18 C 206/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ladislavem Nevole ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa , o nárok na náhradu škody,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 115 857 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky ve výši 7 200 Kč, jakož i co do příslušenství, v podobě zákonného úroku z prodlení, z částky 123 057 Kč, od 9. 7. 2018 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, na náhradě nákladů řízení, k rukám právního zástupce žalobce, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, částku ve výši 35 742 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 123 057 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení, z této částky, od 9. 7. 2018 do zaplacení, a to s odůvodněním, že mu vznikla škoda, v souvislosti s trestním řízením, vedeným Policií ČR, pod sp. zn. KRPA [číslo], a dále i Obvodním soudem pro Prahu 4, pod sp. zn. 4 T 187/2015, v němž byl žalobce obviněn ze zločinu týrání osoby, žijící ve společném obydlí, dle § 199, odst. 1 a odst. 2, písm. d) trestního zákoníku. Při této kvalifikaci nastaly podmínky pro nutnou obhajobu. Žalobce si, za svého obhájce, zvolil Mgr. [jméno] [příjmení], který, za dobu trvání předmětného řízení, vykonal právní službu, a to v rozsahu celkem 40 úkonů právní služby a byl, v té době, zároveň i plátcem DPH. Žalobce tak, Mgr. [příjmení], za provedené služby, dluží částku 123 057 Kč, jež představuje vzniklou škodu. Žalobce uplatnil svůj nárok u Ministerstva spravedlnosti ČR - dne 8. 1. 2018 a měl v úmyslu jej doplnit podáním, ze dne 1. 2. 2018.

2. Žalovaný však žalobní nárok neuznal a navrhl, aby soud o žalobě, co do jistiny, rozhodl na základě provedeného dokazování, a aby soud též, stran nárokovaného příslušenství a nákladů řízení, přihlédl i k tomu, že žalovaný se, pro nesoučinnost žalobce, nemohl nacházet v prodlení. Žalobce uplatnil u žalovaného, dne 8. 1. 2018, nárok na náhradu škody, ve výši 250 000 Kč, ale, nijak jej dále již neupřesnil, a se žalovaným pak již nespolupracoval, a to ani přes výzvu žalovaného, ze dne 20. 6. 2018. Žalovaný proto, dne 12. 9. 2018, sdělil žalobci, že žádné odškodnění mimosoudně neposkytne. Žalobce neprokázal vznik, a ani rozsah, jím tvrzené škody, neboť nebyla prokázána existence dluhu žalobce, vůči advokátu Mgr. [příjmení]. Stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, podnět k dohledu, jakož ani podnět k postoupení věci k řízení o přestupku, nejsou úkony, ve smyslu § 11, odst. 1, advokátního tarifu, ale, jak žalovaný tvrdil, tak jsou tzv. půl-úkony, a to ve smyslu § 11, odst. 2, 3, advokátního tarifu. Schůzka advokáta s klientem pak má být hodnocena, dle tvrzení žalovaného, jako jeden úkon právní služby, a to nehledě na její délku. Návrh na dokazování, ze dne 9. 2. 2017, jak žalovaný též tvrdil, pak není úkonem právní služby, ve smyslu § 11, advokátního tarifu.

