18 C 328/2016

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ladislavem Nevole ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zast.: JUDr. jméno příjmení , advokátem, se sídlem ulice a číslo , PSČ , obec a číslo , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného obec , doručovací adresa: adresa , obec a číslo , část obce , zast.: JUDr. jméno příjmení , advokátkou, se sídlem ulice a číslo , PSČ , obec a číslo , o určení vlastnického práva, <b>I. Určuje se, že vlastníkem spoluvlastnického podílu, ve výši jedné ideální poloviny, na pozemcích - parcelní [číslo] o výměře 477 m2, na němž stojí a jehož součástí je stavba [adresa], a dále parcelní [číslo] o výměře 283 m2, zapsaných v katastrálním území Kunratice, obec Praha, u Katastrálního úřadu pro Hl. m. [část Prahy], byla, ke dni své smrti, tedy ke dni 24. 2. 2015, paní [příjmení] [příjmení], datum narození 7. 4. 1928, naposledy bytem [adresa], [obec a číslo] - [obec].</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, na náhradě nákladů řízení, k rukám právního zástupce žalobce, JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, částku ve výši 70 984 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice, na náhradě nákladů státu - znalečného, částku ve výši 13 513 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, na účet Obvodního soudu pro Prahu 4.</b> 1. Žalobce se, svou žalobou, doručenou ke zdejšímu soudu, dnem 30. 11. 2016, domáhal určení vlastnického práva, ke shora popsaným nemovitostem, a to s poukazem na to, že Darovací smlouva, kterou, předtím, se žalovaným uzavřela, dnes již zesnulá, [příjmení] [příjmení], tedy matka žalobce i žalovaného, je neplatná, jelikož tato zesnulá, a to v době uzavření předmětné Darovací smlouvy, již byla v takovém stavu, kdy nebyla schopna posoudit důsledky tohoto svého právního jednání.

2. Žalovaný však se žalobou nesouhlasil a požadoval její zamítnutí, jelikož tvrdil, že [příjmení] [příjmení] pojala záměr darovat žalovanému svůj spoluvlastnický podíl, na shora popsaných nemovitostech, již delší čas před svou smrtí, a to jako odměnu za to, že se o ni žalovaný staral, když zároveň žalovaný setrvával i na svém stanovisku v tom smyslu, že předmětná Darovací smlouva je smlouvou platnou, neboť splňuje veškeré náležitosti takového právního úkonu.

3. Podepsaný soud, původně, rozsudkem ze dne 14. června 2018, vydaným pod č. j.: [číslo jednací], žalobě vyhověl, jelikož toto své rozhodnutí postavil na výsledcích znaleckého zkoumání soudem ustanovené znalkyně, z oboru psychiatrie, [celé jméno znalkyně], která dospěla k závěru, že zesnulá již byla v takovém stavu, kdy trpěla stařeckou demencí, a proto již nebyla schopna posoudit důsledky svého jednání. Tento rozsudek však byl Městským soudem v Praze, jakožto soudem odvolacím, zrušen, a to usnesením ze dne 14. 11. 2018, vydaným pod č. j.: [číslo jednací], s tím, že prvostupňový soud neprovedl výslechy osob, které se zesnulou komunikovaly za jejího života, v důsledku čehož by se tak mohly vyjádřit k tomu, jakým způsobem se zesnulou komunikovaly a jak se jim jevila, z hlediska jejího duševního stavu, kteréžto poznatky by pak mohly být podkladem pro znalecké zkoumání a tedy i pro lepší posouzení skutečného stavu zesnulé, a to v době sepisu předmětné Darovací smlouvy.

4. Podepsaný soud provedl ve věci dokazování řadou listinných důkazů, když, jak z těchto listinných důkazů, tak i z nesporných tvrzení účastníků, má soud za nepochybné, že žalovaný, jakožto obdarovaný, a, dnes již zesnulá, [příjmení] [příjmení], a to v době, kdy byla ještě mezi živými, jakožto dárkyně, spolu uzavřeli Darovací smlouvu (zjištěno z listiny, obsahující Darovací smlouvou, v níž, jako dárkyně, je uvedena [příjmení] [příjmení], a obdarovaným je [celé jméno žalovaného], tedy žalovaný, s tím, že tato smlouva byla uzavřena dnem 5. 8. 2014, když podpisy na této smlouvě ověřil advokát JUDr. [jméno] [příjmení], přičemž předmětem této smlouvy byl bezúplatný převod podílu, respektive, spoluvlastnického podílu, v rozsahu ideální jedné poloviny na nemovitostech, v této smlouvě popsaných, jež jsou zapsány u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na [list vlastnictví], pro obec Praha a katastrální území Kunratice).

5. Dále soud konstatuje, že, mezi oběma účastníky tohoto sporu, kteří jsou syny zesnulé [příjmení] [příjmení], což mezi nimi bylo rovněž nesporným, však panovaly i určité rozpory, a to právě v souvislosti se shora popsanými nemovitostmi, resp., s jejich darováním, o čemž svědčí i další listinný důkaz - kopie dopisu, ze dne 29. 4. 2015, který podepsal [celé jméno žalovaného], tedy žalovaný, a kterýžto dopis byl adresován [jméno] [příjmení], tedy manželce žalobce, a v jehož textu je uvedeno, že je zde [jméno] [příjmení] žádána, aby„ respektovala vůli matky“ podepsaného (žalovaného), kteroužto vůli„ opakovaně a prokazatelně projevila za života, a která trvala již řadu let“.

