18 C 220/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ladislavem Nevole ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 12 702,58 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 702,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 12 702,58 Kč od 13. 11. 2018 do zaplacení, a částku 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 769,60 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 10. 3. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 13. 11. 2017 smlouvu o výpůjčce výčepního zařízení a propagačních a reklamních předmětů [číslo]. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému bezúplatně výčepní zařízení, jehož přesná specifikace je uvedena v příloze [číslo] smlouvy, a žalovaný se předmětnou smlouvou zavázal užívat vypůjčené věci v rozsahu a způsobem specifikovaným ve smlouvě. Zároveň se žalovaný v předmětné smlouvě zavázal, že po dobu jejího trvání bude odebírat výrobky od žalobce. Dne 25. 4. 2018 byla na odběrním místě [příjmení] [příjmení] provedena inventura zapůjčených movitých věcí s tím, že při této inventuře byl oběma stranami potvrzen stav (soupis) movitých věcí. Ustanovení čl. 4 smlouvy o výpůjčce stanoví, že se smluvní strany dohodly, že tato smlouva zaniká ke dni, ke kterému vypůjčitel po dobu 6 po sobě jdoucích týdnů neobjedná nebo neodebere od půjčitele jím dodávané zboží. Ze strany žalovaného došlo k poslednímu odběru zboží žalobce dne 1. 10. 2018, když s ohledem na výše citované ustanovení smlouvy tato zanikla s tím, že žalovaný byl zároveň povinen vrátit žalobkyni zapůjčené movité věci. Dne 10. 10. 2018 došlo k demontáži zapůjčených movitých věcí, přičemž při demontáži nebyla dohledána Nabídková tabule [příjmení] [jméno]. V návaznosti na čl. 2 smlouvy vznikla žalovanému povinnost nahradit škodu za nevrácenou nabídkovou tabuli ve výši 602,58 Kč. Zároveň žalovanému v souladu s čl. 2 vznikla povinnost uhradit náklady na umístění a instalaci zapůjčených věcí ve výši 10 000 Kč, neboť k instalaci zapůjčených movitých věcí došlo dne 13. 11. 2017 a k demontáži již dne 10. 10. 2018. S ohledem na výše uvedené vystavil žalobce fakturu – daňový doklad [číslo] na úhradu částky ve výši 12 702,58 Kč, splatnou dne 31. 10. 2018. Žalovaný ničeho neuhradil, a to ani na výzvu před žalobní.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.

3. Ve věci bylo rozhodnuto dne 29. 7. 2021 bez nařízení jednání dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

4. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli dne 13. 11. 2017 smlouvu o výpůjčce výčepního zařízení a propagačních a reklamních předmětů [číslo]. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému bezúplatně výčepní zařízení, jehož přesná specifikace je uvedena v příloze [číslo] smlouvy, a žalovaný se předmětnou smlouvou zavázal užívat vypůjčené věci v rozsahu a způsobem specifikovaným ve smlouvě. Zároveň se žalovaný v předmětné smlouvě zavázal, že po dobu jejího trvání bude odebírat výrobky od žalobce. Dne 25. 4. 2018 byla na odběrním místě [příjmení] [příjmení] provedena inventura zapůjčených movitých věcí s tím, že při této inventuře byl oběma stranami potvrzen stav (soupis) movitých věcí. Ustanovení čl. 4 smlouvy o výpůjčce stanoví, že se smluvní strany dohodly, že tato smlouva zaniká ke dni, ke kterému vypůjčitel po dobu 6 po sobě jdoucích týdnů neobjedná nebo neodebere od půjčitele jím dodávané zboží (Smlouvou o výpůjčce výčepního zařízení a propagačních a reklamních předmětů [číslo] ze dne 13. listopadu 2020, Inventurním soupisem ze dne 25. dubna 2018). Ze strany žalovaného došlo k poslednímu odběru zboží žalobce dne 1. 10. 2018, když s ohledem na výše citované ustanovení smlouvy tato zanikla s tím, že žalovaný byl zároveň povinen vrátit žalobkyni zapůjčené movité věci. Dne 10. 10. 2018 došlo k demontáži zapůjčených movitých věcí, přičemž při demontáži nebyla dohledána Nabídková tabule [příjmení] [jméno] (Demontážním protokolem a inventurním soupisem ze dne 10. října 2018). V návaznosti na čl. 2 smlouvy vznikla žalovanému povinnost nahradit škodu za nevrácenou nabídkovou tabuli ve výši 602,58 Kč. Zároveň žalovanému v souladu s čl. 2 vznikla povinnost uhradit náklady na umístění a instalaci zapůjčených věcí ve výši 10 000 Kč, neboť k instalaci zapůjčených movitých věcí došlo dne 13. 11. 2017 a k demontáži již dne 10. 10. 2018. S ohledem na výše uvedené vystavil žalobce fakturu – daňový doklad [číslo] na úhradu částky ve výši 12 702,58 Kč, splatnou dne 31. 10. 2018 (Fakturou – daňovým dokladem [číslo]). Žalovaný ničeho neuhradil, a to ani na výzvu předžalobní (předžalobní upomínkou, dodejkou). V řízení netvrdil ani neprokázal, že dlužnou částku uhradil.

5. Po zhodnocení provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Jde o dvoustranný právní vztah založený smlouvou o výpůjčce v souladu s § 2193 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Závazek ze smlouvy žalovanému vzniklý, tedy povinnost vrátit žalobkyni jakožto půjčiteli přenechanou nezuživatelnou věc, nebyl žalovaným jakožto vypůjčitelem řádně a včas splněn, vznikla mu tak povinnost zaplatit náklady na umístění a instalaci vypůjčených věcí, když porušil smluvní ujednání a po dobu šesti po sobě jdoucích týdnů od žalobkyně neobjednal ani neodebral žádné zboží. Tyto vyfakturované náklady žalovaný neuhradil řádně a včas, čímž se po uplynutí lhůty splatnosti dostal do prodlení a vznikla mu tak povinnost k úhradě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve smyslu § 3 uvedeného nařízení mu vznikla dále povinnost k zaplacení částky 1 200 Kč, jež představuje minimální výši nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jelikož se jedná o vzájemný závazek podnikatelů.

6. Lhůty k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 769,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 702,58 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 620 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 760 Kč ve výši 1 209,60 Kč.