18 C 317/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ladislavem Nevole ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , o zaplacení částky 840 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci pohledávku ve výši 840 000 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,3 % denně, z částky 840 000 Kč, od 1. 9. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, na náhradě nákladů řízení, k rukám právního zástupce žalobce, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, částku ve výši 183 836,20 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím, a to žalobou, podanou, původně, u Okresního soudu v Břeclavi, s tím, že žalovaný nesplnil svou povinnost zaplatit dluh, vyplývající ze tří smluv o zápůjčce. Dne 13. 2. 2015 žalobce uzavřel, se žalovaným, ústní smlouvu o zápůjčce, na základě které zapůjčil žalovanému částku 330 000 Kč, se splatností nejpozději dnem 31. 8. 2019, a dále, dne 7. 4. 2015, uzavřel žalobce, se žalovaným, další smlouvu o zápůjčce, na částku ve výši 720 000 Kč, rovněž se splatností nejpozději dnem 31. 8. 2019, a konečně, dne 6. 3. 2019, pak žalobce se žalovaným uzavřel třetí smlouvu o zápůjčce, a to na částku ve výši 100 000 Kč, opět se splatností nejpozději dnem 31. 8. 2019 Celkem tak žalobce zapůjčil žalovanému, jakožto vydlužiteli, částku 1 150 000 Kč, z čehož ovšem žalovaný žalobci vrátil pouze celkem 310 000 Kč, a to postupnými, dílčími, platbami, když zbylou část zmiňovaného dluhu žalovaný již žalobci neuhradil, ač jej písemně, co do důvodu i výše, uznal.

2. Žalovaný však uvedl, že nárok neuznává a navrhl zamítnutí žaloby, když tvrdil, že jednal pod nátlakem, a to v souvislosti s podpisem oné listiny, obsahující uznání předmětného dluhu.

3. Soud, v rámci tohoto řízení, provedl dokazování řadou listinných důkazů, z nichž soud zjistil níže popsané skutečnosti.

4. Dle textu listiny, nadepsané jako„ Uznání dluhu“, ze dne 6. 3. 2019, uznal žalovaný, na straně dlužníka, vůči žalobci, na straně věřitele, dluh, co do výše, důvodu a podstaty, a to v celkové výši 840 000 Kč, se splatností této částky ke dni 31. 8. 2019, s tím, že, v případě neuhrazení tohoto dluhu, je dlužník povinen zaplatit i sjednané sankční úroky z prodlení, ve výši 0,3% denně, z nesplacené jistiny.

5. Žalovaný vlastně nezpochybňoval pravost svého podpisu, na výše uvedené listině, obsahující ono„ Uznání dluhu“, přičemž tento jeho podpis byl tehdy úředně ověřen, dnem 6. 3. 2019, a to Bc. [jméno] [příjmení], M. A., notářským tajemníkem, pověřeným JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou v [obec]. Žalovaný však opakovaně tvrdil, že byl vystaven nátlaku, ze strany žalobce, takže dotyčnou listinu nepodepsal v souladu se svou pravou a svobodnou vůlí.

6. Soud má však za prokázané, že žalovaný výše uvedenou listinu, nadepsanou jako„ Uznání dluhu“, skutečně podepsal.

7. Pokud se tedy jedná o procesní obranu žalovaného, tak ta se, dlužno konstatovat, poněkud utápěla v jakési, ani ne příliš mnohomluvné, bezradnosti, když žalovaný opakovaně poukazoval na to, že pohledávku, uplatněnou žalobcem, v rámci tohoto řízení, neuznává, a byť si tedy žalovaný, jak též tvrdil, je vědom toho, že součástí soudního spisu je onen dokument, nazvaný jako„ Uznání dluhu“, tak, v tomto ohledu, žalovaný neustále tvrdil jen to, že tak neučinil ze své svobodné vůle, ale, že byl vystaven dlouhodobému nátlaku, ze strany žalobce, s tím, že, tedy, zároveň však poukazoval i na to, že podpis, na dotyčném„ Uznání dluhu“, není, ze strany žalovaného, zpochybňován.

