18 C 137/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl JUDr. Ladislavem Nevole, jako samosoudcem, ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa žalobkyně , proti žalované: osobní údaje žalované o: zaplacení 7 300 s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 7 300 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a., z částky 7 300 Kč, od 15. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci, na náhradě nákladů řízení, částku ve výši 900 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se, svým návrhem, doručeným ke zdejšímu soudu, dnem 27. 4. 2022, vůči žalované, domáhal zaplacení shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím, a to z titulu bezdůvodného obohacení, za užívání pozemku, jenž je ve vlastnictví žalobce.

2. Žalovaná sice se žalobou nesouhlasila, když poukazovala, především, na to, že zde došlo k vydržení dotyčného pozemku, kterýžto pozemek byl odedávna oplocen, a když dále poukazovala i na to, že žalobcem požadovaná náhrada je nepřiměřeně vysoká.

3. Podepsaný soud ve věci nařídil jednání, které se konalo dne 22. 11. 2022, během něhož soud provedl dokazování řadou listinných důkazů, z nichž soud zjistil níže popsané skutečnosti.

4. Soud má za nepochybné, že žalobce je vlastníkem pozemku - pozemkové parcely [číslo] o výměře 27 m², ostatní plocha, neplodná půda, způsob ochrany: chráněná krajinná oblast – II. - IV. zóna, zapsaného na [list vlastnictví], pro katastrální území Choteč u Prahy, obec Choteč, v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Praha – západ, s tím, že tento pozemek se nachází, pod společným oplocením, ve funkčním celku s nemovitými věcmi žalované, a to s pozemkem - pozemkovou parcelou [číslo] o výměře 141m², zahrada, a s pozemkem - stavební parcelou [číslo] o výměře 91m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, kterážto stavba stojí na pozemku st. 28, vše v k. ú [obec] u [obec], vše zapsáno na [list vlastnictví], v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Praha – západ. Na dotčený pozemek však není jiný přístup, nežli přes pozemky žalované, která sice, do dne 30. 4. 2019, poskytovala žalobci, za užívání předmětného pozemku, finanční náhradu, nicméně, od 1. 5. 2019 však žalovaná užívá dotyčný pozemek bez řádné nájemní smlouvy, aniž by tedy žalobci poskytovala, za jeho užívání, jakoukoliv náhradu, ač ji k tomu žalobce vyzýval (zjištěno z Výpisu z katastru nemovitostí - [list vlastnictví], dále z [list vlastnictví], jakož i z listin, zachycujících Katastrální mapu a Ortofotomapu, jakož zjištěno i z Výzvy k úhradě náhrady za bezesmluvní užívání dotčeného pozemku - ze dne 8. 7. 2019, a též i z listiny, zachycující výpis z účtu žalobce - ze dne 15. 7. 2019, a konečně zjištěno i z nesporných tvrzení účastníků).

5. A protože předmětný pozemek, ve vlastnictví žalobce, byl žalovanou, a to od 1. 5. 2019 do 31. 12. 2021, užíván beze smlouvy o nájmu, či na základě jakéhokoliv jiného titulu, pak tedy, dle názoru soudu, žalovaná, vlastně, fakticky vykonává právo nájmu cizí věci, aniž by však, za toto užívání, poskytovala žalobci jakoukoliv náhradu, a v důsledku čehož tedy dospěl soud k jednoznačnému závěru, učiněnému v tom smyslu, že se žalovaná, na úkor žalobce, takto bezdůvodně obohacuje.

6. Navíc soud přisvědčil žalobci i v tom, že žalovaná, s ohledem na výše uvedené skutečnosti, vlastně není schopna ono spotřebované plnění, v podobě výkonu práva užívání cizí věci, žalobci vrátit, a tak proto je tedy žalovaná povinna nahradit žalobci ono bezdůvodné obohacení peněžitou formou.