3. Soud vzal za svá následující shodná tvrzení účastníků: Žalobce u žalovaného, dne 8. 1. 2018, uplatnil nárok na náhradu škody, ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb.. Policejní orgán, dne 5. 5. 2015, vydal, pod č. j. KRPA-431077-56/TČ-2014-00147, nezákonné rozhodnutí, jímž bylo zahájeno proti žalobci trestní stíhání. Žalobce, v trestním řízení, na základě plné moci, ze dne 18. 5. 2015, zastupoval Mgr. [jméno] [příjmení], který, za žalobce, učinil řadu úkonů právní služby, v žalobcem tvrzeném rozsahu, za něž náleží odměna, dle advokátního tarifu, a náhrada nákladů v paušální výši. Dle shodných tvrzení obou účastníků byly obhájcem žalobce účelně učiněny následující úkony právní služby: 1. převzetí a příprava zastoupení (1 odměna + 1 paušál), 2. účast při výslechu obviněného 10. 6. 2015 (1+1), 3. účast při výslechu svědka přesahujícím čtyři hodiny 25. 6. 2015 (3+3), 4. účast při výslechu svědka přesahujícím dvě hodiny 29. 6. 2015 (2+2), 5. účast při výslechu svědka 30. 6. 2015 (1+1), 6. účast při výslechu svědka 1. 7. 2015 (1+1), 7. schůzka s klientem 31. 8. 2015 (1+1), 8. účast při výslechu svědka 2. 9. 2015 (1+1), 9. účast při výslechu svědka 16. 9. 2015 (1+1), 10. účast při výslechu svědka 5. 10. 2015 (1+1), 11. schůzka s klientem 19. 10. 2015 (1+1), 12. prostudování spisu při skončení vyšetřování 12. 11. 2015 (1+1), 13. schůzka s klientem 18. 11. 2015 (1+1), 14. návrh na předběžné projednání obžaloby z 6. 1. 2016 (1+1), 15. účast na jednání soudu přesahujícím dvě hodiny 10. 3. 2016 (2+2), 16. účast na jednání soudu přesahujícím dvě hodiny 14. 3. 2016 (2+2), 17. schůzka s klientem 14. 4. 2016 (1+1), 18. účast na jednání soudu přesahujícím dvě hodiny 20. 4. 2016 (2+2), 19. schůzka s klientem 16. 5. 2016 (1+1), 20. účast na jednání soudu 18. 5. 2016 (1+1), 21. schůzka s klientem 6. 6. 2016 (1+1), 22. účast na jednání soudu přesahujícím dvě hodiny 9. 6. 2016 (2+2), 23. schůzka s klientem 7. 2. 2017 (1+1), 24. schůzka s klientem 14. 11. 2017 (1+1), 25. účast na jednání soudu přesahujícím dvě hodiny 21. 11. 2017 (2+2), 26. účast na jednání soudu, při němž došlo toliko k vyhlášení rozsudku 5. 12. 2017 (0,5+1). Za tyto účelně učiněné úkony náleží žalobci 33,5 odměn, po 2 300 Kč, a 34 náhrad hotových výdajů, po 300 Kč.

4. Na základě provedených důkazů soud došel ke skutkovým zjištěním, týkajícím se sporných skutečností, a to následovně:

5. Dne 8. 6. 2015 žalobce, zastoupený Mgr. [příjmení], podal, k Obvodnímu státnímu zastupitelství pro [část Prahy] na postoupení věci jinému orgánu (zjištěno z listiny nadepsané„ Podnět k dohledu nad postupem státní zástupkyně Obvodního soudu pro Prahu 4“ ze dne 8. 6. 2015). Dne 12. 11. 2015 žalobce, zastoupený Mgr. [příjmení], podal k Městskému státnímu zastupitelství v [obec], skrze Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] k dohledu nad postupem státní zástupkyně (zjištěno z listiny nadepsané„ Návrh na postoupení věci jinému orgánu“ ze dne 12. 11. 2015). Soud neměl důvod pochybovat o pravosti a pravdivosti listin uvedených podání, z nichž uvedená zjištění vyplývají.

