16 C 50/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Michaelem Květem ve věci žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 22 142,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , jejíž splatnost se stanoví na 30. den po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a částky , částka, , se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, distančním způsobem přes webové stránky www., Anonymizováno, .cz se sjednaným kreditním rámcem ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně sjednaného úroku a smluvních poplatků splácet v pravidelných minimálních splátkách stanovených jako procentuální část ze sjednaného úvěrového rámce, nejpozději byl celý úvěr splatný do , datum, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný sjednané splátky nehradil, žalobkyně proto přistoupila ke dni , datum, k zesplatnění celého úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný dluh neuhradil a žalobkyně tak eviduje ke dni podání návrhu pohledávku ve výši , částka, , a to jistinu , částka, , poplatek za vyplacení tranší úvěru , částka, , smluvní úrok , částka, , poplatek za službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ , částka, , poplatek za službu „, Anonymizováno, “ , částka, a poplatek za službu „Informační SMS servis“ , částka, . Žalovaný dlužnou částku ani k předžalobní výzvě žalobkyně nezaplatil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil3. Soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. projednal bez nařízení jednání. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s daným postupem souhlasili: žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný konkludentně, když nesdělil nesouhlas k výzvě soudu obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Z dokazování provedeného listinnými důkazy: smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , včetně přílohy – předpis splátek, všeobecné obchodní podmínky, informace pro spotřebitele, údaje o poskytovateli úvěru, souhlas se zpracováním osobních údajů, autorizace ověření totožnosti žalovaného, kopie občanského průkazu, výpis o posouzení úvěryschopnosti, identifikací příjmů žalovaného – ověření z bankovního výpisu, obecné principy posuzování úvěryschopnosti spotřebitele, přehled vyplacených bankovních transakcí, dopis k ukončení smlouvy z , datum, a předžalobní výzva ze dne , datum, včetně dokladu o odeslání, soud zjistil tento skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí:

5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www., Anonymizováno, .cz uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo poskytnutí bezúčelového revolvingového úvěru s kreditním rámcem do , částka, . Žalovaný se identifikoval v internetovém prostředí webových stránek žalobkyně potvrzením správnosti svých údajů, odsouhlasil předsmluvní informace a následně odsouhlasil návrh smlouvy kliknutím na volbu „Podepisuji“. Smlouva a formulář mu byla následně zaslána na zadanou emailovou adresu. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření, identifikoval se jménem, příjmením, rodným číslem, trvalým pobytem, e-mailem, telefonním číslem a číslem bankovního účtu a potvrdil jejich správnost, byl mu zpřístupněn formulář standardních předsmluvních informací o spotřebitelském úvěru, který odsouhlasil, a poté i návrh smlouvy o úvěru, který následně odsouhlasil kliknutím na volbu „Podepisuji“. Smlouva a formulář mu byla následně zaslána na zadanou e-mailovou adresu. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobkyně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěryschopnost žalovaného nejprve na základě údajů poskytnutých žalovaným s tím, že společně hospodaří 2 členové domácnosti s příjmem, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem , částka, byla ověřena bankovním výpisem na částku , částka, , výdaje na bydlení , částka, , výdaje na půjčky , částka, , další nezbytné výdaje , částka, a zbytné výdaje , částka, . Dále bylo nahlédnuto do centrálních registrů a rejstříků (bankovní a nebankovní registr klientů, centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů MV) a sankčních seznamů a interních registrů historie klienta. Veškeré získané údaje žalobkyně zhodnotila podle interní metodiky schválené ČNB, při vyhodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet byl zohledněn regionální koeficient 1,5, rezerva pro výdaje , částka, , vypočtené minimální výdaje , částka, , disponibilní příjem , částka, , počet doporučených prodloužení 0, to vše se závěrem, že žalovaný je schopen své závazky splácet a se stanovením limitů pro úvěr a jeho splácení. Úvěr byl poté dne , datum, poskytnut žalovanému ve výši , částka, bankovním převodem na ověřený účet č. , č. účtu, , uvedený ve smlouvě. Žalovaný dále sjednal volitelné služby „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “, „, Anonymizováno, “ a „Informační servis SMS“ dle čl. VII odst. 4 smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr dle čl. V. a VI. smlouvy splácet v pravidelných denních splátkách spolu s denní úrokovou sazbou 0,933 % (RPSN 1 629,64 %) počínaje 30. dnem od poskytnutí úvěru, tj. , datum, s posledním dnem trvání smlouvy , datum, , a to s výší splátky vypočtené vždy dle vzorce v čl. 5 VOP a s poplatkem za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. Celková částka splacení úvěru má být aktuálně uvedena v klientské sekci. %. Žalovaný sjednané minimální částky řádně a včas nehradil, žalobkyně proto přistoupila ke dni , datum, v souladu s uzavřenou smlouvou k zesplatnění celého úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaná částka ve výši , částka, sestává z neuhrazené jistiny ve výši , částka, , poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši , částka, , poplatku za službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ ve výši , částka, , poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši , částka, a poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši , částka, . Žalovaný dlužnou částku ani k předžalobní výzvě žalobkyně neuhradil.

6. Žaloba je z části důvodná.

7. V řízení bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla adhezním způsobem dle § 1798 a násl. občanského zákoníku (o. z.) uzavřena smlouva, jejímž předmětem byly odložené platby do určitého limitu. Tuto smlouvu soud kvalifikuje jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 1810 a § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.), ve spojení s § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, podle něhož je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ, spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

10. Podle § 86 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

12. Soud vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury, a to z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. konstatoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“, na jehož závěry navázal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další), podle nichž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž „povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“ Byť se tato judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016.

