18 C 136/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ladislavem Nevole ve věci žalobce: , právnická osoba, ., IČO , IČO, sídlem , adresa, , zastoupený advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, sídlem , adresa, ,protižalovanému: , právnická osoba, „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “, IČO , IČO, sídlem , právnická osoba, , Anonymizováno, , , adresa, , zastoupený advokátkou , tituly před jménem, , jméno FO, , sídlem , adresa, ,o: určení existence vlastnického práva,t a k t o :I. Žaloba, s návrhem na to, aby bylo určeno, že , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , adresa, , není vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , se zamítá, AnonymizovánoII. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému, na náhradě nákladů řízení, k rukám právní zástupkyně žalovaného, , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátky, částku ve výši 29 684 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se, svým návrhem, doručeným ke zdejšímu soudu, dnem , datum, , původně domáhal, vůči žalovanému, určení svého vlastnického práva, a to ke shora označenému pozemku - , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , jenž je zapsán na LV číslo , hodnota, , vedeným u Katastrálního úřadu , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , a to pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, .

2. Žalovaný však se žalobou nesouhlasil a požadoval její zamítnutí, jelikož tvrdil, že je to právě žalovaný, kdo disponuje platným právním titulem k vlastnictví předmětného pozemku, jelikož nabývací titul žalovaného je dřívějšího data, nežli nabývací titul žalobce.

3. Podepsaný soud takto podané žalobě, původně, vyhověl, a to rozsudkem, vydaným pod č. j. , spisová značka, , který však byl následně zrušen usnesením Městského soudu v Praze, vydaným pod č. j. , spisová značka, , s tím, že pokud se jednalo o další procesní postup, v dané věci, tak zdejšímu soudu byla vytčena řada vad, s tím, že především je, v této souvislosti, nutno poukázat na závazný právní názor Městského soudu v Praze, předestřený v tom smyslu, že „v občanském soudním řízení lze dosáhnout toliko vydání takového rozhodnutí o vlastnickém právu, na jehož základě by následně mohlo dojít k zápisu práva skutečného vlastníka do katastru nemovitostí, respektive k výmazu neprávem zapsaného vlastníka, a pokud tedy žalobkyně setrvá v dalším řízení na tomto svém požadavku“, tak bude třeba posoudit, zda jsou ohledně takového řízení splněny podmínky řízení dle § 103, o. s. ř. a v návaznosti na to pak je nutno zvolit tomu odpovídající procesní postup“, s tím, že je tedy „třeba zabývat se tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně, od níž měla pozemek v roce 2021, a to již s vědomím, že k němu je veden onen duplicitní zápis vlastnického práva, jak vyplývá z Kupní smlouvy ze dne , datum, , tak že tedy k tomu tehdy došlo v dobré víře“, a že tedy, vlastně, i „tito právní předchůdci měli být v dobré víře, že jsou vlastníky dotčeného pozemku a že tedy jej s poctivým úmyslem užívali“, s tím, že „dobrá víra, respektive, poctivost držitelem se presumuje, takže je nutno zkoumat, kdy a na jakém právním základě se chopili držby a zda splnili podmínky pro jeho řádné vydržení“, tedy toho dotčeného pozemku, ať již „z hlediska § 130, § 134, odst. 1, již dnes neúčinného občanského zákoníku, čili zákona č. 40/1964 Sb., a to ve znění účinném do dne , datum, , anebo § 1089, nového občanského zákoníku, eventuálně, pro mimořádné vydržení dle § 1095, nového občanského zákoníku, dle něhož se průkaz právního důvodu, jenž by postačoval ke vzniku vlastnického práva, nevyžaduje, a to dle § 3066, občanského zákoníku“.

