16 C 248/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Michaelem Květem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 26 370 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka, jejíž splatnost se stanoví na 60. den po právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení o návrhu na zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení a částky částka, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno advokáta, advokáta.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované k zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nesplacení revolvingového úvěru poskytnutého žalované do výše částka na základě smlouvy o úvěru č. hodnota, uzavřené prostřednictvím webové stránky žalobkyně www.Anonymizováno.cz dne datum. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že ověřila výši jejího příjmu a lustrovala osobu žalované ve veřejně dostupných databázích. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru ke dni datum. Mezi účastníky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, přičemž žalobkyně požaduje smluvní pokutu v kapitalizované výši částka. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani k předžalobní výzvě žalobkyně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.

3. Soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. projednal bez nařízení jednání. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s daným postupem souhlasili: žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná konkludentně, když nesdělila nesouhlas k výzvě soudu obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Z dokazování provedeného těmito listinnými důkazy: smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, bank report - výpis z účtu u ČSOB a.s. k ověření příjmů za r 2023, kopie občanského průkazu žalované, oznámení ČSSZ o výměře důchodu pro rok 2023, potvrzení o provedené platbě ze dne datum, oznámení o zesplatnění úvěru z datum předžalobní výzva k plnění ze dne datum včetně dokladu o odeslání, soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí.

5. Mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovaným byla dne datum prostřednictvím verifikačního SMS kódu (Anonymizováno), zaslaného a telefonní číslo tel. číslo dle smlouvy Anonymizováno, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky s limitem do výše částka a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně se splatností úroku vždy do 17. dne v měsíci, RPSN činilo 5518,07 %, s tím, že smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a jistinu může žalovaná splatit kdykoli v průběhu trvání smlouvy, případně do 1 měsíce ode dne, kdy byla o vrácení úvěru požádána. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované pouze tak, že ověřila zprávou ČSSZ a reportem banky její příjem za rok 2023, kterým je starobní důchod ve výši a vdovský důchod v celkové výši částka, z reportu dále vyplývá, že žalovaná čerpala půjčku u Emma’s credit s.r.o. ve výši částka, a že byla opakovaně upomínána o vyrovnání debetního zůstatku. Žalobkyně poskytla žalované téhož dne, tj. datum, částku ve výši částka, a to bezhotovostním převodem na ověřený účet žalované dle smlouvy č. č. účtu pod VS var. symbol (rodné číslo). Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, žalobkyně proto v souladu s ujednáními smlouvy již ke dni datum zesplatnila celý úvěr a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Pro případ prodlení s úhradou dlužné částky byla sjednána v čl. 4.2. písm. c) smlouvy smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou žalobkyně v žalobě nepožaduje. Pro případ prodlení s úhradou dlužné částky byla sjednána v čl. 4.2. písm. c) smlouvy smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou žalobkyně vypočetla za období ode dne následujícího po zesplatnění úvěru (tj. od datum) do dne odeslání předžalobní výzvy datum v částce částka. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby dopisem z datum.

6. Žaloba je důvodná z části.

7. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla adhezním způsobem dle § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a distančním způsobem dle § 1820 a násl. o. z., uzavřena smlouva o úvěru dle § 1810 a § 2395 a násl. o. z. Žalovaná uzavřela úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele, smlouva podléhá též režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

12. Podle § 86 odst. 1, 2 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Shora citovaná zákonná ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvují princip odpovědného půjčování („responsible lending“). Soud vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury, a to z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. konstatoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Ústavní soud v souvislosti s tímto principem navázal ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu, a shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další), podle nichž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření těchto tvrzení tak, aby byly spolehlivě dostatečné a podložené doklady. Uvedená judikatura je plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016.

15. Soud je tedy povinen zkoumat ex officio (§ 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění účinném od 29. 5. 2022), zda věřitel dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

