18 C 206/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl předsedou senátu JUDr. Ladislavem Nevole, jako samosoudcem, v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o: zaplacení 5 712 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 188,84 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se, v rozsahu částky ve výši 5 712 Kč, zastavu je.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, na náhradě nákladů řízení, k rukám právní zástupkyně žalobkyně, anonymizováno jméno příjmení, advokátky, částku ve výši 14 068 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku 1. Žalobkyně se, původně, vůči žalované, svým žalobním návrhem, podaným ke zdejšímu soudu, dnem 4. 6. 2020, domáhala zaplacení shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím, v podobě zákonného úroku z prodlení, a to z titulu neuhrazené faktury za pronajatou část pozemku – parc. číslo v k. ú. obec, jenž byl žalované pronajat za účelem umístění oboustranného reklamního zařízení.

2. Následně však žalobkyně, prostřednictvím své právní zástupkyně, soudu sdělila, že svou žalobu bere částečně, a tedy v rozsahu částky 5 712 Kč, zpět, a proto tedy podepsanému soudu nezbylo, nežli toto řízení, dle ust. § 96, odst. 2, o.s.ř., v uvedeném rozsahu, zastavit.

3. V rámci své žaloby pak žalobkyně tvrdila, že povinnost žalované, k úhradě nájemného, vyplývá přímo z Nájemní smlouvy číslo uzavřené mezi účastníky tohoto sporu, dnem 13. 10. 2010.

4. Žalovaná, v rámci své obrany proti žalobě, poukazovala, především, na neutěšené finanční poměry, vyvolané pandemií COVID-19, a v této souvislosti pak apelovala i na to, aby náklady tohoto řízení nebyly žalobkyni přiznány a aby jí též nebylo přiznáno ani příslušenství pohledávky, v podobě zákonného úroku z prodlení.

5. Soud tedy provedl dokazování řadou listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti:

6. Především však soud, a to ještě předtím, nežli bude přikročeno k sumarizaci jednotlivých listinných důkazů, konstatuje, že nikdo z obou účastníků vůbec nikterak nezpochybňoval ono původní tvrzení žalobkyně o tom, že obě strany spolu uzavřely onu Nájemní smlouvu – ze dne 13. 10. 2010, č. smlouvy: číslo.

7. Na základě Nájemní smlouvy číslo ze dne 13. 10. 2010, ve znění jejího Dodatku číslo ze dne 18. 4. 2016, tedy soud zjistil, že má žalovaná, od žalobkyně, pronajatou část pozemku - parc. číslo v k. ú. obec, a to za účelem umístnění oboustranného reklamního zařízení. Na základě tohoto smluvního vztahu má žalovaná povinnost žalobkyni hradit nájemné, a to za podmínek dle smluvního ujednání, a případně i dle praxe obou stran. V této souvislosti tedy byla žalobkyní žalované vystavena faktura, daňový doklad číslo ze dne 19. 2. 2020, se splatností dnem 4. 3. 2020, a to na úhradu nájemného za rok 2020 (1/2), znějící na částku ve výši 5 712 Kč, včetně DPH (zjištěno z Nájemní smlouvy číslo ze dne 13. 10. 2010, dále z Dodatku číslo k Nájemní smlouvě, ze dne 18. 4. 2016, jakož i z faktury číslo rovněž i z Výpisu z listu vlastnictví k dotčenému pozemku).

8. Žalovaná však shora uvedenou fakturu neuhradila řádně a včas, přičemž, na toto prodlení, pak byla žalovaná žalobkyní upozorněna a byla též vyzvána k provedení úhrady, a to ve smyslu § 142a, o.s.ř., když, dle sdělení žalobkyně, tato faktura byla následně žalovanou uhrazena, dnem 3. 7. 2020, a tedy až po podání předmětné žaloby.

9. Z toho, co bylo uvedeno v předcházejícím bodu (č. 8), tak, pro podepsaný soud, vyplynulo, že, ze strany žalované, nebyla nikdy zmiňovaná faktura zpochybňována, přičemž ostatní námitky žalované, učiněné v tom smyslu, že dotyčná faktura nebyla žalované doručena, považuje soud za irelevantní, když povinnost k úhradě sjednaného nájemného přímo vyplývá již ze shora zmiňované Nájemní smlouvy.

10. A pokud ještě jde i o další výhrady žalované, spočívající v tom, že, s ohledem na již zmiňovanou pandemii, se žalovaná ocitla v určitých problémech, pak ovšem soud konstatuje, že k vystavení předmětné faktury došlo již v únoru 2020, a tedy zjevně před vypuknutím oné pandemie, takže ani tuto námitku soud neshledal důvodnou. Splatnost předmětné faktury pak nastala dnem 4. 3. 2020 a žalovaná přistoupila k jejímu proplacení až teprve dnem 3. 7. 2020 (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků).

11. Žalovaná, tedy, ovšem až po podání žaloby, provedla plnění, a to ve shora uvedeném rozsahu, z čehož tak, pro podepsaný soud, vyplynulo i to, že žalovaná si byla existence tohoto závazku vědoma, zvláště když nikterak nezpochybňovala, jak již bylo řečeno výše, uzavření shora zmiňované Nájemní smlouvy.