4. Dále Městský soud v Praze, v rámci svých instrukcí, udělených zdejšímu soudu, uvedl, že: „Břemeno tvrzení i důkazní, ohledně skutečností, které svědčí ve prospěch závěru, že právní předchůdci žalobkyně vlastnické právo k pozemku vydrželi, leží na žalobkyni, a pokud by je v některém ohledu neunášela, je na místě poskytnout jí, za tím účelem, potřebná poučení ve smyslu § 118a, o. s. ř., když na žalovaném, naopak, je, aby skutečnosti, svědčící pro splnění podmínek vydržení, případně vyvracel“.

5. Vzhledem k tato nastíněným závazným právním názorům odvolacího soudu tedy podepsaný soud stranu žalující patřičně poučil, a to tak, že je tedy na straně žalující, aby prokázala, že zde byla vždy ona dobrá víra, a to jak na straně žalobce, tak i na straně jeho právních předchůdců, takže proto tedy soud udělil poučení straně žalující, při ústním jednání, konaném dne , datum, , v návaznosti na ustanovení § 118a, odst. 1 a 3, o. s. ř., a to v tom smyslu, že tedy na žalující straně spočívá důkazní břemeno, aby tedy prokázala existenci oné dobré víry, a to jak na straně samotného žalobce, tak i na straně jeho právních předchůdců, když, jak tedy uvedl odvolací soud, z oné Kupní smlouvy, na základě níž žalobce zakoupil dotčený pozemek, vyplývá, že žalobce si byl, a to již v době koupě dotčeného pozemku, vědom toho, že se, v tomto konkrétním případě, jedná o duplicitní zápis vlastnictví v katastru nemovitostí.

6. Pokud se jedná o stranu žalovanou, která neustále, právě v rámci onoho prvého řízení, vedeného u zdejšího soudu, operovala onou filipikou na téma nezbytnosti zpracovat znalecký posudek, a to ohledně toho, jakým způsobem tedy, vlastně, bylo s dotčeným pozemkem předtím zacházeno, resp., jak se v minulosti měnily hranice dotčeného pozemku, kterýžto posudek však zdejší soud, a to již v rámci onoho prvého řízení, vyhodnotil jako naprosto nadbytečný, a proto k jeho zpracování vůbec přistoupeno nebylo, tak, v tomto ohledu, se tedy odvolací soud s tímto názorem zdejšího soudu ztotožnil, když uvedl, v onom usnesení, jímž byl zrušen předchozí rozsudek zdejšího soudu, že „navrhoval-li žalovaný důkaz znaleckým posudkem za účelem zjištění, jak se v minulosti v důsledku rozdělování a slučování a nového zaměřování měnily hranice původních parcel pozemkového katastru a co bylo tedy příčinou vzniku onoho duplicitního zápisu vlastnictví a zda se jednalo jen o administrativní nedopatření či nikoliv“, tak zde tedy, a to výslovně, odvolací soud uvedl, že „nelze říci, že by soud prvého stupně pochybil, pokud takovému důkaznímu návrhu nevyhověl, neboť skutečnosti, které by tím měly být zjištěny, se pro věc samu nejeví jako podstatné“.

7. Konečně, v této souvislosti, též odvolací soud uzavřel, že: „Předmětem řízení není určení sporné hranice mezi pozemky, respektive, určení vlastnického práva, k části pozemku, oddělené touto spornou hranicí, nýbrž žalobkyně se domáhá určení svého vlastnického práva k pozemku přesně v té podobě, v jaké je aktuálně evidován v katastru nemovitostí, a v tomto ohledu, tedy, z pohledu takto nastolené otázky vydržení, bude proto významné, zda žalobkyně, respektive, její právní předchůdci, tento pozemek, totožný s parcelou, evidovanou v katastru nemovitostí, pod číslem , Anonymizováno, , v dobré víře, po zákonem stanovenou dobu, drželi“, Anonymizováno8. Z výše popsaných důvodů tedy zdejší soud zaměřil své úsilí především na zkoumání toho, zda zde byla dána existence dobré víry, nicméně, strana žalující však tuto snahu podepsaného soudu nakonec sama zmařila, a to tím, že v podání svého právního zástupce, ze dne , datum, , navrhla soudu připuštění změny svého původního žalobního návrhu, a to tak, aby bylo určeno, že , právnická osoba, , adresa, , čili žalovaný, není vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , Anonymizováno9. Podepsaný soud takto formulovanou změnu žalobního návrhu připustil, jelikož je to žalobce, kdo je pánem tohoto sporu, a to při ústním jednání, konaném u zdejšího soudu, dne , datum, .

