní služky dle § 11 odst. 1 vyhl. 177/96 Sb. – advokátního tarifu, a to převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby (1 úkon à 200 Kč, dle § 14 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu), když bylo rozhodnuto o návrhu na podaném ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, tj. 600 Kč. Dále pak jde o částku 300 Kč za 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 tarifu a 21% DPH ve výši 189 Kč dle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. k § 47 zákona č. 235/2004 Sb. o DPH v platném znění.