12. Podepsaný soud tedy nutně dospěl k naprosto jednoznačnému závěru, a to v tom smyslu, že, shora zmiňovanou platbou, provedenou ze strany žalované, tak žalovaná uznala svůj závazek, jenž je předmětem tohoto sporu, vůči žalobkyni, a to dle ust. § 2054, odst. 2, obč. zák. (zák. č. 89/2012 Sb.).

13. Důležitým prvkem tohoto sporu je též i ta skutečnost, že žalovaná se vůbec ani nesnažila tvrdit to, že by ona faktura, vystavená žalobkyní, jež je předmětem tohoto sporu, byla vystavena nedůvodně. Žalovaná, totiž, nikdy, v rámci tohoto řízení, neoznačila takový důkaz, jímž by dokázala zpochybnit důvodnost vystavení oné, již shora zmiňované, faktury, vystavené ze strany žalobkyně. Veškeré případné výhrady žalované, a to hlavně o tom, že, s ohledem na současné nelehké časy, by soud měl, k této skutečnosti, přihlédnout, se tak jeví jako poněkud nepodstatné, když splatnost oné faktury nastala ještě předtím, nežli tyto nelehké časy nastaly. Soud je navíc přesvědčen i o tom, že dotyčná faktura, která byla vystavena ze strany žalobkyně, je určitě zachycena v účetnictví žalované, takže, pokud tuto fakturu žalovaná žalobkyni nevrátila, jakožto nedůvodně vystavenou, a to s konkrétními výhradami či námitkami, pak je tedy soud toho názoru, že žalovaná nikdy nedotvrdila a ani nedoložila, a to v souvislosti s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR, a především pak s odkazem na judikát - sp. zn. 23 Cdo 2914/2015, a dále i s ohledem na další judikát – sp. zn.: 23 Cdo 4777/2008, a rovněž i v návaznosti na zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb., jmenovitě pak v souvislosti s ust. § 8, odst. 3, dále v souvislosti s ust. § 11, a dále i v souvislosti s ust. § 33a, tohoto zákona o účetnictví, jakékoliv relevantní skutečnosti, a to v souvislosti s tím, že, s ohledem na ust. § 33a, zákona o účetnictví, tedy bylo povinností žalované, předmětnou fakturu, ve lhůtě její splatnosti, vrátit straně žalující, jakožto nedůvodně, či chybně, vystavenou, pokud s ní tedy žalovaná nesouhlasila, což ovšem zjevně nikdy neučinila, v důsledku čehož tak žalobkyni nepochybně vzniklo i právo na ony úroky z prodlení, v zákonné (kapitalizované) výši, a tedy v částce 188,84 Kč.

14. Z výše popsaných důvodů tedy podepsaný soud žalobě, a to v rozsahu po jejím částečném zpětvzetí, vyhověl.

15. O příslušenství pohledávky žalobkyně, a to v podobě zákonného úroku z prodlení, pak rozhodl podepsaný soud dle ust. § 1968, ve spojení s ust. § 1970, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

16. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud podle § 142, odst. 1, o. s. ř., ve spojení s ust. § 146, odst. 2, o.s.ř., tak, že přiznal procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů tohoto řízení, v celkové výši 14 068 Kč, jelikož, zároveň, je nutno zohlednit i to, že to byla právě shora jmenovaná žalovaná, kdo, svou platbou, provedenou ovšem až teprve po podání zjevně důvodného žalobního návrhu, tak, vlastně, zavinil, že toto řízení muselo být částečně zastaveno (viz ust. § 146, odst. 2, o.s.ř.), přičemž žalobkyni tak již, mezitím, vznikly náklady tohoto řízení, představující soudní poplatek, ve výši 1 000 Kč, a dále i náklady právního zastoupení žalobkyně advokátkou, t.j., odměnu advokátky žalobkyně, dle § 7 a § 8, vyhl. č. 177/1996 Sb. (Advokátního tarifu), za celkem šest úkonů právní služby, po částce 1 500 Kč, za každý jednotlivý úkon, dle § 7, odst. 5, a dle § 11, odst. 1, písm. a) a d) Advokátního tarifu (1x příprava a převzetí právního zastoupení, 1x zaslání před žalobní výzvy žalované, 1x podání žalobního návrhu, 1x písemné podání, obsahující částečné zpět vzetí žaloby, dále i 1x písemné vyjádření žalobkyně - replika - ze dne 6. 10. 2020 a 1x účast na jednání u soudu – dne 10. 12. 2020), a dále též i šest režijních paušálů, po částce 300 Kč, dle § 13, odst. 3, Advokátního tarifu, jež byly advokátkou žalobkyně účtovány k uvedeným šesti úkonům právní služby, a celkem tedy ve výši 1 800 Kč, s tím, že advokátka žalobkyně soudu doložila i to, že je plátcem DPH, a proto soud, do celkové částky, připadající na náhradu nákladů tohoto řízení, musel promítnout i položku, spočívající v částce, připadající na 21 % DPH, z odměny advokátky a z paušálních náhrad, což tak představuje částku ve výši 2 268 Kč.

17. O povinnosti žalované, uhradit takto vypočtené náklady tohoto řízení, v celkové výši 14 068 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobkyně, bylo rozhodnuto podle § 149, odst. 1, o.s.ř.. Soud tedy stanovil žalované, pro splnění této její povinnosti, zákonnou, tedy 3-denní lhůtu (§ 160, odst. 1, o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (dle ust. § 202, odst. 2, o.s.ř.).