6. Žalobce ovšem tvrdil, že zesnulá [příjmení] [příjmení] byla vážně nemocná a že tehdy, v době uzavření předmětné Darovací smlouvy (5. 8. 2014) již nemohla posoudit veškeré důsledky svého jednání, v souvislosti s výše zmiňovanou Darovací smlouvou, když, mezi oběma stranami, však bylo nesporné i to, že [příjmení] [příjmení] byla, prakticky rok před svou smrtí, hospitalizována, a to jak v Thomayerově nemocnici v [obec], tak rovněž i v zařízení LDN (MEDICON), k čemuž soud doplnil dokazování ještě i řadou dalších listinných důkazů, zachycujících nejrůznější Lékařské zprávy o zdravotním stavu [příjmení] [příjmení] (zjištěno z listiny, s hlavičkou Thomayerovy nemocnice, ze dne 8. 1. 2014, s tím, že se jedná o Zprávu z Druhé interní ambulance, a to v souvislosti s anamnézou [příjmení] [příjmení], když tuto Zprávu podepsala MUDr. [jméno] [příjmení], dále zjištěno z další listiny, opět s hlavičkou Thomayerovy nemocnice, jež se rovněž týká [příjmení] [příjmení], a jedná se o zpracování ošetřovatelské anamnézy, dále též zjištěno z listiny, opět s hlavičkou Thomayerovy nemocnice, která obsahuje Ošetřovatelskou předkladovou zprávu, pro standardní péči, týkající se rovněž [příjmení] [příjmení], a to ze dne 15. 1. 2014, též zjištěno i z další listiny, opět se týkající [příjmení] [příjmení], a to opět s hlavičkou Thomayerovy nemocnice, s názvem:„ Ošetřovatelská péče“, týkající se popisu zdravotního stavu jmenované [příjmení] [příjmení], rovněž pak zjištěno ještě i z dalších listin, popisujících průběh ošetřování [příjmení] [příjmení] – viz Edukační záznam, který se opět týká pacientky [příjmení] [příjmení], ze dne 15. 1. 2014, dále viz [ulice] zpráva Prvního interního oddělení, opět z Thomayerovy nemocnice v [obec], týkající se opět [příjmení] [příjmení], a to v souvislosti s instrumentálním vyšetřením jmenované pacientky, přičemž tuto zprávu zpracovala MUDr. [jméno] [příjmení], dnem 15. 1. 2014, dále viz další Edukační záznam, týkající se znovu [příjmení] [příjmení], tentokrát ze dne 7. 3. 2014, dále viz Nutriční screening pro následnou péči o dospělé, opět se týkající [příjmení] [příjmení], dále též viz„ State examination“, ze dne 15. 1. 2014, týkající se vyšetření jmenované pacientky, [příjmení] [příjmení], a rovněž i viz Zápis z vizity, ze dne 21. 2. 2014, dále viz i další Zápis z vizity, provedené ohledně jmenované pacientky, a to ze dne 6. 3. 2014, dále viz Ošetřovatelská předkladová zpráva pro standardní péči, rovněž zpracovaná [příjmení] nemocnicí v [obec], a opět se týkající [příjmení] [příjmení], přičemž tato Zpráva byla zpracována dnem 7. 3. 2014, a, konečně, pak i viz Propouštěcí zpráva, když, z této zprávy, vyplývá, že hospitalizace jmenované pacientky, tedy [příjmení] [příjmení], proběhla, v Thomayerově nemocnici v [obec], od 15. 1. 2014 do 7. 3. 2014, přičemž tuto zprávu podepsal MUDr. [jméno] [příjmení], vedoucí lékař stanice, a dále i MUDr. [příjmení] [příjmení], ošetřující lékařka).

7. Ze všech těchto listin, a rovněž pak i z další listiny, kterou soud doplnil dokazování, a zachycující Poukaz na vyšetření, týkající se psychiatrického vyšetření shora jmenované pacientky, tedy [příjmení] [příjmení], soud zjistil, že [příjmení] [příjmení] trpěla demencí, z čehož tedy právě žalobce dovozoval, že jmenovaná již nebyla schopna, v době sepisu výše zmiňované Darovací smlouvy, pochopit důsledky tohoto svého jednání.

8. Ze všech, shora popsaných, listin, však soud stále neměl za zcela nepochybně prokázané žalobní tvrzení o tom, že stav [příjmení] [příjmení], v době sepisu předmětné Darovací smlouvy, byl opravdu natolik závažný, že jí znemožňoval pochopit veškeré důsledky tohoto jejího právního jednání.

9. V rámci provedené koncentrace tohoto řízení proto soud, v souladu s ustanovením § 118a, odst. 1 a 3, o.s.ř., udělil poučení straně žalující a vyzval ji k tomu, aby, v tomto ohledu, označila takové důkazy, jež budou s to prokázat pravdivost žalobního tvrzení o tom, že [příjmení] [příjmení] byla, právě v době uzavření předmětné Darovací smlouvy, již v takovém stavu, kdy nebyla schopna, pro pokročilou demenci a sešlost věkem, předmětné právní jednání učinit, takže její fyzický i psychický stav vylučoval pochopit smysl a význam předmětného právního jednání, a že její rozpoznávací schopnosti, k provedení takového právního jednání, byly v takovém stavu, že jmenovaná nebyla schopna posoudit důsledky svého jednání, jehož předmětem bylo právě uzavření předmětné Darovací smlouvy, jelikož z obsahu listinných důkazů, o kterých se soud zmínil již shora, tato skutečnost, zcela jednoznačně, prokázána nebyla.

10. V rámci takto uděleného poučení žalobce opakovaně navrhoval doplnění dokazování znaleckým posudkem, a to soudem ustanoveným znalcem, z oboru psychiatrie, a dále pak žalobce navrhoval i zpracování znaleckého posudku z oboru grafologie, jelikož strana žalující, v rámci svých žalobních tvrzení, poukazovala rovněž i na to, že zpochybňuje rovněž i pravost podpisu [příjmení] [příjmení], na dotyčné Darovací smlouvě. V tomto ohledu však soud konstatoval, a to ještě předtím, nežli bylo přikročeno ke zpracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie, že soud dospěl k závěru, učiněném v tom smyslu, že, pokud by tedy znaleckým posudkem z oboru psychiatrie bylo prokázáno, že [příjmení] [příjmení] skutečně byla již v takovém stavu, v době uzavření předmětné Darovací smlouvy (5. 8. 2014), kdy již opravdu nebyla schopna posoudit následky svého jednání, při uzavření předmětné Darovací smlouvy, pak tedy, za těchto okolností, by dotyčná Darovací smlouva, už jen z tohoto důvodu, byla, tak jako tak, neplatná, takže další znalecký posudek, z oboru grafologie, by se tak jevil již jako nadbytečný, a to zvláště za situace, kdy podpisy účastníků, na předmětné Darovací smlouvě, ověřoval, rovněž i dle nesporných tvrzení obou stran, advokát (JUDr. [jméno] [příjmení]), jak je na předmětné Darovací smlouvě uvedeno, a kterýžto advokát potvrdil, v rámci svého následného výslechu, že [příjmení] [příjmení] svůj podpis na dotyčné listině připojila.

11. Pokud se tedy jedná o Znalecký posudek z oboru psychiatrie, zpracovaný soudem ustanovenou znalkyní, [celé jméno znalkyně], pod číslem znaleckého deníku: [číslo], ze dne 30. 1. 2018, a to na základě kompletní zdravotnické dokumentace, jednak z Thomayerovy nemocnice v [obec] - [část obce], kde byla [příjmení] [příjmení] hospitalizována, a dále potom též i ze zdravotnického zařízení [anonymizováno] (LDN), kde rovněž byla [příjmení] [příjmení] umístěna, když podepsaný soud, oběma těmto zdravotnickým zařízením, uložil povinnost předložit soudem ustanovené znalkyni veškerou dostupnou zdravotnickou dokumentaci, týkající se [příjmení] [příjmení], pak, tedy, z takto obsáhlého a podrobně zpracovaného posudku, zcela jednoznačně, vyplynul závěr znalkyně, učiněný v tom smyslu, že [příjmení] [příjmení] skutečně trpěla, a to již od ledna 2014, středně těžkou, až těžkou, demencí, v důsledku čehož tak rozhodně nebyla schopna posoudit důsledky svého jednání, spočívajícího v uzavření shora zmiňované Darovací smlouvy, jež byla uzavřena až dnem 5. 8. 2014, když soudem ustanovená znalkyně, [celé jméno znalkyně], naprosto jednoznačně, potvrdila, i v rámci svého doplňujícího výslechu, to, že veškeré rozpoznávací schopnosti [příjmení] [příjmení] byly, a to již od počátku roku 2014, zcela vymizelé, a, tudíž, byly vymizelé i k onomu dni 5. 8. 2014, kdy došlo k uzavření předmětné Darovací smlouvy (viz výše).

