18 C 22/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl předsedou senátu JUDr. Ladislavem Nevole ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa , o: zaplacení 41 814 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 41 814 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně, z částky 41 814 Kč, od 9. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, na náhradě nákladů řízení, k rukám právní zástupkyně žalobce, JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky, částku ve výši 23 715,39 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se, vůči žalovanému, svým žalobním návrhem, podaným, původně, k Okresnímu soudu ve [obec], dnem 13. 12. 2019, domáhal zaplacení shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím, a to z titulu nevypořádaného podílu z pozůstalosti, po zesnulém otci obou účastníků tohoto řízení, tedy po [anonymizováno] [celé jméno žalobce], který žalobce, jakožto svého syna, vydědil, takže celá pozůstalost nakonec připadla žalovanému, který je bratrem žalobce.

2. Žalovaný ovšem se žalobou nesouhlasil a požadoval její zamítnutí, jelikož tvrdil, že je nedůvodná, neboť předmětné pozůstalostní řízení již bylo dávno pravomocně skončeno, když důvody vydědění žalobce jeho otcem byly důvodné. Dále, v této souvislosti, žalovaný tvrdil, že žalobce se nikdy, proti předmětné závěti, neohradil, že ji ani nikdy nezpochybňoval, a proto by tedy žaloba měla být zamítnuta.

3. Soud provedl dokazování řadou listinných důkazů, rovněž i výslechy svědků a též i účastnickými výslechy žalobce i žalovaného, když soud zjistil následující skutečnosti:

4. Především je však nutno předeslat, že celý tento případ se poněkud utápěl v atmosféře jakéhosi rurálně repulzivního marasmu, vyvěrajícího z nikterak neskrývané nesnášenlivosti obou bratrů, tedy žalobce i žalovaného, když, z účastnické výpovědi žalobce, vyplynulo to, že se právě, v průběhu předmětného pozůstalostního řízení, proti důvodům svého vydědění, ohradil, jelikož je považoval za nepravdivé, neboť tvrdil, že se vůči svému otci nikdy ničeho špatného nedopustil.

5. Z obsahu účastnické výpovědi žalovaného však zase vyplynul opak, když soud byl nucen vyslechnout i jakousi, poněkud klopotnou, historii o tom, že žalobce měl svému otci, po propuštění z nemocnice, znemožnit přístup do příbytku, kde měl jeho otec uloženy léky, které nutně, vzhledem ke svému, tehdy ne zcela příznivému, zdravotnímu stavu potřeboval.

6. Dále z obsahu účastnických výpovědí žalobce i žalovaného soud vyrozuměl, že nepříznivá atmosféra v rodině eskalovala v době, kdy vztahy mezi zesnulým [jméno] [celé jméno žalobce] a jeho manželkou, [jméno] [příjmení], tedy matkou žalobce i žalovaného, vyústily v takovou situaci, kdy byl dokonce zvažován i rozvod obou tehdejších manželů. Tvrzení obou účastníků, o vztahu žalobce k otci, však byla zcela protichůdná a jednalo se tak o tvrzení proti tvrzení, když soud, v této souvislosti, konstatuje, že, dle jeho názoru, značná část těchto tvrzení byla ovšem ovlivněna právě onou vzájemnou záští obou bratrů, a to, především, kvůli majetku.

7. Z obsahu účastnických výslechů obou bratrů (žalobce i žalovaného) tedy soud, vlastně, ničeho hmatatelného nezjistil, jelikož se jednalo, povýtce, o zcela protichůdná tvrzení, dosti značně emočně podbarvená, zvláště když se oba bratři rovněž nerozpakovali obviňovat se navzájem i z tvrzení nepravd. Dle názoru soudu se tak jednalo o poněkud účelová tvrzení, z nichž soud, při svém rozhodování, a to pokud jde o zkoumání otázky, spočívající v jakémsi zavrženíhodném jednání žalobce, vůči zůstaviteli, při nejlepší vůli vycházet nemohl.

