18 C 2/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ladislavem Nevole ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce , zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A , proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného , zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B , o zaplacení částky 648 799,10 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši , částka, , spolu s úrokem z prodlení ve výši 15,00 %. p. a., z částky , částka, , od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, na náhradě nákladů řízení, k rukám právního zástupce žalobce, , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta, částku ve výši , částka, , a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce, ještě jakožto státní příspěvková organizace (, právnická osoba, ČR), se, svou žalobou, podanou ke zdejšímu soudu, dnem , datum, , domáhal uložení povinnosti žalovanému, k zaplacení shora zmiňované částky, a to s odůvodněním, že žalobce je právnickou osobou, a tedy státní příspěvkovou organizací, zřízenou , právnická osoba, , na základě zřizovací listiny, ze dne , datum, , č. j.: , č. účtu, -KM, ve znění pozdějších dodatků, s tím, že, dnem , datum, , nabyl účinnosti zákon č. 196/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, přičemž, podle článku č. II., bodu 2 a bodu 3, citovaného zákona, lze reklamní zařízení, jehož zřízení a provozování na dálnici, silnici I. třídy, nebo jejím silničním pomocném pozemku, nebo silničním ochranném pásmu dálnice a silnice I. třídy, bylo Silničním správním úřadem povoleno, před dnem nabytí účinnosti citovaného zákona, nadále provozovat za splněných podmínek, uvedených v povolení provozování reklamního zařízení a vydaném příslušným Silničním správním úřadem do zániku tohoto povolení, nejdéle však 5 let, ode dne nabytí účinnosti citovaného zákona, přičemž vlastník reklamních zařízení, po ukončení doby k jejich provozování, bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 5-ti pracovních dnů, musí dotyčná reklamní zařízení odstranit.

2. Předmětem tohoto řízení tak byly, dle tvrzení žalobce, náklady na zakrytí a odstranění reklamního zařízení, kteréžto reklamní zařízení žalovaný, jakožto jeho vlastník, neodstranil, ač k tomu byl povinen, a proto tedy odstranění tohoto reklamního zařízení musel obstarat žalobce, a to na své náklady.

3. Žalobce, na podporu svých, shora předestřených, žalobních tvrzení argumentoval tím, že, podle ust. § 25, odst. 10, zákona o pozemních komunikacích (dále „, jméno FO, “), vyzve , právnická osoba, , do sedmi dnů ode dne, kdy se dozvěděl o existenci nepovoleného reklamního zařízení, vlastníka takového reklamního zařízení, k jeho odstranění, přičemž vlastník reklamního zařízení je povinen dotyčné reklamní zařízení, neprodleně, nejdéle však do pěti pracovních dnů, po doručení výzvy příslušného , právnická osoba, , odstranit, a neučiní-li tak, pak je , právnická osoba, povinen reklamní zařízení, do 15-ti pracovních dnů, zakrýt a následně zajistit odstranění a likvidaci dotyčného reklamního zařízení, a to na náklady vlastníka takového zařízení.

4. Žalovaný však se žalobou nesouhlasil a požadoval její zamítnutí, jelikož tvrdil, že nebylo prokázáno, že by vůbec byl vlastníkem předmětného reklamního zařízení, takže žalovaný zde není pasivně věcně legitimován, přičemž dále žalovaný tvrdil, primárně, i to, že žalobci vůbec nesvědčí ani aktivní věcná legitimace, k vedení tohoto řízení, a proto by tedy měla být žaloba zamítnuta.

5. Podepsaný soud v dané věci nařídil jednání, které se konalo dne , datum, , přičemž soud provedl dokazování řadou listinných důkazů, z nichž zjistil, že žalobce tedy byl právnickou osobou, původně sice vytvořenou jakožto státní příspěvková organizace, jež byla zřízena , právnická osoba, , a to na základě Zřizovací listiny, ze dne , datum, , vydané pod č.j, Anonymizováno, ve znění pozdějších dodatků, když předmětem činnosti žalobce byl, mimo jiné, výkon vlastnických práv státu k nemovitostem, tvořícím dálnice a silnice I. třídy, a zabezpečení správy, údržby a oprav dálnic a silnic I. třídy (zjištěno ze Zřizovací listiny – ze dne , datum, ).

