18 C 12/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl předsedou senátu JUDr. Ladislavem Nevole, jako samosoudcem, v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 34 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 34 000 Kč, od 16. 4. 2020 do zaplacení, dále částku ve výši 34 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 000 Kč, od 24. 9. 2020 do zaplacení, jakož i částku ve výši 34 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 000 Kč, od 16. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, na náhradě nákladů řízení, k rukám právního zástupce žalobce, JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, částku ve výši 37 234 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se, vůči žalovanému, svým žalobním návrhem, podaným ke zdejšímu soudu, dnem 2. 12. 2020, domáhal zaplacení shora uvedených částek, spolu s příslušenstvím, v podobě zákonného úroku z prodlení, a to z titulu neuhrazených faktur za pronajatou obvodovou zeď, ve vlastnictví žalobce, jež byla takto žalobcem pronajata za účelem umístění reklamních zařízení.

2. Žalovaný, v rámci své obrany proti žalobě, poukazoval, především, na neutěšené finanční poměry, vyvolané pandemií COVID-19, a v této souvislosti pak apeloval i na to, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Soud tedy provedl dokazování řadou listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti.

4. Žalovaný se žalobcem uzavřel, dnem 31. 3. 2008, Nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem obvodové zdi objektu, ve vlastnictví žalobce, a to za účelem umístění reklamních zařízení. Na základě čtyř Dodatků, podepsaných oběma stranami, ke zmiňované Nájemní smlouvě, byla účinnost zmiňované smlouvy postupně prodlužována, a tedy, dle Dodatku [číslo] ze dne 27. 5. 2013, byla doba trvání účinnosti předmětné smlouvy prodloužena do 30. 6. 2015, s tím, že celková výše nájemného byla stanovena na částku ve výši 20 000 Kč ročně - za 1 ks reklamního zařízení typu„ billboard“ a dále na částku ve výši 36 000 Kč ročně - za 1 ks reklamního zařízení typu„ prisma“, v důsledku čehož tak, celkem, tedy roční nájemné, za celý předmět nájmu, bylo sjednáno na částku ve výši 136 000 Kč. Na základě Dodatku [číslo] ze dne 1. 7. 2015, pak byla předmětná Nájemní smlouva prodloužena do 30. 6. 2017. Na základě Dodatku [číslo] ze dne 30. 1. 2017, byla předmětná Nájemní smlouva prodloužena do 30. 6. 2019 a, konečně, na základě Dodatku [číslo] pak byla zmiňovaná smlouva prodloužena až do dne 30. 6. 2021, a to za stejných podmínek (zjištěno z Nájemní smlouvy, uzavřené dnem 31. 3. 2008, ve znění všech čtyř jejích Dodatků).

5. V předmětné Nájemní smlouvě byla splatnost onoho sjednaného ročního nájemného, v celkové výši 136 000 Kč, dohodnuta tak, že žalobce bude žalovanému toto nájemné fakturovat vždy za každé kalendářní čtvrtletí. Žalobce tedy, na základě zmiňované smlouvy, ve znění jejího posledního Dodatku [číslo] vystavil, dnem 1. 4. 2020, žalovanému, za druhé čtvrtletí roku 2020, fakturu [číslo] na částku 34 000 Kč, splatnou dnem 15. 4. 2020 (zjištěno z faktury [číslo]).

6. Žalobce dále, na základě shora zmiňované smlouvy, ve znění onoho Dodatku [číslo] vystavil, dnem 9. 9. 2020, žalovanému, za třetí čtvrtletí roku 2020, fakturu [číslo] znějící na částku 34 000 Kč, splatnou dnem 23. 9. 2020 (zjištěno z faktury [číslo]).

7. Konečně pak žalobce, na základě zmiňované smlouvy, opět ve znění jejího Dodatku [číslo] vystavil, dnem 1. 10. 2020, žalovanému, za čtvrté čtvrtletí roku 2020, fakturu [číslo] opět na částku 34 000 Kč, splatnou dnem 15. 10. 2020 (zjištěno z faktury [číslo]).

8. Žalovaný však žádnou, ze tří shora uvedených faktur, žalobci neproplatil, a proto byl žalobcem na tuto skutečnost upozorněn a byl též vyzván k provedení úhrady, a to ve smyslu § 142a, o.s.ř. (zjištěno z dopisu právního zástupce žalobce, ze dne 26. 10. 2020), s tím, že mezi oběma však bylo nesporným to, že žalovaný žalobci všechny tři předmětné faktury vrátil, když žalovaný, v této souvislosti, tvrdil, že obě strany se dohodly na snížení nájemného, a to právě kvůli pandemii COVID – 19. Onen akt vrácení těchto faktur však podepsaný soud vyhodnotil jakožto neúčinný, jelikož žalovaný neprokázal, že by k tomu měl zákonný důvod (viz níže).