7. Pokud jde o, již shora naznačenou, obranu žalované, tak tu vyhodnotil soud jakožto poněkud rozpačitou, neboť žalovaná tvrdila, že zde došlo k vydržení dotčeného pozemku, přičemž, dále, tvrdila i to, že dotčený pozemek je vlastně bezcenný, jelikož je umístěn ve svahu, takže jsou na něm jen náletové dřeviny, jakož i že žalobce se, o tento pozemek, vlastně nikdy ani nestaral, nicméně, žalovaná však soudu nikdy nevysvětlila, proč tedy, jak již bylo shora uvedeno, žalobci předtím onu finanční náhradu poskytovala (a to až do dne 30. 4. 2019), když toto její obranné tvrzení se tak ocitlo v poněkud příkrém rozporu s jejím tvrzením o existenci dobré víry, v rámci vydržení dotčeného pozemku, zvláště když, jak je všeobecně znáno, tak ten, kdo tvrdí, že k vydržení došlo, musí prokázat, že byl, vždy, jakož i vzhledem ke všem okolnostem, každého konkrétního případu, v dobré víře, ohledně toho, že určitá věc je v jeho vlastnictví, což ovšem, v projednávaném případě, dosti značně pokulhává, neboť, kdyby tedy žalovaná, vždy a za všech okolností, v takové dobré víře byla, pak tedy soud nerozumí tomu, proč, až do onoho roku 2019, žalobci onu peněžitou náhradu vlastně poskytovala, a když žalovaná, navíc, tyto své předchozí platby ani nikterak nezpochybňovala.

8. Soud proto zaměřil své zkoumání na otázku, týkající se přiměřenosti žalobcem požadované náhrady, za užívání dotčeného pozemku, jež ovšem byla stanovena Znaleckým posudkem o určení obvyklé ceny nemovitých věcí - [číslo] 2021 - ze dne 16. 7. 2021, zpracovaným [právnická osoba] invest. s. r. o. – znaleckým ústavem, když, podle tohoto ocenění, znalecký ústav stanovil obvyklou cenu dotčeného pozemku, pro rok 2021, částkou ve výši 70 200 Kč (tj., 2 600 Kč x 27 m²), přičemž, z důvodu nedostatečných vzorků nájemních smluv pozemků zastavěných či užívaných ve funkčním celku se stavbou pro bydlení, byla cena nájemného tímto znaleckým ústavem odvozena od obvyklé ceny nemovité věci, která má být pronajata. Pro stanovení výše nájemného, resp., finanční náhrady za užívání, dotčeného pozemku, v daném místě i čase obvyklé, znalecký ústav použil sazbu ve výši 4%, z ceny dotčeného pozemku, v důsledku čehož tak bylo obvyklé roční nájemné, za předmětný pozemek, v roce 2021, stanoveno na částku ve výši ve výši 104 Kč m², tj., při výměře 27m² dotčeného pozemku, na částku 2 808 Kč ročně (zjištěno ze Znaleckého posudku - [číslo] 2021 - ze dne 16. 7. 2021, zpracovaného [právnická osoba] invest. s. r. o. – znaleckým ústavem).

9. V rámci své žaloby pak žalobce uvedl, že, pro výpočet obvyklého nájemného, pro rok 2020, tuto částku žalobce ponížil o průměrnou míru inflace, stanovenou ČSÚ, pro rok 2020 (a tedy o 3,2%), a to na částku ve výši 2 718,14 Kč, a v důsledku čehož tedy bylo obvyklé nájemné, pro rok 2019, vypočteno z částky 2 718,14 Kč, snížené o průměrnou míru inflace, stanovenou ČSÚ, pro rok 2019 (a tedy o 2,8%), a to na částku 1 773,42 Kč. Na základě takto provedeného výpočtu, který podepsaný soud vyhodnotil jakožto korektní, tedy ona, žalobcem požadovaná, náhrada za užívání dotčeného pozemku, za období od 1. 5. 2019 do 31. 12. 2021, tedy činí - za období od 1. 5. 2019 do 31. 12. 2019 (a tedy za 245 dnů), částku ve výši 1 773,42 Kč, a dále, za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 (tedy za 366 dnů), částku ve výši 2 718,14 Kč, a konečně, za období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 (a tedy za 365 dnů), pak částku ve výši 2 808 Kč, což, celkem, po zaokrouhlení, činí 7 300 Kč.