8. Pokud se dále jedná o fakta, která podepsaný soud zjistil, tak zůstavitel ([jméno] [celé jméno žalobce]) po sobě zanechal závěť, s prohlášením o vydědění, což bylo sepsáno ve formě Notářského zápisu, ze dne [datum], JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou ve [obec], pod sp. zn.: NZ [číslo], kde dědicem zůstavitele byl povolán žalovaný ([celé jméno žalovaného]), zatímco žalobce ([celé jméno žalobce]) byl v plném rozsahu vyděděn, z důvodů dle ust. § 1646, odst. 1, písm. a) a b), obč. zák. (č. 89/2012 Sb.), s tím, že zůstavitel zároveň, v této listině, prohlásil, že si nepřeje, aby po něm dědil ani jeho třetí syn ([jméno] [celé jméno žalobce], jenž ovšem není účastníkem řízení, vedeného u zdejšího soudu), ačkoliv zůstavitel též uvedl i to, že si je vědom postavení tohoto svého třetího syna jakožto nepominutelného dědice (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků a též i z pozůstalostního spisu – sp. zn.: [spisová značka]). Dále, a tedy, po úmrtí otce obou účastníků tohoto sporu, [jméno] [celé jméno žalobce], proběhlo pozůstalostní řízení, ohledně majetku po zesnulém Aloisu [celé jméno žalobce], v rámci něhož se tak jednalo rovněž o onen, již zmiňovaný, Notářský zápis, sp. zn.: NZ [číslo], obsahující právě onu listinu o vydědění žalobce, ze dne 13. 10. 2016, když, v souvislosti s tímto vyděděním, se dědicem celé pozůstalosti po Aloisu [celé jméno žalobce] stal [celé jméno žalovaného], tedy žalovaný, přičemž k vydědění žalobce došlo dle ust. § [číslo], odst. 1, písm. a) a b) obč. zák, a tedy kvůli neposkytnutí pomoci v nouzi a též i kvůli nezájmu o zůstavitele (zjištěno z pozůstalostního spisu – sp. zn.: [spisová značka], když toto pozůstalostní řízení bylo vedeno notářkou JUDr. [jméno] [příjmení], jakožto pověřenou soudní komisařkou, u Okresního soudu ve [obec]).

9. Žalobce ovšem tvrdil, že jeho otec ([jméno] [celé jméno žalobce]) pro jeho vydědění neměl žádného důvodu, když žalobce též tvrdil i to, že se vždy snažil otci poskytnout pomoc a zařídit mu vše, co potřeboval, přičemž onu, poněkud krkolomnou, příhodu, ohledně toho, že snad měl svého otce nevpustit do objektu, kde měl otec uloženy své léky, které měl předepsány a které potřeboval, žalobce komentoval tak, že se jednalo o to, že to byl právě jeho otec, kdo si dotyčné léky někam založil a poté je zase našel.

10. Z Protokolu o jednání před soudním komisařem - sp. zn. [spisová značka], ze dne 24. 6. 2019, vyplynulo, že žalobce byl, v rámci zmiňovaného pozůstalostního řízení, poučen notářkou, o tom, že notářka (JUDr. [příjmení] [příjmení]) nebude posuzovat neplatnost vydědění, a proto notářka odkázala žalobce na samostatné řízení, které pak bylo zahájeno žalobou, podanou u zdejšího soudu.

