18 C 289/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl JUDr. Ladislavem Nevole, jako samosoudcem, ve věci žalobců: žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená obecným zmocněncem - jméno příjmení – datum narození: 27. 12. 1980, trvalý pobyt obec a číslo – část obce , ulice a číslo , o: vyloučení nemovitosti z exekuce, <b>I. Žaloba, s návrhem na to, aby z výkonu exekuce, vedené pod sp. zn. [spisová značka], byla vyloučena jednotka [číslo] jiný nebytový prostor, v budově [adresa], stojící na pozemku p. [číslo] podíl na společných částech domu a pozemku o velikosti [číslo], to vše v katastrálním území Záběhlice, zapsáno na LV [číslo] se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované, na náhradě nákladů řízení, částku ve výši 900 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se, svým žalobním návrhem, ze dne 11. 9. 2022, domáhal vyloučení nemovité věci z exekuce, a to jednotky [číslo] jiný nebytový prostor, v budově [adresa], stojící na pozemku p. [číslo] dále podílu na společných částech domu a pozemku o velikosti [číslo], to vše v katastrálním území Záběhlice, zapsáno na LV [číslo] jelikož tvrdil, že předmětná nemovitá věc je součástí společných prostor předmětného bytového domu, takže se, vlastně, o samostatnou jednotku vůbec ani nejedná.

2. Žalovaná však se žalobou nesouhlasila a požadovala její zamítnutí, jelikož tvrdila, že je nedůvodná a že žalobcova tvrzení jsou účelová, s tím, že ostatním obyvatelům dotyčného domu prodej zmiňované jednotky, a to v exekučním řízení, nikterak nevadí.

3. Podepsaný soud nejdříve zkoumal svou místní příslušnost, když, v této souvislosti, dospěl k závěru, že místní příslušnost podepsaného soudu je dána dle ust. § 88, písm. e) občanského soudního řádu, neboť zdejší soud je soudem exekučním, a žalobce se, tedy, svou žalobou, domáhal, jak již bylo řečeno výše, vyloučení shora specifikované nemovité věci z exekuce.

4. Podepsaný soud ve věci nařídil jednání, které se konalo dne 7. 2. 2023, když soud, po provedeném dokazování, zjistil níže popsané skutečnosti.

5. Předmětem žaloby byl tedy návrh na vyloučení nemovitého majetku z exekuce, vedené soudním exekutorem - Mgr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], sídlem [adresa], a to pod sp. zn. [spisová značka], kterážto exekuce je prováděna na základě Pověření soudního exekutora, které vydal Obvodní soud pro Prahu 4, dnem 26. 10. 2021, pod č. j.: [číslo jednací]. V rámci uvedené exekuce vydal soudní exekutor Exekuční příkaz k prodeji nemovitosti, a to, konkrétně, oné jednotky [číslo] jiný nebytový prostor, v budově [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] též i podílu na společných částech domu a pozemku o velikosti [číslo], to vše v katastrálním území Záběhlice, zapsáno na [list vlastnictví] (zjištěno z Dražební vyhlášky, dále z Orientačního výpisu z katastru nemovitostí a rovněž i z nesporných tvrzení účastníků).

6. Žalobce, pokud se jedná o jeho další, podrobná, žalobní tvrzení, opakovaně uváděl, že, ačkoliv byl, historicky, předmětný nebytový prostor vymezen jakožto samostatná jednotka, tak tento stav, ovšem, dle názoru žalobce, neodpovídá skutečnému stavu, neboť dotyčný nebytový prostor, dle názoru žalobce, tvoří společnou část budovy [adresa], v k. ú. [část obce], a její vymezení, jakožto samostatné jednotky, je tudíž v rozporu s právními předpisy. Žalobce, jakožto vlastník jiné (bytové) jednotky, v předmětné budově se nacházející, a to bytové jednotky [číslo] též tvrdil i to, že je tedy, zároveň, i spoluvlastníkem společných částí daného domu, a tedy, právě i toho prostoru, kterého se jeho žalobní návrh týká, a kterýžto prostor je, dle názoru žalobce, nesprávně, a to v rozporu se zákonem, vymezen jako samostatná jednotka (zjištěno z Orientačního výpisu z katastru nemovitostí – o bytové jednotce [číslo] jejímž vlastníkem je právě žalobce).

7. Konečně pak ještě žalobce tvrdil to, že je rovněž i společníkem [právnická osoba] 6, spol. s r.o., [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], která je, ve shora specifikovaném exekučním řízení, povinnou, a která je, dle stavu zapsaného v katastru nemovitostí, vedena jako vlastník předmětného nebytového prostoru - jednotky [číslo] jiný nebytový prostor (zjištěno z Orientačního výpisu z katastru nemovitostí – o jednotce [číslo] jiný nebytový prostor).

8. Na základě shora popsaných skutečností tedy podepsaný soud zaměřil své zkoumání, především, na to, jak to tedy je s existencí naléhavého právního zájmu žalobce, na požadovaném vyloučení oné jednotky ([číslo] – jiný nebytový prostor) z předmětného exekučního řízení, a byť tedy žalobce vehementně tvrdil, že předmětný nebytový prostor by měl sloužit všem spoluvlastníkům dotčených nemovitostí, i když byl, v Prohlášení vlastníka, tento nebytový prostor vymezen jako samostatná jednotka, kterýžto stav je, dle názoru žalobce, v rozporu se zákonem, a když, podle ustanovení § 1160, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, jsou společným vlastnictvím vždy pozemek, na němž byl dům zřízen, anebo věcné právo, jež vlastníkům jednotek zakládá právo mít na pozemku dům, a též i stavební části, podstatné pro zachování domu, včetně jeho hlavních konstrukcí, a jeho tvaru i vzhledu, jakož i, pro zachování bytu jiného vlastníka jednotky, rovněž i zařízení, sloužící i jinému vlastníku jednotky, k užívání bytu, což žalobce dokládal jak Prohlášením vlastníka, tak i [příjmení] dotyčného prostoru, tak podepsaný soud je však toho názoru, že žalobci nejenže nesvědčí naléhavý právní zájem, na požadovaném určení, a to v tom smyslu, že se předmětná jednotka (jiný nebytový prostor) z exekuce vylučuje, nýbrž mu nesvědčí ani existence věcné legitimace, jež by vyplývala ze hmotného práva, když tohoto řízení se zjevně nezúčastnili již žádní jiní spoluvlastníci dotčených nemovitostí, resp., vlastníci všech ostatních jednotek, nacházejících se v dané budově.

9. A i když žalobce, v daných souvislostech, opakovaně poukazoval na to, že se, v předmětném nebytovém prostoru, nachází strojovna, v níž je zavedeno a instalováno technologické zařízení, které slouží k regulaci přívodu a měření energií (zejména tepla), v celém domě, kteréžto zařízení je od nebytového prostoru neoddělitelné a slouží tak všem vlastníkům jednotek, v domě, a je též nezbytné i k tomu, aby ostatní vlastníci mohli své byty řádně užívat, tak soud je však, i nadále, toho názoru, že žalobce, sám, a tedy bez účasti vlastníků všech ostatních jednotek, v daném domě se nacházejících, opravdu nedisponuje existencí oné věcné legitimace, jež by vyplývala ze hmotného práva, a to v rámci takto podané žaloby.

10. Shora prezentované stanovisko podepsaného soudu je tak neměnné i za situace, kdy žalobce opakovaně tvrdil i to, že by dotyčná jednotka, s ohledem na shora popsané konsekvence, měla být vlastníkům ostatních jednotek či pověřenému správci budovy neomezeně přístupná, zvláště když ono technologické zařízení a na něj navazující soustava rozvodů tepla je ve vlastnictví dodavatele tepla, kterým je společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a z čehož pak žalobce dovozoval i to, že [právnická osoba] proto má věcné břemeno, k této části bytového domu, tj., k nebytovému prostoru, zřízené dle § 76, odst. 7, zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, kteréžto tvrzení žalobce dokládal i elektronickou korespondencí, vedenou ze strany firmy [právnická osoba], a to, konkrétně, ze strany [jméno] [příjmení] – péče o zákazníky, nicméně, ani tato listina však není, dle názoru podepsaného soudu, způsobilá odůvodnit případnou možnost vyhovění žalobě, neboť ani z ní nevyplývá existence naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném vyloučení dotčené nemovité věci z exekuce.

11. Ve shora popsaných souvislostech pak žalobce ještě tvrdil i to, že jsou zde rovněž dány i důvody k částečnému odkladu a k částečnému zastavení exekuce, které žalobce popsal již ve svém podnětu ze dne 7. 9. 2022, aniž by ovšem cokoliv z toho doložil, nicméně, veškeré tyto snahy žalobce vyhodnotil soud jakožto poněkud nepodstatné ornamenty, a to se zcela jednoznačným závěrem, učiněným v tom smyslu, že žalobce, stručně řečeno, opravdu nedisponuje existencí věcné legitimace, vyplývající ze hmotného práva, neboť, když se tedy všichni ostatní spoluvlastníci dotčených nemovitostí (a tedy vlastníci všech ostatních jednotek, jakožto tzv. nerozluční společníci) tohoto řízení nezúčastnili, pak by, samozřejmě, nikdy nikdo z nich ani nebyl případným (a tedy vyhovujícím a pravomocným) rozsudkem vázán. Z tohoto důvodu by se tedy předmětného řízení měli zúčastnit i všichni ostatní členové daného Společenství vlastníků jednotek, ať již na straně žalobců, či na straně žalovaných, neboť, ve smyslu ust. § 159a, odst. 1, o. s. ř., je výrok každého rozsudku závazný pouze pro účastníky daného řízení.

12. V dané věci tedy jde jednak o existenci naléhavého právního zájmu a též i o existenci věcné legitimace, vyplývající ze hmotného práva, jak již bylo naznačeno výše.

13. V této souvislosti ještě podepsaný soud předesílá, že existence naléhavého právního zájmu, v řízení o žalobě na určení, a to ve smyslu ust. § 80, o. s. ř., je vždy nezbytným předpokladem úspěchu takové žaloby, s tím, že jedním ze základních atributů naléhavého právního zájmu je i to, zda takovým určením dojde ke zlepšení právního postavení toho, kdo se požadovaného určení domáhá, a zda, takovým určením, bude odstraněn stav ohrožení práva, či nejistoty, v právním vztahu, když k odpovídající nápravě nelze dospět jinak.

14. V daném případě by se však žalobcovo postavení, i kdyby bylo jeho žalobě vyhověno, vlastně nikterak nezměnilo, když zásadní podmínkou úspěchu každé určovací žaloby musí být vždy to, že se takový případný úspěch určovací žaloby projeví ve zlepšení právního postavení žalobce, který se takového určení domáhá, a to, zejména, tím, že úspěšný žalobce by tak mohl uplatnit svá vlastní práva, která souvisejí s předmětem daného řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR – sp. zn.: 2 Cdo 1690/97), což, ale, v daném případě, dle názoru podepsaného soudu, v úvahu nepřipadá.

15. Důvodem pro podání určovací žaloby, samozřejmě, může být i taková situace, když by se žalobce, např., domáhal toho, aby byl odstraněn stav ohrožení práva či nejistoty, v právním vztahu, ovšem za předpokladu, že k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, nicméně, ani tato možnost zde, v tomto konkrétním případě, v úvahu nepřipadá, neboť jakýkoliv případný úspěch žalobce, v této věci, by se, tak jako tak, nemohl nikterak projevit ve zlepšení jeho právního postavení, natož pak v odstranění nějakého závadného stavu, a to za situace, kdy, ve vztahu k osobě žalobce, v tomto konkrétním případě, žádné jeho právo ohroženo není.

16. Z výše popsaných důvodů, kdy žalobce neosvědčil svůj naléhavý právní zájem, na požadovaném určení, spočívajícím v tom, že se dotčená jednotka (jiný nebytový prostor) z exekuce vylučuje, pak, tedy, již jen z tohoto důvodu, podepsanému soudu nezbylo, nežli tuto žalobu zamítnout.

17. Konečně pak soud konstatuje, že, i když tedy žalobce, v rámci tohoto řízení, opakovaně tvrdil i to, že ony skutečnosti, vyvěrající ze žalobcem tvrzeného věcného břemene (viz výše – bod [číslo]), přitom nebyly zohledněny ani soudním exekutorem (při zvážení vhodnosti prodeje) a též ani ustanoveným znalcem, který, k ocenění předmětného nebytového prostoru, vypracoval znalecký posudek, v rámci dotyčného exekučního řízení, tak i tyto výhrady však jsou, dle názoru podepsaného soudu, povýtce nepodstatné, a totéž pak platí i o dalších úvahách žalobce, předestřených v tom smyslu, že jedinou možnou formou vlastnictví daného prostoru je buď spoluvlastnictví, jakožto společné části domu, anebo (pokud by dotyčný prostor nebyl společnou částí domu)„ zprostředkované vlastnictví tohoto prostoru vlastníky jednotek v domě“, a totéž, poněkud negativní, hodnocení zdejšího soudu pak platí i pro jeho další úvahy, dle nichž tedy má žalobce za to, že„ jsou zde rovněž dány důvody k částečnému odkladu a částečnému zastavení exekuce“, které žalobce popsal již ve svém podnětu ze dne 7. 9. 2022 (aniž by ovšem takový podnět byl soudu vůbec doložen).

