18 C 258/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl předsedou senátu JUDr. Ladislavem Nevole, jako samosoudcem, v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce PSČ , obec , zastoupeného: Mgr. jméno příjmení , advokátkou, se sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného se sídlem adresa , obec a číslo , o zaplacení částky 295 560 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 418 680 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně, z částky 209 340 Kč, ode dne 1. 4. 2017 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně, z částky 209 340 Kč, ode dne 1. 7. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Řízení se, co do částky ve výši 87 924 Kč, dále co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně, z částky 43 962 Kč, od 1. 4. 2017 do zaplacení, a dále co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně, z částky 43 962 Kč, od 1. 7. 2017 do zaplacení, zastavuje.</b> <b>III. Žalobci se vrací část soudního poplatku, ve výši 3 397 Kč, z účtu Obvodního soudu pro Prahu 4, a to po právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, na náhradě nákladů řízení, k rukám právní zástupkyně žalobce, Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky, částku ve výši 62 652,48 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se, svou žalobou, doručenou ke zdejšímu soudu, dnem 15. 7. 2019, domáhal, po žalovaném, vydání bezdůvodného obohacení, jelikož žalobce je vlastníkem pozemků - parc. č. [rok] (ovocný sad), o rozloze 2 463 m2, dále parc. č. [rok] (ovocný sad), o rozloze 4864 m2, a též i parc. č. [rok] (zahrada), o rozloze 341 m2, nacházejících se v [katastrální uzemí], na kterých umístil žalovaný, bez souhlasu vlastníka (žalobce), věci ve svém vlastnictví, v důsledku čehož tak, dle tvrzení žalobce, došlo, na straně žalovaného, na úkor žalobce, ke vzniku bezdůvodnému obohacení, když žalovaný, jak žalobce též tvrdil, i přes veškerou snahu žalobce, takto zabrané pozemky neuvedl do původního stavu, nevyklidil je a též ani neuhradil žalobci, za užívání dotčených pozemků, před zahájením tohoto řízení, ničeho.

2. Žalovaný sice tvrdil, že se žalobou nesouhlasí, ale, též dal najevo i to, že si je onoho stavu, popsaného žalobcem, vlastně vědom, aniž by však žalovaný, až dosud, byl schopen přijmout nějaké konstruktivní řešení této záležitosti, jež je podepsanému soudu dobře známa i z jiných, souvisejících, řízení, vedených mezi týmiž účastníky, ovšem za jiná časová období. Dále pak ještě žalovaný tvrdil i to, že žaloba je koncipována nesprávně, když žalobce se měl domáhat náhrady škody a nikoliv vydání bezdůvodného obohacení.

3. Na základě listinných důkazů, založených do spisu, podepsaný soud zjistil, že žalovaný uzavřel, s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]), Smlouvu o nájmu částí pozemků - parc. č. [rok] (ovocný sad) o rozloze 1773 m2, dále parc. č. [rok] (ovocný sad) o rozloze 4864 m2, a konečně i parc. č. [rok] (zahrada) o rozloze 341 m2, vše v katastrálním území Radotín, a tedy o celkové ploše pronajatých ploch v rozsahu 6978 m2 (zjištěno z Nájemní smlouvy - [číslo]).

4. Pravomocným a vykonatelným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, vydaným pod č. j.: [číslo jednací], bylo žalovanému uloženo předmětné pozemky vyklidit a vyklizené je předat žalobci, a to ve lhůtě 5-ti dnů od právní moci rozsudku, kterážto právní moc nastala dnem 31. 10. 2013, v důsledku čehož tak vykonatelnost zmiňovaného rozsudku nastala ke dni 6. 11. 2013 (zjištěno z rozsudku - č. j.: [číslo jednací], vydaného [název soudu]).

5. Mezi oběma stranami pak bylo nesporným to, že žalovaný však předmětné pozemky řádně a včas nevyklidil a dosud je žalobci, vyklizené, nepředal, když žalovaný, v této souvislosti, argumentoval tím, že žaloba není po právu, jelikož, jak již bylo řečeno výše, tak, dle názoru žalovaného, žalobce se měl domáhat náhrady škody a nikoliv vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce se totiž domáhá i vyklizení předmětných pozemků prostřednictvím exekučního řízení, které vede soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení], EÚ [obec], a to z pověření, které vydal zdejší soud, dnem 11. 7. 2014, pod č. j.: [číslo jednací]. Návrh povinného (tedy žalovaného) na odklad a zastavení exekuce pak byl zdejším soudem pravomocně zamítnut, ovšem exekuční řízení není dodnes skončeno (zjištěno z pověření, které vydal zdejší soud, dnem 11. 7. 2014, pod č. j.: [číslo jednací] a dále i z usnesení zdejšího soudu, vydaného v téže exekuční věci, o zamítnutí návrhu žalovaného na odklad a na zastavení předmětné exekuce).