8. Z výše uvedených důvodů tedy soud žalovaného, v rámci provedené koncentrace tohoto řízení, poučil, a to při jednání, konaném dne 25. 1. 2022, v souladu s ust. § 118a, odst. 1 a 3, o. s. ř., a vyzval jej k doplnění jeho, povýtce obecných, tvrzení, i k označení přiléhavých důkazů, s tím, že tedy soud žalovaného, výslovně, upozornil na to, že právě jej tíží důkazní břemeno, a to ohledně toho, že tedy žalovaný musí prokázat své obranné tvrzení o tom, že dotyčný dokument, nazvaný jako„ Uznání dluhu“, není projevem svobodné vůle žalovaného, a že tedy byl vyvíjen, ze strany žalobce, v tomto ohledu, na žalovaného nátlak, a v tomto smyslu tedy byl žalovaný soudem vyzván k tomu, že musí doplnit tvrzení, týkající se toho, jakým konkrétním způsobem se tento nátlak projevoval, jakými konkrétními kroky tedy žalobce žalovaného nutil k tomu, aby podepsal dotyčné„ Uznání dluhu“, když žalovaný svůj podpis nezpochybňoval, a jakými konkrétními způsoby tedy žalobce postupoval a v čem se tedy, konkrétně, tento, žalovaným tvrzený, nátlak projevoval. K tomuto poskytl soud žalovanému lhůtu v délce trvání třiceti dnů, ode dne doručení písemného protokolu, ze zmiňovaného ústního jednání, v dané věci, a to k případnému doplnění jeho tvrzení i k případnému označení dalších důkazních návrhů.

9. V návaznosti na to, co bylo uvedeno výše, ale soud konstatuje, že, ze strany žalovaného, již žádné podání, respektive, vyjádření, ani od jeho právní zástupkyně, soudu doručeno nebylo. Na návrh zástupce žalobce, poté, soud tedy kontaktoval výše zmiňovanou notářku, JUDr. [jméno] [příjmení], respektive, Bc. [jméno] [příjmení], notářského tajemníka, v uvedené v notářské kanceláři, v [obec], s tím, že soud jej (tedy nyní již JUDr. [jméno] [příjmení] – notářského koncipienta) i předvolal, nicméně, soud obdržel, dnem 8. 3. 2022, jeho omluvu, z neúčasti na zmiňovaném jednání, a v příloze této omluvy byl soudu doručen i„ scan ověřovací knihy“, respektive, části ověřovací knihy, z níž je patrné, že pan [celé jméno žalovaného] (žalovaný) se, do ověřovací knihy, vlastnoručně podepsal, a listinou, kterou takto podepsal, byla právě ona listina, obsahující„ Uznání dluhu“, s tím, že, tedy, soud konstatuje i to, pokud se jedná o údaje, zde zachycené, a to ohledně pana [celé jméno žalovaného], čili žalovaného, že je zde zachyceno datum jeho narození: 10. 5. 1968, a dále, pokud se jedná o označení listiny, na níž byl připojen podpis ze strany žalovaného, tedy [celé jméno žalovaného], tak je zde výslovně uvedeno, že se jedná o„ Uznání dluhu“, takže soud tedy doplnil dokazování i touto fotokopií listiny a zároveň i dopisem zmiňované notářské kanceláře JUDr. [jméno] [příjmení], notářky v [obec], když tedy žalovaný se, k dané věci, v rámci poučení, jehož se mu, ze strany podepsaného soudu, dostalo, nikterak podrobněji již nevyjádřil, a když z onoho dopisu, výše zmiňované notářské kanceláře, rozhodně nevyplynuly takové skutečnosti, jež by svědčily o projevech nějakého nátlaku či násilí, vůči osobě žalovaného, a proto tedy soud žalobě v plném rozsahu nakonec vyhověl.

10. Na základě provedených důkazů, jež soud hodnotil z hlediska jejich vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, v kontextu tvrzení účastníků, dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Žalobce žalovanému, jakožto vydlužiteli, zapůjčil peněžní částku v celkové výši 1 150 000 Kč, z čehož ovšem žalovaný žalobci vrátil pouze celkem 310 000 Kč, a to postupnými, dílčími, platbami, když zbylou část zmiňovaného dluhu žalovaný již žalobci neuhradil, ač jej písemně, co do důvodu i výše, uznal, a to na základě oné listiny, obsahující„ Uznání dluhu“, ze dne 6. 3. 2019.

