16 C 329/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Michaelem Květem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 36 065,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , jejíž splatnost se stanoví na 60. den po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, , advokátky.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , podezřelý výraz, , reg. č. C , Anonymizováno, prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz. Žalovaný celkem načerpal po zohlednění dílčích plateb částku , částka, nejpozději splatných dne , datum, . Žalovaný poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem a poplatky nesplatil a svůj dluh neuhradil dosud, ačkoliv byl k jeho úhradě vyzván. Nebude-li uznán nárok z titulu uzavřené smlouvy, požaduje žalobkyně posoudit nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, nabyla pohledávku za žalovaným žalobkyně.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil3. Soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. projednal bez nařízení jednání. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s daným postupem souhlasili: žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný konkludentně, když nesdělil nesouhlas k výzvě soudu obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Z dokazování provedeného listinnými důkazy:úvěrová smlouva ze dne , datum, , včetně dodatku o navýšení úvěrového limitu z , datum, , standardní informace o spotřebitelském úvěru, standardní podmínky úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice (Ferratum), přehled údajů k poskytnutému úvěru (loan application info), informace o žádosti o půjčku a žadateli (creditworthiness), , kopie občanského průkazu, faktura VS , var. symbol, splatná , datum, , účetní data – čerpání, platby, poplatky, úroky (data from ledger), platební detail (payment detail), doklady k čerpání za dobu od , datum, do , datum, (12x), smlouva o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, a včetně přílohy - seznamu postoupených pohledávek (ref č. , hodnota, ), oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně dokladu o odeslání,soud zjistil tento skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí.

5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , podezřelý výraz, , reg. č. C , Anonymizováno, , jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla dne , datum, uzavřena smlouva o (revolvingovém) úvěru, a to prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů včetně svého rodného čísla, telefonního čísla a emailové adresy a následně byla mezi stranami uzavřena příslušná smlouva o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový limit do částky , částka, s výpůjční úrokovou sazbou 146,949 % ročně z nesplacené částky úvěru (RPSN 299,98 %) a žalovaný se zavázal vrátit celkem částku , částka, v měsíčních splátkách ve stanovené minimální částce 13 % z celkové splatné částky, min. , částka, , počínaje měsícem následujícím po dni prvního čerpání. Dodatkem ze dne , datum, byl úvěrový rámec navýšen na , částka, . Žalovaný čerpal opakovaně úvěr v období od , datum, do , datum, , svůj dluh vůči žalobkyni však nesplácel, když celková částka ve výši , částka, zůstala nezaplacena. Na základě smlouvy ze dne , datum, ve znění dodatku č. , hodnota, , byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván prokazatelně odeslanou předžalobní upomínkou ze dne , datum, . Pohledávka žalobkyně v celkové výši , částka, je nesplacenou jistinou postupně čerpaného a nevráceného úvěru. Z důkazů nebylo zjištěno, že by žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně jakékoliv doklady osvědčující jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet, ani že by právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit řádně posuzovala a ověřovala.

6. Žaloba je z části důvodná.

7. V řízení bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla adhezním způsobem dle § 1798 a násl. občanského zákoníku (o. z.) uzavřena smlouva, jejímž předmětem byly odložené platby do určitého limitu. Tuto smlouvu soud kvalifikuje jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 1810 a § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.), ve spojení s § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, podle něhož je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen „z.s.ú.“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Podle § 84 odst. 2 z.s.ú. spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

10. Podle § 86 z.s.ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soud vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury, a to z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. konstatoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“, na jehož závěry navázal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další), podle nichž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž „povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“13. Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 z.s.ú., dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie, který se věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 z.s.ú.. Soudní dvůr mj. vyložil, že soudy musí z úřední povinnosti tyto skutečnosti zkoumat a vyvodit z nich odpovídající důsledky dle vnitrostátního práva, a že nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora EU z 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20).

14. Poskytovatel úvěru má tedy jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, neboť součástí jeho odborné péče je přezkoumání úvěruschopnosti, taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje musí prověřit, příp. si je nechá od žadatele doložit. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by poskytovatel úvěru měl jakékoli výsledky k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, z nichž by nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, resp. že by byla úvěryschopnost žalovaného jako spotřebitele jakkoli posuzována a ověřována, přičemž v takovém případě se jedná o neplatnost smlouvy absolutní. Právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti podle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a přesto poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr.

15. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud posoudil úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 a 86 odst. 1 z.s.ú.). Nad rámec tohoto závěru soudu konstatuje, že smlouva by byla absolutně neplatná i z důvodu výše úroku sjednané na 146,949 % ročně, tedy sjednané v rozporu s dobrými mravy.

16. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z.s.ú. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z úvěrové smlouvy neplatné dle § 87 odst. 1 z.s.ú. Ustanovení § 87 z.s.ú. tak představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (nikoli vypořádání podle obecných zásad bezdůvodného obohacení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou část jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.

17. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo tedy vůči žalovanému právo toliko na zaplacení poskytnutých finančních prostředků (jistiny úvěru) ve výši , částka, , žalobkyně jiné částky (úroky, poplatky apod.) nepožadovala. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z., a žalobkyně se tak stala v souladu s ustanovením § 1880 odst. 1 o. z., nabyvatelem předmětné pohledávky včetně jejího příslušenství a práv s nimi spojenými, čímž je dána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu. Žalovaný svou procesní neaktivitou způsobil, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho uhradil, a tedy neunesl v tomto smyslu své břemeno tvrzení a důkazní. Zároveň je třeba podotknout, že právě díky rozhodnutí věci bez jednání (které soud ve skutkově jednoduchých věcech preferuje s ohledem na ekonomii řízení), s nímž žalovaný souhlasil fikcí (viz odst. 3 odůvodnění tohoto rozsudku), alespoň nedošlo k navýšení nákladů žalovaného, spočívající v úhradě vyšších nákladů řízení protistrany za účast při jednání soudu.

18. Na základě uvedených skutečností soud žalobě co do částky , částka, vyhověl (výrok I.) a ve zbylém rozsahu (úrok z prodlení v zákonné výši) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

19. Jelikož žalovaný zůstala v řízení nečinný a soud neměl možnost zkoumat jeho konkrétní poměry, vycházel při stanovení lhůty dle § 160 o. s. ř. ze skutečnosti, že žalovaný byl nejpozději v srpnu 2025 informován o povinnosti vrátit celou jistinu, byla mu zaslána předžalobní upomínka i žaloba, a s přihlédnutím k výši úvěru soud v tomto případě uzavřel, že je v možnostech žalovaného splatit dlužnou jistinu v prodloužené nové době splatnosti do 60 dnů po právní moci tohoto rozsudku, kteroužto lhůtu soud považuje za přiměřenou.

20. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniknou žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením přisouzené částky v takto nově stanovené splatnosti, tedy šedesátým prvním dnem po právní moci tohoto rozsudku.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci z podstatné části úspěšná a neúspěch měla jen v poměrně nepatrné části, a soud proto přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z částky , částka, ve výši , částka, .