10. Jak již bylo naznačeno výše, tak užívací vztah, mezi žalobcem a žalovanou, není smluvně upraven, což bylo, koneckonců, mezi oběma stranami rovněž nesporným.

11. Žalobce, výzvou ze dne 7. 1. 2022, vyzval žalovanou k zaplacení shora zmiňované finanční náhrady za užívání dotčeného pozemku, a to za období od 1. 5. 2019 do 31. 12. 2021, v celkové výši 7 300 Kč, kterážto výzva byla žalované doručena dnem 14. 1. 2022, přičemž splatnost oné finanční náhrady byla stanovena na 30 dnů, od doručení výzvy, tj., ke dni 14. 2. 2022, nicméně, žalovaná však takto požadovanou náhradu nezaplatila, a proto jí byla zaslána i upomínka, k zaplacení požadované náhrady, která byla žalované doručena dnem 22. 2.2022, leč žalovaná, ani poté, ničeho žalobci neuhradila (zjištěno ze zmiňované výzvy – ze dne 7. 1. 2022 a dále i z upomínky – ze dne 18. 2. 2022 a doručené žalované dnem 14. 2. 2022).

12. Jak již bylo naznačeno výše, tak žalovaná opakovaně tvrdila, že nájemné, jakož i případná kupní cena, pokud by došlo k odkoupení dotčeného pozemku, jsou příliš vysoké, a proto žalovaná nemá zájem dotčený pozemek zakoupit, jakož nemá zájem ani platit nájemné, když, jak již bylo naznačeno výše, žalovaná opakovaně tvrdila i to, že onen pozemek vydrželi již její právní předchůdci.

13. Vzhledem ke shora popsaným skutečnostem tedy soud, v souladu s provedenou koncentrací tohoto řízení, žalovanou poučil, a to v souvislosti s tím, že na ní spočívá důkazní břemeno, ohledně prokázání jejího obranného tvrzení, tedy obranného tvrzení žalované, týkající se toho, že tedy ta cena, která byla požadována, ze strany žalobce, v rámci tohoto řízení, je nepřiměřená, a dále, pokud se jednalo o další skutečnosti, tak, samozřejmě, na straně žalované spočívalo i důkazní břemeno, ohledně prokázání toho, že, tedy, na straně žalované, je dána existence dobré víry a že zde tak došlo ke vydržení předmětného pozemku, nicméně, k tomu pak žalovaná uvedla již jen to, že, pokud se jedná o poučení, jehož se jí, ze strany zdejšího soudu, dostalo, tak poukazovala na to, že, pokud by se jednalo o nějaké svědecké výslechy, tak že její rodiče již zemřeli, s tím, že mnoho dokumentů, týkajících se právě dotčeného pozemku, nemá, poukazovala též, opakovaně, i na Notářský zápis, jehož část (fragment) sice soudu předložila, když se jednalo o Darovací smlouvu, s tím, že tvrdila, že, tedy, na základě takto sepsané Darovací smlouvy, žalovaná, vlastně, po svých rodičích, dostala onen pozemek i s oplocením, když to oplocení je tam instalováno, dle jejího tvrzení, již cca 60 let, s tím, že, pokud se však jedná o případné další důkazní návrhy, tak žalovaná pak vlastně uvedla již jen to, že její rodiče zemřeli. Soud sice doplnil dokazování oním fragmentem, tedy částečnou kopií, onoho Notářského zápisu, sepsaného bývalým Státním notářstvím [okres], v Celetné ulici [číslo] [obec a číslo], a jedná se tedy o Notářský zápis sp. zn. N 1047/92, NZ [číslo], s tím, že se zde tedy jedná o sepis Darovací smlouvy, v níž je sice zmiňováno, zcela obecně, jakési oplocení, jež však není nikterak blíže specifikováno a též zde není uvedeno ani to, kudy tedy, vlastně, to oplocení vede, či vedlo, a pokud tedy žalovaná, jak již bylo naznačeno výše (viz bod [číslo]), nezpochybňovala ony předchozí platby, které, až do roku 2019 (a tedy do dubna 2019) žalobci poskytovala, pak tedy, dle názoru podepsaného soudu, opravdu soudu nezbylo, nežli její tvrzení, o existenci vydržení dotčeného pozemku, vyhodnotit jakožto povýtce nepřiléhavé.

14. A byť tedy soud, s ohledem na shora popsané skutečnosti, a to v souladu s ust. § 118a, odst. 1 a 3, o. s. ř., výslovně poučil žalovanou, v souvislosti s možností zpochybnit předmětnou pohledávku žalobce, uplatněnou v rámci tohoto řízení, tak takovou možnost však žalovaná, vlastně, nikterak nevyužila, a v důsledku čehož tedy soud dospěl k závěru, že žalovaná neunesla své břemeno důkazní, a to ohledně případného zpochybnění důvodnosti dotyčné pohledávky žalobce, jež je předmětem tohoto sporu, když, dle ustanovení § 118b, odst. 1, věta druhá, o. s. ř., pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech, významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností.

15. Dle ustanovení § 118b, odst. 1, o. s. ř., věta třetí, k později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést. Občanský soudní řád je, pokud jde o sporná řízení, veden, mj., principem projednacím a principem koncentrace řízení. Podle ustanovení § 120, odst. 1, o. s. ř., jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení a soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Zásadně proto platí, že navrhování důkazů je věcí účastníků řízení. Práva účastníků a současně i zájem na projednání věci jsou pokryty poučovací povinností soudu, pro případ, že skutková tvrzení či důkazní návrhy jsou neúplné. Následky, spojené s neunesením důkazního břemene, po řádném poučení soudu, pak nese účastník řízení (viz nález Ústavního soudu ČR - sp. zn. II. ÚS 397/06).

16. V daném případě byli účastníci o koncentraci tohoto řízení poučeni již v předvolání k prvnímu ústnímu jednání ve věci, přičemž soud, v této souvislosti, konstatuje, že předpokladem důkazní povinnosti vždy je, totiž, tvrzení skutečností účastníkem (§ 101, odst. 1, písm. a, o. s. ř.). Teorie procesního práva, v této souvislosti, hovoří o břemeni tvrzení. Mezi povinností tvrzení a povinností důkazní je úzká vzájemná vazba. Jestliže účastník nesplní svou povinnost tvrdit skutečnosti, rozhodné z hlediska hypotézy právní normy, pak, zpravidla, ani nemůže splnit svou důkazní povinnost. Jinými slovy řečeno, tak nesplnění povinnosti tvrzení, tedy neunesení břemene tvrzení, má pak za následek to, že skutečnost, kterou účastník vůbec netvrdil, a která nevyšla, ani jinak, v řízení najevo (například dotazováním ze strany soudu), zpravidla nebude předmětem dokazování (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR - sp. zn.: 29 Odo 1014/2003 a sp. zn.: 29 Odo 953/2004). V tomto ohledu tedy soud opakovaně konstatuje, že žalovaná ovšem svou důkazní povinnost nesplnila.

17. A i když, dle tvrzení samotného žalobce, se dotčený pozemek má nacházet, pod společným oplocením, ve funkčním celku s nemovitými věcmi žalované, a tedy s pozemkem - pozemkovou parcelou [číslo] o výměře 141m², zahrada, a s pozemkem - stavební parcelou [číslo] o výměře 91m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, kterážto stavba stojí na pozemku st. 28, vše v k. ú [obec] u [obec], vše zapsáno na [list vlastnictví], v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Praha – západ, tak, ale, žalovaná s jistotou netvrdila, kdo dotyčné oplocení vlastně postavil, natož aby se to snažila prokazovat, a pokud tedy opakovaně poukazovala na onen Notářský zápis (viz výše – bod [číslo]), který se však, navíc, v celém jeho textu, soudu ani neobtěžovala předložit, pak tedy soud opravdu nemá za prokázané to, že ono stávající oplocení je právě tím oplocením, které, v dotyčné lokalitě, bylo postaveno již v době sepisu oné Darovací smlouvy.