11. Po právní stránce soud, na předmětný spor, ohledně vrácení takto zapůjčených peněžních prostředků, aplikoval příslušná ustanovení, v té době platného a účinného, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též„ o. z.“).

12. Podle § 2390, o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 2392, odst. 1, věty prvé, o. z., lze, při peněžité zápůjčce, ujednat úroky.

14. Z ustanovení § 2390, o. z., vyplývá, že smlouva o zápůjčce je v zásadě bezformální úkon, jehož podstatnými náležitostmi jsou přenechání zastupitelné věci, kupříkladu, peněz, jako tomu bylo i v této věci, zapůjčitelem vydlužiteli, k libovolnému užití, a dále i povinnost vydlužitele po čase vrátit zapůjčiteli věc stejného druhu.

15. K přenechání peněž dochází pravidelně přímo – reálným odevzdáním z ruky do ruky, ale také i nepřímo, prostřednictvím jiné osoby, a tedy i bezhotovostním převodem na účet.

16. Soud zkoumal, zda jsou dány podstatné náležitosti smlouvy o zápůjčce, k prokázání čehož není nezbytně nutné předkládat písemnou smlouvu, ba ani důkazy, prokazující předání peněz, nýbrž postačí jiné důkazy, z nichž bude dostatečně patrné, že věřitel peníze dlužníkovi (vydlužiteli), k libovolnému užití, na omezenou dobu, přenechal. Takovým důkazem, v předmětné věci, je právě ona, žalovaným podepsaná, listina o„ Uznání dluhu“, jež dokladuje, že žalovaný dotyčné peníze od žalobce obdržel, což žalovaný i potvrdil svým vlastnoručním podpisem, který nikterak nezpochybňoval, zvláště když byl tento podpis úředně ověřen. Svou povahou je tedy tento dokument dlužním úpisem, a to ve smyslu § 1952, o. z., a je tedy i stěžejním důkazním prostředkem o existenci dluhu žalovaného.

17. Z textu listiny, nazvané jako„ Uznání dluhu“, podepsané dne 6. 3. 2019, tedy jednoznačně vyplývá, že žalovaný na sebe přijal závazek vrátit žalobci částku 840 000 Kč, a to nejpozději do dne 31. 8. 2019, s tím, že, pokud tento termín nebude, ze strany žalovaného, dodržen, pak se„ sankčními úroky z prodlení ve výši 0,3% denně. Vedle uznání dluhu tedy předmětná listina obsahuje i specifikaci žalovaným přijatého závazku platit za zapůjčené prostředky úroky, a to ve smyslu ust. § 2392 odst. 1, o. z., když zde uvedené úroky jsou úroky smluvními, takže, o sjednání povinnosti žalovaného platit smluvní úroky, pro případ nedodržení sjednaného termínu splatnosti předmětného dluhu, a o povaze závazku, soud nemá žádných pochybností.

18. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný, totiž, svá, poněkud vágní, obranná tvrzení vůbec nedoplnil, ač k tomu byl soudem vyzván, a rovněž je ani neprokázal, byť, dle ustanovení § 79, odst. 1, a § 101, odst. 1, o. s. ř., má každý účastník povinnost tvrzení.

19. Dle ustanovení § 118b, odst. 1, věta druhá, o. s. ř., pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta, k doplnění tvrzení o skutečnostech, významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností.

20. Dle ustanovení § 118b, odst. 1, o. s. ř., věta třetí, k později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést.

21. Občanský soudní řád je, pokud jde o sporná řízení, veden, mj., principem projednacím a principem koncentrace řízení. Podle ustanovení § 120, odst. 1, o. s. ř., jsou účastníci povinni označit důkazy, k prokázání svých tvrzení, a soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Zásadně proto platí, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je věcí účastníků řízení. Práva účastníků a současně i zájem na projednání věci jsou pokryty poučovací povinností soudu, pro případ, že skutková tvrzení a důkazní návrhy jsou neúplné. Následky, spojené s neunesením břemene tvrzení a důkazního břemene, po řádném poučení soudu, pak nese účastník řízení (viz Nález Ústavního soudu - sp. zn. II. ÚS 397/06).