12. S ohledem na tento jednoznačný závěr znalkyně z oboru psychiatrie pak již tedy nemělo, dle názoru podepsaného soudu, valného smyslu doplňovat dokazování svědeckými výslechy různých příbuzných, či přátel nebo známých, zesnulé [příjmení] [příjmení], jakož ani zdravotnického personálu, který se o ni staral, nicméně, s tímto názorem podepsaného soudu však nebyl spokojen soud odvolací, který zkonstatoval, že právě obsah těchto výpovědí by mohl přispět k objektivnějšímu způsobu zkoumání duševního stavu zesnulé [příjmení] [příjmení], a to ze strany znalkyně.

13. A byť tedy původní závěry znalkyně, z oboru psychiatrie, [celé jméno znalkyně], které bylo uloženo prozkoumat zdravotní stav [příjmení] [příjmení], v době uzavření předmětné Darovací smlouvy, z psychiatrického hlediska, byly zcela jednoznačné, tak podepsaný soud, jsa vázán závaznými právními názory soudu odvolacího, vyslechl řadu osob, z jejichž svědeckých výslechů však soud, něco opravdu podstatného a pro tuto věc alespoň trochu významného, vlastně nakonec nezjistil.

14. Podepsaný soud tedy vyslechnul celkem 18 osob, z nichž však vlastně nikdo nedisponoval vzděláním z oboru psychiatrie. A pokud žalovaný ještě tvrdil i to, že výsledky znaleckého zkoumání [celé jméno znalkyně] byly ovlivněny i tím, že záznamy ve zdravotnické dokumentaci, pořízené ohledně [příjmení] [příjmení], a to především v LDN [anonymizováno], byly vadné, resp., zkreslené, tak ani toto své další obranné tvrzení žalovaný nikterak neprokázal, ač o tom byl soudem výslovně poučen, a to dle ust. § 118a, odst. 1 a 3, o.s.ř., v důsledku čehož tedy soud konstatuje, že žalovaný neprokázal své primární obranné tvrzení o tom, že zesnulá, v době sepisu předmětné Darovací smlouvy, byla orientována a že tedy věděla, co je obsahem předmětného právního úkonu. V této souvislosti pak ještě podepsaný soud považuje za nezbytné podotknout i to, že žalovaný, byť byl právně zastoupen, v rámci tohoto řízení, zaslal soudu i několik svých osobních písemných projevů, v nichž apeloval především na to, že zesnulá, již dávno před svou smrtí, pojala rozhodnutí odkázat či darovat podíl na předmětných nemovitostech právě jemu, s čímž ovšem nesouhlasila manželka žalobce, paní [jméno] [příjmení], jak žalovaný rovněž tvrdil, nicméně, všechny tyto slovní výlevy vyhodnotil soud jakožto irelevantní, neboť to, zda se žalovaný o zesnulou staral, rozhodně nemá, v tomto typu řízení, pražádného významu.

15. Oněch, již shora zmiňovaných, 18 osob se, v rámci provedených svědeckých výslechů, navíc vyjadřovalo, dosti často, poněkud neurčitě a občas i tendenčně, když soudem ustanovená znalkyně, [celé jméno znalkyně], v rámci doplnění svého původního Znaleckého posudku, ze dne 2. 1. 2021, navíc, po prostudování všech provedených výslechů, jednoznačně uzavřela, že předmětné výpovědi slyšených svědků nepovažuje za objektivní, a proto z nich nelze vycházet, když každý znalec je především povinen vycházet ze zdravotnické dokumentace, na základě níž bylo prokázáno, že zesnulá, již v lednu 2014, trpěla kognitivním deficitem, což bylo potvrzeno i MUDr. [jméno] [příjmení], který zesnulou vyšetřoval, jak sám, v rámci svého výslechu, rovněž i uvedl, a to dne 11. 3. 2014, ale poté již zesnulou neviděl, a též si na ni ani nepamatoval, takže, pokud tedy k sepisu předmětné Darovací smlouvy došlo dne 5. 8. 2014 (a [příjmení] [příjmení] zemřela dne 24. 2. 2015), pak tedy lze uzavřít, že MUDr. [příjmení] vyšetřoval zesnulou cca 5 měsíců před sepisem předmětné Darovací smlouvy (tedy dne 11. 3. 2014), v důsledku čehož se tak jeho úvahy, o jakémsi možném prozření zesnulé, jeví jakožto povýtce spekulativní a bez opory ve zdravotnické dokumentaci.

16. Jak již tedy bylo naznačeno výše, tak, z oněch osmnácti osob, však vlastně nikdo, naprosto výslovně a bez jakýchkoliv výhrad, nepotvrdil, že by [příjmení] [příjmení] byla zdravotně zcela a bez výhrad v pořádku. Výpovědi jednotlivých svědků se pak opravdu poněkud lišily, a to v návaznosti na to, zda byli označeni buď stranou žalující či stranou žalovanou, když někteří z nich [příjmení] [příjmení] viděli naposledy dokonce i několik let před její smrtí.