10. A i když podepsaný soud provedl dokazování řadou listinných důkazů, předložených v rámci tohoto řízení, oběma účastníky, tak, vzhledem k takto nově formulovanému žalobnímu petitu, vlastně pozbyly veškeré listinné důkazy již své důležitosti, a to právě s ohledem na to, že žalobce, svým, shora zmíněným, návrhem na změnu žalobního petitu, tak, vlastně, pozbyl svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

11. Soud tedy rekapituluje, že mezi oběma stranami bylo nesporným to, že, na listu vlastnictví č. , hodnota, , v kat. úz. , adresa, , obec , adresa, , vedeném u , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , jsou, jako vlastníci onoho pozemku , Anonymizováno, , zapsáni jak žalobce, tak i žalovaný, a to bez určení majetkových podílů. Právo hospodaření s majetkem státu je zapsáno ve prospěch , Anonymizováno, (čili ve prospěch žalovaného).

12. Dále soud zjistil, že žalobce se stal vlastníkem předmětného pozemku v důsledku uzavření Kupní smlouvy ze dne , datum, , s prodávající - , jméno FO, , dat. nar. , datum, , která nejdříve koupila, se svým, dnes již zemřelým, manželem, jednu třetinu pozemku par. č. , hodnota, , a to na základě Kupní smlouvy ze dne , datum, . Druhou třetinu téhož pozemku pak koupila , jméno FO, od bývalého spoluvlastníka - , jméno FO, , a to Kupní smlouvou ze dne , datum, , přičemž třetí třetinu téhož pozemku koupila , jméno FO, též od dalších, bývalých, spoluvlastníků - , Anonymizováno, a to Kupní smlouvou ze dne , datum, . Z listu vlastnictví č. , hodnota, , pořízeného dnem , právnická osoba, . , Anonymizováno, , jsou právě patrné ony bývalé spoluvlastnické vztahy, k dotčenému pozemku, a to včetně duplicitního zápisu, když, s ohledem na výše uvedenou dataci oné prvé Kupní smlouvy (z roku , Anonymizováno, ), vyplývá, že , jméno FO, užívala část shora označeného pozemku po dlouhou dobu (více nežli 30 let), jelikož z rozhodnutí tehdejšího ONV , adresa, , ze dne , datum, , vyplývá i souhlas ke změně původní kultury, kterou byla pastvina, a to na zahradu (zjištěno Kupní smlouvy – ze dne , datum, , dále z Kupní smlouvy - ze dne , datum, , dále i z Kupní smlouvy - ze dne , datum, , jakož i z Kupní smlouvy – ze dne , datum, , dále zjištěno z LV č. , hodnota, – ze dne , právnická osoba, . , Anonymizováno, , též i z Rozhodnutí ONV , adresa, – ze dne , datum, ).