22. Předpokladem důkazní povinnosti je tedy tvrzení skutečností účastníkem (§ 101, odst. 1, písm. a, o. s. ř.). Teorie procesního práva, v této souvislosti, hovoří o břemeni tvrzení. Mezi povinností tvrzení a povinností důkazní je úzká vzájemná vazba. Jestliže účastník nesplní svou povinnost tvrdit skutečnosti, rozhodné z hlediska hypotézy právní normy, pak, zpravidla, ani nemůže splnit svoz důkazní povinnost. Jinými slovy řečeno, tak nesplnění povinnosti tvrzení, tedy neunesení břemene tvrzení, má pak za následek to, že skutečnost, kterou účastník vůbec netvrdil, a která nevyšla ani jinak v řízení najevo (například dotazováním ze strany soudu), zpravidla nebude předmětem dokazování (viz, např., rozsudky Nejvyššího soudu ČR - sp. zn. 29 Odo 1014/2003 a sp. zn. 29 Odo 953/2004).

23. Žalovaný, ač byl řádně soudem poučen, upozorněn i vyzván, a to k doplnění svých, dosti vágních, ba co přímo neurčitých, tvrzení, se však shora zmiňovaným poučením, jehož se mu, ze strany podepsaného soudu, dostalo, vůbec neřídil a vlastně jej zcela ignoroval. Svá, poněkud neurčitá, tvrzení již nikterak nedoplnil a v této souvislosti již ani žádné důkazy neoznačil. Soud proto žalobě, jak již bylo řečeno shora, v plném rozsahu vyhověl.

24. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl podle § 142, odst. 1, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“), tak, že přiznal žalobci, jenž byl v tomto řízení zcela úspěšným, nárok na náhradu nákladů řízení, a to dle níže připojeného výpočtu. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu, v částce 42 000 Kč, a též i z nákladů právního zastoupení žalobce advokátem, kterému náleží odměna, stanovená dle § 6, odst. 1, a § 7, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále též„ AT”), přičemž, dle dikce ust. § 1, odst. 2, zmiňované vyhlášky, při stanovení nákladů řízení, jejichž náhrada se klientovi přiznává rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, se výše odměny advokáta určí podle ustanovení o mimosmluvní odměně, nestanoví-li tato vyhláška jinak, s tím, že ust. § 12, odst. 2, AT, se neužije. Výše mimosmluvní odměny se, ve smyslu ust. § 6, odst. 1, AT, stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Dle § 8, odst. 1, AT, se za tarifní hodnotu považuje výše peněžitého plnění, jíž se právní služba týká. Sazba mimosmluvní odměny, dle ust. § 7, bodu 7, AT, tak zde činí částku 11 660 Kč, když advokát žalobce vykonal, v rámci tohoto řízení, dle ust. § 11, AT, tyto úkony právní služby: 1x převzetí a přípravu zastoupení, dále 1x před žalobní výzvu - ze dne 26. 11. 2019, dále 1x podání žaloby - ze dne 8. 1. 2020, dále 1x písemné vyjádření žalobce ve věci samé - ze dne 10. 3. 2020, dále 1x písemný návrh žalobce na separaci nákladů řízení - ze dne 21. 1. 2022 – z důvodu zmařeného ústního jednání, nařízeného na den 18. 11. 2021, dále 1x účast na soudním jednání - dne 25. 1. 2022, dále 1x písemné vyjádření žalobce - ze dne 21. 2. 2022, a dále i 1x účast na soudním jednání - dne 26. 4. 2022, takže, odměna advokáta žalobce, za 8, shora uvedených, úkonů právní služby, při sazbě mimosmluvní odměny dle ust. § 7, bodu 7, AT, za jeden úkon právní služby - ve výši 11 660 Kč, celkem činí částku ve výši 93 280 Kč.