6. Žalobce je však také správcem dálnic ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů („, jméno FO, “), když Zřizovací listina žalobce k tomuto dále stanoví, ve svém čl. II., odst. 1, to, že žalobce zabezpečuje činnosti, související se zakrýváním, odstraňováním a likvidací nepovolených reklamních zařízení na dálnicích a silnicích I. třídy (včetně rychlostních komunikací) a v jejich silničních ochranných pásmech.

7. Dále je nutno podotknout, že, v návaznosti na novelu , jméno FO, , provedenou zákonem č. 184/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, ode dne , datum, , ex lege (viz Část první, Čl. II, bod 1. zákona č. 184/2023 Sb.), žalobce změnil svou právní formu na státní podnik, což bylo soudu rovněž doloženo, a to od , datum, , takže žalobce je nyní státním podnikem.

8. Pokud jde o obranné tvrzení žalovaného, předestřené v tom smyslu, že nebylo prokázáno, že žalovaný je vlastníkem dotčeného reklamního zařízení, tak soud má však za nepochybné, že žalovaný provozoval předmětné reklamní zařízení v ochranném pásmu dálnice , právnická osoba, , a to na pozemku parc. č. , hodnota, , v katastrálním území , adresa, , , Anonymizováno, , když nesporným je rovněž i vlastnické právo žalovaného k dotčenému reklamnímu zařízení (zjištěno z Dokumentace k umístění , právnická osoba, a též i z Karty závad č. , hodnota, , pořízené z informačního systému žalobce).

9. I přesto, že žalovaný tvrdil, že on vlastníkem předmětného reklamního zařízení není, nýbrž, že jím je jiný subjekt, nežli právě žalovaný, tak k tomuto svému tvrzení však žalovaný nikdy žádný důkaz neoznačil a též ani neuvedl, kdo je tedy vlastníkem dotčeného reklamního zařízení.

10. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný dotčené reklamní zařízení vlastnil i provozoval, když v řízení nebyl prokázán opak, s tím, že žalovaný předmětné reklamní zařízení provozoval bez povolení, vydaného podle , jméno FO, , a tedy v rozporu se , jméno FO, (a v tomto řízení opět nebyl prokázán opak), přičemž , právnická osoba, , jakožto silniční správní úřad pro dálnice, v souladu s ust. § 31, odst. 9, , jméno FO, , vyzvalo žalovaného, jako vlastníka předmětného reklamního zařízení, a to výzvou ze dne , datum, , ve věci sp. , Anonymizováno, , k odstranění dotyčného reklamního zařízení (zjištěno z Výzvy , právnická osoba, - sp, Anonymizováno, , adresované žalovanému).

11. A protože žalovaný dotyčné reklamní zařízení, v rozporu se svými povinnostmi, vtělenými do , jméno FO, , neodstranil, pak tedy Ministerstvo dopravy zaslalo, dne , datum, , výzvu - sp. , Anonymizováno, - žalobci, a to jakožto správci dálnic, na základě pověření k odstraňování reklamních zařízení podle Zřizovací listiny, s tím, aby tedy žalobce přistoupil k zakrytí a k následnému odstranění předmětného reklamního zařízení, v souladu s ust. § 31, odst. 9, , jméno FO, , a to na náklady vlastníka reklamního zařízení, a tedy na náklady žalovaného (zjištěno z Výzvy , právnická osoba, - , Anonymizováno, , adresované žalobci).

12. Dále soud zjistil, že tedy žalobce obstaral zakrytí a též i odstranění dotčeného reklamního zařízení, které fyzicky provedla společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , právnická osoba, o dílo , Anonymizováno, dále jen „Rámcová dohoda“), která byla uzavřena mezi žalobcem, jako objednatelem, a Sdružením společností , právnická osoba, + , právnická osoba, , jakožto zhotovitelem, přičemž předmětná Rámcová dohoda byla uzavřena na základě otevřeného zadávacího řízení, provedeného žalobcem podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v platném znění (zjištěno z Dílčí objednávky - , Anonymizováno, zjištěno i z Rámcové dohody o dílo č. , Anonymizováno, .

