18 C 236/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl předsedou senátu JUDr. Ladislavem Nevole ve věci žalobců: 1) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa , 2) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa , 3) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa , všichni zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení , příjmení , LL.M., sídlem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená obecným zmocněncem - JUDr. jméno příjmení , bytem adresa , o: zaplacení 131 386,98 Kč,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [číslo]) – [celé jméno žalobkyně] částku ve výši 43 795,66 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, dále je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni [číslo]) - [celé jméno žalobkyně] částku ve výši 43 795,66 Kč, rovněž tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a též je žalovaná povinna zaplatit i žalobci [číslo]) - [celé jméno žalobce] částku ve výši 43 795,66 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům, na náhradě nákladů řízení, oprávněným z tohoto titulu společně a nerozdílně, k rukám jejich právního zástupce, JUDr. [jméno] [příjmení], [příjmení], LL.M., advokáta, částku ve výši 39 508,12 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Všichni tři žalobci se, vůči žalované, svým žalobním návrhem, podaným ke zdejšímu soudu, dnem 26. 4. 2021, domáhali zaplacení shora uvedené, celkové, částky ve výši 131 386,98 Kč, ovšem bez příslušenství, a to z titulu nevypořádaného, tzv. povinného, dílu, z pozůstalosti, po zesnulém [celé jméno žalobce], který zemřel dne 10. 1. 2019, když žádný z těchto tří nepominutelných dědiců nebyl vyděděn.

2. Žalovaná ovšem se žalobou nesouhlasila a požadovala její zamítnutí, jelikož tvrdila, že je nedůvodná, když předmětné pozůstalostní řízení již bylo dávno pravomocně skončeno, a dále, v této souvislosti, žalovaná tvrdila, že žalobci se nikdy, proti předmětné závěti, na základě níž po zůstaviteli dědila žalovaná, neohradili a že ji ani nikdy nezpochybňovali, a proto by tedy žaloba měla být zamítnuta, zvláště když žalovaní se vlastně se zůstavitelem, za jeho života, prakticky ani nestýkali.

3. Soud provedl dokazování řadou listinných důkazů, když soud zjistil následující skutečnosti: Pokud se jedná o fakta, která podepsaný soud zjistil, tak, tedy, všichni tři žalobci jsou zákonnými, a zároveň nepominutelnými, dědici [celé jméno žalobce], [rodné číslo], posledně bytem [adresa], [obec], zemřelého dne 10. 1. 2019, jelikož jsou potomky tohoto zůstavitele. V rámci pozůstalostního řízení, vedeného notářem Mgr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], pod sp. zn. 34 D 244/2019, Nd 35/2019, byla uznána závěť zůstavitele, kterou zůstavil odkázal žalované jednotku [číslo] – byt, vymezenou v budově [adresa] – bytový dům, část obce Chodov, která stojí na pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území Chodov, spolu s přináležejícím spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy [adresa] – bytový dům, část obce Chodov, a na pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, o velikosti [číslo], přičemž tato jednotka, spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a pozemku, je zapsána na listu vlastnictví [číslo] výše specifikovaná budova a pozemek jsou zapsány na listu vlastnictví [číslo] vše pro katastrální území Chodov, obec Praha, u Katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy]. Předmětnou závěť shora zmiňovaného zůstavitele uznali jeho dědici za pravou a platnou, přičemž společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku byla předmětná bytová jednotka, v návaznosti na vyjádření realitní kanceláře ([právnická osoba]), kteréžto vyjádření obstarala žalovaná, oceněna částkou ve výši 2 200 000 Kč. Předmětnou bytovou jednotku, a to v návaznosti na poslední vůli zůstavitele, pak nabyla žalovaná, coby závětní dědička, a to na základě Usnesení ze dne 7. 9. 2020, sp. zn. 34 D 244/2019, Nd 35/2019 (zjištěno ze Závěti zůstavitele - ze dne 24. 2. 2000, dále zjištěno Posouzení tržní ceny bytové jednotky - ze dne 18. 3. 2019, provedeného firmou [právnická osoba], což je dopis, adresovaný žalované, dále pak zjištěno i z Protokolu ze dne 9. 10. 2019, sp. zn. 34 D 244/2019, Nd 35/2019, jakož i z Protokolu ze dne 5. 8. 2020, sp. zn. 34 D 244/2019, Nd 35/2019, rovněž pak zjištěno z Usnesení - ze dne 7. 9. 2020, sp. zn. 34 D 244/2019, Nd 35/2019, jakož i z nesporných tvrzení účastníků).