17. Jak již soud též naznačil shora, tak výpovědi slyšených svědků byly často i dosti nic neříkající a též i poněkud povrchní, často i vnitřně rozporné a často též vykazující i určitý nezájem o zesnulou. Pokud tedy jde o jednotlivé vyslechnuté osoby, tak [jméno] [příjmení], tedy žalovaným opakovaně atakovaná manželka žalobce, uvedla, že zesnulá byla pomatená, že dokonce i ztratila peníze, které obdržela z titulu výplaty důchodu, že vlastně nevěděla, jaké je datum, že nebyla schopna regulovat topení ve svém bydlišti a rovněž ani televizi, zatímco [jméno] [příjmení], dcera žalovaného, zase tvrdila, že se, se zesnulou, většinou bavila o psovi a o oběžných věcech ze života, a že se jí tehdy zesnulá jevila jako orientovaná. MUDr. [příjmení] [příjmení], ošetřující lékařka zesnulé, si na zesnulou vůbec nevzpomněla, zatímco [jméno] [příjmení], sousedka zesnulé, zase tvrdila, že se zesnulou hovořila o tom, že zesnulá měla v úmyslu darovat žalovanému jakousi nemovitost, aniž by ovšem bylo zřejmé, v jakém časovém úseku se obě o této věci bavily. Další svědek, [jméno] [příjmení], kamarád žalobce z dětství, tvrdil, že zesnulá byla v pozdních letech svého života poněkud náladová a že jej dokonce jednou ani nepoznala, zatímco [jméno] [příjmení], přítelkyně zesnulé, podobně jako [jméno] [příjmení], tvrdila, že se spolu obě bavily o běžných věcech a že spolu též i šily nějaké záclony, či prádlo, a podobně. Svědek [celé jméno žalobce] mladší, syn žalobce, tvrdil, že zesnulá byla poněkud zmatená, zatímco [celé jméno žalovaného] mladší, tentokrát syn žalovaného, tvrdil, že na zesnulé žádné projevy zmatenosti nepozoroval. Svědkyně [příjmení] [příjmení], další přítelkyně zesnulé, sice tvrdila, že zesnulá měla zdravotní problémy, když ovšem zhusta odmítala navštěvovat lékaře, nicméně, že i přesto se obě spolu bavily o běžných životních záležitostech, a že též četly i časopisy, že dokonce i luštily křížovky, ovšem o nějaké Darovací smlouvě, či o záměru zesnulé darovat žalovanému spoluvlastnický podíl na shora popsaných nemovitostech, však tato svědkyně ničeho nevěděla. Další svědkyně, MUDr. [jméno] [příjmení], lékařka z LDN [anonymizováno], uvedla, že rozhodně nelze připustit, že by zdravotnická dokumentace, pořízená o zdravotním stavu zesnulé, byla vadná či nepřesně vedená a striktně takový názor popřela. V tomtéž duchu se sice vyjádřila i další svědkyně, [jméno] [příjmení], jež náležela ke zdravotnickému personálu v LDN [anonymizováno], nicméně, zároveň uvedla i to, co již uvedli i ti svědkové, jež byli označeni ze strany žalovaného, že, totiž, zesnulá se jí jevila jako orientovaná a že se spolu rovněž bavily o běžných věcech. Totéž pak potvrdil i svědek [jméno] [příjmení], který si rovněž nechával u zesnulé šít záclony, či ložní prádlo, ale který nebyl schopen soudu sdělit, o čem, tedy konkrétně, se zesnulou hovořil, když se s ní viděl naposledy v roce 2013, a, jak též uvedl, možná i v roce 2014, ale tím si nebyl zcela jist.

18. Kromě osob, vyjmenovaných v bodu [číslo] pak soud vyslechnul ještě i další svědky, jsa vázán závaznými právními názory soudu odvolacího, ovšem výpovědi těchto dalších osob se jeví soudu jakožto naprosto bezcenné, neboť svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že rovněž se zesnulou hovořila o běžných věcech, jelikož to byla rodinná přítelkyně, ale dále již ničeho podstatného k věci neuvedla, a další svědkyně, [příjmení] [příjmení], dcera zesnulé, uvedla, že se zesnulou přestala komunikovat a že ji naposledy viděla cca 6 let před její smrtí, což potvrdil i manžel této svědkyně, [příjmení] [příjmení], takže i tyto výpovědi žádné prosvětlení do tohoto případu rozhodně nevnesly, a totéž pak platí i o svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], přítele žalobce, který uvedl, že se, se zesnulou, setkal v roce 2012, což bylo více než 2 roky před její smrtí, a v podstatě totéž pak platí i o obsahu svědecké výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], bývalé manželky žalovaného, která uvedla, že se, se zesnulou, stýkala v období let 2010 – 2011, čili cca 3 roky před její smrtí, v důsledku čehož i tyto svědecké výslechy považuje soud za poněkud nic neříkající. Totéž pak platí i o [jméno] [příjmení], což měla být rovněž pracovnice zdravotnického personálu, ale kterou soud nemohl vyslechnout, jelikož i tato osoba byla léčena kvůli svým psychickým problémům, a byť tato osoba soudu doručila své písemné Čestné prohlášení, ze dne 13. 11. 2018, kde vyslovuje své kladné názory na duševní stav zesnulé, tak, ani z obsahu tohoto písemného sdělení [jméno] [příjmení], rovněž nebylo možno vycházet, což, koneckonců, potvrdila i soudní znalkyně, MUDr. [celé jméno znalkyně], v rámci doplnění svého Znaleckého posudku.