13. Pokud jde o žalovaného, tak žalovaný shora sumarizovaná fakta sice nezpochybňoval, nicméně, žalovaný tvrdil, že je to právě on, kdo disponuje platným právním titulem, prokazujícím jeho vlastnické právo, ke shora označenému pozemku, přičemž, na podporu tohoto svého obranného tvrzení, předložil žalovaný zdejšímu soudu listinu, s hlavičkou Finančního odboru ONV , adresa, - západ, ze dne , datum, , s tím, že soud konstatuje, že na této listině došlo, pravděpodobně, k administrativnímu nedopatření, když, tedy, původně, psací strojem je zde uvedeno, v záhlaví, datum , datum, , s tím, že číslice „1“ však byla přepsána na číslici „3“, a což soud, přece jen, považuje za poněkud zvláštní, neboť logické by, např., bylo, že, v lednu roku 1963, se nějaký úředník, který byl celý předchozí rok zvyklý psát datum 1962, zmýlí a, namísto roku 1963, napíše rok 1962, ale, pokud někdo v lednu roku 1963 napíše rok 1961, pak to vlastně žádnou logiku nemá a není tedy zcela zřejmé, zda dotyčná listina je opravdu bez výhrad autentická, když, tedy, dle obsahu zmiňované listiny, manželé , jméno FO, , a tedy , Anonymizováno, a , jméno FO, , v roce 1963, nabídli , Anonymizováno, – tehdy označený jako p. č. , Anonymizováno, , a to jakožto dar, s tím, že tehdy stát tento dar přijal, a jednalo se tedy o rozhodnutí Finanční komise, které právě je, v této listině, též obsaženo, s tím, že, z toho, vyplývá i to, že předtím tento pozemek vlastnili manželé , Anonymizováno, , kteří jej prodali, již v roce 1939, právě těmto dárcům, čili manželům , jméno FO, , s tím, že dotčený pozemek byl svěřen do správy právnímu předchůdci žalovaného, což byl tehdy , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , a k čemuž byla přiložena i listina, zachycující Snímek mapy s identifikací parcel PK (Pozemkového katastru), když i na této listině je vymezen onen pozemek parc. č. , Anonymizováno, , který byl právě předmětem i tohoto sporu, a byť tedy ony pozemky, zde, na již zmiňované listině, označené k důkazu žalovaným, zachycené, tehdy měly být svěřeny do „přímé operativní správy“ tehdejšího , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , a především zde tedy šlo o onen původní pozemek – č. katastru , Anonymizováno, , tak, ohledně onoho pozemku - parc. č. , Anonymizováno, , jenž je právě předmětem tohoto sporu, se zde však vůbec ničeho neuvádí.

14. Veškeré tyto listinné důkazy však následně pozbyly svého významu, jak již bylo naznačeno výše, a dále již tak ani nemělo význam je zkoumat, což ostatně platí i pro další listiny, což byly listiny, zachycující údaje ohledně přiznání k dani z nemovitostí žalobce, za rok 2022, dále se jednalo o doklady o přidělení čísla evidenčního a dále též se jednalo i o fotodokumentaci dotyčné lokality, a tedy o vývoj dotčeného území, od roku 1945 až roku 2020, jakož se jednalo i o přiznání k dani z nemovitostí, od paní , jméno FO, , čili od té osoby, jež dotčený pozemek prodala žalobci, a dále pak se jednalo i o další listiny, týkající se, například, placení poplatků za odvoz odpadu, za kabelovou televizi, jakož i ohledně pojištění, když význam těchto listinných důkazů ovšem velmi povážlivě pobledl, a to právě proto, že podepsaný soud dospěl k závěru, že žalobce již nyní nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení neexistence vlastnictví žalované strany, a to ve smyslu ust. § 80, o. s. ř., a to i přes existenci onoho duplicitního zápisu v katastru nemovitostí, přičemž k tomuto závěru dospěl soud na základě konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz, např., rozhodnutí - sp. zn.: , spisová značka, ).

15. Jak již bylo řečeno výše, tak žalobce navrhnul připuštění změny žalobního petitu, v rámci svého písemného podání ze dne , datum, , což bylo jeho výlučným právem, a v čemž mu tedy podepsaný soud vyhověl. Pokud však jde o existenci onoho naléhavého právního zájmu, tak ten ovšem svědčí vlastníku určité nemovité věci výlučně pro určení svého vlastnictví, ale nikoliv již pro určení, že někdo jiný není vlastníkem dotčené věci, když takto požadovaným (negativním) určením by se, vlastně, situace žalobce nikterak nezměnila a takto požadovaný způsob určení (ve smyslu neexistence vlastnického práva žalovaného) by stejně nemohl být ani podkladem pro provedení kýženého zápisu v katastru nemovitostí.