4. Po skončení předmětného pozůstalostního řízení však žalobci zjistili, že žalovaná, v období od 10. 1. 2019 do 4. 2. 2019, postupně vybrala z účtu zůstavitele, vedeného u ČSOB, za pomoci platební karty, částku celkem ve výši 140 000 Kč, když, podle informací z banky (ČSOB), bylo, dne 16. 1. 2019, údajně telefonováno z telefonního čísla zůstavitele, a to na klientské centrum uvedené banky, s požadavkem na navýšení denního limitu výběru platební kartou, který do té doby činil pouze 15 000 Kč, když volající se přitom identifikoval jakožto zůstavitel, s tím, že žalobci se, v této souvislosti, poněkud rozhorlovali, jelikož zůstavitel, v dané době, již nebyl mezi živými, a dále žalobci tvrdili, že banka se o úmrtí zůstavitele dozvěděla až dnem 1. 2. 2019, čili, cca, až o tři týdny později, když, následně, dnem 4. 2. 2019, banka provedla blokaci předmětného účtu i karty. V průběhu tohoto řízení se však ukázalo, že žalovaná onu částku (140 000 Kč) považovala, poněkud mylně, za nárok žalobců, uplatněný v rámci tohoto řízení, když tvrdila, že tuto částku jim však již poukázala zpět, což žalobci nezpochybňovali, takže, následně, se ukázalo, že tato záležitost, stejně jako ony trestně právní důsledky, z ní vyvěrající (pro žalovanou), vůbec nejsou součástí předmětu tohoto řízení, a v důsledku čehož tedy ona celková žalovaná částka (131 386,98 Kč) nepředstavuje nárok žalobců na vrácení oné neoprávněně vyzvednuté částky žalovanou, z bankovního účtu zůstavitele (po jeho úmrtí), nýbrž, že částka v celkové výši 131 386,98 Kč vlastně představuje onen tzv. povinný díl, a tato částka se tedy skládá ze tří dílčích částek, a tedy ze tří nároků, a to vždy po částce 43 795,66 Kč, pro každého z výše uvedených tří žalobců, ovšem bez příslušenství, v podobě zákonného úroku z prodlení, kteréžto příslušenství žalobci výslovně nepožadovali, takže, onou otázkou, týkající se onoho neoprávněného výběru, v celkové výši 140 000 Kč, jenž měl být proveden žalovanou, se soud již nezaobíral, když k meritu této věci se to nikterak nevztahuje, a stejně tak soud nezajímalo ani ono trestní oznámení, které žalobci na žalovanou podali.

5. S ohledem na shora popsané skutečnosti tedy soud zaměřil své zkoumání na to, zda žalobci skutečně disponují oním nárokem na onen povinný díl a zda tedy byli opravdu, v rámci onoho pozůstalostního řízení, zkráceni. V této souvislosti totiž žalobci předložili soudu Znalecký posudek, zpracovaný za účelem ocenění předmětné bytové jednotky, a tedy za účelem zjištění její skutečné ceny, v daném místě i čase. Tento Znalecký posudek byl vypracován dne 29. 10. 2020, pod [číslo] to znaleckým ústavem [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], v rámci něhož byla obvyklá cena dotčené jednotky určena, po zaokrouhlení, částkou ve výši 3 400 000 Kč, když toto ocenění bylo provedeno ke dni 10. 1. 2019 (a tedy ke dni úmrtí shora zmiňovaného zůstavitele), přičemž tento posudek obsahuje i znaleckou doložku, připojenou ve smyslu ust. § 127a, o.s.ř., a tedy ohledně toho, že znalecký ústav si je vědom případných následků vědomě nepravdivého posudku (zjištěno ze Znaleckého posudku - ze dne 29. 10. 2020, [číslo] zpracovaného ústavem [právnická osoba], [IČO]). Ve světle toho, co bylo shora uvedeno, tedy soud musel s tímto posudkem naložit tak, jakoby se jednalo o posudek, jehož zadání bylo zpracováno na základě soudem ustanoveným znalcem. V této souvislosti je pak nutno ještě zkonstatovat i to, že žalovaná sice se závěry tohoto posudku nesouhlasila, nicméně, nesdělila však soudu žádné konkrétní a hmatatelné důvody, proč by tyto závěry měly být považovány za nesprávné, a též ani nenavrhla zpracování případného revizního znaleckého posudku.

6. Podepsaný soud tedy konstatuje, že všichni tři žalobci, jakožto zákonní dědicové zůstavitele, se svého práva na povinný díl nezřekli (když z výše zmiňovaných usnesení – viz výše - bod [číslo] nic takového nevyplývá), přičemž obdrželi, a to každý z nich, z pozůstalosti po zůstaviteli částku ve výši 223 924,69 Kč (zjištěno z Usnesení – ze dne 7. 9. 2020, sp. zn. 34 D 244/2019, Nd 35/2019 - viz výše – bod [číslo]). S ohledem na shora uvedené skutečnosti, vyvěrající ze zjevně podhodnocené ceny předmětné bytové jednotky, však neobdrželi tolik, kolik jim ze zákona náleží, neboť skutečná hodnota pozůstalosti vlastně činila (v návaznosti na obsah Znaleckého posudku ústavu [právnická osoba], [IČO] – viz výše – bod [číslo]) částku v celkové výši 4 283 525,73 Kč a nikoliv tedy částku v celkové výši 3 083 525,73 Kč, jak bylo uvedeno v pozůstalostním řízení (viz výše – Usnesení ze dne 7. 9. 2020, sp. zn. 34 D 244/2019, Nd 35/2019 - bod [číslo]). Povinný díl každého z dědiců (tedy každého ze tří žalobců) tak ve skutečnosti činil částku ve výši 267 720,35 Kč, nicméně, každý z oněch tří žalobců však, z dědictví po shora uvedeném zůstaviteli, obdržel pouze částku ve výši 223 924,69 Kč (jak vyplynulo z výše zmiňovaného Usnesení, vydaného v rámci pozůstalostního řízení – viz výše – bod [číslo]), a tudíž, každý z těchto tří dědiců, obdržel o částku 43 795,66 Kč méně, nežli činil jeho povinný díl (zjištěno z listiny, obsahující pomocný výpočet, provedený právním zástupcem žalobců a rovněž explicitně i z Usnesení, vydaného v rámci onoho pozůstalostního řízení - ze dne 7. 9. 2020, sp. zn. 34 D 244/2019, Nd 35/2019).

7. Pod zorným úhlem skutečností, popsaných shora, lze tedy každého, z oněch tří žalobců, jakožto dědiců, charakterizovat jakožto nepominutelného dědice se sporným právem na povinný díl, s tím, že žádnému z těchto tří žalobců nelze upřít možnost domáhat se svého povinného dílu pořadem práva, a to s odkazem na ust. § 1654, odst. 1, obč. zák., když soud, v této souvislosti, odkazuje především na obsah Rozsudku Nejvyššího soudu ČR – sp. zn.: 21 Cdo 4392/2017, ze dne 30. 7. 2018.

8. S ohledem na shora popsané okolnosti dospěl tedy zdejší soud nakonec k závěru, že žaloba důvodnou je, a proto jí vyhověl, když v rámci tohoto sporu se rozhodně nejednalo o zjišťování míry náklonnosti žalobců, jakožto dětí zůstavitele, k zůstaviteli, i když žalovaná vehementně tuto náklonnost žalobců, jakož i četnost jejich styků se zůstavitelem, opakovaně zpochybňovala, a rovněž se pak nejednalo ani o zjišťování oněch podrobností, týkajících se oné, poněkud frapantní, situace, související s výběrem peněz z účtu zůstavitele po jeho smrti, nýbrž se jedná o to, že předmětný žalobní návrh, projednávaný v rámci tohoto řízení, rozhodně nenapadá závěť zesnulého otce žalobců, o čemž již bylo pravomocně rozhodnuto, a to Usnesením ze dne 7. 9. 2020, sp. zn. 34 D 244/2019, Nd 35/2019, jak se zpočátku, poněkud mylně, domnívala žalovaná, ale, v rámci svého žalobního návrhu se žalobci, v rámci tohoto řízení, vedeného u zdejšího soudu, domáhali svého povinného dílu, jakožto nepominutelní dědicové, vůči žalované, jíž nejdůležitější část pozůstalosti po zůstaviteli, a tedy ona bytová jednotka, nakonec připadla. Žalobci se tedy svého povinného dílu domáhali pořadem práva, přičemž nikdy nebyli zůstavitelem vyděděni, a ani žalovaná to, ostatně, netvrdila, v důsledku čehož se tedy, v dané věci, nejedná o spor o dědické právo, vyvolaný podle § 170, zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, nýbrž se jedná o žalobu na zaplacení onoho povinného dílu, a to ve smyslu ust. § 1654, občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.).

9. Dle § 3069, občanského zákoníku, se, při dědění, použije právo platné v den smrti zůstavitele, přičemž, v tomto ohledu, je však třeba zdůraznit to, že žalobci, jakožto nepominutelní dědicové, sice nemají, v důsledku shora popsaných skutečností, dle ust. § 1654, odst. 1, obč. zák., právo na povinný díl z pozůstalosti, ale, mají právo na peněžní částku, rovnající se hodnotě jejich povinného dílu, a to vůči žalované, která onu hlavní majetkovou hodnotu z pozůstalosti, po zesnulém otci žalobců, prokazatelně nabyla. Žalobci se tedy, zcela správně, domáhali, svou žalobou, zaplacení onoho povinného dílu, který jim, dle názoru podepsaného soudu, opravdu náleží, když hodnota předmětné bytové jednotky, vzhledem k obvyklým cenám na trhu s nemovitostmi, v [obec], rozhodně musela být vyšší, nežli jak tuto cenu určila ona realitní kancelář - [právnická osoba], a byť se tedy jednalo rok 2019, tak, i tehdy, se tato cena musela jevit jako nápadně nízká, kterýžto závěr vyplývá i z poznatků podepsaného soudu, získaných z jeho dosavadní činnosti.

10. V souladu s ust. § 1642 a § 1643, občanského zákoníku, každý žalobce, a to jakožto nepominutelný zletilý dědic, musí obdržet alespoň čtvrtinu svého zákonného dědického podílu. V tomto konkrétním případě dědický podíl každého žalobce, v rámci prvé dědické skupiny, činí, pokud jde o onu jednu čtvrtinu, částku ve výši 267 720,35 Kč, v důsledku čehož, pokud tedy každý, z výše uvedených tří žalobců, obdržel částku 223 924,69 Kč, pak tedy každý z nich musí obdržet ještě i částku ve výši 43 795,66 Kč, takže, na základě takto provedeného výpočtu, dospěl tedy zdejší soud k závěru, že nárok každého z oněch tří žalobců, na onen povinný díl, resp., na doplatek onoho povinného dílu, ve výši 43 795,66 Kč pro každého z nich, je po právu.

11. Podepsaný soud tedy uzavírá, že, při svém rozhodování, vyšel z judikatury Nejvyššího soudu ČR, a tedy z rozhodnutí sp. zn.: 21 Cdo 4392/2017 (viz výše – bod [číslo]), přičemž, dle názoru Nejvyššího soudu ČR, a to pokud jde o nepominutelného dědice, tak ten„ již nemá právo na dědický podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku, rovnající se hodnotě jeho povinného dílu (srov. ustanovení § 1654, odst. 1, věta první o. z.)“, v důsledku čehož se tedy takový nepominutelný dědic„ stává, není-li mu dědický podíl zanechán zůstavitelem, pouhým věřitelem dědiců, tudíž mu nesvědčí dědické právo po zůstaviteli“.

12. Z tohoto důvodu tedy nemohla být zdejším soudem vyhodnocena, jakožto přiléhavá, obrana žalované, tkvící v přesvědčení o tom, že, když již pozůstalostní řízení bylo jednou pravomocně skončeno, tak že tedy žalobci již svá práva nyní uplatňovat nemohou. [příjmení] je tedy pravdou, když žalobci se tak, s ohledem na svůj nevypořádaný nárok na onen povinný díl, a to ve světle shora zmiňované judikatury Nejvyššího soudu ČR, stali vlastně věřiteli žalované, která se tedy, vlastně, na úkor žalobců, v uvedeném rozsahu, bezdůvodně obohatila.

13. Podle § 2991, odst. 1, o. z., platí, že, kdo se, na úkor jiného, bez spravedlivého důvodu, obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, a proto podepsaný soud rozhodl tak, jak je shora uvedeno.