13. Dále má podepsaný soud za nepochybné, že, v souladu s onou Rámcovou dohodou i Dílčí smlouvou, skutečně došlo, a to ve dnech , datum, , , datum, a , datum, , k zakrytí a odstranění dotčeného reklamního zařízení (zjištěno z Fotodokumentace, pořízené z odstranění reklamního zařízení).

14. V souladu s Rámcovou dohodou i Dílčí smlouvou totiž společnost , Anonymizováno, uplatnila, vůči žalobci, a to fakturou č. , hodnota, , nárok na úhradu ceny za odstranění předmětného reklamního zařízení, a to ve výši , částka, (včetně DPH), kteroužto cenu žalobce uhradil (zjištěno z Faktury , právnická osoba, - č. , hodnota, , jakož pak zjištěno i z Výpisu z účtu žalobce - ze dne , datum, ), když takto žalobcem zaplacená cena díla představuje, dle obsahu předmětné Faktury, náklady, vynaložené na odstranění dotčeného reklamního zařízení, jejichž náhradu má žalobce, a to v souladu s ust. § 31, odst. 9, , jméno FO, , právo požadovat po vlastníkovi reklamního zařízení, a tedy, v tomto případě, po žalovaném.

15. Žalobce proto uplatnil toto své právo, na úhradu částky , částka, , včetně DPH, vůči žalovanému, a to fakturou ze dne , datum, , č. , IBAN, , se splatností ke dni , datum, . Žalovaný však tuto úhradu žalobcem požadovaného peněžitého plnění odmítl (zjištěno z Faktury žalobce - č. , IBAN, , jakož zjištěno i ze dvou Vyjádření žalovaného – oboje ze dne , datum, , v nichž ovšem žalovaný své vlastnictví k dotčenému reklamnímu zařízení vůbec nezpochybnil, ale, naopak, předkládá, v jednom z těchto svých vyjádření, ze dne , datum, , jen jakousi filipiku na téma oprávněnosti umístění dotčeného reklamního zařízení, čímž tak, vlastně, však dává najevo i své vlastnictví k tomuto reklamnímu zařízení, jelikož, z logiky věci, vyplývá, že kdyby žalovaný vlastníkem dotčeného reklamního zařízení nebyl, pak by se tedy určitě nesnažil tvrdit, že dotčené reklamní zařízení je na předmětném pozemku umístěno oprávněně a nestaral by se již tedy o další osud takového reklamního zařízení, a pokud jde o obsah onoho druhého přípisu žalovaného, rovněž ze dne , datum, , tak v něm žalovaný pouze sděluje, že žalobci vrací onu Fakturu č. , Anonymizováno, , znějící na částku , částka, ).

16. Dle názoru podepsaného soudu to byl tedy právě sám žalovaný, kdo, v onom přípise ze dne , datum, , vlastně sám potvrdil existenci svého vlastnického práva k dotčenému reklamnímu zařízení.

17. A protože žalovaný tedy povinnost k úhradě nákladů žalobce, které žalobce prokazatelně vynaložil na odstranění dotčeného reklamního zařízení, opakovaně odmítl, pak tedy žalobce žalovaného vyzval, a to výzvou ve smyslu ust. § 142a, o. s. ř., k úhradě předmětné pohledávky, dnem , datum, , znovu, leč marně, a v důsledku čehož je tedy, od , datum, , žalovaný v prodlení (zjištěno z Před žalobní výzvy – ze dne , datum, ).

18. Ve shora popsaných souvislostech pak soud ještě považuje za nutné podotknout i to, že i když se žalovaný neustále snažil zpochybnit jak svou pasivní věcnou legitimaci, tak i aktivní věcnou legitimaci žalobce, tak k tomu ovšem neoznačil žádný důkaz, a pokud tvrdil, že cena onoho díla, jež je předmětem tohoto sporu, v částce , částka, , je přemrštěná a též i „vycucaná z prstu“, tak ani k tomuto však žádný důkaz neoznačil, nenavrhnul ani možnost zpracování znaleckého posudku, ohledně přiměřenosti dotyčné ceny, nespecifikoval žádné své konkrétní výhrady, vůči takto fakturované ceně, takže ke zpracování případného znaleckého posudku by bylo možno přistoupit až pouze za předpokladu, že by žalovaný skutečně snesl takové argumenty, jimiž by soud přesvědčil o nepřiměřené výši dotyčné ceny, jež ovšem, jak již bylo řečeno výše, zjevně prošla výběrovým řízením, a tedy otevřeným zadávacím řízením, takže ono slovní spojení „vycucaná z prstu“ vyhodnotil soud jakožto tvrzení, jehož obsah je vlastně nic neříkající a též i poněkud účelový, a proto tedy soud dospěl k závěru, že nějaké znalecké zkoumání je v tomto ohledu opravdu povýtce nadbytečné.