11. V rámci předmětného pozůstalostního řízení sice nikdo z pozůstalých, po zesnulém [anonymizováno] [celé jméno žalobce] (tedy pozůstalá manželka – [jméno] [příjmení], jakož i tři pozůstalí synové – [obec], [jméno] [jméno]), nezpochybnil pravost předmětné listiny, obsahující vydědění žalobce ([celé jméno žalobce]), nicméně, žalobce ([celé jméno žalobce]) sdělil, že své právo na sporný díl bude uplatňovat pořadem práva (a takto byl notářkou rovněž i poučen), když pozůstalá manželka ([jméno] [anonymizováno]) a třetí syn zůstavitele ([jméno] [celé jméno žalobce]) již tehdy prohlásili, že ona prohlášení zůstavitele, o vydědění žalobce, v listině o vydědění, se nezakládají na pravdě. A právě toto prohlášení [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobce] přivedlo podepsaný soud k přesvědčení o tom, že zůstavitel musel být poněkud malichernou osobou, s určitými despotickými či agresivními sklony, kterýžto závěr byl podpořen i svědeckým výslechem samotné [jméno] [příjmení], provedeným u dožádaného soudu, která tvrdila, že to byl právě žalobce, kdo zůstaviteli vypomáhal a kdo se k němu nechoval nijak špatně, přičemž zůstavitele charakterizovala tak, že, k ní se choval agresivně a netaktně, když, vlastně, zůstavitel nesnesl, pokud někdo z rodiny učinil něco jinak, nežli tak, jak zůstavitel chtěl, a to, především, v souvislosti s návrhem zůstavitele na rozvod s [jméno] [příjmení], což ale u žalobce nenašlo kladnou odezvu, jelikož žalobce, se svou rodinou, se tehdy přiklonil na stranu [jméno] [příjmení] (zjištěno z obsahu svědeckého výslechu [jméno] [příjmení], dále ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], tedy manželky žalobce, provedené rovněž u dožádaného soudu, a též i z účastnického výslechu žalobce, jemuž, v tomto ohledu, zdejší soud uvěřil).

12. Notářka, jakožto pověřená soudní komisařka (JUDr. [příjmení] [příjmení]), v rámci předmětného pozůstalostního řízení, charakterizovala tehdy žalobce jakožto„ nepominutelného dědice se sporným právem na povinný díl“, s tím, že účast žalobce, v předmětném pozůstalostním řízení, byla ukončena, a to dle ust. § 7, odst. 2, zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních („ z.ř.s.“), když žalobce byl notářkou, jak již bylo shora naznačeno, poučen i o tom, že má možnost domáhat se svého povinného dílu pořadem práva (zjištěno z pozůstalostního spisu – sp. zn.: [spisová značka]), což žalobce, koneckonců, následně učinil, a to s odkazem na ust. § 1654, odst. 1, obč. zák., jakož i s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR – sp. zn.: [spisová značka], ze dne 30. 7. 2018.

13. A byť tedy žalobce, v rámci tohoto řízení, vedeného u zdejšího soudu, navrhoval doplnit dokazování ještě i svědeckým výslechem svého bratra [jméno], tak zdejší soud, pro zjevnou nadbytečnost, tento výslech již neprovedl, když to byl právě [jméno] [celé jméno žalobce], kdo, v rámci předmětného pozůstalostního řízení, tvrdil, že ona prohlášení zůstavitele, o vydědění žalobce, v listině o vydědění, se nezakládají na pravdě (viz výše – bod [číslo]).

14. Ze svědeckých výslechů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jež byly oba provedeny u dožádaného soudu (Okresní soud ve [obec]), tedy soud, především, zjistil to, že [jméno] [celé jméno žalobce] se ke své manželce ([jméno] [anonymizováno]) nechoval příliš dobře, později se začal chovat i vulgárně, dokonce ji i ponižoval a posléze jí navrhl i rozvod, takže [jméno] [příjmení] byla nakonec nucena odstěhovat se do penzionu pro seniory, což jí měl zařídit právě žalobce, se svým bratrem [jméno], když, z těchto výslechů, jak již bylo shora naznačeno, však nevyplynulo nic o tom, že by se snad žalobce měl ke svému otci zachovat nějakým nekalým způsobem anebo že by o něj neměl projevovat žádný zájem.