6. Žalobce se, dle vlastního prohlášení, účastnil celkem devíti schůzek, s advokátem Mgr. [příjmení], v souvislosti s předmětným trestním řízením, přičemž, dne 7. 3. 2016, trvala schůzka 2,5 hodiny (zjištěno z prohlášení žalobce ze dne 8. 1. 2018). Dne 8. 1. 2018 advokát Mgr. [příjmení] vystavil žalobci fakturu, znějící na částku 123 057 Kč, vč. DPH, jakožto odměnu obhájce (zjištěno z faktury [číslo]). Žalobce byl, dle vlastního prohlášení, dnem 8. 1. 2018, vyzván advokátem Mgr. [příjmení] k uhrazení částky 123 057 Kč (zjištěno z prohlášení žalobce ze dne 19. 2. 2019). Soud neměl důvod pochybovat o pravosti a pravdivosti předložené faktury, ani o pravosti a pravdivosti předložených prohlášení žalobce, z nichž uvedená zjištění vyplývají. Přestože je si soud vědom toho, že použitelnost vlastních (čestných) prohlášení žalobce, jako důkazních listin, je obecně značně problematická, je namístě uvést, že o pravdivosti jejich obsahu nebylo, v předmětné věci, nikdy sporu. Sporován je pouze náhled na právní posouzení, jemuž se soud věnuje níže.

7. Ministerstvo spravedlnosti ČR, a to dopisem, ze dne 10. 1. 2018, potvrdilo přijetí podání žalobce, ze dne 8. 1. 2018 (zjištěno z listiny vydané Ministerstvem spravedlnosti ČR dne 10. 1. 2018 pod č.j. MSP-86/2018-ODSK-ODSK/2). Ministerstvo spravedlnosti ČR dopisem, ze dne 20. 6. 2018, vyzvalo žalobce k doplnění uplatněného nároku o specifikaci úkonů právní služby, jež hodlá nahradit, a k doložení vzniku závazku k úhradě nákladů právního zastoupení (zjištěno z listiny vydané Ministerstvem spravedlnosti ČR dne 20. 6. 2018 pod č.j. MSP-86/2018-ODSK-ODSK/3). Ministerstvo spravedlnosti ČR dopisem, ze dne 12. 9. 2018, sdělilo žalobci, že existence odpovědnostního titulu je nesporná, avšak nárok nemohl být mimosoudně projednán, neboť žalobce nedoložil vznik závazku k úhradě právních služeb, a ani nespecifikoval úkony právní služby, jež hodlal nahradit; dále jej tedy Ministerstvo odkázalo na zdejší soudní řízení (zjištěno z listiny vydané Ministerstvem spravedlnosti ČR dne 12. 9. 2018 pod č.j. MSP-86/2018-ODSK-ODSK/5). Soud neměl důvod pochybovat o pravosti a pravdivosti listin, vydaných Ministerstvem spravedlnosti ČR, z nichž uvedená zjištění vyplývají, neboť je nikdo nesporoval.

8. Na základě tvrzení účastníků a provedených důkazů, které soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty, a posoudil je jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, došel soud k následujícímu skutkovému závěru: Žalobce byl, po vydání usnesení policejního orgánu, ze dne 5. 5. 2015, č. j. KRPA-431077-56/TČ-2014-001472, obviněným, a, následně, po podání obžaloby, obžalovaným v trestním řízení, vedeném pro zločin, dle § 199, odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku, a to, v přípravné fázi, Obvodním státním zastupitelstvím pro [část Prahy] v řízení, po podání obžaloby, Obvodním soudem pro Prahu 4. V trestním řízení byl žalobce zastoupen advokátem Mgr. [příjmení], který, za žalobce, učinil, v rámci obhajoby, v období od 18. 5. 2015 do 5. 12. 2017, řadu úkonů. Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody v částce 250 000 Kč, způsobenou nezákonným rozhodnutím, u Ministerstva spravedlnosti ČR, které žalobci nevyhovělo, neboť žalobce nedoložil obhájcem provedené úkony a též ani vznik škody, přestože k tomu byl vyzván.

9. Po právní stránce soud hodnotil spor o náhradu škody dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni vzniku škody (dále též„ o. z.“), jehož se užije podpůrně na náhradu škody, způsobené státem, při výkonu moci, dle § 26, zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu, způsobenou při výkonu veřejné moci, rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též„ zákona č. 82/1998 Sb.). Argumentaci žalovaného, ohledně toho, že aktuálně účinný občanský zákoník se, při náhradě škody, způsobené při výkonu státní moci, neuplatní, neboť zákon č. 82/1998 Sb. byl přijat již za právní úpravy občanského zákoníku minulého (účinného do 31.12.2013), je nutno odmítnout jako zcela lichou a nemající oporu v žádném ustanovení právního řádu. Schválením nového občanského zákoníku, v roce 2012, došlo ke změně koncepce náhrady škody, jež se, v souladu s § 26, zákona č. 82/1998 Sb., a bez nutnosti jeho modifikace, aplikuje také na náhradu škody, způsobené při výkonu státní moci.