19. Soud je tedy toho názoru, že žalovaný porušil své zákonné povinnosti, když přiléhavým způsobem nereagoval na shora zmíněné Výzvy Ministerstva dopravy, takže žalobce proto má nárok na náhradu škody, jež mu vznikla úhradou částky , částka, . Takovouto konstrukci, totiž, již dříve předestřel zdejšímu soudu i Městský soud v Praze, jehož právní názory jsou pro zdejší soud závazné (viz usnesení Městského soudu v Praze, vydané pod č. j. , spisová značka, ).

20. Podepsaný soud tedy uzavírá, že to byl žalovaný, kdo měl povinnost odstranit dotyčné reklamní zařízení, kteroužto povinnost však nesplnil, a proto tedy za něj tuto povinnost splnil žalobce, a, za tímto účelem, k tomu využil třetí osobu.

21. Předmětem činnosti žalobce tedy je, mimo jiné, dle jeho zakládajících dokumentů, výkon vlastnických práv státu k nemovitostem, tvořícím dálnice a silnice I. třídy, jakož i zabezpečení správy, údržby a oprav dálnic a silnic I. třídy. Žalobce je též správcem dálnic ve smyslu onoho zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (, jméno FO, ), když Zřizovací listina žalobce dále stanoví, ve svém čl. II., odst. 1, to, že žalobce zabezpečuje činnosti související se zakrýváním, odstraňováním a likvidací nepovolených reklamních zařízení na dálnicích a silnicích I. třídy (včetně rychlostních komunikací) a v jejich silničních ochranných pásmech (zjištěno ze Zřizovací listiny).

22. Podle § 55, odst. 1, zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, sice nemají státní příspěvkové organizace vlastní majetek, ale, i tak jednají vlastním jménem v právních vztazích, týkajících se svěřeného majetku, a účastní se řízení před soudy a jinými orgány, ve věcech, týkajících se tohoto majetku. Toto ovšem platilo, pro žalobce, který je nyní státním podnikem, pouze do konce roku 2023.

23. Podepsaný soud dále zjistil, že, dnem , datum, , nabyl účinnosti zákon č. 196/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, když, podle článku č. II., bodu 2 a bodu 3, této novely, lze reklamní zařízení, jehož zřízení a provozování na dálnici, silnici I. třídy nebo jejich silničním pomocném pozemku anebo v silničním ochranném pásmu dálnice a silnice I. třídy, bylo silničním správním úřadem povoleno přede dnem nabytí účinnosti zmiňované novely (tedy ke dni , datum, ), nadále provozovat za splnění podmínek, uvedených v povolení k provozování reklamního zařízení, vydaném příslušným silničním správním úřadem, až do zániku tohoto povolení, nejdéle však 5 let, ode dne nabytí účinnosti zmiňované novely, přičemž, podle ust. § 25, odst. 10, , jméno FO, , silniční správní úřad, do sedmi dnů, ode dne, kdy se dozvěděl o existenci nepovoleného reklamního zařízení, vyzve vlastníka reklamního zařízení k jeho odstranění, kterýžto vlastník dotčeného reklamního zařízení je povinen je neprodleně, nejdéle však do pěti pracovních dnů, po doručení výzvy příslušného silničního správního úřadu, odstranit, a pokud tak neučiní, je silniční správní úřad povinen reklamní zařízení, a to do patnácti pracovních dnů, zakrýt a následně zajistit odstranění a likvidaci reklamního zařízení, na náklady vlastníka takového zařízení.

24. Základní podmínky pro umístění a provozování reklamních zařízení, jejichž zákonnou definici stanoví § 25, odst. 6, písm. c) bod 1, , jméno FO, , tak tedy tyto podmínky pak jsou vymezeny v ust. §§ 25 a 31, , jméno FO, , a to v závislosti na tom, zda jsou reklamní zařízení v režimu zvláštního užívání pozemní komunikace, dle § 25, , jméno FO, , nebo v oblasti silničního ochranného pásma - dle § 31, , jméno FO, .

25. Podle § 31, odst. 1, , jméno FO, , podléhá zřízení a provozování reklamního zařízení v silničním ochranném pásmu povolení.

26. Dle § 31, odst. 4, , jméno FO, , vydává takové povolení příslušný silniční správní úřad. Povolení zřizovat a provozovat reklamní zařízení je, dle § 31, odst. 5, , jméno FO, , vydáno na dobu určitou, nejdéle však na dobu pěti let. , jméno FO, , provedenou zákonem č. 196/2012 Sb., kterou se mění , jméno FO, , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, je navíc, v Části první, Čl. II, bodu 2, upraveno maximální možné období, na které lze reklamní zařízení provozovat, na základě povolení, které bylo uděleno přede dnem nabytí účinnosti této novely, a to do zániku tohoto povolení, nejdéle však 5 let, ode dne nabytí účinnosti této novely.

27. Jak již bylo naznačeno shora, tak, v případě, kdy se silniční správní úřad dozví, že reklamní zařízení je zřízeno nebo že existuje v rozporu s podmínkami, uvedenými v § 31, , jméno FO, , zejména pokud je takové zařízení v silničním ochranném pásmu bez povolení, je, dle § 31, odst. 9, , jméno FO, , silniční správní úřad povinen vyzvat vlastníka takového zařízení k jeho odstranění. Vlastník reklamního zařízení je poté povinen předmětné zařízení, do 5-ti pracovních dnů od doručení výzvy, odstranit. Pokud tak vlastník neučiní, silniční správní úřad zajistí, do 15-ti pracovních dnů, zakrytí reklamního zařízení a následně zajistí jeho odstranění a likvidaci na náklady vlastníka reklamního zařízení. Není přitom rozhodné, zda reklamní zařízení bylo povoleno stavebním úřadem (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu - č.j. , spisová značka, , ze dne , datum, , a též i rozhodnutí Ústavního soudu - Usnesení I. ÚS 1547/19).

28. Jak již bylo uvedeno shora, tak žalovanému se ovšem nikterak nepodařilo věrohodně zpochybnit skutečnost, spočívající v tom, že je to právě žalovaný, kdo je vlastníkem dotčeného reklamního zařízení, umístěného v ochranném pásmu dálnice , právnická osoba, , na pozemku parc. č. , hodnota, , v katastrálním území , adresa29. V těchto souvislostech je tedy zcela nepochybné, že je to , právnická osoba, , které je oprávněno, v souladu s ust. § 25, odst. 10, , jméno FO, , vyzvat k odstranění dotčeného reklamního zařízení, což bylo v tomto konkrétním případě učiněno (Výzvou , Anonymizováno, - , Anonymizováno, ), ale, protože k odstranění dotčeného reklamního zařízení nedošlo, obrátilo se tedy , právnická osoba, na žalobce, aby tedy žalobce přistoupil k zakrytí a k následnému odstranění dotčeného reklamního zařízení, což žalobce učinil, a to právě prostřednictvím třetí osoby.

30. Na náklady, vynaložené na zakrytí a též i na odstraňování dotčeného reklamního zařízení, které byly žalobcem zaplaceny, oné třetí osobě, je tedy nutno nahlížet jakožto na takové náklady, které byly vynaloženy státem, a to za žalovaného, takže se zde jedná o pohledávku státu, vůči žalovanému.

31. Jak již bylo rovněž řečeno výše, tak žalobce je oprávněn hospodařit s předmětnou pohledávkou, evidovanou za žalovaným, když, po podání žaloby, tedy došlo ke změně právní formy žalobce na státní podnik, a to s účinností ode dne , datum, , kterážto změna byla provedena zákonem č. 184/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, přičemž v souladu s Částí první, Čl. II, tohoto zákona, stát vlastně potvrzuje, že právo k této pohledávce náleží žalobci – , Jméno žalobce, ., čímž jsou tak vyřešeny veškeré případné pochybnosti, vznesené žalovaným, a to ohledně údajné neexistence aktivní věcné legitimace žalobce, k vedení tohoto řízení.