19. Poslední osobou, jež byla k věci vyslechnuta, kromě advokáta, JUDr. [příjmení] (viz výše – bod [číslo]), byl MUDr. [jméno] [příjmení], který se ovšem projevil jakožto osoba povýtce nevěrohodná, když, v rámci svého svědeckého výslechu, uvedl, že si na zesnulou nevzpomíná, neboť ji vyšetřoval v břenu 2014 (zatímco ona Darovací smlouva byla podepsána až dne 5. 8. 2014) a od onoho března 2014 již zesnulou nikdy neviděl, čili ji neviděl cca 5 měsíců, což mu ovšem nikterak nebránilo v tom, aby nesepsal pro žalovaného, jenž tohoto svědka osobně kontaktoval, jakési vyjádření, ze dne 25. 6. 2020, z čehož sice vyplynulo, že, již v době, kdy proběhlo ono vyšetření zesnulé tímto lékařem (11. 3. 2014), tak že, v té době, již zesnulá nevěděla, kde se nachází, nedokázala udat aktuální datum, byla orientována osobou, časem i místem nepřesně, byl na ní již tehdy zjevný onen kognitivní defekt, přičemž závěr zněl:„ smíšená demence s vaskulární složkou“, avšak, na druhé straně, tentýž MUDr. [příjmení] uvedl, že„ pacientka byla v době vyšetření jasného vědomí, bylo s ní možno navázat kontakt“. I kdyby tomu opravdu takto bylo, tak se však jednalo o stav zesnulé v březnu 2014 a nikoliv o stav zesnulé v srpnu 2014, kdy MUDr. [příjmení] zesnulou již nevyšetřoval a ani ji neviděl. Z tohoto důvodu se tedy jeví ono vyjádření ze dne 25. 6. 2020 jakožto vnitřně rozporné, což je pak ještě umocněno i dopisem, který soudu předložila soudem ustanovená znalkyně, MUDr. [celé jméno znalkyně], a jejž MUDr. [příjmení] adresoval právě této znalkyni, a v němž MUDr. [příjmení] žádá tuto znalkyni, aby„ znovu zvážila svůj názor“, s ohledem i„ na tuto rodinnou situaci a na skutečný dlouhodobý záměr posuzované“, což podepsaný soud vyhodnotil jakožto poněkud nepřístojné naléhání na soudem ustanovenou znalkyni. Takový postoj, který, dle názoru soudu, není zcela v souladu s principy lékařské etiky, je navíc značně rozporuplný i v tom smyslu, že MUDr. [příjmení], v předmětném dopise, sám výslovně uvádí i to, že test kognitivních funkcí ([právnická osoba] – Mini Mental State Exam), provedený v Thomayerově nemocnici, u zesnulé, dosáhnul devíti bodů. Znalkyně, MUDr. [celé jméno znalkyně], však soudu doložila standardní formulář onoho testu kognitivních funkcí ([právnická osoba]), který je běžně používán, jak uvedla, ve zdravotnických zařízeních, v rámci něhož rozpětí 00 – 10 bodů znamená již„ těžkou kognitivní poruchu“. Pokud tedy sám MUDr. [příjmení] uvedl, že u zesnulé bylo zjištěno 9 bodů, pak se tedy muselo jednat o těžkou kognitivní poruchu, a to bez jakýchkoliv pochybností. V této souvislosti se pak soudní znalkyně, [celé jméno znalkyně], v rámci doplnění svého Znaleckého posudku (viz na str. [číslo] zmiňovaného posudku) s touto záležitostí vypořádala tak, že zdravotnická dokumentace, týkající se zesnulé, jednoznačně prokazuje, že posuzovaná již v lednu 2014 trpěla kognitivním deficitem, což bylo potvrzeno právě i MUDr. [jméno] [příjmení]. Dále znalkyně uvedla, že takto zjištěná demence vede postupně k degradaci osobnosti, a pokud tedy MUDr. [příjmení] argumentoval poruchou vědomí, u zesnulé, tak znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně] uvedla, že„ tato porucha nepatří do obrazu demence, nýbrž je to jen její komplikace“. Konečně pak znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně] uvedla i to, že„ příznaky demence jsou trvalého rázu“, v důsledku čehož„ nelze přijmout argumentaci MUDr. [jméno], který vyslovil domněnku, že stav zesnulé se mohl v mezidobí zlepšit“, když„ ve zdravotní dokumentaci není jediná poznámka, která by svědčila byť i pro minimální zlepšení“. [jméno], MUDr. [příjmení] vyslovil pouhou domněnku, bez opory ve zdravotnické dokumentaci, navíc se vztahující k období po uplynutí cca pěti měsíců od chvíle, kdy zesnulou sám naposledy vyšetřoval (11. 3. 2014). Zároveň, přitom, však sám potvrdil kognitivní deficit u zesnulé v rozsahu 9 bodů, což, dle onoho testu ([právnická osoba]), signalizuje již těžkou kognitivní poruchu, takže shora popsanému postoji MUDr. [jméno] zdejší soud opravdu nerozumí. A konečně, pokud jde ještě o žalovaným neustále připomínanou nedoslýchavost zesnulé, byť ani MUDr. [příjmení] se o ničem takovém nezmínil, tak, i kdyby se taková porucha u zesnulé vyskytla, nemělo by to na testovací metody vliv, jak výslovně uvedla MUDr. [celé jméno znalkyně].

20. Závěry znaleckého zkoumání MUDr. [celé jméno znalkyně] tedy vyzněly opakovaně zcela jednoznačně, a i když tedy zdejší soud splnil požadavky soudu odvolacího, a přikročil k výslechu všech označených svědků, čímž tak byla vlastně prolomena koncentrace tohoto řízení, tak všichni tito svědkové se ovšem vyjadřovali buď poněkud tendenčně anebo poněkud matně, když nebyli schopni přesně specifikovat předmět svých rozhovorů se zesnulou, čímž se tak obsah jejich slovních projevů stal opravdu poněkud bezcenným ornamentem.

21. Ať se již tedy zesnulá [příjmení] [příjmení], a to v době, kdy ještě byla mezi živými, slyšeným svědkům jevila jakkoliv, tak, ale, jak již bylo naznačeno shora, ve světle zcela jednoznačných závěrů znaleckého zkoumání [celé jméno znalkyně], se poněkud laické názory vyslechnutých osob opravdu jevily jako poněkud nepodstatné, a totéž, vlastně, platí i o výslechu advokáta, JUDr. [jméno] [příjmení] (viz výše – bod [číslo]), jehož advokátní kancelář zpracovávala předmětnou Darovací smlouvu a který ověřoval podpis zesnulé, na předmětné smlouvě připojený, a který sice soudu sdělil, že zesnulá se mu jevila tak, že chápe, co je předmětem dotyčné Darovací smlouvy, nicméně, zároveň však soudu sdělil i to, že na starší lidi je nutno jít spíše pomalu a postupně jim vysvětlovat všechny skutečnosti, což tak u podepsaného soudu vyvolalo spíše pocit onoho, poněkud neblaze proslulého, syndromu„ předražených hrnců“, což, jak je všeobecně známo, byly praktiky některých firem, v uplynulých letech, nabízejících spotřební zboží za přemrštěné ceny seniorům, jež byli často nalákáni na nějaký zájezd, ale poté masivně přemlouváni k nákupu předraženého nádobí či jiného spotřebního zboží, a jež proto raději dotyčnou smlouvu podepsali, a to už jen proto, aby měli klid. Soud samozřejmě zmiňovaného advokáta z ničeho takového neobviňuje, ale jen uvádí tento obecný příklad z toho důvodu, že soud, i ze své dosavadní praxe, zná takové případy, i dle vyjádření některých znalců z oboru zdravotnictví, že starší člověk je většinou rychleji unaven a že často může učinit nějaký úkon už jen proto, aby si zajistil klid a odpočinek.

22. Soud tedy rekapituluje, že, při svém rozhodování, vyšel z naprosto jednoznačných závěrů znalkyně [celé jméno znalkyně], v důsledku čehož tak ony veškeré další důkazy, spočívající ve výsleších shora vyjmenovaných osob, povážlivě vybledly, zvláště když se zhusta jednalo o povýtce osobní názory či úvahy osob, jež byly laiky v oboru psychiatrie.

23. Toto přesvědčení soudu pak vyvěrá i z obsahu doplňujícího výslechu jmenované znalkyně, MUDr. [celé jméno znalkyně], která potvrdila, že, i kdyby zesnulá měla nějaké světlejší chvilky, či příznivější dny, tak, vlastně, onen substrát, tedy mozek zesnulé, by se však nemohl nikterak změnit, neboť její stav byl již nevratný, a to od ledna 2014, přičemž použitou medikací se takový stav dá pouze udržovat, v určitém stadiu, po určitou dobu, ale rozhodně se nemůže již nikdy zlepšit.