6. Dále pak podepsaný soud zjistil, že současně bylo, Úřadem městské části [obec a číslo], pod sp. zn. [číslo] [spisová značka], vedeno správní řízení, a to ohledně odstranění staveb, na dotčených pozemcích, s tím, že, Rozhodnutím, ze dne [datum rozhodnutí], vydaným pod [číslo jednací], bylo žalovanému uloženo odstranit dočasné stavby zařízení staveniště, na předmětných pozemcích žalobce, v důsledku čehož je tedy zřejmé, že žalobce nemohl předmětné pozemky, v období od 1. 1. 2017 až do 30. 6. 2017, užívat, neboť to byl žalovaný, kdo je fakticky užíval, avšak, za toto užívání, neplatil vlastníkovi pozemků (žalobci) žádnou náhradu.

7. Předmětem bezdůvodného obohacení, vznikajícího na straně žalovaného, v období specifikovaném v bodu [číslo] je tedy nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení za I. čtvrtletí roku 2017, když žalobce se domáhal jeho vydání ve výši, odpovídající obvyklému nájemnému, dle platného Cenového věstníku MF a rovněž i v souladu se Znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení] - [číslo] 2015, a to ve výši 120 Kč / 1 m2 / 1 rok, k čemuž žalobce připočetl ještě i DPH, v zákonné výši, takže žalobce se, původně, za I. čtvrtletí roku 2017, domáhal, po žalovaném, zaplacení částky 253 302 Kč, a to včetně DPH.

8. Shora zmiňovaná částka, ve výši 120 Kč / 1m2 /1 rok, byla též mezi účastníky nesporná, když výše této částky má oporu nejen v Cenovém věstníku Ministerstva financí ČR, nýbrž i ve Znaleckém posudku [číslo] 2015, Ing. [jméno] [příjmení], a rovněž pak i ve Znaleckém posudku č. ZÚ [číslo], Znaleckého ústavu [právnická osoba], jenž byl rovněž podepsaným soudem proveden k důkazu, když tento posudek byl zpracován v jiném, souvisejícím, řízení, vedeném mezi týmiž účastníky. Jak již tedy bylo naznačeno shora, tak žalovaný nezpochybňoval takto stanovenou výši nájemného, v daném místě i čase obvyklou, nýbrž zpochybňoval důvodnost samotné žaloby na vydání bezdůvodného obohacení, a to v tom smyslu, že žalobce se tedy měl domáhat náhrady škody, s čímž se ovšem podepsaný soud neztotožňuje, když je zjevné to, že žalobci evidentně je, ze strany žalovaného, již delší dobu, bráněno v užívání shora popsaných pozemků, takže si je, v této souvislosti, možno jen stěží představit i to, že by žalobce, za této situace, mohl vůbec, s nějakou třetí osobou, jednat o nějakém případném obchodním záměru, zvláště když je, navíc, zřejmé i to, že, za takto popsané, a povýtce bezvýchodné, situace by, vlastně, žádný potenciální obchodní partner žalobce o nějakém případném, či zamýšleném, obchodním záměru nepochybně se žalobcem ani nezačal vůbec jednat. Z tohoto důvodu tedy podepsaný soud nerozumí argumentaci žalovaného, ohledně oné, poněkud krkolomné, konstrukce, předestřené žalovaným, a to právě v souvislosti s jakousi, blíže nespecifikovanou, možností domáhat se náhrady škody.