9. Z toho, co bylo uvedeno v předcházejícím bodu ([číslo]), totiž, pro podepsaný soud, vyplynulo, že, povinnost k úhradě sjednaného nájemného přímo vyplývá již ze shora zmiňované Nájemní smlouvy, a to ve znění všech čtyř jejích Dodatků, když k žádné dohodě o případném snížení, či dokonce o odpuštění nájemného, mezi účastníky tohoto sporu nikdy nedošlo.

10. Podepsaný soud tudíž zaměřil svou pozornost na obranu žalovaného, kterou ovšem soud nakonec vyhodnotil jakožto poněkud nekonzistentní i vnitřně rozpornou, jelikož žalovaný, na jedné straně, tvrdil, že nezpochybňuje uzavření předmětné Nájemní smlouvy, ve znění všech čtyř jejích Dodatků, nicméně, na druhé straně, však žalovaný tvrdil, že sporuje doručení i splatnost všech tří faktur, jakož sporoval i výši nájemného, a to s odůvodněním, že předmětná Nájemní smlouva snížení nájemného umožňovala. Žalovaný sice žádal o snížení nájemného, nicméně, žalobce na to nepřistoupil, což žalovanému sdělil právní zástupce žalobce, v onom dopise ze dne 26. 10. 2020, který byl zároveň i před žalobní výzvou (viz výše – bod [číslo]), přičemž podepsanému soudu není zcela zřejmé to, proč žalovaný, na jedné straně, sporoval doručení všech tří předmětných faktur, když, v kontradikci s tímto tvrzením, uvedl, že dotyčné faktury žalobci vrátil (a což bylo doloženo i dopisem, bez uvedení data, ovšem s prezentačním razítkem jeho doručení statutárnímu orgánu žalobce - Stavebnímu bytovému družstvu STRAVEG - dne 20. 10. 2020). Jak tedy mohl žalovaný vrátit žalobci ony faktury, o nichž však zároveň žalovaný tvrdil, že mu nebyly doručeny, je ovšem pro soud stále záhadou.

11. Jak již bylo naznačeno shora, tak zásadní obrana žalovaného spočívala v tom, že žalovaný žalobci odeslal dopis, ze dne 30. 3. 2020, nazvaný jako„ Oznámení podstatné změny okolností v důsledku vyhlášeného nouzového stavu na území České republiky“, v němž žalovaný konstruuje jakousi tezi o tom, že nastaly okolnosti pro snížení nájemného, s tím, že pokud žalovaný neobdrží reakci žalobce do jednoho týdne, ode dne doručení předmětného dopisu, pak bude žalovaný považovat takový návrh na snížení nájemného za přijatý. Výhrady žalovaného, prezentované ve zmiňovaném„ Oznámení, podstatné změny okolností v důsledku vyhlášeného nouzového stavu na území České republiky“, spočívaly především v tom, že, s ohledem na již zmiňovanou pandemii, se žalovaný ocitl v určitých problémech, nicméně, soud, v této souvislosti, konstatuje, že tuto námitku soud neshledal důvodnou, když reklam, prezentovaných na obvodové zdi, a to na veřejně přístupném místě, se žádná omezení, vyvolaná pandemií COVID – 19, opravdu dotknout nemohla. Nejednalo se tak o nutnost nuceného uzavření prostor sloužících k podnikání a oni o jakékoliv omezení aktivit žalovaného. Žalovaný tedy neprokázal, že by předmětná Nájemní smlouva umožňovala snížení nájemného, a už vůbec pak ani to, že by žalobce, tím, že, na dotyčné„ Oznámení podstatné změny okolností v důsledku vyhlášeného nouzového stavu na území České republiky“, nereagoval, tak že by takový návrh žalovaného přijal. Taková konstrukce žalovaného tudíž je, dle názoru podepsaného soudu, poněkud mylná.

12. Žalovaný se totiž odvolával především na ust. § 1740, odst. 1, obč. zák. (zák. č. 89/2012 Sb.), ovšem nesprávně. Dále se žalovaný odvolával na ust. § 1765, obč. zák., kteréžto ustanovení ovšem, dle názoru podepsaného soudu, na případ vyhlášeného nouzového stavu nedopadá, a totéž pak platí i o ust. § 2212 obč. zák., v důsledku čehož tak veškeré výhrady žalovaného, a to hlavně o tom, že, s ohledem na ony současné nelehké časy, by soud měl, k této skutečnosti, přihlédnout, se tak jeví jako poněkud nepřípadné.