24. Na základě takto doplněného dokazování, tedy jak původním Znaleckým posudkem, z oboru psychiatrie, [celé jméno znalkyně], tak i jeho následnou aktualizací, ze dne 2. 1. 2021, zpracovanou v návaznosti na poznatky oněch slyšených osob, jak zdejšímu soudu uložil soud odvolací, dospěl tedy zdejší soud znovu k závěru, že žaloba důvodná je, a to v souvislosti s ust. § 581, věta druhá, občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.), dle něhož je neplatným právní jednání osoby, jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

25. Tento závěr tedy vyplývá právě z výsledků znaleckého zkoumání [celé jméno znalkyně], která jednoznačně, a opakovaně, zkonstatovala, i v rámci obou svých doplňujících výslechů, že zesnulá [příjmení] [příjmení] byla, již v lednu 2014, v těžkém somatickém stavu a byl u ní zjištěn kognitivní deficit, na podkladě středně těžké až těžké demence smíšeného typu, takže tento somatický stav, a hlavně psychický stav, vylučoval, u zesnulé, schopnost pochopit smysl a význam předmětného právního jednání, spočívajícího v uzavření shora zmiňované Darovací smlouvy, na základě níž tak došlo k tomu, že se zesnulá, [příjmení] [příjmení], takto, vlastně ještě před svou smrtí, zbavila veškerého svého majetku, takže pak po ní zbyl již jen majetek nepatrné hodnoty (zjištěno z Usnesení, které vydal Obvodní soud pro Prahu 4, pověřeným soudním komisařem - Mgr. [jméno] [příjmení], notářem v [obec], pod číslem jednacím [číslo jednací], a to ohledně vydání majetku zůstavitelky [příjmení] [příjmení], zemřelé dne 24. 2. 2015, a jedná se tedy o majetek zůstavitelky v nepatrné hodnotě, tedy v hodnotě 0 Kč, [celé jméno žalovaného], tedy žalovanému, přičemž toto Usnesení nabylo právní moci dnem 3. 11. 2015).

26. Jak již tedy bylo řečeno výše, tak žalovaný sice nesouhlasil se závěry znaleckého zkoumání soudem ustanovené znalkyně, [celé jméno znalkyně], a dokonce navrhnul, ovšem až teprve v samotném závěru tohoto řízení, zpracování revizního znaleckého posudku, když tvrdil, že znalecké výstupy MUDr. [celé jméno znalkyně] jsou zpracovány na nízké úrovni, aniž by však, kdykoliv předtím, vznesl, v tomto ohledu, nějaké výhrady, ať již vůči posudku či vůči odměně, kterou za svou činnost znalkyně účtovala, nicméně, s tímto stanoviskem žalovaného se však podepsaný soud neztotožnil, a proto ke zpracování revizního znaleckého posudku nepřistoupil, když vlastně nebylo zřejmé, co by tedy mělo být revidováno. Žalovaný sice, v této souvislosti, tvrdil, že zde stojí, proti sobě, dva zcela protichůdné odborné názory – MUDr. [celé jméno znalkyně] a MUDr. [jméno] (viz výše – bod [číslo]), avšak soud zde žádné protiklady neshledává, když, jak MUDr. [příjmení], tak i MUDr. [celé jméno znalkyně], shodně konstatovali, že zesnulá trpěla kognitivním deficitem, vyjádřeným v rozsahu 9 bodů, což, dle onoho testu ([právnická osoba]), již signalizuje těžkou kognitivní poruchu, takže jediné, v čem se stanoviska obou těchto lékařů poněkud lišila, bylo to, zda poruchy paměti u zesnulé mohly či nemusely nutně ovlivňovat přání zesnulé darovat předmětný podíl na shora označených nemovitostech žalovanému. Toto je tedy jediný rozpor, s jehož řešením se však MUDr. [celé jméno znalkyně] vypořádala tak, že, již v lednu 2014, byl onen kognitivní deficit, středně těžký až těžký, u zesnulé zjištěn samotným MUDr. [příjmení]. Jak již bylo naznačeno shora, tak, v souvislosti s oněmi poruchami paměti, či poruchou vědomí, MUDr. [celé jméno znalkyně] poukazovala i na odbornou literaturu, na základě čehož opakovaně konstatovala, že, pokud se u demence projeví porucha vědomí (čímž argumentoval právě MUDr. [příjmení]), pak ale„ tato porucha nepatří do obrazu demence, nýbrž je jen její komplikací“. Předmětné názory MUDr. [jméno], prezentované teprve vlastně až v jeho písemném vyjádření ze dne 25. 6. 2020, a tedy až s odstupem cca šesti let od chvíle, kdy zesnulou viděl naposledy (11. 3. 2014), rovněž nemají, jak již bylo naznačeno výše, oporu v záznamech, zachycených ve zdravotnické dokumentaci, pořízené o stavu zesnulé, takže spekulativní charakter těchto jeho závěrů je právě umocněn tím, že MUDr. [příjmení] viděl zesnulou naposledy, jak sám ostatně výslovně i potvrdil, dne 11. 3. 2014. K podpisu předmětné Darovací smlouvy došlo ovšem až v srpnu 2014 (5. 8. 2014), a proto tedy soud dospěl k závěru, že další, revizní, znalecký posudek se opravdu jeví jako nadbytečný. A i když tedy žalovaný, v této souvislosti, tvrdil, že se zesnulá [příjmení] [příjmení], až do konce svého života, podepisovala, a to tehdy, když přebírala důchod, a že i šila ony záclony či prádlo, tak tato tvrzení však jsou, s ohledem na to, co bylo uvedeno shora, nevýznamná a nikterak neumenšují existenci a ani rozsah oné kognitivní poruchy u zesnulé. A pokud ještě žalovaný opakovaně tvrdil i to, že zesnulá [příjmení] [příjmení] nedoslýchala, jak již bylo naznačeno výše, a též to tvrdili i někteří svědkové, z čehož pak žalovaný dovozoval i takovou možnost, spočívající v tom, že zesnulá tehdy mohla hůře komunikovat se svým ošetřujícím personálem, což tehdy právě mohlo vést i k nesprávným závěrům, v rámci jejího vyšetření, tak soudní znalkyně, MUDr. [celé jméno znalkyně], však, naopak, zase tvrdila to, že o nedoslýchavosti u zesnulé se dochovaná zdravotnická dokumentace nezmiňuje, a dále, jak již rovněž bylo řečeno výše, tato znalkyně uzavřela, že i kdyby se porucha, spočívající v nedoslýchavosti, u zesnulé skutečně vyskytovala, tak že by to ale žádný vliv na ony testovací metody, pokud jde o onen kognitivní deficit, nemělo, a proto tedy podepsanému soudu nezbylo, nežli rozhodnout tak, jak je shora uvedeno.

27. Soud tedy uzavírá, že vlastně žádné námitky žalovaného nedokázaly jakkoliv zvrátit či zpochybnit zcela jednoznačné stanovisko znalkyně, prezentované v tom smyslu, že zesnulá již byla v takovém stavu, od ledna 2014, až do své smrti, tedy do dne 24. 2. 2015, a tedy i v době uzavření předmětné Darovací smlouvy (dne 5. 8. 2014), kdy již nedovedla posoudit důsledky svého jednání, a proto tyto námitky žalovaného vyhodnotil podepsaný soud jako nepodstatné a rozhodně i jako neschopné vést soud k tomu, aby přikročil ke zpracování onoho revizního znaleckého posudku.