25. Dle ust. § 2, odst. 1, AT, má advokát, vedle nároku na odměnu, též i nárok na náhradu hotových výdajů a na náhradu za promeškaný čas, za podmínek a ve výši stanovené zmiňovanou vyhláškou. Dle ust. § 13, AT, náleží advokátu náhrada hotových výdajů, účelně vynaložených, v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Paušální částka na náhradě nákladů - výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí částku 300 Kč za jeden úkon právní služby. Za oněch 8 úkonů právní služby proto advokátovi žalobce náleží režijní paušál - celkem 8 x 300 Kč = 2 400 Kč.

26. Kromě výše uvedeného pak účtoval advokát žalobce rovněž i cestovné, když vyčíslil náhradu cestovních výdajů dle ust. § 13, odst. 1 a 4, AT, a to v souvislosti s cestou do [obec] a zpět, za účelem jednání u Obvodního soudu pro Prahu 4, dne 25. 1. 2022, v celkové délce 540 km (2x270 km), vozidlem Range Rover, [registrační značka], při průměrné spotřebě 7l/100km nafty a při ceně 36,10 Kč nafty a náhradě 4,70 Kč, a to dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., což tak činí částku ve výši 3 903 Kč, a dále též i v souvislosti s další cestou do [obec] a zpět, rovněž za účelem jednání u Obvodního soudu pro Prahu 4, tentokrát dne 26. 4. 2022, v celkové délce 540 km (2x270 km), vozidlem Range Rover, [registrační značka], při průměrné spotřebě 7l/100km nafty a při ceně 36,10 Kč nafty a náhradě 4,70 Kč, dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., což tak představuje částku ve výši 3 903 Kč, přičemž tyto údaje má soud za zjištěné z Technického průkazu vozidla RANGE ROVER, [registrační značka], založeného ve spise, a na základě čehož tedy celková výše cestovních výdajů, za účelem účasti právního zástupce žalobce na obou, shora zmiňovaných, jednáních, činí 7 806 Kč.

27. Dále pak advokát žalobce ještě účtoval i náhradu za promeškaný čas, a to dle ust. § 14, odst. 1 a 3, AT, a to právě v souvislosti s výše zmiňovanými cestami, a tedy v souvislosti s cestou do [obec] a zpět, za účelem jednání u Obvodního soudu pro Prahu 4, dne 25. 1. 2022, v celkové délce trvání 7 hodin, což tak činí, dle ust. § 14, odst. 1, a 4, AT, částku 100 Kč, za každou započatou půlhodinu, a tedy celkem částku ve výši 1 400 Kč, a dále též i v souvislosti s cestou do [obec] a zpět, za účelem účasti na dalším jednání u Obvodního soudu pro Prahu 4, dne 26. 4. 2022, v celkové délce trvání 7 hodin, což tak činí, dle ust. § 14, odst. 1 a 4, AT, částku 100 Kč, za každou započatou půlhodinu, a tedy celkem částku ve výši 1 400 Kč. Celková náhrada za promeškaný čas proto činí 2 800 Kč.

28. Kromě výše uvedeného, dle ust. § 14a, odst. 1, AT, pak náleží advokátu žalobce, který soudu doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, i zvýšení jeho odměny i náhrady hotových výdajů o příslušnou sazbou daně. Celková částka, za odměnu a náhradu hotových výdajů, a to ve výši 106 286 Kč, se tak zvyšuje o 21% DPH, a tedy na částku 128 606,06 Kč, když tedy DPH zde činí celkem částku 22 320,06 Kč.

29. Pro větší přehlednost tedy soud rekapituluje shora zmiňované náklady tohoto řízení takto: Za celkem 8 úkonů právní služby činí odměna advokáta žalobce 93 280 Kč, k tomu 8x režijní paušál činí celkem 2 400 Kč, cestovné, za obě shora zmiňované cesty, k soudu do [obec], činí celkem 7 806 Kč, přičemž náhrada za promeškaný čas na obou, shora zmiňovaných, cestách pak činí celkem 2 800 Kč, když DPH, z odměny advokáta a z náhrad, pak činí celkem 22 320,06 Kč, a když k těmto částkám je nutno připočíst rovněž i shora zmiňovaný soudní poplatek, a to ve výši 42 000 Kč, v důsledku čehož tak celková částka shora strukturované náhrady nákladů tohoto řízení činí 170 606,06 Kč.

30. Kromě těchto nákladů však právní zástupce žalobce uplatnil ještě i separaci nákladů, a to kvůli zmařenému jednání, které bylo, u podepsaného soudu, nařízeno na den 18. 11. 2021, a ke kterému se právní zástupce žalobce včas dostavil, nicméně, toto jednání se však nekonalo, neboť žalovaný, až teprve dnem 18. 11. 2021, soudu doručil potvrzení o své pracovní neschopnosti a požádal o odročení zmiňovaného jednání, když právní zástupce žalobce však byl již na cestě do [obec], a kteréžto jednání žalovaného zdejší soud, i vzhledem k jeho dosti chatrné obraně proti žalobě, vyhodnotil jakožto poněkud účelové, zvláště když z obsahu spisu vyplynulo, že, již jednou, bylo jednání, v dané právní věci, odročeno, a to rovněž z důvodu pracovní neschopnosti žalovaného, přičemž se jednalo o jednání, nařízené ještě Okresním soudem v Břeclavi, odkud byla tato věc postoupena ke zdejšímu soudu, a to na den 24. 5. 2021, a jelikož žalovaný nepožádal o odročení nařízeného jednání (jež se mělo konat dne 18. 11. 2021) dříve, a žalobce, a též ani jeho právního zástupce, žalovaný vůbec neinformoval o tom, že bude žádat o odročení zmiňovaného jednání, pak tedy soud přisvědčil žalobci v tom, že jednání, které se mělo konat dne 18. 11. 2021, bylo zmařeno výlučně z důvodů na straně žalovaného, když straně žalující tím vznikly náklady, a to z titulu marné cesty na soudní jednání, a proto tedy soud žalobci, nad rámec oněch nákladů, vyčíslených výše, v celkové výši 170 606,06 Kč, přiznal ještě i ony separované náklady, dle návrhu zástupce žalobce, představující náhradu cestovních výdajů - dle ust. § 13, odst. 1 a 4, AT (vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.), ve spojení s vyhláškou č. 589/2020 Sb., a to za cestu z [obec] do [obec] a zpět, k jednání u Obvodního soudu pro Prahu 4, jež se mělo konat dne 18. 11. 2021, v celkové délce 540 km (2x270 km) vozidlem Range Rover, [registrační značka], při průměrné spotřebě 7l/100km nafty a při ceně 27,20 Kč nafty a náhradě 4,40 Kč, což tak činí částku ve výši 3 404 Kč, a dále pak i náhradu za promeškaný čas - dle ust. § 14, odst. 1 a 3, AT, ve výši 14 půlhodin, strávených cestou z [obec] do [obec] a zpět, tj., v celkové výši 1 400 Kč, jakož i odměnu za jeden úkon právní služby, za účast na zmařeném jednání, jež se mělo konat dne 18. 11. 2021, ve výši ½, a tedy ve výši 5 830 Kč, a k tomu i jeden režijní paušál, ve výši 300 Kč, dle ust. § 13, AT, a tedy celkem částku 6 130 Kč, když, dle ust. § 14a, odst. 1, AT, ještě náleží advokátu žalobce, který je plátcem daně z přidané hodnoty, i zvýšení o příslušnou sazbu této daně, tj., o 21% DPH, z odměny advokáta a z náhrad, takže takto vypočtené separované náklady činí celkem částku ve výši 13 230,14 Kč.

31. Součtem částky 170 606,06 Kč, a to s částkou 13 230,14 Kč, tak soud dospěl k celkové částce ve výši 183 836,20 Kč, představující celkové náklady tohoto řízení.

32. O povinnosti žalovaného, uhradit takto vypočtené náklady tohoto řízení, v celkové výši 183 836,20 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, bylo rozhodnuto podle § 149, odst. 1, o. s. ř..

33. Soud stanovil žalovanému, pro splnění jeho povinností, zákonnou, a tedy 3 - denní lhůtu (dle ust. § 160, odst. 1, o.s.ř.).