16. Důkladnost zkoumání těchto hledisek závisí i na dalších okolnostech, zejm. na výši poskytovaného úvěru, či např. na skutečnosti, že se jedná o nebankovní poměrně nízký krátkodobý úvěr, splatnou jednorázovou platbou (tedy bez splátek) do 30 dnů, což jistě vyžaduje jinou míru obezřetnosti na straně poskytovatele úvěru než u úvěru v mnohem vyšším řádu a s delším splátkovým kalendářem (splátek hrazených po dobu měsíců či let). Žalobkyně úvěryschopnost žalované posuzovala pouze na základě zprávy ČSSZ a reportu banky žalované, z nichž vyplynula pouze výše jejího příjmu pro rok 2023, kterým byl pouze starobní a vdovský důchod. Žádné další skutečnosti z dokladů nevyplývají, krom skutečnosti, že žalovaná čerpala další úvěr ve výši částka, a že byla opakovaně upomínána o vyrovnání debetního zůstatku. Žádná další zjištění o příjmech či výdajích žalované, žalobkyně neučinila, žádné ověřování neprováděla, ani jinak žalovanou neprověřovala např. v příslušných databázích, resp. tyto okolnosti v řízení netvrdila ani neprokázala. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by poskytovatel úvěru dostatečným způsobem posuzoval úvěryschopnost žalované, jaká zjištění skutečně učinil a z jakých konkrétních údajů a podkladů vyšel, ani není zřejmé, jakým způsobem byly případně získané informace vyhodnoceny a s jakým výsledkem, či zda bylo odpovídajícím kvalifikovaným způsobem vypočteno kreditní scóre žalované a s jakým výsledkem, a to vše tak, že nevnikly důvodné pochybnosti o její schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně rozhodné skutečnosti neuvedla a důkazy neoznačila, svým postupem nedodržela standard odborné péče, naopak dostupná zjištění a budí důvodné pochybnosti ohledně platební schopnosti žalované úvěr v poskytnuté výši stanoveným způsobem splácet, což se i vzápětí projevilo ukončením smlouvy ze strany žalobkyně již po čtyřech měsících trvání smlouvy pro nesplácení. Zjištěný způsob poskytování úvěru spotřebiteli, včetně zkoumání úvěruschopnosti, proto soud shledal zcela nepřijatelným a nedostatečným. Žalobkyně sama pro případ, že by soud neměl nárok z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, výslovně požaduje posouzení nároku jako bezdůvodného obohacení na straně žalované.

17. V daném případě se jednalo o úvěr sjednaný do limitu částka, již v den podpisu smlouvy byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši částka. Smlouva je navíc uzavřena na dobu neurčitou „do doby úplného splacení jistiny“ bez stanovení její splatnosti. Splácení úvěru je pak koncipováno tak, že měsíčně je splácen pouze úrok z úvěru ve výši 40 % měsíčně (tj. 480 % ročně) a RPSN 5521,55 % ročně, a jistina může být splacena kdykoli v budoucnu v neurčité době v podstatě do nekonečna, případně k výzvě úvěrujícího. Žalovaná ani předem neví, kolik má na již poskytnutý úvěr v konkrétní výši celkem žalobkyni vrátit. Soud přihlédl ke skutečnosti, že se v daném případě jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., přičemž navíc rovněž shledal, že smluvní ujednání zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

18. Jelikož poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti podle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a přesto poskytl žalované spotřebitelský úvěr s úrokem 40 % měsíčně (RPSN 5521,55 % ročně), který soud sám o sobě shledává nemravným, posoudil soud smlouvu pro porušení principu odpovědného půjčování jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a zejména pro rozpor se zákonem podle § 580, § 588 o. z. ve spojení s ustanovením § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 ZoSÚ.

19. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z úvěrové smlouvy neplatné dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Ustanovení § 87 ZoSÚ tak představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (nikoli vypořádání podle obecných zásad bezdůvodného obohacení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou část jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.

20. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo tedy vůči žalované právo toliko na zaplacení prokazatelně poskytnutých finančních prostředků (jistiny úvěru) ve výši částka. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět do částky částka včetně příslušenství, které výslovně nepožadovala, neboť žalovaná po podání žaloby (ze dne datum) uhradila dne datum částku částka. Žalobkyně požadovala přiznat zbývající dlužnou jistinu a úrok v celkové výši částka (částka – částka) se zákonným úrokem z prodlení od prvního dne prodlení po zesplatnění úvěru (datum), sjednanou smluvní pokutu ve výši částka a nákladů řízení. Žalobkyně vzala svůj návrh na zahájení řízení z části zpět, soud proto řízení ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. v požadované části zastavil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

21. Na základě uvedených skutečností soud vyhověl žalobě na zaplacení nesplacené části jistiny úvěru ve výši částka odpovídající bezdůvodnému obohacení žalované (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu (sjednaný úrok v kapitalizované výši 6 000 K, smluvní pokuta částka, úroky z prodlení z částky částka) byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

22. Jelikož soud neměl možnost zkoumat konkrétní poměry dlužníka, vycházel při stanovení přiměřené lhůty dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ze skutečnosti, že žalovaná byla již v červnu 2025informována o povinnosti vrátit celou jistinu, byla jí zaslána předžalobní upomínka i žaloba, a s přihlédnutím k výši úvěru soud v tomto případě uzavřel, že je v možnostech žalované splatit dlužnou jistinu do 60 dnů po právní moci tohoto rozsudku, kteroužto lhůtu soud považuje za přiměřenou.

23. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniknou žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením přisouzené částky v takto nově stanovené splatnosti, tedy šedesátým prvním dnem po právní moci tohoto rozsudku.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 13,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,88 % a úspěchu žalované v rozsahu 43,12 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.