15. S ohledem na shora popsané okolnosti dospěl tedy zdejší soud nakonec k závěru, že žaloba důvodnou je, a proto jí vyhověl, když, v rámci tohoto řízení, jak již bylo naznačeno výše, šlo především o jakési, dle názoru soudu poněkud malicherné, nevyřízené účty mezi dvěma bratry ([celé jméno žalobce] a [celé jméno žalovaného]), aniž by se vlastně jednalo o cokoliv, co by, alespoň zdánlivě, připomínalo jakousi nesobeckou starost o blaho jejich, nyní již zesnulého, otce, když veškeré detaily různých situací, oběma bratry odlišně popisované, v rámci jejich účastnických výslechů, vyhodnotil soud jakožto poněkud nepodstatné, pro meritum této věci, s tím, že, ať již to byla situace s oněmi léky, o čemž se soud zmiňoval již shora, či ať se též jednalo i o další spor, mezi oběma bratry, jenž se rozhořel kvůli jakési venkovské nemovitosti, která původně patřila jejich matce (jednalo se o jakousi nepříliš lukrativní venkovskou stavbu v [obec], dokonce bez napojení na rozvod vody a kanalizaci, jež byla vlastně neobyvatelná, což rovněž vyplynulo ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení]), tak toto bylo dalším jablkem sváru, mezi oběma bratry, jak z jejich účastnických výpovědí taktéž vyplynulo, a kteroužto nemovitost jejich matka, [jméno] [příjmení], nakonec darovala žalobci.

16. Jak již tedy bylo shora naznačeno, tak soud dospěl k přesvědčení, že, v rámci tohoto sporu, se vlastně, ve skutečnosti, vůbec ani nejednalo o zjišťování náklonnosti obou znesvářených bratří, resp., především žalobce, k jejich, dnes již zesnulému, otci, nýbrž, že se jednalo o dosti neobratně skrývanou zášť, pramenící výlučně z touhy po majetku, ať již kohokoliv z obou bratrů, a ať již v menším či ve větším rozsahu, což je, pro zdejší soud, ovšem nepodstatné, a pokud tedy žalovaný do spisu založil ještě i různá Čestná prohlášení, podepsaná osobami, jež se vyjadřovaly právě v neprospěch žalobce ([jméno] [anonymizováno], [celé jméno žalobce] – bratr zesnulého [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení]), tak soud, pro zcela zjevnou nadbytečnost, výslechy těchto osob již neprovedl, neboť z obsahu oněch Čestných prohlášení zjevně vyplývá snaha stranit žalovanému a podsouvat naopak negativa o žalobci, když soud, ve svém rozhodnutí výslechy těchto osob neprovádět, byl nakonec utvrzen i samotným žalovaným, jehož právní zástupce soudu sdělil, že na výsleších těchto osob netrvá.

17. Pokud se jedná o samotný žalobní návrh, tak zdejší soud, v této souvislosti, konstatuje, že předmětný žalobní návrh, projednávaný v rámci tohoto řízení, nenapadá závěť (včetně listiny o vydědění) zesnulého otce účastníků, [jméno] [celé jméno žalobce], o čemž pravomocně rozhodl Okresní soud ve [obec], soudní komisařkou JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou, a to Usnesením - č. j.: [číslo jednací], ze dne 7. října 2019 (zjištěno z předmětného pozůstalostního spisu), jak se mylně domníval žalovaný, nýbrž, v rámci svého žalobního návrhu se žalobce, v rámci tohoto řízení, vedeného u zdejšího soudu, domáhal svého povinného dílu, jakožto nepominutelný dědic, vůči žalovanému, jemuž pozůstalost po [jméno] [celé jméno žalobce] nakonec připadla. Žalobce se tedy svého povinného dílu domáhal pořadem práva, a, pokud jde o ony důvody vydědění žalobce, tak soud dospěl k závěru, že zde, v tomto konkrétním případě, dány nejsou (viz výše – bod [číslo]), a to právě s ohledem na poněkud problematickou osobnost zesnulého.

18. V dané věci se tedy nejedná o spor o dědické právo, vyvolaný podle § 170, zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, nýbrž se jedná o žalobu na zaplacení onoho povinného dílu, a to ve smyslu ust. § 1654, občanského zákoníku.

