16 C 235/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Michaelem Květem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta : Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 77 808,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , jejíž splatnost se stanoví na 30. den po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši, částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrok ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému k zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyněShodu s prvopisem potvrzuje , jméno FO, .společností , právnická osoba, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut hotovostní úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal splatit úvěr a dále zaplatit částku , částka, , představující součet kapitalizovaných úroků ve výši , částka, se sjednanou úrokovou sazbou 12 % ročně, poplatek za zpracování zápůjčky ve výši , částka, a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, (tj. celkem , částka, ), a to ve 21 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, na smlouvu zaplatil celkem , částka, . Ke dni , datum, byl celkový dluh žalovaného vyčíslen na částku , částka, na jistině, částku , částka, na dlužném poplatku a , částka, na smluvní pokutě za prodlení žalovaného. S účinností ke dni , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni; postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný svůj dluh nezaplatil ani k předžalobní výzvě.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

3. Soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. projednal bez nařízení jednání. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s daným postupem souhlasili: žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný konkludentně, když nesdělil nesouhlas k výzvě soudu obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud v rámci řízení provedl tyto důkazy: zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, , smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , smlouva o postoupení pohledávek z , datum, , včetně Přílohy č. , hodnota, (pol. , Anonymizováno, ), oznámení o postoupení pohledávky z , datum, včetně dokladu o odeslání, předžalobní výzva z , datum, , včetně dokladu o odeslání, z nichž soud na základě skutkových zjištění učinil následující závěry o skutkovém stavu věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí:

5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaným byla dne 3. 4. 20223 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému téhož dne poskytnut bezúčelově hotovostní úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal splatit úvěr v celkové výši , částka, (resp. , částka, včetně pojistného), a to jistinu úvěru , částka, , pojistné , částka, , a poplatek ve výši , částka, , sestávající z úroku ve výši , částka, (úroková sazba byla výslovně sjednána na 86 % ročně s RPSN 137,80 % ročně, nikoli na 12 % ročně, jak je nesprávně uvedeno v žalobě), poplatku za zpracování zápůjčky ve výši , částka, , poplatku za službu komfortního poskytnutí a splácení ve výši , částka, a poplatku za službu flexibilního splácení ve výši , částka, , to vše ve 21 měsíčních splátkách po , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně měla před uzavřením smlouvy posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr, k čemuž byla předložena pouze zákaznická karta – žádost žalovaného o spotřebitelský úvěr. Žadatel uvedl, že má vzdělání učňovské, je svobodný, s trvalým pobytem na místním úřadu, bydlí v nájmu. Zdrojem příjmů žadatele je zaměstnání na pozici pomocný dělník u zaměstnavatele , jméno FO, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , jeho čistý příjem činí , částka, , k tomu měl doložit výplatní pásky za únor a březen 2023. Žadatel nemá jiný úvěr, nemá kreditní kartu ani zřízený bankovní účet. Měsíční výdaje měly činit celkem , částka, . Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když celkem na úvěr zaplatil pouze částku , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaná částka ve výši , částka, sestává z dlužné jistiny , částka, , dlužného poplatku (včetně úroku) v celkové výši , částka, a smluvní pokuty za prodlení (0,1 % denně) v částce , částka, . Žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok ve výši , částka, od , datum, do , datum, a dále ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení v zákonné výši v částce , částka, a dále z dlužné jistiny od , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.

6. Žaloba je částečně důvodná.

7. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 1810 a § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele, smlouva podléhá též režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

12. Podle § 86 odst. 1, 2 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Shora citovaná zákonná ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvují princip odpovědného půjčování („responsible lending“). Ústavní soud v souvislosti s tímto principem dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu, k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další), podle nichž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž „povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“ Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016.

15. Soud je tedy povinen zkoumat ex officio (§ 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění účinném od 29. 5. 2022), zda věřitel dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Důkladnost zkoumání těchto hledisek závisí i na dalších okolnostech, zejm. na výši poskytovaného úvěru, či např. na skutečnosti, že se jedná o nebankovní poměrně nízký krátkodobý úvěr, splatnou jednorázovou platbou (tedy bez splátek) do 30 dnů, což jistě vyžaduje jinou míru obezřetnosti na straně poskytovatele úvěru než u úvěru v mnohem vyšším řádu a s delším splátkovým kalendářem (splátek hrazených po dobu měsíců či let).