13. Soud je tedy povinen zkoumat ex officio (§ 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění účinném od 29. 5. 2022), zda věřitel dostál své povinnosti prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit a soud se věnoval otázce, zda tak úvěrující společnost učinila. Poskytovatel poskytne úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že o jeho schopnosti úvěr splácet nejsou důvodné pochybnosti. Důkladnost zkoumání těchto hledisek závisí i na dalších okolnostech, zejm. na výši poskytovaného úvěru, či např. na skutečnosti, že jde o nebankovní poměrně nízký krátkodobý úvěr splatný jednorázově, což jistě vyžaduje jinou míru obezřetnosti na straně poskytovatele úvěru než u úvěru v řádu desetitisíců či statisíců korun s dlouhodobějším splátkovým kalendářem (splátek hrazených po dobu měsíců či let). V daném případě se jedná o dlouhodobý úvěr (3 roky) v nikoli zanedbatelné výši , částka, (celková částka k vrácení není ve smlouvě uvedena). Soud má za prokázané, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo (s výjimkou údajného ověření výplatní pásky a provedení lustrací) vycházeno pouze z jeho prohlášení a ze strany žalobkyně bylo při zkoumání úvěryschopnosti postupováno pouze formálně. Úvěrující společnost se nemůže spolehnout pouze na prohlášení žadatele, když je již z potřeby úvěru zřejmé, že jeho finanční situace není optimální, a z dostupných informací vyplývá, že jeho příjem není nijak vysoký (ověřen výpisem byl pouze příjem , částka, ), nájem měl činit , částka, , žadatel vynakládá , částka, měsíčně na půjčky, veškeré ostatní měsíční výdaje mají činit , částka, , výdaje žadatele nejsou nijak specifikovány natož ověřovány či hodnoceny, přičemž již tyto částky přesahují zjištěný příjem. Při zohlednění vypočtené minimální částky výdajů , částka, a rezervy , částka, součet značně přesahuje zjištěný příjem, z tvrzené částky příjmu přitom nelze vycházet. Z provedeného dokazování tedy nevyplývá, že by poskytovatel úvěru měl v poměrech projednávaného případu dostatečné výsledky k náležitému posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 ZoSÚ, z nichž by nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, dle závěrů soudu zde naopak takové pochybnosti vyvstávají, přičemž v takovém případě se jedná o neplatnost smlouvy absolutní. Žalobkyně sama výslovně navrhuje soudu, aby pro tento případ posoudil věc jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

14. S ohledem na uvedené skutečnosti, jelikož úvěrující společnost nedostála své povinnosti dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, když neměla v poměrech daného případu dostatečné výsledky k náležitému posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 ZoSÚ, z nichž by nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, a přesto poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr s úrokem 0,933 % denně, tj. 340,5 % ročně, a RPSN 1629,64 % ročně (který soud sám o sobě shledává nemravným), soud posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 580, § 588 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 ZoSÚ.

15. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z úvěrové smlouvy neplatné dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Ustanovení § 87 ZoSÚ tak představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (nikoli vypořádání podle obecných zásad bezdůvodného obohacení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou část jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.

16. Žalobkyni tedy vzniklo vůči žalovanému právo toliko na zaplacení poskytnutých a nevrácených finančních prostředků (jistiny) ve výši , částka, . Žalovaný svou procesní neaktivitou způsobil, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho platil, čímž neunesl své břemeno tvrzení a důkazní. Zároveň soud uvádí, že právě díky rozhodnutí věci bez jednání (které soud ve skutkově jednoduchých věcech preferuje s ohledem na ekonomii řízení), s nímž žalovaný souhlasil fikcí, alespoň nedošlo k navýšení nákladů žalovaného za jednání.

17. Na základě uvedených skutečností soud žalobě co do částky , částka, vyhověl (výrok I.) a ve zbylém rozsahu (zbývající část jistiny, poplatky, zákonný úrok z prodlení, smluvní pokuta) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

18. Podle § 87 odst. 1 věty poslední ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Jelikož žalovaný zůstal v řízení nečinný a soud neměl možnost zkoumat jeho konkrétní poměry, vycházel při stanovení lhůty dle § 160 o. s. ř. ze skutečnosti, že žalovaný byl nejpozději v listopadu 2025 informován o povinnosti vrátit celou jistinu, byla mu zaslána předžalobní upomínka i žaloba, a s přihlédnutím k výši úvěru soud v tomto případě uzavřel, že je v možnostech žalovaného splatit dlužnou jistinu v prodloužené nové době splatnosti do třiceti dnů po právní moci tohoto rozsudku, kteroužto lhůtu soud považuje za přiměřenou.

20. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniknou žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením přisouzené částky v takto nově stanovené splatnosti, tedy třicátým prvním dnem po právní moci tohoto rozsudku.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně i žalovaná měli úspěch ve věci jen částečný, a to v podstatě ve shodné výši (rozdíl úspěchu žalovaného a žalobkyně v řízení činí pouze 7,88 %), žalovanému navíc ani s přihlédnutím k ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. v řízení žádné náklady řízení nevznikly. Lhůtu k plnění v tomto případě soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., kterou s přihlédnutím k jejich výši, okolnostem případu, i k oprávněným zájmům žalobkyně, považuje za přiměřenou, a to podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.