18. Ze soudního spisu se navíc podává, že ono, žalobcem zmiňované, Prohlášení vlastníka bylo učiněno již v roce 2006, takže ona aktivita žalobce, popsaná shora, se, po cca 16-ti letech, zdejšímu soudu skutečně jeví jakožto poněkud nepřípadná, když tedy žalobce, až nyní, po tak dlouhé době, napadá způsob uspořádání vlastnictví, v dotyčném bytovém domě, čímž se tak dopouští i určitého narušení právní jistoty, jelikož, podle ust. § 3064, obč. zák., ve spojení s § 980, odst. 2, obč. zák. (zák. č. 89/2012 Sb.), platí, že je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným stavem a opak, v rámci tohoto řízení, žalobce nikterak neprokázal, jak již bylo shora konstatováno, a proto tedy podepsaný soud rozhodl tak, jak je shora uvedeno.

19. Oním dalším důvodem, proč tedy nemohlo být žalobě vyhověno, pak byl, jak již bylo rovněž popsáno shora, nedostatek věcné legitimace, na straně žalobce, vyplývající ze hmotného práva, neboť tohoto řízení se nezúčastnili všichni tzv. nerozluční společníci (viz výše bod [číslo] – v této souvislosti srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR - ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2374/2007 nebo také usnesení Nejvyššího soudu ČR - ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2998/2013).

20. Pokud se jedná o výrok o nákladech řízení, tak podepsaný soud přiznal procesně úspěšné žalované, dle ust. § 142, odst. 1, o. s. ř., právo na náhradu nákladů tohoto řízení, když žalovaná však nebyla zastoupena advokátem, nýbrž obecným zmocněncem, a soud proto tyto náklady žalované přiznal v souvislosti s vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, ze dne 23. září 2015, o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151, odst. 3, občanského soudního řádu a podle § 89a, exekučního řádu, dle níž Ministerstvo spravedlnosti ČR stanoví, podle § 374a, písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona [číslo] Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 123/2008 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 218/2011 Sb. a zákona č. 139/2015 Sb., a podle § 131 písm. b) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 139/2015 Sb., a jež upravuje výši paušální náhrady, která náleží účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137, odst. 2, občanského soudního řádu, a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přičemž, dle ust. § 1, se, pro určení hodnoty sporu použijí obdobně ustanovení o tarifní hodnotě podle advokátního tarifu (tedy vyhl. č. 177/1996 Sb.). Pro účely zmiňované vyhlášky se pak úkonem rozumí, zejména, písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění, příprava účasti na jednání, a rovněž i účast na jednání před soudem, a to každé započaté dvě hodiny. Dle ust. § 2, výše zmiňované vyhlášky, při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech, ve kterých bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, činí, pro účely § 151, odst. 3, občanského soudního řádu, výše paušální náhrady, do podání návrhu na zahájení řízení včetně, 100 Kč za každý úkon. Ve věcech výkonu rozhodnutí a exekučního řízení, je-li vymáháno peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, činí výše paušální náhrady, za podání návrhu na zahájení řízení, částku 100 Kč. V případech takto neuvedených pak činí výše paušální náhrady, pro účely § 151, odst. 3, občanského soudního řádu, a pro účely § 89a, exekučního řádu, částku 300 Kč, za každý úkon, což je právě tento případ, takže podepsaný soud, a to v souvislosti s odkazem na advokátní tarif (vyhl. č. 177/1996 Sb.), přiznal žalované, za tři úkony (1x příprava účasti na jednání ve věci, 1x podání písemného vyjádření ve věci samé a 1x účast na jednání u podepsaného soudu – dne 7. 2. 2023), po částce 300 Kč, a celkem tedy 900 Kč.

21. O povinnosti žalobce, uhradit žalované náklady tohoto řízení, v celkové výši 900 Kč, pak bylo rozhodnuto podle § 149, odst. 1, o. s. ř.. Soud tedy stanovil žalobci, pro splnění této jeho povinnosti, zákonnou, tedy 3 - denní lhůtu (dle § 160, odst. 1, o. s. ř.).