16. Žalobce tedy, a to poté, co mu bylo vyhověno v jeho návrhu na připuštění změny žalobního petitu, prokazoval skutečnosti, výše popsanými listinnými důkazy, které se jeví jakožto povýtce nepodstatné, ač bylo jeho povinností prokazovat existenci oné dobré víry, a to jak na jeho straně, tak i na straně jeho právních předchůdců, na což, ale, žalobce, a to tím, že se začal domáhat určení neexistence vlastnického práva žalovaného, k dotčené věci, vlastně již rezignoval.

17. Z výše popsaných důvodů pak tedy opravdu nemělo ani žádného významu případné zkoumání oněch nabývacích titulů účastníků, k dotčenému pozemku, když žalobce, svým návrhem na změnu žalobního petitu, se tak sám, vlastně, zbavil i možnosti prokazovat existenci své dobré víry, a též i dobré víry svých právních předchůdců, když se tím jednorázově zbavil i existence svého naléhavého právního zájmu.

18. Dle shora zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ČR – č. j.: 22 Cdo 695/2021-170 (viz výše – bod č. , hodnota, .) se totiž opravdu nelze domáhat negativního určení, jelikož Nejvyšší soud, v tomto svém rozhodnutí, judikoval, že: „Uvedenému pojetí určovací žaloby neodpovídá odůvodnění naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném negativním určení (že žalovaný není vlastníkem předmětných nemovitostí). Takovéto určení nemůže vytvořit podklad pro uváděné vyjasnění právních vztahů mezi účastníky, neboť negativní určení, že žalovaný není spoluvlastníkem předmětných pozemků, by nic nevypovídalo o tom, zda a jaký právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným existuje a jaká práva a povinnosti z tohoto vztahu pro ně plynou. Dovolací soud připomíná, že z negativního určení vlastnického práva nerezultuje závěr, kdo je skutečným vlastníkem nemovitosti, jelikož skutečným vlastníkem může být i osoba třetí. Dovolací soud se proto dlouhodobě hlásí k názoru (formulovanému již v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2589/98, uveřejněném v časopisu Soudní rozhledy č. 8/2000, a následně zopakovanému např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1875/2002, či v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 316/2019), že podkladem pro provedení zápisu změn v katastru nemovitostí nemůže být rozhodnutí, jímž by právo nebo právní vztah byl určen negativně, protože takové rozhodnutí by nemohlo vytvořit podklad pro vyjasnění právních vztahů mezi účastníky“.

19. K otázce naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, který je nezbytnou podmínkou přípustnosti posuzované určovací žaloby, se též vyjádřil, např., i Vrchní soud v Praze, a to ve svém rozsudku, ze dne 21. 6. 2023, sp. zn.: 103 VSPH 772/2022, dle něhož: „…je třeba uvést, že právní zájem na požadovaném určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 35/1995), nebo v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušeného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný pod číslem 21/1997 v časopise Soudní judikatura, část civilní). Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán jen tehdy, jestliže je (objektivně vzato) způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. Otázku existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení soud posuzuje vždy ve vztahu ke konkrétním skutkovým okolnostem, které žalobce (navrhovatel) vylíčí v žalobě (návrhu). Nemá-li žalobce ke dni vydání rozhodnutí na požadovaném určení naléhavý právní zájem, je to vždy důvodem k zamítnutí určovací žaloby, s tím, že žalobci nic nebrání v tom, aby žalobu znovu podal v době, kdy naléhavý právní zájem na takovém určení získá (změní-li se poměry, za nichž soud určovací žalobu zamítl) [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněný pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]“.