10. Podle § 2894, odst. 1, o. z., zahrnuje povinnost nahradit jinému újmu vždy povinnost k náhradě újmy na jmění. Podle § 2952, věty druhé o. z., záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

11. Podle § 5, písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá, za podmínek stanovených tímto zákonem, za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 7, odst. 1, má právo na náhradu škody, způsobené nezákonným rozhodnutím, účastník řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož mu vznikla škoda. Podle § 31, odst. 1, pak náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu; dle odst. 2, citovaného paragrafu, téhož zákona, pak náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů; dle odst. 3, citovaného paragrafu, téhož zákona, jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení, a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, jejíž výše se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 6, odst. 1, zmiňovaného zákona, ve věcech náhrady škody, dle tohoto zákona, jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady; podle odst. 2, písm. a) citovaného paragrafu, je úřadem, podle odst. 1, Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v trestním řízení. Podle § 14, odst. 1, se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6; dle odst. 3, citovaného paragrafu, je uplatnění nároku na náhradu škody, podle tohoto zákona, podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle § 6, odst. 1, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále též „a. t.”), se výše mimosmluvní odměny stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Podle § 10, odst. 3, písm. c) a. t., se, při obhajobě v trestním řízení, považuje za tarifní hodnotu částka 30 000 Kč, jde-li o trestný čin, za který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let a nepřevyšuje deset let. Sazba mimosmluvní odměny, za jeden úkon právní služby, z tarifní hodnoty 30 000 Kč, činí, ve smyslu § 7, bodu 5, a. t., částku 2 300 Kč. Podle § 13, odst. 1, a. t., náleží advokátu náhrada hotových výdajů, účelně vynaložených, v souvislosti s poskytnutím právní služby; dle odst. 4, citovaného paragrafu, nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce, jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, pak tato částka činí 300 Kč za jeden úkon právní služby. Podle § 14a, odst. 1, a. t., advokát, který je plátcem daně z přidané hodnoty, předloží soudu osvědčení o registraci plátce daně z přidané hodnoty, vydané příslušným správcem daně.

13. Vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání a sdělením obvinění žalobci, který následně nebyl pravomocně uznán vinným, se Česká republika, za niž v tomto řízení jedná, dle § 6, zákona č. 82/1998 Sb., Ministerstvo spravedlnosti ČR, dopustila vydání nezákonného rozhodnutí, ve smyslu § 7, zákona č. 82/1998 Sb.. Ke stejnému názoru dochází i Nejvyšší soud ČR (srov. rozsudek ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1325/2004). Pokud žalobci, v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí, vznikla škoda, má nárok na její náhradu.

14. Náhradu škody představují, ve smyslu § 31, zákona č. 82/1998 Sb., účelně vynaložené náklady. Za účelně vynaložené náklady lze považovat náklady za účelné úkony právní služby, jež učinil advokát osoby, proti níž se trestní řízení vede, a to v rámci nutné obhajoby. Koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, musí mít obviněný, dle § 36, odst. 3, zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, obhájce již v přípravném řízení. Žalobce byl stíhán pro zločin týrání osoby, žijící ve společném obydlí, dle § 199, odst. 1, 2, písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, za nějž lze uložit trest odnětí svobody až osm let. Ve zkoumaném trestním řízení byla tedy nutná obhajoba. Za jeden úkon právní služby, učiněný v předmětné trestní věci, náleží advokátovi, dle shora citovaných ustanovení advokátního tarifu, odměna ve výši 2 300 Kč, náhrada hotových výdajů - v částce 300 Kč a též i náhrada za daň z přidané hodnoty, neboť advokát žalobce je plátcem DPH. Dle současného občanského zákoníku (§ [číslo]) není škodou míněno pouze snížení aktiv (po uhrazení dluhu), ale již zvýšení pasiv, po samotném vzniku dluhu. Žalobci tedy vznikla škoda okamžikem, kterým byl, mezi žalobcem a jeho obhájcem, v trestním řízení, sjednán, v jimi uzavřené smlouvě příkazní, den splatnosti odměny, jejíž splatnost, nejpozději, však nastala okamžikem, ke kterému byla, ze strany jeho obhájce, vystavena faktura, a to s vyznačením konkrétního data její splatnosti.