28. Primárně tedy vyšel soud z toho, jak již bylo naznačeno shora, že zesnulá se podepsat mohla, když, na předmětné Darovací smlouvě, je její podpis sice značně roztřesený, nicméně, tento podpis však ověřil advokát (JUDr. [jméno] [příjmení]), který potvrdil, že zesnulá se tehdy opravdu podepsala. A pokud tedy soudem ustanovená znalkyně i tuto schopnost zesnulé, v rámci svého prvého znaleckého zkoumání, dosti zpochybňovala, pak je nutno si však uvědomit, že zesnulou již neměla možnost osobně vyšetřit, a to rovněž i s ohledem na ústní vyjádření znalkyně, podaném při jejím prvém výslechu, dne 14. 6. 2018, a prezentovaném v tom smyslu, že, pokud se jedná o to, zda zdravotní stav, dotyčné pacientky, mohl, nějakým způsobem, omezovat, anebo neomezovat, její možnost se podepsat, tak, v tomto ohledu, znalkyně výslovně poukazovala na to, že to je, u každého pacienta, ryze individuální, takže se může stát i to, že, vlastně, pokud se jedná o omezení možnosti se podepsat, tak toto omezení, v určitých individuálních případech, nemusí nastat.

29. Existence dotyčného podpisu zesnulé je tudíž již zcela nevýznamná, a to právě vzhledem ke zcela jednoznačnému konstatování znalkyně o existenci středně těžké, až těžké, demence u zesnulé. A pokud se dále jedná i o to, zda zesnulá skutečně nedoslýchala, či nikoliv, pak i tuto námitku žalovaného hodnotí soud jako nepodstatnou, jelikož soudem ustanovená znalkyně, v rámci svého dalšího, doplňujícího, výslechu, podaného dne 22. 4. 2021, sdělila i to, že, v bodovém ohodnocení stavu zesnulé, by se však taková skutečnost projevila jen naprosto nepatrným rozdílem, takže, v této souvislosti, znalkyně výslovně uvedla i to, že, pokud by, v důsledku zhoršeného sluchu, u zesnulé pacientky, nastal i zhoršený kontakt, mezi pacientkou a ošetřujícím personálem, pak by to mohlo změnit jen asi tak, plus mínus, 2 body, v celkovém bodovém ohodnocení jejího zdravotního stavu, ale to, vlastně, nic nemění na tom, že už tam, v té době, kdy byla pacientka hospitalizována, tedy od ledna 2014, musela být ona středně těžká až těžká demence přítomna. Dále, v této souvislosti, se soudem ustanovená znalkyně vyjadřovala i k diagnostické metodě, která se aplikuje při zjišťování oné demence, kterou, na základě dochované zdravotnické dokumentace, znalkyně hodnotila jako zcela běžné konziliární vyšetření, jež se obvykle provádí, a to právě v souvislosti s tím, že zde existují pásma, v rámci bodového ohodnocení, která, vlastně, popisují míru dotyčného onemocnění, dle onoho testu ([právnická osoba]), přičemž, ono rozmezí mezi 00 – 10 body znamená to, že když zesnulá vykazovala, jak již bylo shora několikrát konstatováno, oněch 9 bodů, takto je již vlastně těžká demence.

30. Závěrem se pak ještě soud považuje za nezbytné vypořádat i s poslední, a neustále dokola prezentovanou, námitkou žalovaného, a to v tom smyslu, že, dle názoru žalovaného, není, v tomto případě, dána aktivní legitimace žalobce, k vedení tohoto sporu, když žalovaný argumentoval tím, že žalobce trpí určitými zdravotními problémy, které mu tak brání v možnosti posouzení důsledků právních jednání, na základě čehož tedy žalovaný naznačoval, že žalobce, vlastně, je jakousi nesvéprávnou osobou, což pak, opět až teprve v samotném závěru tohoto řízení, doložil kopií Znaleckého psychiatrického posudku [číslo] ze dne 24. 1. 2021, zpracovaného znalkyní z oboru zdravotnictví – psychiatrie, MUDr. [jméno] [příjmení], z čehož tedy žalovaný dovozoval, že žalobce vlastně nemohl platně udělit plnou moc svému advokátovi, k vedení tohoto sporu, s tím, že žalovaný, v této souvislosti, opakovaně poukazoval na to, že celý tento spor vyvolala manželka žalobce, [jméno] [příjmení] (tedy jedna z vyslechnutých svědkyň). Z výpisu z Centrální evidence obyvatel, pořízeného dnem 7. 6. 2021 (a tedy jeden den před vyhlášením tohoto rozsudku), o osobě žalobce, však soud žádné omezení jeho způsobilosti nezjistil. V tomto ohledu se tedy soud ztotožnil s názorem právního zástupce žalobce, prezentovaným v tom smyslu, že žalobce tak není omezen ve svéprávnosti, ani není zbaven svéprávnosti, výrokem soudu, takže toto tvrzení se žalovanému rovněž nepodařilo ničím prokázat, a proto, pokud tedy nedojde k omezení či ke zbavení svéprávnosti, a to pravomocným soudním rozhodnutím, pak se způsobilost k právním úkonům vždy předpokládá, takže i tuto námitku žalovaného vyhodnotil soud jako nicotnou, a rozhodl tak, jak je shora uvedeno, když soud, v této souvislosti, opakovaně konstatuje, že nesvéprávnost musí být vždy konstatována soudem, a musí tedy být, o tomto stavu, vždy vydáno rozhodnutí soudu, a, dokud takové rozhodnutí soudu vydáno není, pak se, naopak, svéprávnost vždy presumuje, přičemž, navíc, v této souvislosti, soud konstatuje i to, že, dle jeho názoru, není, na straně žalovaného, dán, na zkoumání, respektive, na určení této skutečnosti, naprosto žádný naléhavý právní zájem, a to dle ust. § 80, o.s.ř., s čímž se, ostatně ztotožnil i soud odvolací (viz usnesení Městského soudu v Praze – č. j.: [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí]).