13. Dle ust. § 1740, odst. 1, obč. zák., platí, že osoba, které je nabídka učiněna, nabídku přijme tehdy, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nabídky nejsou. Dle názoru soudu se tedy žalovaný mýlil, když nečinnost žalobce považoval za akceptaci nabídky (návrhu) na snížení nájemného, když onen dopis žalovaného, nazvaný jako„ Oznámení podstatné změny okolností v důsledku vyhlášeného nouzového stavu na území České republiky“, byl, dle nesporných tvrzení účastníků, žalobci doručen v dubnu 2020 a když až teprve v říjnu 2020 (viz dopis právního zástupce žalobce - ze dne 26. 10. 2020) dal žalobce žalovanému jasně najevo to, že na proplacení všech tří faktur, jež tvoří předmět tohoto sporu, i nadále trvá.

14. Podle ust. § 1765, odst. 1, obč. zák., sice platí, že dojde-li ke změně okolností tak podstatné, že změna založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich, má dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě, tak, nicméně, uplatnění tohoto práva neopravňuje dotčenou stranu k tomu, aby odložila plnění.

15. Žalovaný tudíž měl ony faktury žalobci proplatit a případně mohl iniciovat jednání o změně výše původně sjednaného nájemného, pokud tedy měl za to, že se jednalo o změnu, schopnou založit v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich, a to dle zásad, vtělených do ust. § 1766, obč. zák., což ovšem neučinil, a, ostatně, to ani netvrdil.

16. Podle ust. § 1766, odst. 1, obč. zák., nedohodnou-li se strany v přiměřené lhůtě, pokud jde o jednání ve smyslu ust. § 1765, obč. zák., může soud, k návrhu kterékoli z nich, rozhodnout, že závazek ze smlouvy změní obnovení rovnováhy práv a povinností stran, anebo že jej zruší ke dni a za podmínek určených v rozhodnutí, s tím, že návrhem stran však soud není vázán.

17. Dle odst. 2, ust. § 1766, obč. zák., je nutno právo na obnovení jednání o smlouvě uplatnit v přiměřené lhůtě, přičemž se má za to, že taková lhůta činí dva měsíce. Žalovaný, ostatně, nikdy netvrdil, že by takové právo vůbec kdy, u věcně i místně příslušného soudu, v uvedené lhůtě, uplatnil.

18. Podle ust. § 2212, obč. zák., platí, že, dle odstavce [číslo] pokud uplatňuje třetí osoba vlastnické nebo jiné právo k věci, nebo žádá vyklizení či vydání věci, může nájemce požádat pronajímatele o ochranu, ovšem nic takového zde, v tomto konkrétním případě, rovněž nenastalo.

19. Dle ust. § 2212, odst. 2, obč. zák., neposkytne-li pronajímatel nájemci ochranu, pak může nájemce nájem vypovědět bez výpovědní doby. Ani taková situace zde však nenastala.

20. Podle ust. § 2212, odst. 3, obč. zák., bude-li nájemce rušen v užívání věci nebo jinak dotčen jednáním třetí osoby, má právo na přiměřenou slevu z nájemného, pokud takové jednání třetí osoby pronajímateli včas oznámil. Ani tato situace zde ovšem nenastala, když žalovaný, ve výkonu svého nájemního práva, nebyl nikterak rušen.

21. A pokud se ještě jednalo o další výhrady žalovaného, spočívající v tom, že advokát žalobce nebyl řádně zmocněn k podání žaloby, když nepředložil řádnou plnou moc, tak soud konstatuje, že právní zástupce žalobce předložil soudu plnou moc, kterou mu udělil statutární orgán žalobce – předseda, jímž je právě [ulice] bytové družstvo STAVEG, [IČO], s datem vzniku funkce 15. 5. 2019, což si podepsaný soud ověřil v obchodním rejstříku, vedeném Městským soudem v Praze, v oddíle S, vložka [číslo] přičemž předmětná plná moc je datována dnem 5. 2. 2020, takže, i tato výhrada žalovaného, je nedůvodná.