9. Dalším nárokem, uplatněným žalobcem, v rámci tohoto řízení, pak je vydání bezdůvodného obohacení i za II. čtvrtletí roku 2017, když žalobce se domáhal jeho vydání rovněž ve výši odpovídající obvyklému nájemnému, dle platného Cenového věstníku MF a rovněž i dle Znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] - [číslo] 2015, ve výši 120 Kč / 1 m2 /1 rok, a též i dle závěrů, vtělených do Znaleckého posudku č. ZÚ [číslo], Znaleckého ústavu [právnická osoba] (viz výše – bod [číslo]), přičemž i zde, v rámci tohoto dalšího nároku, uplatněného za II. čtvrtletí roku 2017, žalobce zohlednil DPH, v zákonné výši, takže, při užívané ploše 6978 m2, činilo bezdůvodné obohacení žalovaného rovněž částku ve výši 253 302 Kč, tak, jako tomu bylo i za I. čtvrtletí roku 2017, a to včetně DPH, nicméně, následně, ovšem ještě před konáním prvého ústního jednání, v této věci, které proběhlo dne 10. 6. 2021, vzal žalobce svou žalobu částečně zpět, a to právě co do DPH, a tedy co do částky v celkové výši 87 924 Kč, včetně příslušenství, v podobě zákonného úroku z prodlení.

10. Soud tedy rekapituluje, že má za nepochybné, že žalobce skutečně je vlastníkem oněch pozemků, situovaných v katastrálním území Radotín, s tím, že, výše obvyklého nájemného činí, v souladu se Znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], částku 120 [spisová značka] rok, čemuž tak zcela odpovídá i výše celkové žalované částky, ovšem bez DPH (21%).

11. Zdejší soud dále zastává názor v tom smyslu, že to, zda žalovaný dotčené pozemky skutečně užívá, či neužívá, i když jsou na nich umístěny věci či stavby, ve vlastnictví žalovaného, což bylo rovněž součástí obranných tvrzení žalovaného, je pro meritum této věci poněkud nepodstatné, přičemž, dle názoru podepsaného soudu, se, především, jedná o otázku právního posouzení, a to ohledně toho, zda zde bezdůvodné obohacení vzniklo, či nikoliv, když soud je toho názoru, že žalovanému bezdůvodné obohacení skutečně, na úkor žalobce, za shora uvedené období, vzniklo, a to právě na základě závěrů, učiněných znalcem - Ing. [jméno] [příjmení], když, vlastně, bylo nakonec nesporným i to, že výše obvyklého nájemného, za obě, shora uvedená, čtvrtletí roku 2017, činí, za užívání dotčených pozemků, částku 120 Kč / 1m2 rok, v důsledku čehož tak podepsanému soudu nezbylo, nežli žalobci přiznat to, čeho se, v rámci tohoto řízení, domáhal, když takto stanovená cena plně korespondovala i s tím, co vyplynulo též i z Cenového věstníku Ministerstva financí České republiky, jak se o tom rovněž zmiňoval právě i znalec - Ing. [jméno] [příjmení], v rámci svého znaleckého zkoumání, a když se zde jedná o nejvyšší přípustné nájemné z pozemků v [obec], které je takto stanoveno, a tedy v částce 120 Kč - za 1 m² a 1 rok, takže, jakékoliv další dokazování, v rámci tohoto řízení, ohledně výše obvyklého nájemného, považoval podepsaný soud již opravdu za zbytečné, a to rovněž i ve světle závěrů, obsažených ve Znaleckém posudku ZÚ [číslo], Znaleckého ústavu [právnická osoba], ovšem v rozsahu po částečném zpět vzetí žaloby, k čemuž došlo ještě před konáním prvého ústního jednání v této věci, jak se o tom soud zmiňoval již shora.

12. V této souvislosti je totiž nutno poznamenat, že žalobce původně uplatnil, jak již bylo řečeno výše, svůj žalobní nárok v celkové částce 506 604 Kč, což mělo představovat výši bezdůvodného obohacení, odpovídající obvyklému nájemnému za užívání části pozemků - parc. č. [rok], o výměře 77686 m2, druh pozemku: ovocný sad, dále parc. č. [rok] o výměře 24133 m2, druh pozemku: ovocný sad, a konečně i parc. č. [rok] o výměře 1297 m2, druh pozemku: zahrada, vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] vedeném v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, a to v rozloze užívání zmiňovaných pozemků o celkové velikosti 6978 m2, za období I. a II. čtvrtletí roku 2017. K takto vzniklému bezdůvodnému obohacení žalobce připočítal DPH, jak již rovněž bylo řečeno, a to v zákonné výši 21 %, nicméně, následně však žalobce zdejšímu soudu sdělil, že, dne 25. června 2020, vydal Nejvyšší soud ČR Usnesení - č. j.: [číslo jednací], kterým odmítl dovolání žalobce proti předtím vydanému rozsudku Městského soudu v Praze, ze dne 16. ledna 2020, pod č. j.: [číslo jednací], ve věci shodného nároku žalobce, ovšem za období I. a II. čtvrtletí roku 2015, když Nejvyšší soud ČR, v uvedeném usnesení, konstatoval, že výsledné částky bezdůvodného obohacení se v posuzované věci nenavýší o DPH, a proto tedy žalobce vzal svou žalobu částečně zpět, a to, pokud jde o prvý z obou, takto uplatněných, nároků, tedy za I. čtvrtletí roku 2017, co do částky 43 962 Kč a dále i co do úroku z prodlení z této částky, jdoucího ode dne 1. 4. 2017 do zaplacení, a též i, pokud jde o onen druhý nárok, uplatněný za II. čtvrtletí roku 2017, rovněž co do částky 43 962 Kč a též i co do úroku z prodlení z této částky, jdoucího ode dne 1. 7. 2017 do zaplacení, a proto tedy podepsanému soudu nezbylo, nežli, v uvedeném rozsahu, toto řízení zastavit, a to dle ust. § 96, odst. 1 a 2, o.s.ř., jelikož je právem žalobce kdykoliv za řízení vzít svůj návrh zčásti či zcela zpět.

13. V rámci zbylé části obou, takto uplatněných, nároků tedy soud žalobě vyhověl, jelikož podepsaný soud, ve shodě s právním názorem žalobce, vyhodnotil, jakožto nesporné skutečnosti, to, že žalovaný bez právního důvodu užíval, v rozhodném období (I. i II. čtvrtletí roku 2017) předmětné pozemky ve vlastnictví žalobce, přičemž za toto neoprávněné užívání pozemků, v rozhodném období, náleží žalobci částka ve výši 120 Kč - za 1 m2 a 1 rok.

14. Dále má soud za prokázané, že žalovaný se, na úkor žalobce, bezdůvodně obohatil, neoprávněným užíváním předmětných pozemků, když mezi účastníky tohoto řízení byla nesporná i výše takto vzniklého bezdůvodného obohacení (tedy v rozsahu 120 Kč - za 1 m2 a 1 rok).

15. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby, a tedy v rozsahu navýšení bezdůvodného obohacení žalovaného o DPH, ve výši 21 %, však je, dle názoru podepsaného soudu, nutno zohlednit tuto skutečnost v rámci výpočtu nákladů tohoto řízení, když žalobce, svým částečným zpět vzetím žaloby, tak, vlastně, zavinil, že toto řízení muselo být, v uvedeném rozsahu, zastaveno.

16. Soud tedy toto řízení, dle ust. § 96, odst. 1 a 2, o.s.ř., co do částky v celkové výši 87 924 Kč, dále co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně, z částky 43 962 Kč, od 1. 4. 2017 do zaplacení, a též i co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně, z částky 43 962 Kč, od 1. 7. 2017 do zaplacení, zastavil, a to ve výroku č. II., tohoto rozhodnutí, když soud zároveň rozhodnul i o tom, že žalobci bude vrácena část soudního poplatku, ve výši 3 397 Kč, dle ust. § 10, odst. 3, zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, když k částečnému zpět vzetí žaloby došlo ještě před konáním prvého ústního jednání v této věci, přičemž výše uhrazeného soudního poplatku, odpovídajícího oné částce, uplatněné v celkové výši 87 924 Kč, jež byla následně předmětem onoho částečného zpět vzetí, činila, v tomto případě, částku 4 397 Kč, v důsledku čehož tedy částka, jež se, dle shora uvedeného zákonného ustanovení, nevrací, a představující ono snížení o 20%, jež nikdy nesmí být nižší nežli 1 000 Kč, zde činí, v tomto konkrétním případě, právě 1 000 Kč, a proto tedy rozhodl soud tak, jak je shora, ve výroku č. III., uvedeno.

17. Soud tedy žalobě, v rozsahu po jejím částečném zpět vzetí, vyhověl, a tedy co do částky ve výši 418 680 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně, z částky 209 340 Kč, ode dne 1. 4. 2017 do zaplacení, a též i s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně, z částky 209 340 Kč, ode dne 1. 7. 2017, až do zaplacení, s tím, že, o příslušenství obou pohledávek žalobce, v podobě zákonného úroku z prodlení, rozhodl soud dle ust. § 1968, ve spojení s ust. § 1970, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

18. Soud tedy žalobě, po odečtení DPH, vyhověl, podle § 2991, odst. 1, o. z., dle něhož platí, že ten, kdo se, na úkor jiného, bez spravedlivého důvodu, obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, a proto podepsaný soud rozhodl tak, jak je shora uvedeno, samozřejmě v rozsahu po onom částečném zpět vzetí žaloby.

19. V této souvislosti, dále, podepsaný soud ještě konstatuje, že, dle jeho názoru, žalobce rozhodně nemusel, v tomto sporu, jakkoliv doplňovat svá tvrzení, a ani prokazovat to, s jakým zaměřením hodlal, či hodlá, dotyčné pozemky, do budoucna, sám využívat, a jaká tedy byla, či je, jeho vůle, v tomto směru, takže i tuto nabízející se otázku nakonec vyhodnotil podepsaný soud jako irelevantní, a to rovněž i s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (viz, např., rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR – sp. zn.: [spisová značka]), neboť zdejší soud je přesvědčen o tom, že postačuje to, že, na konkrétních pozemcích, jež jsou předmětem tohoto řízení, jsou umístěny věci ve vlastnictví žalovaného, který by, rovněž i sám, mohl projevit určitou, a poněkud efektivnější, iniciativu, a to ve smyslu nápravy takto vzniklého stavu. Takto vzniklým stavem chápe podepsaný soud shora popsaný, a soudem zjištěný, skutkový stav, v rámci čehož bylo zjištěno, že dotčené pozemky žalovaný, a to v době, rozhodné pro toto řízení, nevyklidil, což soud považuje za velmi důležitou okolnost, na základě níž tedy podepsanému soudu nezbylo, nežli rozhodnout tak, jak je shora uvedeno, a to rovněž, analogicky, i s odkazem na shora zmiňovanou judikaturu Nejvyššího soudu ČR (viz též, např., i s ohledem na obsah dalšího rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR – sp. zn.: 33 [jméno] [číslo]), dle něhož„ k obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat, a to bez ohledu na to, jakým způsobem své vlastnické právo ke stavbě realizuje“.

20. Ve výroku č. IV., o nákladech řízení, pak bylo rozhodnuto podle § 142, odst. 1, o.s.ř., ve spojení s ust. § 146, odst. 2, o.s.ř., jelikož žalobce měl, v tomto sporu, v rozsahu po onom částečném zpět vzetí žaloby, úspěch, nicméně, zároveň to byl však právě žalobce, kdo, svým částečným zpět vzetím svého původního žalobního návrhu, tak, vlastně, zavinil, že toto řízení muselo být, ve shora uvedeném rozsahu, zastaveno (viz ust. § 146, odst. 2, o.s.ř.), kterémuž aktu žalobce ovšem podepsaný soud zcela nerozumí, a není tedy zřejmé, proč vlastně žalobce vzal svou žalobu částečně zpět, ve shora uvedeném rozsahu, když soud je toho názoru, že zohlednění DPH je povýtce záležitostí úvahy, jež přísluší soudu. Jak již bylo totiž naznačeno shora, tak Nejvyšší soud ČR (viz bod [číslo]) uzavřel, že DPH nemá být, v tomto případě, zohledňována. Dle ust. § 142, odst. 3, o.s.ř., však platí, že, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, pokud rozhodnutí o výši plnění záviselo buď na znaleckém posudku anebo na úvaze soudu. Otázka DPH byla, po dlouhou dobu, hodnocena různými soudy protichůdně, a ať by již tedy Nejvyšší soud ČR vyřešil tuto otázku jakkoliv, tak by se vždy, dle názoru podepsaného soudu, jednalo o úvahu nalézacího soudu, a proto by tedy žalobci náležela plná náhrada nákladů řízení, i kdyby došlo k částečnému zamítnutí žaloby (v rozsahu DPH), zvláště když zmiňovaná otázka, týkající se zohlednění či nezohlednění DPH, zjevně naráží na určitou nesystémovost, vyvěrající i z určité nejednoznačnosti, týkající se způsobu aplikace povinnosti hradit daň z přidané hodnoty. Podepsaný soud tudíž mohl žalobci přiznat, i v tomto případě, plnou náhradu nákladů řízení, nicméně, po aktu onoho částečného zpět vzetí žaloby, však podepsanému soudu již opravdu nezbylo, nežli zohlednit poměr úspěchu a neúspěchu ve věci, když úspěch žalobce tak představuje částku ve výši 418 680 Kč a úspěch žalovaného pak představuje onu částku ve výši 87 924 Kč, což tedy znamená, že úspěch žalobce činí 82% a úspěch žalovaného činí 18%, což je tedy vlastně zároveň neúspěchem žalobce. Jak je všeobecně známo, tak, od úspěchu je nutno odečíst neúspěch, v důsledku čehož tak žalobci náleží právo na náhradu nákladů tohoto řízení pouze v rozsahu [osobní údaje žalobce]

120. Původní výše nákladů řízení by tedy představovala soudní poplatek, odpovídající žalobnímu návrhu na zaplacení částky 418 680 Kč, a to ve výši 15 868 Kč, z čehož ovšem [osobní údaje žalobce] 120 činí částku ve výši 10 153 Kč, a dále i náklady právního zastoupení žalobce předchozí advokátkou, JUDr. [příjmení], která vykonala pro žalobce 3 úkony právní služby (1x převzetí a příprava věci, 1x podání žalobního návrhu a 1x účast na jednání, dne 13. 2. 2020, které se však nekonalo, jelikož obě strany, ještě před přednesem žaloby, tehdy navrhly přerušení řízení, dle ust. § 110, o.s.ř.), podle ust. § 11, odst. 1, vyhl. č. 177/1996 Sb. (Advokátního tarifu), a to po částce 10 340 Kč, za každý z těchto tří úkonů, a dále tato předchozí advokátka žalobce vykonala též i 2 úkony (2x polovinu úkonu právní služby), a to á 5 170 Kč - dle § 11, odst. 2, vyhl. č. 177/1996 Sb. (Advokátního tarifu) - jednoduchá výzva k plnění – před žalobní výzva a dále i návrh na pokračování v předtím přerušeném řízení, a to včetně pěti režijních paušálů, po částce 300 Kč, k uvedeným celkem pěti úkonům, dle ust. § 13, Advokátního tarifu, což tak celkem činí 42 860 Kč (bez DPH), z čehož ovšem [osobní údaje žalobce] 120 činí pouze částku 27 428 Kč, a dále, poté, též i za celkem tři úkony právní služby, vykonané současnou advokátkou žalobce (Mgr. [příjmení]), rovněž po částce v původní výši 10 340 Kč, za každý jednotlivý úkon (1x převzetí a příprava věci, 1x písemné vyjádření ve věci samé – ze dne 24. 5. 2021 a 1x účast na soudním jednání – dne 10. 6. 2021), vše dle ustanovení § 11, odst. 1, a to podle § 7, § 8, vyhl. č. 177/1996 Sb. (Advokátního tarifu), včetně 3x režijního paušálu (dle ust. § 13, Advokátního tarifu) - á 300 Kč, k uvedeným třem úkonům právní služby, a celkem tedy v původní výši 31 920 Kč, z čehož ovšem [osobní údaje žalobce] 120 činí pouze částku ve výši 15 960 Kč. Oněch [osobní údaje žalobce] 120 odměny obou advokátek žalobce tedy celkem činí (27 428 Kč + 15 960 Kč) částku ve výši 43 388 Kč, s tím, že, jak předchozí advokátka žalobce, tak i současná advokátka žalobce, tak tedy obě dvě, soudu doložily, že jsou plátkyněmi DPH, a proto soud, do celkové částky, připadající na náhradu nákladů právního zastoupení žalobce, v rámci tohoto řízení, ještě musel promítnout i položku, spočívající v částce, připadající na 21% DPH, z odměny obou advokátek žalobce i z paušálních náhrad jejich výdajů, a tedy z oné snížené částky v celkové výši 43 388 Kč, což tak činí částku ve výši 9 111,48 Kč, přičemž, součtem částky 43 388 Kč a částky 9 111,48 Kč (DPH), tak lze dospět k částce v celkové výši 52 499,48 Kč. K této částce, v celkové výši 52 499,48 Kč, představující náklady na právní zastoupení žalobce oběma advokátkami, je pak tedy ovšem nutno připočíst ještě i onen snížený soudní poplatek, zohledňující onen částečný neúspěch žalobce, a to ve výši 10 153 Kč, což tak, v součtu s onou částkou 52 499,48 Kč, představující náklady na právní zastoupení žalobce oběma advokátkami, činí 62 652,48 Kč.

21. O povinnosti žalovaného, uhradit takto stanovené náklady tohoto řízení žalobci, a to v celkové výši 62 652,48 Kč, k rukám jeho současné právní zástupkyně, Mgr. [příjmení], rozhodl soud tak, že soud stanovil žalovanému, pro splnění této jeho povinnosti, zákonnou, tedy 3-denní lhůtu (§ 160, odst. 1, o.s.ř.).