15. Zdejší soud se s účastníky shoduje v právním názoru na účelnost 26-ti úkonů právní služby (viz bod 3. odůvodnění), za něž žalobci náleží celkem 33,5 odměn, po částce 2 300 Kč, a 34 náhrad hotových výdajů - v paušální výši po 300 Kč.

16. Dále se soud věnuje sporným, advokátem žalobce učiněným, úkonům. V řízení o stížnosti, ve smyslu § 141 a násl., trestního řádu, se uplatňuje revizní princip a stíhané osobě tedy postačí učinit zcela jednoduché podání, obsahující nezbytné náležitosti, ve smyslu § 59, trestního řádu, a stížnostní důvody, dle § 145, trestního řádu, které zásadně není třeba k výzvě doplňovat; stížnost nelze srovnávat s opravným prostředkem do rozhodnutí ve věci samé, ani jinými opravnými prostředky, ve smyslu § 11, odst. 1, písm. k) a. t.. Podnět k dohledu, ani návrh na postoupení věci jinému orgány, nejsou trestním řádem formálně upraveny a ani tyto nejsou složitými úkony, jež by bylo možno srovnávat s odvoláním proti rozsudku. Stížnost do usnesení, o zahájení trestního stíhání, podnět k dohledu, ani návrh na postoupení věci k přestupkovému projednání, tedy opravdu nejsou plnohodnotnými úkony právní služby, ve smyslu § 11, odst. 1, a. t., ale jsou, vlastně, jednoduchými podáními ve věci samé, jež se, svou povahou, nejvíce blíží návrhům a stížnostem ve věcech, ve kterých se rozhoduje ve veřejném zasedání, ve smyslu § 11, odst. 2, písm. e) a. t., a náleží za ně, proto, analogicky, dle § 11, odst. 3, a. t., odměna v poloviční výši. Za každý z těchto tří úkonů tedy žalobci náleží odměna v částce 1 150 Kč, náhrada hotových výdajů - v paušální výši 300 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty.

17. Úkon první porady s klientem je, z povahy věci, součástí úkonu převzetí a přípravy zastoupení, ve smyslu § 11, odst. 1, písm. a) a.t.. Za další poradu s klientem náleží advokátovi mimosmluvní odměna dle § 11, odst. 3, a. t., jen tehdy, přesahovala-li porada délku jedné hodiny. Z textu ustanovení vyplývá, že není podstatná skutečná délka porady, přesahující jednu hodinu. Pokud by ustanovení mělo směřovat k tomu, že odměna náleží za každou započatou jednu hodinu, příp., za každé započaté dvě hodiny, jistě by to, podobně, jako v ustanovení § 11, odst. 1, písm. e), f), g) nebo i), ve vyhlášce (a. t.) bylo výslovně uvedeno. Za schůzku s klientem, ze dne 7. 3. 2016, tedy žalobci náleží pouze jedna odměna, v částce 2 300 Kč, jedna náhrada hotových výdajů - v paušální výši v částce 300 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty.