22. A pokud žalovaný tvrdil ještě i to, že mu právní zástupce žalobce nepředložil, již předtím, plnou moc, a to k jednání za žalobce, tak, v tomto ohledu, podepsaný soud podotýká, že advokát žalobce je zapsán v seznamu advokátů České advokátní komory, pod ev. [číslo] pod identifikačním číslem: [číslo], což jsou údaje dostupné veřejně, prostřednictvím internetu, přičemž pozice advokáta, takto zapsaného v [obec] advokátní komoře, sama o sobě, již v sobě obsahuje určitý honorární prvek a rovněž i nepochybnou míru důvěryhodnosti, svědčící o tom, že určitý advokát má právo jednat za svého klienta, když to druhé straně oznámí (např., i za takového klienta, který si třeba nepřeje být jmenován), takže není důvodné se domnívat, že by takový advokát, zapsaný v [obec] advokátní komoře, nemluvil pravdu (a v opačném případě by za to byl nepochybně postižen), v důsledku čehož i tato další výtka žalovaného není důvodná, a rozhodně by, kvůli tomu, nemohlo dojít k zamítnutí žaloby, a proto tedy rozhodl soud tak, jak je shora uvedeno.

23. Z výše popsaných důvodů tedy podepsaný soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

24. O příslušenství pohledávky žalobce, a to v podobě zákonného úroku z prodlení, pak rozhodl podepsaný soud dle ust. § 1968, ve spojení s ust. § 1970, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

25. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud podle § 142, odst. 1, o. s. ř., tak, že přiznal procesně úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů tohoto řízení, v celkové výši 37 234 Kč, představující soudní poplatek, ve výši 4 080 Kč, a dále i náklady právního zastoupení žalobce advokátem, t.j., odměnu advokáta žalobce, dle § 7 a § 8, vyhl. č. 177/1996 Sb. (Advokátního tarifu), za celkem pět úkonů právní služby, po částce 5 180 Kč, za každý jednotlivý úkon, dle § 7, odst. 5, a dle § 11, odst. 1, písm. a) a d) Advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 102 000 Kč (1x příprava a převzetí právního zastoupení, 1x zaslání před žalobní výzvy žalovanému, 1x podání žalobního návrhu, 1x účast na jednání u soudu – dne 11. 3. 2021 a 1x další jednání u soudu – dne 29. 4. 2021), a dále též i pět režijních paušálů, po částce 300 Kč, dle § 13, odst. 4, Advokátního tarifu, k uvedeným pěti úkonům právní služby, a celkem tedy ve výši 1 500 Kč, s tím, že advokát žalobce soudu doložil i to, že je plátcem DPH, a proto soud, do celkové částky, připadající na náhradu nákladů tohoto řízení, musel promítnout ještě i položku, spočívající v částce, připadající na 21 % DPH, z odměny advokáta a z paušálních náhrad, což tak představuje částku ve výši 5 754 Kč.

26. O povinnosti žalovaného, uhradit takto vypočtené náklady tohoto řízení, v celkové výši 37 234 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, bylo rozhodnuto podle § 149, odst. 1, o.s.ř.. Soud tedy stanovil žalovanému, pro splnění této jeho povinnosti, zákonnou, tedy 3-denní lhůtu (§ 160, odst. 1, o.s.ř.).

27. A pokud jde ještě i o poslední výhradu žalovaného, prezentovanou v tom smyslu, že advokátovi žalobce by neměla náležet odměna za účast na onom druhém ústním jednání, konaném dne 29. 4. 2021, tak, i tuto výhradu, vyhodnotil soud jakožto bezpředmětnou, když, na prvém jednání, konaném u podepsaného soudu, dne 11. 3. 2021, byli oba účastníci poučeni, ve smyslu ust. § 118a, odst. 1 a 3, o.s.ř., o nutnosti doplnit svá tvrzení i označit přiléhavé důkazní návrhy, kterážto povinnost stíhala nejen žalobce, ale též i žalovaného, a pak tedy soud dospěl k závěru, že advokátu žalobce náleží odměna i za účast na onom druhém ústním jednání, konaném dne 29. 4. 2021, byť, na onom prvém jednání, advokát žalobce u sebe neměl k dispozici některé doklady, jelikož, jak uvedl, tak je zapomněl v kanceláři.

28. Podepsaný soud ovšem rozhodl tak, jak je shora uvedeno, zvláště když to byl nejen žalobce, nýbrž to byl i žalovaný, kdo byl poučen, na onom prvém ústním jednání, o nezbytnosti doplnit svá tvrzení a též i označit přiléhavé důkazy, za účelem prokázání svých obranných tvrzení, kteroužto výzvu ovšem žalovaný nedokázal příliš efektivně využít.