16. V daném případě se jedná o dlouhodobější úvěr (21 měsíců), přičemž byl poskytnut v nikoli zanedbatelné výši , částka, (a sjednanou celkovou částkou k vrácení , částka, ), jež několikrát převyšuje měsíční příjem žalovaného. Soud má za prokázané, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo (s výjimkou výplatních pásek) vycházeno pouze z jeho prohlášení a ze strany žalobkyně bylo při zkoumání úvěryschopnosti postupováno zcela formálně. Úvěrující společnost se nemůže spolehnout pouze na prohlášení žadatele, když je již z potřeby úvěru zřejmé, že jeho finanční situace není optimální, a z dostupných informací vyplývá, že jeho příjmy nejsou nijak vysoké (, částka, měsíčně) a nijak nespecifikované neověřené měsíční výdaje mají činit celkem , částka, (přestože bydlí v nájmu), tyto údaje naopak vyloženě budí důvodné pochybnosti ohledně jeho platební schopnosti. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by poskytovatel úvěru dostatečným způsobem posuzoval úvěryschopnost žalovaného, tedy že by žalovaný byl prověřen prostřednictvím insolvenčního rejstříku, bankovního či nebankovního registru klientských informací a s jakým výsledkem, že by žalovaným předložené podklady prokazující jeho finanční situaci byly dostatečně ověřovány, ani z jakých konkrétních informacích o majetkových poměrech bylo při poskytování úvěru u žalovaného vycházeno, jak byly poskytnuté či získané informace vyhodnoceny a s jakým výsledkem, či zda bylo vypočteno kreditní scóre žalovaného. Úvěrující společnost dle názoru soudu svým postupem nedodržela standard odborné péče, způsob vyhodnocení budí důvodné pochybnosti ohledně platební schopnosti žalovaného úvěr v poskytnuté výši stanoveným způsobem splatit, což se v konečném důsledku i projevilo splacením v podstatě pouze první splátky. Pro posouzení zkoumání úvěruschopnosti a na ni navazující případnou neplatnost smlouvy potom není důležité, jakou částku strana žalovaná na svůj dluh uhradila, neboť platnost smlouvy se neposuzuje zpětně podle toho, jakou částku strana žalovaná na svůj dluh zaplatila, jak plyne z rozsudku Soudního dvora EU ve věci C 755/22 ze dne 11. 1. 2024.

17. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by poskytovatel úvěru měl výsledky k náležitému posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 ZoSÚ, z nichž by nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, dle závěrů soudu zde naopak právě takové pochybnosti vyvstávají, zjištěný způsob zkoumání (posuzování, ověřování a vyhodnocení) úvěruschopnosti tedy soud shledal zcela nedostatečným.

18. Jelikož předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti podle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a přesto poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr s nezanedbatelným úrokem 86 % měsíčně (RPSN 137,80 %), jehož výši samu o sobě soud shledává nemravnou, posoudil soud smlouvu pro porušení principu odpovědného půjčování jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a zejména pro rozpor se zákonem podle § 580, § 588 o. z. ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ.

19. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistinyodst. 1 ZoSÚ. Ustanovení § 87 ZoSÚ tak představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (nikoli vypořádání podle obecných zásad bezdůvodného obohacení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou část jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.

20. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo vůči žalovanému právo toliko na zaplacení poskytnutých finančních prostředků (jistiny úvěru) ve výši , částka, (, částka, úvěr bez zaplacených , částka, ). Žalovaný svou procesní neaktivitou způsobil, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho dále uhradil, a tedy neunesl v tomto smyslu své břemeno tvrzení a důkazní. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z., a žalobkyně se tak stala v souladu s ustanovením § 1880 odst. 1 o. z., nabyvatelem předmětné pohledávky včetně jejího příslušenství a práv s nimi spojenými, čímž je dána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu.

21. Na základě uvedených skutečností soud žalobě co do částky odpovídající bezdůvodnému obohacení žalobkyně vyhověl (výrok I.) a ve zbylém rozsahu (úrok, poplatky, úroky z prodlení, smluvní pokuta) soud žalobu zamítl (výrok II.).

22. Jelikož žalovaný zůstal v řízení nečinný a soud neměl možnost zkoumat konkrétní poměry dlužníka, vycházel při stanovení lhůty dle § 160 o. s. ř. ze skutečnosti, že žalovaný byl již v dubnu 2025 informován o povinnosti vrátit celou jistinu, byla mu zaslána předžalobní upomínka i žaloba, a s přihlédnutím k výši úvěru soud proto v tomto případě uzavřel, že je v možnostech žalovaného splatit dlužnou jistinu do 30 dnů po právní moci tohoto rozsudku, kteroužto lhůtu soud považuje za přiměřenou.

23. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniknou žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením přisouzené částky v takto nově stanovené splatnosti, tedy třicátým prvním dnem po právní moci tohoto rozsudku.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť v řízení byl úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.