18. Návrh na dokazování, učiněný advokátem žalobce, v trestním řízení, zdejší soud nepovažuje za úkon právní služby, za nějž by náležela odměna. Z tvrzení žalobce vyplývá, že hlavní líčení bylo, před podáním tohoto návrhu, nejméně pětkrát odročeno. Návrh na dokazování tedy mohl být přednesen na odročeném hlavním líčení nebo předložen soudu krátkou cestou, při hlavním líčení. V souladu s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze, ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 2 To 28/2004, je tudíž nutno takový úkon označit za zcela nadbytečný a neúčelně učiněný. Za návrh na dokazování tak žalobci náhrada nákladů nenáleží, a to ani v žalobcem vyčíslené poloviční výši.

19. Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., v souladu s § 14, tohoto zákona. Mimosoudně se však uplatněný nárok nepodařilo vyřešit a žalovaný nemohl žalobci vyhovět, neboť žalobce nedoplnil, v avizované době (jak vyšlo v řízení najevo), a to ani po výzvě Ministerstva spravedlnosti ČR, svůj původně uplatněný nárok. Žalobce uplatnil, původně, svůj nárok v neodůvodněně vysoké výši a se žalovaným pak již nespolupracoval. Pokud žalovaný byl v prodlení s úhradou, bylo to způsobenou pouze pasivitou žalobce, při uplatňování jeho nároku. Nebýt jeho nečinnosti, mohl být jeho nárok nahrazen v rámci zákonodárcem preferovaného mimosoudního jednání. Úrok z prodlení, s úhradou vzniklé škody, proto tedy žalobci nenáleží.

20. S ohledem na výše uvedené má soud za prokázané, že Česká republika pochybila, při výkonu právní moci, tím, že bylo, proti žalobci, zahájeno a dále vedeno trestní stíhání. Žalobce byl nucen hájit své zájmy v trestním řízení prostřednictvím advokáta, který, za žalobce, učinil řadu úkonů právní služby, za něž mu náleží jednotlivé dílčí odměny, náhrady hotových výdajů a náhrada za daň z přidané hodnoty, dle výše uvedeného. Účelně vynaložené náklady právního zastupování představují škodu, jež žalobci vznikla. Některé, z uplatněných nároků, však vycházejí z úkonů, za něž náleží odměna pouze v poloviční výši, ve smyslu advokátního tarifu, a, za poradu s klientem, přesahující jednu hodinu, náleží odměna jako za jeden úkon, a to bez ohledu na jeho skutečnou délku, přičemž návrh na doplnění dokazování, který je možno provést při hlavním líčení, není úkonem ve smyslu advokátního tarifu. Soud proto přistoupil k přepočítání výše způsobené škody a žalobě vyhověl pouze v částečném rozsahu, neboť částka 7 200 Kč nepředstavuje škodu, k jejíž náhradě by žalovaný byl povinen. Obdobně pak soud nevyhověl žalobě ani co do zákonného úroku z prodlení. Žaloba tedy byla podána, co do částky v celkové výši 115 857 Kč, důvodně a soud jí proto, v této části, vyhověl. Ve zbytku pak soud žalobu, jako nedůvodnou, zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142, odst. 2, o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 35 742 Kč, přičemž tato částka představuje 88,3 %, z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 94,15 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 5,85 %). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna, stanovená dle § 6, odst. 1, a § 7, a. t., z tarifní hodnoty ve výši 123 057 Kč, sestávající z částky 6 060 Kč, za každý z pěti úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, replika ze dne 21. 9. 2018, účast na soudním jednání ve dnech 19. 2. 2019 a 16. 5. 2019), uvedených v § 11, odst. 1, a. t., pět náhrad hotových výdajů, v paušální výši po 300 Kč, dle § 13, odst. 4, a. t., a náhrada za daň z přidané hodnoty, ve výši 21 %, z částky 31 800 Kč, ve výši 6 678 Kč. Za zcela vágní výzvu k odškodnění, a to v rozsahu částky 250 000 Kč, jakož ani za návrhy k dokazování a k doplnění tvrzení, neúčelně učiněné, mimo jednání, pak soud žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal.