18 C 254/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl předsedou senátu JUDr. Ladislavem Nevole, jako samosoudcem, v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , o: zaplacení 19 760 Kč, <b>I. Žaloba, s návrhem na to, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši</b> <b>9 880 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.</b> <b>III. Řízení se, v rozsahu částky ve výši 9 880 Kč, zastavu je.</b> 1. Žalobce se, vůči žalované, svým žalobním návrhem, podaným ke zdejšímu soudu, dnem 23. 8. 2019, domáhal zaplacení shora uvedené částky, ovšem bez příslušenství, v podobě zákonného úroku z prodlení, když žalobce, v této souvislosti, tvrdil, že tuto částku vypočetl, na jeho žádost, autoservis [právnická osoba], a to kvůli poškození vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka], k němuž došlo při provádění bouracích prací na pozemní komunikaci v [obec a číslo], v ulici [ulice], u domu č. orientační [anonymizováno], v důsledku čehož tedy žalobce tvrdil, že, za takto vzniklou škodu, nese odpovědnost žalovaná, když došlo k tomu, že, při provádění předmětných prací, jež byly prováděny dokonce i bez včasného umístění příslušného záboru, na dané komunikaci, byl odmrštěn kus asfaltu, který dopadnul na zmiňované vozidlo žalobce a poškodil je.

2. Žalovaná však se žalobou nesouhlasila, jelikož tvrdila, že není v této věci pasivně legitimována, neboť dotyčné práce žalovaná neprováděla, ale, tyto práce prováděl pan [jméno] [příjmení], jakožto osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ), a to samostatně, a proto případná odpovědnost, za vzniklou škodu, spočívá na jeho bedrech, v důsledku čehož tedy žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby.

3. Soud provedl dokazování řadou listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti:

4. Především však soud, a to ještě předtím, nežli bude přikročeno k sumarizaci jednotlivých listinných důkazů, konstatuje, že nikdo z obou účastníků nikterak nezpochybňoval to, že by žalobce nebyl vlastníkem předmětného vozidla, a též pak nikdo z účastníků nezpochybňoval ani to, že by dotyčné práce, na pozemní komunikaci – v ulici [ulice], [obec a číslo], neprobíhaly, v důsledku čehož tedy soud zaměřil své zkoumání na to, jak to tedy ve skutečnosti je s onou námitkou nedostatku pasivní věcné legitimace žalované, v rámci tohoto řízení, na což žalovaná strana opakovaně upozorňovala.

5. V tomto ohledu podepsaný soud zjistil, že žalovaná, dnem 28. 2. 2018, uzavřela, s [jméno] [příjmení], dat. [datum narození], [IČO], sídlem [adresa], Rámcovou smlouvu o dílo - na zajištění zemních prací stavební technikou, účtované v hodinové sazbě, a to ve znění Dodatku [číslo] ze dne 27. 2. 2019, na základě čehož si žalovaná, u jmenovaného [jméno] [příjmení], skutečně objednala bourací a výkopové práce, v ulici [ulice], [PSČ] [obec a číslo]. Konkrétně tyto práce pan [jméno] [příjmení] prováděl dne 30. 8. 2018 (zjištěno z Rámcové smlouvy - ze dne 28. 2. 2018, dále z Dodatku [číslo] k Rámcové smlouvě - ze dne 27. 2. 2019, a pokud jde o dobu provádění předmětných prací, v ulici [ulice], tak tuto skutečnost má soud za zjištěnu ze shodných tvrzení účastníků, když žalovaná, ono datum 30. 8. 2018, vlastně, nikterak nezpochybňovala).

6. Z listiny, obsahující Posudek – Kalkulaci, zpracovanou [právnická osoba], [číslo] soud zjistil, že tuto kalkulaci si nechal zpracovat žalobce, když, v rámci této kalkulace, byly stanoveny náklady, na opravu předmětného vozidla, a to v celkové výši 19 760 Kč. Z vyjádření samotného žalobce však vyplynulo, že tato částka dosud uhrazena nebyla. Tato kalkulace je pak i ve shodě s dalším listinným důkazem, jímž je e-mail pana [příjmení] [jméno] [příjmení], z jehož obsahu soud zjistil, že přijatelným vznikem poškození dotyčného vozidla je právě onen kus asfaltu, ležící nedaleko od dotyčného vozidla, což dokumentují, dle názoru soudu, i fotografie, založené do spisu ze strany žalobce, na nichž je zachycen bagr s kusy asfaltu okolo něj a nedaleko pak zaparkované vozidlo [příjmení] – [registrační značka].

7. Mezi žalobcem a žalovanou však, i nadále, zůstala spornou ona otázka existence žalobcem tvrzeného nároku, resp., oprávněnosti nároku žalobce, na náhradu škody, vůči žalované, způsobené v důsledku žalobcem tvrzené škodní události, při činnosti [jméno] [příjmení], s nímž, nepochybně, žalovaná je ve smluvním vztahu, a dále pak i rozsah škody, tvrzené žalobcem.

8. Primární záležitostí se ovšem stalo zkoumání důvodnosti námitky žalované, vznesené ohledně nedostatku její pasivní věcné legitimace, v rámci tohoto řízení, jak již bylo shora naznačeno, kteroužto námitku soud nakonec vyhodnotil jakožto zcela důvodnou, neboť soud dospěl k závěru, že žalovaná není osobou odpovědnou za případnou škodu, vzniklou při práci [jméno] [příjmení], a to s ohledem na obsah oné Rámcové smlouvy, uzavřené mezi žalovanou a [jméno] [příjmení]. Podepsaný soud přisvědčil žalované v tom, že, na posuzovaný případ, je třeba aplikovat ustanovení § 2914, věta druhá občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.), když k uzavření předmětné Rámcové smlouvy došlo v roce 2018, a tedy v době účinnosti zmiňovaného právního předpisu.

9. Na základě takto provedeného zjištění se pak soud již nepovažoval za nutné jakkoliv podrobně zabývat prokazováním příčinné souvislosti, mezi uplatňovaným nárokem a jednáním [jméno] [příjmení], když [příjmení] [příjmení] nebyl žalovanou stranou, v takto projednávaném sporu, jakož ani prokazováním skutečné výše vzniklé škody, a též ani námitkou, uplatněnou ze strany žalované, a to v tom smyslu, že dotyčný nehodový děj se nestal tak, jak jej tvrdil žalobce, neboť, za případnou škodu, by, tak jako tak, byl odpovědný přímo pan [jméno] [příjmení], a to s ohledem na uzavřenou Rámcovou smlouvu (viz výše) a rovněž i s ohledem ustanovení § 2914, věta druhá, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na což, koneckonců, žalovaná žalobce též i upozornila, a to ve svém dopise ze dne 9. 9. 2019, když, jak i přímo vyplývá z obsahu předmětné Rámcové smlouvy (viz výše – bod č. 5), byl [jméno] [příjmení], na základě oné Rámcové smlouvy, povinen zajistit provedení prací na své náklady a svými prostředky. Dále, z článku č. 4, odst. 4.11, a z článku č. 7, odst. 7.5., předmětné Rámcové smlouvy, pak jasně vyplývá i to, že [jméno] [příjmení] odpovídá za všechny škody, které vzniknou v důsledku provádění díla třetím osobám, a proto je povinen uhradit takto vzniklou škodu (zjištěno z Rámcové smlouvy ze dne 28. 2. 2018 a dále i listiny, obsahující reakci žalované, na žádost žalobce o náhradu škody, ze dne 9. 9. 2019). V této souvislosti je pak dlužno podotknout i to, že žalobce autenticitu předmětné Rámcové smlouvy nikterak nezpochybňoval a ani soud, v tomto ohledu, neshledal žádné pochybnosti.

10. Žalobce ve své žalobě sice uvedl, že, na základě Rozsudku Nejvyššího soudu - sp. zn. 25 Cdo 3125/2005, sám ukončil svůj předchozí spor s panem [jméno] [příjmení] a rozhodl se tedy uplatnit svůj nárok vůči žalované, nicméně, podepsaný soud je toho názoru, že toto rozhodnutí žalobce bylo poněkud neprozíravé, když judikát, na který žalobce poukazoval, se však řídil ještě starým občanským zákoníkem, účinným do dne 31. 12. 2013 (zákon č. 40/1964 Sb.), kde skutečně, v ustanovení § 420, bylo řečeno, že škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti tyto osoby použily. Zmiňovaný judikát již ale byl překonán novou právní úpravou, jelikož, k předmětné škodě, došlo až dne 30. 8. 2018, a proto se tedy, v této souvislosti, použijí ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., kde, v ustanovení § 2914, věta druhá, je naprosto jasně řečeno to, že ten, kdo se zavázal povést činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka. V důsledku toho by tedy odpovědnost za případnou škodu opravdu ležela přímo na [jméno] [příjmení], jakožto zhotoviteli, který při činnosti, z níž měla vzejít škodní událost, postupoval zcela samostatně, a nikoliv tedy na žalované, v důsledku čehož pak podepsaný soud již nepovažoval za nutné zabývat se ani oním tvrzením žalobce o tom, že k započetí s takto prováděnými pracemi bylo přikročeno za situace, kdy nedošlo ke včasnému umístění příslušného záboru, na dané komunikaci.

11. Na základě toho, co bylo uvedeno výše (viz bod č. 10), dále pak soud již nepovažoval za nezbytné zkoumat ani ony další otázky, nastolené ze strany žalované, a to pokud jde o prokázání rozsahu vzniklé škody, jakož i příčinné souvislosti, mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou. Žalobce sice stanovil, původně, rozsah škody, ve finančním vyjádření, na částku 19 760 Kč, a to základě oné Kalkulace, provedené [právnická osoba], nicméně, tato kalkulace rozhodně nemůže být považována za způsob vyčíslení skutečné škody, jelikož, jak je i všeobecně známo, tak skutečná škoda nepředstavuje ony náklady, vynaložené na případnou výměnu či na opravu určité věci, resp., na pořízení nových náhradních dílů, ale, skutečná škoda se vždy odvozuje od hodnoty té věci, jež byla poškozena, v době jejího poškození, to samozřejmě za předpokladu, že je, v této souvislosti, prokázána i ona příčinná souvislost, mezi jednáním škůdce a oním následkem, v podobě způsobené škody.

12. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tedy podepsaný soud uzavírá, že, pokud jde o onen nárok, uplatněný žalobcem, z titulu náhrady škody, tak, tedy, rozsah i určení výše způsobené škody se stanoví dle ustanovení § 2969, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a, konkrétně, pak dle odstavce 1, citovaného ustanovení, když se, při určení výše škody na věci, vychází vždy z její obvyklé ceny, v době poškození, takže se zohlední to, co poškozený musí, k obnovení funkce takové věci, účelně vynaložit. Jak již ovšem bylo řečeno výše, tak žalobce dosud, vlastně, žádné náklady na případnou obnovu či výměnu jím tvrzených poškození nevynaložil, resp., alespoň to netvrdil, když, z jeho sdělení, vyplynulo, že pouze oslovil onu [právnická osoba], a to ohledně toho, kolik budou takové případné náklady obnášet. Při provedení opravy, resp., výměny, určitých komponent, však dochází vždy k nahrazení opotřebeného materiálu novým, v důsledku čehož je tedy, obecně řečeno, nutno z ceny určitého materiálu odečíst tu částku, která odpovídá tomu, o co se, provedením opravy, či výměnou určitých komponent za nové, zvýšila hodnota poškozené věci. V této souvislosti je nutno brát v úvahu i stáří takové věci, v době jejího poškození, jakož i její předpokládanou teoretickou životnost, takže tím vždy, logicky, při stanovení výše takové škody, samozřejmě za předpokladu, že je prokázáno zavinění škůdce i příčinná souvislost mezi jeho jednáním a způsobenou škodou, musí být ona pořizovací cena snížena, a to o částku, představující zhodnocení dotyčné věci opravou (případně výměnou).

13. Jak již tedy bylo naznačeno shora, tak, v naznačených souvislostech, je tedy třeba vždy se zabývat i otázkou amortizace, v důsledku čehož je tedy třeba, dle názoru podepsaného soudu, vycházet i z domněnky, že, výměnou staré věci za novou, dojde ke zhodnocení, takto provedenou výměnou určitých věcí či komponent, a to v majetkové sféře poškozeného (v tomto případě tedy žalobce). Poškozený může opravu věci využít případně i k její modernizaci, neboť škodná událost může být často i podnětem k dříve odkládanému vylepšení takové věci. Pak je ovšem nezbytné odlišit to, co ještě představuje náhradu škody, směřující k uvedení do původního stavu, a co již jde nad rámec vzniklého poškození a co by tak mohlo znamenat i zvýšení hodnoty takové věci. Zkoumání těchto odborných otázek však zdejšímu soudu již skutečně nepřísluší, když žalobce opravdu neprokázal existenci pasivní věcné legitimace žalované, v rámci tohoto řízení, ale, místo toho, vzal svou žalobu částečně zpět, v rozsahu částky 9 880 Kč, v důsledku čehož tak, i za souhlasu žalované, podepsanému soudu nezbylo, nežli toto řízení, v uvedeném rozsahu, zastavit (dle ust. § 96, odst. 2, o.s.ř.).

14. Principy, naznačené výše (bod č. 12), byly formulovány již dříve, a to tak, že, od částky, vyjadřující náklady na opravu věci, musí být odečtena částka, odpovídající jejímu zhodnocení opravou, oproti původnímu stavu, neboť jinak by, totiž, poškozenému vzniklo bezdůvodné obohacení zhodnocením věci, pokud by opotřebené součásti byly nahrazeny součástmi novými. V tomto ohledu odkazuje podepsaný soud na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, jež je stále použitelná, a zejména pak na rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 3729/2011, z nějž je patrno, že se hradí toliko nutně a účelně vynaložené náklady, jež je třeba vynaložit k uvedení věci do předešlého stavu, a proto je nutno výši i rozsah takové skutečné škody vždy naprosto přesně a objektivně specifikovat, z čehož tak vyplývá i závěr v tom smyslu, že výše náhrady škody není tedy dána částkou skutečně zaplacenou, ať již v jakékoliv výši, nýbrž, výší částky účelně vynaložené. U věci, nikoli nové, případně opotřebované, proto musí být od částky, vyjadřující náklady na opravu věci, či na výměnu náhradních dílů, vždy odečtena částka, odpovídající případnému zhodnocení věci, neboť výši škody nelze činit závislou na tom, zda poškozená věc byla, provedením opravy, zhodnocena. V tomto ohledu tedy lze odkázat i na závěry, vtělené do usnesení Nejvyššího soudu ČR - sp. zn. 25 Cdo 2818/2015, a to:„ U věci nikoliv nové, většinou zčásti opotřebované, je při stanovení výše škody třeba přihlédnout k obvyklé ceně v době jejího poškození a k rozsahu poškození, přičemž je-li výše náhrady vyjádřena cenou opravy, musí být od částky nákladů na opravu odečtena částka odpovídající případnému zhodnocení věci její opravou oproti původnímu stavu (ne vždy k němu musí dojít, záleží na způsobu a rozsahu provedení opravy); poškozenému by jinak vznikalo bezdůvodné obohacení zhodnocením věci, pokud by opotřebené součásti byly nahrazeny součástmi novými a opravená věc by tak nabyla hodnoty vyšší, než jakou měla před poškozením (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 347/2000, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2575/2000).“ 15. Vzhledem k absenci pasivní věcné legitimace žalované, v rámci tohoto řízení, tedy soud uzavírá, že nemohl vyhodnotit, jakožto důvodný, ani onen snížený požadavek žalobce, na úhradu částky ve výši 9 880 Kč, uplatněný z titulu náhrady škody, a to po částečném zpětvzetí žaloby (viz výše – bod č. 13), v důsledku čehož tedy podepsanému soudu nezbylo, nežli rozhodnout tak, jak je shora uvedeno.

16. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl podepsaný soud tak, že žalované právo na náhradu nákladů tohoto řízení nepřiznal, a to dle ust. § 150, o.s.ř., jelikož soud shledal, v tomto konkrétním případě, na straně žalobce, důvody zvláštního zřetele hodné, spočívající v tom, že žalobce, původně, podal žalobu vůči panu [jméno] [příjmení], ale, poté ji vzal zpět, když žalobce, jakožto právní laik, však, i přesto, projevil snahu o co nejefektivnější vyřešení této politováníhodné záležitosti, jež se ovšem minula kýženým účinkem. Žalobce tedy vynaložil určité finanční prostředky již, vlastně, na zahájení dvou soudních řízení, a k tomu ještě utrpěl i škodu, na svém vozidle, když soud uvěřil žalobci v tom, že jeho vozidlo, před prováděním dotyčných prací, opravdu poškozeno nebylo a že k poškození pak došlo až odlétnutím onoho kusu asfaltu, což soud považuje za pravděpodobné. Na druhé straně je též soud i toho názoru, že nepřiznáním nákladů tohoto řízení žalované, jakožto gigantické obchodní společnosti, rozhodně žádná podstatná újma, jakož ani jakýkoliv podstatný zásah do její majetkové sféry, nevznikne, a proto tedy rozhodl podepsaný soud tak, jak je shora uvedeno.