20. Dle ust. § 80, o. s. ř., lze žalovat o určení, zda tu právní vztah, nebo právo, je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem o určení právního vztahu, nebo práva, je dán zejména tam, kde by, bez tohoto určení, bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se, bez tohoto určení, stalo jeho právní postavení nejistým.

21. Žalobní návrh, domáhající se určení, nemůže být zpravidla opodstatněn tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Určovací žaloba má preventivní charakter a má poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, nežli dojde k porušení právního vztahu nebo práva. V žalobě o určení musí žalobce vždy tvrdit a prokazovat skutečnosti, z nichž vyplývá, že, na požadovaném určení, skutečně má naléhavý právní zájem.

22. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení, ve světle již shora několikrát zmíněné judikatury, je ovšem dán jen tehdy, jestliže je (objektivně vzato) takto požadované určení způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. Oním negativním určením však, v tomto konkrétním případě, zjevně nelze odstranit stav právní nejistoty žalobce.

23. Z výše popsaných důvodů tedy soud žalobě, a to poté, co soud vyhověl návrhu žalobce na připuštění změny žalobního návrhu, již nemohl vyhovět, když ji, ve světle shora zmíněné judikatury, vyhodnotil jakožto nedůvodnou, jelikož žalobce zjevně nemá, na takto požadovaném, negativním, určení vlastnictví, a to ve smyslu ust. § 80, o. s. ř., svůj naléhavý právní zájem, jak již bylo rovněž několikrát řečeno výše, a proto tedy rozhodl podepsaný soud tak, jak je shora uvedeno.

24. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud podle § 142 odst. 1, o. s. ř., tak, že soud přiznal žalovanému, jenž byl, nakonec, v rámci tohoto řízení, zcela úspěšným, nárok na náhradu nákladů řízení, a to v celkové částce 29 684 Kč.

25. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku, za odvolání žalovaného, proti onomu, dnes již zrušenému, rozsudku zdejšího soudu, a to v částce 5 000 Kč, a dále i z nákladů právního zastoupení žalovaného advokátkou, které náleží odměna, stanovená dle § 9, odst. 4, písm. b), vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč, sestávající se z částky 3 100 Kč, za každý ze šesti úkonů právní služby (1x převzetí a příprava zastoupení, 1x účast na ústním jednání, konaném u zdejšího soudu - dne , datum, , dále 1x sepis odvolání, ze dne , datum, , podané proti onomu, dnes již zrušenému, rozsudku zdejšího soudu, dále 1x účast na ústním jednání, konaném u podepsaného soudu - dne , datum, , dále 1 x písemné vyjádření ve věci samé – ze dne , datum, a též i 1x účast na dalším ústním jednání, konaném u zdejšího soudu - dne , datum, ), a celkem tedy ve výši 18 600 Kč, včetně šesti paušálních náhrad výdajů, po částce 300 Kč, dle § 13, a. t., a celkem tedy ve výši 1 800 Kč, takže součtem částky 18 600 Kč s částkou 1 800 Kč lze dospět k celkové částce ve výši 20 400 Kč (bez DPH), s tím, že advokátka žalovaného však soudu doložila, že je plátcem DPH, a proto tedy soud i tuto položku, spočívající v částce, připadající na daň z přidané hodnoty, ve výši 21 %, z odměny advokátky žalobce a z paušálních náhrad jejích výdajů, a tedy z částky 20 400 Kč, do celkové částky, připadající na náhradu nákladů tohoto řízení, rovněž promítnul, a což tak představuje částku ve výši 4 284 Kč.

26. O povinnosti žalobce, uhradit takto vypočtené náklady tohoto řízení, v celkové výši 29 684 Kč, a to k rukám právní zástupkyně žalovaného, bylo rozhodnuto podle § 149, odst. 1, o. s. ř., s tím, že soud tedy stanovil žalobci, pro splnění této jeho povinnosti, zákonnou, tedy 3 - denní lhůtu (dle ust. § 160, odst. 1, o. s. ř.).