19. Dle § 3069, občanského zákoníku, se, při dědění, použije právo platné v den smrti zůstavitele, avšak, na posouzení oprávněnosti samotného prohlášení o vydědění, učiněného před nabytím účinnosti aktuálního občanského zákoníku, se aplikuje, v souladu s § 3028, obč. zák., právní úprava účinná v době prohlášení o vydědění. Ve smyslu § 3072, občanského zákoníku, se však za platné považuje i takové prohlášení o vydědění, učiněné zůstavitelem zemřelým po 1. 1. 2014, které odporuje právním předpisům, účinným v době učinění tohoto prohlášení, pokud vyhovuje občanskému zákoníku (tedy § 1646 a násl., o. z.). Podepsaný soud se však nezabýval zkoumáním náležitostí oné listiny o vydědění, nýbrž se zabýval tím, zda ony důvody, tam popsané, skutečně nastaly, když soud, ale, dospěl k závěru, že nikoliv. Zdejší soud se tudíž nezabýval posuzováním platnosti právního jednání, spočívajícího ve vydědění žalobce, a to rovněž i s ohledem na formu veřejné listiny takového prohlášení o vydědění, sepsaného Notářským zápisem, zvláště když ani notářka, JUDr. [příjmení] [příjmení], jakožto pověřená soudní komisařka, platnost dotyčné listiny nikterak nezpochybňovala, a též ji nezpochybňoval ani žádný z pozůstalých, v důsledku čehož tak soud konstatuje, že se jedná o právní jednání platné, nicméně, v tomto ohledu, je však třeba zdůraznit to, že žalobce, jakožto nepominutelný dědic, sice nemá, v důsledku shora popsaných skutečností, dle ust. § 1654, odst. 1, obč. zák., právo na povinný díl z pozůstalosti, ale, má právo na peněžní částku, rovnající se hodnotě jeho povinného dílu, a to vůči žalovanému, který pozůstalost po [anonymizováno] [celé jméno žalobce] prokazatelně nabyl. Žalobce se tedy, zcela správně, domáhal svou žalobou na zaplacení povinného dílu, který mu, dle názoru podepsaného soudu, náleží, když důvody jeho vydědění vyhodnotil zdejší soud jakožto povýtce malicherné, až nevěrohodné, a proto tedy rozhodl podepsaný soud tak, jak je shora uvedeno.

20. Dle názoru zdejšího soudu totiž ono samotné tvrzení zůstavitele ([jméno] [celé jméno žalobce]) o neposkytnutí pomoci zůstaviteli, ze strany žalobce, či o nezájmu žalobce o osobu zůstavitele, při líčení oněch, již výše zmiňovaných, a povýtce malicherných, a rovněž i jen stěží uvěřitelných, lapálií, opravdu nemá schopnost podepřít ony důvody vydědění, zakotvené v ust. § 1646, odst. 1, písm. a) a b) obč. zák., neboť skutečná nouze, případně projev nezájmu, tkví, dle názoru podepsaného soudu, v poněkud jiných okolnostech nežli v nějakých malichernostech, jež, navíc, vlastně byly zpochybněny svědeckými výslechy [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

21. Pokud se jedná o výpočet žalobou uplatněné částky, v rámci tohoto řízení, tak, Usnesením Okresního soudu ve [obec], č. j.: [číslo jednací], ze dne 21. 8. 2019, soud tehdy nahradil soupis pozůstalosti společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku, přičemž pravomocným Usnesením téhož soudu, č. j.: [číslo jednací], ze dne 21. 8. 2019, soud určil, ve věci zůstavitele [jméno] [celé jméno žalobce], obvyklou cenu aktiv pozůstalosti částkou ve výši 699 340 Kč, výši pasiv pozůstalosti pak částkou 30 313 Kč a čistou hodnotu pozůstalosti částkou 669 027 Kč, když toto rozhodnutí nabylo právní moci dnem 21. 8. 2019, a když pravomocným rozhodnutím téhož soudu, č. j.: [číslo jednací], ze dne 29. 8. 2019, byla účast žalobce ([celé jméno žalobce]) v předmětném pozůstalostním řízení ukončena, s tím, že byl poučen o tom, že se může svého práva na povinný díl domáhat pořadem práva (vše zjištěno z předmětného pozůstalostního spisu). Předmětem řízení, vedeného u zdejšího soudu, je tedy nárok žalobce, uplatněný vůči dědici zůstavitele ([celé jméno žalovaného]), na plnění, spočívající ve vyplacení povinného dílu v penězích, když, jako předběžnou otázku, zdejší soud řešil to, zda žalobce, jakožto pokrevní potomek zůstavitele, byl vyděděn po právu, přičemž zdejší soud dospěl k závěru, že nikoliv (viz výše – bod [číslo]), s tím, že takto uplatněný povinný díl byl žalobcem vypočten z oné čisté hodnoty pozůstalosti, která byla stanovena oním pravomocným Usnesením Okresního soudu ve [obec], č. j.: [číslo jednací], ze dne 21. 8. 2019, částkou 669 027 Kč, přičemž, v souladu s ust. § 1642 a § 1643, občanského zákoníku, žalobce, a to jakožto nepominutelný zletilý dědic, musí obdržet alespoň čtvrtinu svého zákonného dědického podílu. V tomto konkrétním případě dědický podíl žalobce, v rámci prvé dědické skupiny, činí přesně jednu čtvrtinu, z částky 669 027 Kč, a tedy částku ve výši 167 256,75 Kč, v důsledku čehož onen povinný díl činí jednu čtvrtinu z této částky, a tedy částku ve výši 41 814,19 Kč, když žalobce se domáhal, v rámci tohoto řízení, vedeného u zdejšího soudu, po zaokrouhlení, částky ve výši 41 814 Kč. Na základě takto provedeného výpočtu tedy dospěl zdejší soud k závěru, že nárok žalobce, na onen povinný díl, je po právu.

22. Podepsaný soud, při svém rozhodování, vyšel z judikatury Nejvyššího soudu ČR – viz výše – bod [číslo] tedy z rozhodnutí sp. zn.: [spisová značka], v němž se Nejvyšší soud ČR zabýval ustanovením § 1673, odst. 2, občanského zákoníku, a to ve spojení s ust. § 170, z.ř.s. (zákona o zvl. řízeních soudních), a to tak, že předmětné ustanovení § 1673, odst. 2, o. z. (dle něhož, uvede-li zůstavitel důvod vydědění, odkáže se k podání žaloby potomek, který tvrdí, že byl vyděděn neprávem), se vztahuje pouze k takové situaci, kdy v pozůstalostním řízení vznikne spor o dědické právo, nicméně, dle názoru Nejvyššího soudu ČR, a to pokud jde o nepominutelného dědice, tak ten„ již nemá právo na dědický podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku, rovnající se hodnotě jeho povinného dílu (srov. ustanovení § 1654, odst. 1, věta první o. z.)“, v důsledku čehož se tedy takový nepominutelný dědic„ stává, není-li mu dědický podíl zanechán zůstavitelem, pouhým věřitelem dědiců, tudíž mu nesvědčí dědické právo po zůstaviteli“.

23. Z tohoto důvodu tedy nemohla být zdejším soudem vyhodnocena, jako přiléhavá, obrana žalovaného, tkvící v přesvědčení o tom, že, když již pozůstalostní řízení bylo jednou pravomocně skončeno, tak že tedy žalobce již svá práva nyní uplatňovat nemůže. Opak je tedy pravdou, když žalobce se tak, s ohledem na svůj nevypořádaný nárok na onen povinný díl, a to ve světle zmiňované judikatury Nejvyššího soudu ČR, stal vlastně věřitelem žalovaného, který se tedy, vlastně, na úkor žalobce, v uvedeném rozsahu, bezdůvodně obohatil.

24. Podle § 2991, odst. 1, o. z., platí, že, kdo se, na úkor jiného, bez spravedlivého důvodu, obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, a proto podepsaný soud rozhodl tak, jak je shora uvedeno.

25. O příslušenství pohledávky žalobce, a to v podobě zákonného úroku z prodlení, pak rozhodl soud dle § 1968, ve spojení s ust. § 1970, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142, odst. 1, o. s. ř., a to tak, že přiznal žalobci, který byl v tomto řízení zcela úspěšným, nárok na náhradu nákladů řízení, a to celkem v částce 23 715,39 Kč.

27. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení žalobce advokátkou a rovněž i z částky ve výši 2 091 Kč, která představuje žalobcem uhrazený soudní poplatek, za podaný žalobní návrh.

28. Sazba odměny advokátky žalobce, za jeden celý úkon právní služby, z tarifní hodnoty ve výši 41 814 Kč (podle § 7, odst. 1, a § 8, odst. 1, vyhl. č. 177/1996 Sb. - advokátního tarifu) činí 2 780 Kč, když advokátka žalobce vykonala, pro žalobce, dle svého vlastního vyúčtování, předloženého soudu, celkem 4,5 úkonu právní služby, a to: 1x převzetí a přípravu zastoupení (dle § 11, odst. 1, písm. b, advokátního tarifu), v částce 2 780 Kč, dále 1x jednoduchou před žalobní výzvu k plnění – ½ úkonu (dle § 11, odst. 1, písm. d, advokátního tarifu), v částce 1 390 Kč, a dále 1x podání žaloby (dle § 11, odst. 1, písm. d, advokátního tarifu), v částce 2 780 Kč, dále 1x písemné vyjádření ve věci samé – dne 2. 7. 2020, v částce 2 780 Kč, a konečně, dne 14. 7. 2020 – 1x účast na jednání u soudu (dle § 11, odst. 1, písm. g, advokátního tarifu), v částce 2 780 Kč, s tím, že, dále, náleží advokátce žalobce i náhrada hotových výdajů (5x režijní paušál – po částce ve výši 300 Kč, dle ust. § 13, advokátního tarifu), k uvedeným úkonům, a to v celkové výši 1 500 Kč, s tím, že advokátka žalobce též účtovala i náhradu za čas, promeškaný na cestě, kterou podnikla v souvislosti s jednáním u soudu, konaným dne 14. 7. 2020, a tedy na cestě [obec] – [obec] – [obec], když každá jedna cesta trvala 3 hodiny (a tedy se jedná celkem o 12 zameškaných půlhodin, po částce 100 Kč, a celkem tedy o částku ve výši 1 200 Kč - dle ust. § 14, odst. 1, písm. a, odst. 3, advokátního tarifu), když zástupkyně žalobce účtovala i náhradu cestovních výdajů, za účelem dostavení se k soudnímu jednání, konanému dne 14. 7. 2020 (když, z neúčasti na dalším jednání, konaném dne 4. 3. 2021, byla omluvena, a to kvůli pandemii Covid – 19), při použití [značka automobilu], [registrační značka] BB [číslo], na trase [obec] – [obec] - a zpět, během níž bylo ujeto 2 x 219 km, při průměrné spotřebě, dle doloženého technického průkazu vozidla, 5,9 litru na 100 km, a při průměrné ceně Nafty ve výši 31,80 Kč - v sazbě 4,20 Kč km, dle ust. § 13, odst. 1, 4, vyhl. č. 177/1996 Sb., dle § 158, zák. č. 262/2006 Sb., a dle § 4, písm. c), vyhl. č. 589/2020 Sb., a celkem tedy ve výši 2 661,40 Kč, když, k uvedeným částkám, je však nutno připočíst též i shora zmiňovaný, a žalobcem řádně zaplacený, soudní poplatek, ve výši 2 091 Kč, s tím, že právní zástupkyně žalobce však soudu doložila i to, že je plátcem DPH, a proto soud, do celkové částky, připadající na náhradu nákladů tohoto řízení, musel ještě promítnout i položku, spočívající v DPH, ve výši 21%, z odměny advokátky a z náhrad, dle § 137, odst. 3, o.s.ř., což tak činí částku v celkové výši 3 752,99 Kč, a v důsledku čehož tak soud přiznal žalobci, na náhradě nákladů tohoto řízení, celkovou částku ve výši 23 715,39 Kč.

29. O povinnosti žalovaného, uhradit takto vypočtené náklady tohoto řízení, v celkové výši 23 715,39 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobce, bylo rozhodnuto podle § 149, odst. 1, o.s.ř.. Soud tedy stanovil žalovanému, pro splnění jeho povinnosti, zákonnou, tedy 3-denní lhůtu (dle ust. § 160, odst. 1, o.s.ř.).