14. O příslušenství pohledávky žalobců, a to v podobě zákonného úroku z prodlení, soud, jak již bylo řečeno výše, nerozhodoval, když žalobci toto příslušenství výslovně nepožadovali.

15. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud podle § 142, odst. 1, o. s. ř., a to tak, že přiznal žalobcům, kteří byli, v tomto řízení, zcela úspěšnými, nárok na náhradu nákladů řízení, a to celkem v částce 39 508,12 Kč.

16. Tyto náklady advokát žalobců však neúčtoval, ve svém písemném podání, ze dne 11. 8. 2021, za tři zastupované osoby, nýbrž, výslovně, účtoval tyto náklady zastoupení žalující strany jakožto zastoupení jedné osoby, a to při sazbě odměny, za každý jednotlivý úkon právní služby, z tarifní hodnoty ve výši 131 386,98 Kč (podle § 7, odst. 1, a § 8, odst. 1, vyhl. č. 177/1996 Sb. - advokátního tarifu), v čemž mu tedy podepsaný soud vyhověl, a což tedy činí 6 380 Kč, za každý ze čtyř úkonů právní služby, a to za: 1x převzetí a přípravu zastoupení (dle § 11, odst. 1, písm. b, advokátního tarifu), v částce 6 380 Kč, dále 1x před žalobní výzvu - se základním skutkovým a právním rozborem - k plnění (dle § 11, odst. 1, písm. d, advokátního tarifu), v částce 6 380 Kč, dále 1x podání žaloby (dle § 11, odst. 1, písm. d, advokátního tarifu), v částce 6 380 Kč, a dále 1x účast na jednání u soudu – dne 5. 8. 2021 (dle § 11, odst. 1, písm. g, advokátního tarifu), v částce 6 380 Kč, a celkem tedy ve výši 25 520 Kč, s tím, že, dále, náleží advokátovi žalující strany i náhrada hotových výdajů (4x režijní paušál – po částce ve výši 300 Kč, dle ust. § 13, advokátního tarifu), k uvedeným čtyřem úkonům, a to v celkové výši 1 200 Kč, což, spolu s odměnou, činí celkem 26 720 Kč, s tím, že advokát žalující strany též účtoval i náhradu cestovních výdajů, vynaložených za účelem dostavení se k soudnímu jednání, konanému dne 5. 8. 2021, při použití osobního automobilu tovární značky Chrysler, [registrační značka], na trase [obec] – [obec] - a zpět, během níž bylo ujeto celkem 230 km, a tedy na základě výpočtu: (4,4 x 230) + ([číslo] x 9,2 x 27,20) = celkem 1 587,55 Kč, při průměrné spotřebě, dle doloženého technického průkazu vozidla, 9,2 litru na 100 km, a při průměrné ceně Nafty ve výši 27,20 Kč, dle ust. § 13, odst. 1, 4, vyhl. č. 177/1996 Sb., dle § 158, zák. č. 262/2006 Sb., a dle § 4, písm. c), vyhl. č. 589/2020 Sb., což tak celkem činí, spolu s odměnou advokáta i spolu s paušálními náhradami jeho výdajů, částku ve výši 28 307,54 Kč, když, k této částce, je však nutno připočíst též i soudní poplatek, ve výši 5 256 Kč, s tím, že právní zástupce žalobců soudu doložil i to, že je plátcem DPH, a proto soud, do celkové částky, připadající na náhradu nákladů tohoto řízení, musel ještě promítnout i položku, spočívající v DPH, ve výši 21%, z odměny advokáta a z náhrad, dle § 137, odst. 3, o.s.ř., a tedy z částky ve výši 28 307,54 Kč, což tak činí částku v celkové výši 5 944,58 Kč, a v důsledku čehož tak soud přiznal žalobcům, na náhradě nákladů tohoto řízení, celkovou částku ve výši 39 508,12 Kč.

17. O povinnosti žalované, uhradit takto vypočtené náklady tohoto řízení, v celkové výši 39 508,12 Kč, k rukám právního zástupce žalobců, bylo rozhodnuto podle § 149, odst. 1, o.s.ř..

18. Soud stanovil žalované, pro splnění jejích povinností, zákonnou, tedy 3-denní lhůtu (dle ust. § 160, odst. 1, o.s.ř.).