32. Soud navíc nikterak nepochybuje o tom, že žalobce dotyčná reklamní zařízení skutečně odstraňoval, prostřednictvím třetí osoby, a to na základě oné Výzvy , právnická osoba, , jakožto silničního správního úřadu, kterému zákon (, jméno FO, ), ukládá, aby, v rámci výkonu státní správy, odstranil nepovolená reklamní zařízení.

33. Dále zdejší soud uzavírá, že to byl, dle jeho názoru, žalovaný, kdo sám, dobrovolně, nezajistil odstranění dotčeného reklamního zařízení, čímž tak žalovaný porušil své zákonem stanovené povinnosti, a čímž tak došlo, na straně státu, ke vzniku škody, která je právě představována onou úhradou, provedenou v rozsahu částky , částka, , které se žalobce domáhal, a to v rámci tohoto řízení.

34. Dle ust. § 2910, o. z. (zák. č. 89/2012 Sb.) platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost, stanovenou zákonem, a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti, stanovené na ochranu takového práva.

35. Dle ust. § 2911, o. z., platí, že způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

36. Dle názoru soudu tedy přistoupil žalovaný, v tomto konkrétním případě, ke svým zákonným povinnostem poněkud liknavě, čímž tak státu způsobil škodu, a proto tedy podepsanému soudu nezbylo, nežli rozhodnout tak, jak je shora uvedeno.

37. Žalovaný tedy své zákonné povinnosti nesplnil, přičemž svůj dluh ani včas neuhradil, čímž se tak ocitl v prodlení, ve smyslu § 1968, o. z., a to ode dne , datum, , a žalobce má proto, dle § 1970, o. z., i právo na zaplacení úroku z prodlení, a to v zákonné výši, jež je stanovena v ust. § 2, vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (v rozsahu 15,00 % ročně, z dlužné částky).

38. O náhradě nákladů tohoto řízení rozhodl soud podle § 142, odst. 1, o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, který byl v tomto řízení zcela úspěšným, nárok na náhradu nákladů tohoto řízení, a to v celkové částce , částka, .

39. Tyto náklady sestávají z uhrazeného soudního poplatku, ve výši , částka, , a dále též i z nákladů právního zastoupení žalobce advokátem, kterému náleží odměna, stanovená dle ust. § 7 a ust. § 11, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši , částka, , dle § 8, odst. 1, a. t., když předmětem řízení je zaplacení peněžitého plnění, a jedná se tedy o mimosmluvní odměnu, podle ust. § 7 a § 11, odst. 1, a. t., za celkem , hodnota, úkonů právních služeb, po částce , částka, , za každý jednotlivý úkon (tedy 1x převzetí a příprava zastoupení, dále 1x předžalobní výzva - ze dne , datum, , dále 1x žaloba na zaplacení - s návrhem na vydání platebního rozkazu - ze dne , datum, , dále 1x porada s klientem - v souvislosti s podáním žalovaného – ze dne , datum, , jakož i 1x účast na jednání u soudu - dne , datum, ), a dále náleží advokátovi žalobce rovněž i 5 paušálních náhrad výdajů, po částce ve výši , částka, (tedy 5x režijní paušál), dle § 13, odst. 4, a. t., k uvedeným pěti úkonům právní služby, a celkem tedy částka ve výši , částka, , s tím, že advokát žalobce soudu doložil i to, že je plátcem DPH, a proto soud, do celkové částky, představující náklady tohoto řízení, musel ještě promítnout i položku, spočívající v částce, představující 21% DPH, z odměny advokáta žalobce a z paušálních náhrad jeho výdajů, a což tak představuje částku ve výši , částka, , a v důsledku čehož tak celkové náklady tohoto řízení činí , částka, .

40. O povinnosti procesně neúspěšného žalovaného, uhradit takto vypočtené náklady tohoto řízení, v celkové výši , částka, , k rukám právního zástupce procesně úspěšného žalobce, bylo rozhodnuto podle § 149, odst. 1, o. s. ř., s tím, že soud tedy stanovil žalovanému, pro splnění jeho povinností, zákonnou, tedy 3 - denní lhůtu (dle ust. § 160, odst. 1, o. s. ř.).