18. Podle ust. § 2991, odst. 1, o. z. (zák. č. 89/2012 Sb.), platí, že ten, kdo se, na úkor jiného, bez spravedlivého důvodu, obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, a proto podepsaný soud rozhodl tak, jak je shora uvedeno. V této souvislosti, dále, podepsaný soud konstatuje, že, dle jeho názoru, žalobce rozhodně nemusel, v rámci tohoto sporu, doplňovat svá tvrzení, a též ani prokazovat to, zda se o dotčený pozemek staral, či nikoliv, když žalovaná, právě žalobci, spílala, že se o dotčený pozemek nikdy vlastně nestaral, neboť tyto výtky žalované vyhodnotil soud jakožto zcela irelevantní.

19. Na základě shora popsaných konsekvencí tedy soud uzavírá, že dospěl k závěru, že zde, v tomto konkrétním případě, skutečně k bezdůvodnému obohacení, na straně žalované, došlo, a proto tedy soudu nezbylo, nežli rozhodnout tak, jak je shora uvedeno.

20. Žalobce, kromě oné nezaplacené finanční náhrady, za užívání dotčeného pozemku, požadoval i zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to z důvodu prodlení žalované, a tedy úroku ve výši 11,75% p. a., z částky 7 300 Kč, od 15. 2. 2022 do zaplacení, a proto tedy o příslušenství předmětné pohledávky žalobce, a to v podobě zákonného úroku z prodlení, rozhodl podepsaný soud dle ust. § 1968, ve spojení s ust. § 1970, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

21. O nákladech tohoto řízení pak rozhodl podepsaný soud tak, že, podle ust. § 142, odst. 1, o. s. ř., tyto náklady náleží procesně úspěšnému žalobci, který nebyl, v rámci tohoto řízení, zastoupen advokátem, a proto tedy žalobci náleží, ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb., právo na zaplacení paušální náhrady výdajů, ve výši 300 Kč, za každý jednotlivý úkon, a to podle ust. § 2, odst. 3, citované vyhlášky.

22. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů tohoto řízení v souvislosti s onou vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, ze dne 23. září 2015, o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151, odst. 3, občanského soudního řádu a podle § 89a, exekučního řádu, dle níž Ministerstvo spravedlnosti ČR stanoví, podle § 374a, písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona [číslo] Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 123/2008 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 218/2011 Sb. a zákona č. 139/2015 Sb., a podle § 131 písm. b) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 139/2015 Sb., a jež upravuje výši paušální náhrady, která náleží účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137, odst. 2, občanského soudního řádu, a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přičemž, dle ust. § 1, se, pro určení hodnoty sporu použijí obdobně ustanovení o tarifní hodnotě podle advokátního tarifu (tedy vyhl. č. 177/1996 Sb.). Pro účely zmiňované vyhlášky se pak úkonem rozumí, zejména, písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění, příprava účasti na jednání, a rovněž i účast na jednání před soudem, a to každé započaté dvě hodiny, takže podepsaný soud, v souvislosti s odkazem na advokátní tarif (vyhl. č. 177/1996 Sb.), přiznal žalobci, za tři úkony (za účast na jednání ve věci, které se konalo dne 22. 11. 2022, a dále, za sepis žalobního návrhu a rovněž i za odeslání před žalobní výzvy), po částce ve výši 300 Kč, a celkem tedy 900 Kč, s tím, že soud stanovil žalované, pro splnění jejích povinností, zákonnou, tedy 3 - denní lhůtu (dle ust. § 160, odst. 1, o. s. ř.).