31. V této souvislosti, dále, ještě podepsaný soud považuje za nezbytné konstatovat, že, s účinností od 1. 1. 2014, sice došlo v občanském soudním řádu k podstatné změně, a to pokud jde o zákonné vymezení jednotlivých typů žalob, v ustanovení § 80, o.s.ř., takže tento procesní předpis se již nyní výslovně nezmiňuje o žalobě statusové (ve věcech osobního stavu), neboť statusové věci jsou, od uvedeného data, upraveny v zákoně č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a ani se tento procesní předpis již výslovně nezmiňuje o žalobě na plnění, takže oba uvedené typy žalob byly, z procesního předpisu pro sporné řízení, vypuštěny, a výslovně tak zůstala upravena pouze určovací žaloba (tedy žaloba na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem). Taková určovací žaloba však má své místo pouze v případech, kdy, její pomocí, lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, a též pak má taková žaloba své místo i v těch případech, kdy vystihuje, účinněji nežli jiné právní prostředky, obsah a povahu příslušného právního vztahu, a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů. Tyto funkce určovací žaloby proto korespondují právě s podmínkou existence naléhavého právního zájmu, takže, pokud nelze, v konkrétním případě, očekávat, že tyto funkce bude určovací žaloba plnit, pak není dán ani naléhavý právní zájem na takovém určení. V tomto ohledu tedy žalovaný, zcela evidentně, postrádá naléhavý právní zájem na určení, zda žalobce je či není svéprávnou osobou, neboť poměry na straně žalovaného by se tím stejně nijak nezměnily, a, ostatně, žalovaný ani žádný takový návrh neučinil, když pouze opakovaně prezentoval své pochybnosti o tom, zda vůbec mohl žalobce platně zmocnit svého advokáta, k vedení tohoto sporu, a když, v tomto ohledu, žalovaný dokonce podal i podnět ke Státnímu zastupitelství, přičemž, v rámci tohoto řízení, však takové určení není ani žádnou předběžnou otázkou, kterou by se měl podepsaný soud zabývat, a to právě i s ohledem na zcela jednoznačné informace, zjištěné prostřednictvím údajů, zachycených v Centrální evidenci obyvatel. A pokud jde o osobu žalobce, tak, naopak, u žalobce, na rozdíl od žalovaného, byl soudem shledán naléhavý právní zájem, ve smyslu ust. § 80, o.s.ř., na tom, aby bylo určeno, že zesnulá [příjmení] [příjmení] byla, ke dni své smrti, vlastníkem předmětného spoluvlastnického podílu, na shora popsaných nemovitostech, když, z důvodu výše zmiňovaného darování, již dotyčné nemovitosti nejsou součástí pozůstalosti po zesnulé [příjmení] [příjmení], a když, v pozůstalostním řízení, nelze otázku platnosti Darovací smlouvy přezkoumat, takže žalobce byl, v tomto ohledu, nepochybně odkázán na soud.

32. Soud tedy žalobě vyhověl, neboť dospěl k závěru, že shora zmiňovaná Darovací smlouva, uzavřená dnem 5. 8. 2014, je neplatným právním úkonem, přičemž, o nákladech řízení, pak bylo rozhodnuto dle § 142, odst. 1, o.s.ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch.

33. Žalobci, který byl v tomto řízení právně zastoupen, vznikly náklady řízení v celkové výši 70 984 Kč, představující soudní poplatek, ve výši 5 000 Kč, za podaný žalobní návrh, a dále i náklady právního zastoupení, t. j., odměnu advokáta, kterou advokát žalobce účtoval dle § 7 a § 8, a dle § 9, odst. 4, vyhl. č. 177/1996 Sb., a soud mu tuto odměnu přiznal za 18 úkonů právní služby, dle § 11, odst. 1, této vyhl. (1x převzetí a příprava věci, 1x podání žalobního návrhu, 1x písemné podání, obsahující vyjádření ve věci samé – ze dne 23. 7. 2017, dále písemný důkazní návrh s vyjádřením – ze dne 8. 11. 2019, dále další písemný důkazní návrh a vyjádření ve věci samé – ze dne 18. 3. 2019 + 13x účast na jednání u soudu – a to u soudu I. stupně - dne 24. 8. 2017 a dne 14. 6. 2018, a dále u odvolacího soudu - 1x účast na jednání u Městského soudu v Praze, jež se konalo dne 14. 11. 2018, a jehož výsledkem bylo právě ono zrušující usnesení Městského soudu v Praze – č. j.: [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], a dále pak opět účast na jednáních u podepsaného soudu - dne 28. 3. 2019, dne 4. 6. 2019, dne 8. 8. 2019, dále dne 14. 11. 2019, a dále dne 12. 12. 2019, dále dne 12. 3. 2020, dne 11. 6. 2020, dne 13. 8. 2020, dne 22. 4. 2021 a konečně i dne 8. 6. 2021), vždy po částce 2 500 Kč, za každý jednotlivý úkon, a celkem tedy, za oněch 18 úkonů, ve výši 45 000 Kč, jakož dále i 18 režijních paušálů (tedy 18 paušálních náhrad výdajů advokáta), po částce 300 Kč, dle ust. § 13, shora zmiňované vyhlášky, k uvedeným úkonům, a celkem tedy ve výši 5 400 Kč, což tak, spolu s odměnou za právní zastoupení, činí celkově 50 400 Kč, s tím, že advokát žalobce soudu doložil i to, že je plátcem DPH, a proto soud, do celkové částky, připadající na náhradu nákladů tohoto řízení, musel ještě promítnout i položku, spočívající v částce, připadající na 21% DPH, z odměny advokáta a z paušálních náhrad výdajů, a tedy 21% z částky 50 400 Kč, což tedy činí částku ve výši 10 584 Kč Celkem tedy náklady tohoto řízení, shora sumarizované, činí částku ve výši 65 984 Kč, nicméně, k této částce je však nutno ještě připočíst, kromě onoho, výše zmiňovaného, a již zohledněného, soudního poplatku, v částce 5 000 Kč, rovněž i zálohu, taktéž ve výši 5 000 Kč, kterou složil žalobce, na účet podepsaného soudu, dnem 13. 10. 2017, a to na náklady důkazu znaleckým posudkem z oboru psychiatrie (viz výše). A jelikož žalobce byl, v tomto sporu, zcela úspěšným, pak je součástí nákladů řízení, které mu soud přiznal, a to v celkové výši 70 984 Kč (65 984 Kč + 5000 Kč = 70 984 Kč), a to ve výroku č. II., tohoto rozsudku, i tato záloha, kterou procesně neúspěšný žalovaný musí žalobci nahradit, jelikož tato záloha již byla použita na úhradu části odměny znalkyně, [celé jméno znalkyně], kteroužto odměnu tato znalkyně účtovala tehdy ve výši 9 263 Kč (za podaný původní Znalecký posudek – tato odměna jí byla přiznána usnesením, podepsaného soudu, ze dne [datum rozhodnutí] – č. j.: [číslo jednací]), a další část své odměny pak tato znalkyně účtovala v částce 700 Kč, a to za svůj prvý výslech, podaný při jednání, konaném dne 14. 6. 2018, takže, celkem, znalkyně tehdy účtovala, z titulu své odměny, částku ve výši 9 963 Kč, s tím, že další vyúčtování odměn shora zmiňované znalkyně, provedená v souvislosti s jejím doplněním onoho původního Znaleckého posudku, jakož i v souvislosti s jejím dalším, doplňujícím, výslechem, a to ve výši 7 650 Kč a dále pak i ve výši 900 Kč, již nebyla kryta složenými zálohami (viz níže – bod [číslo] bod [číslo]).

34. O povinnosti žalovaného, uhradit takto stanovené náklady tohoto řízení, v celkové výši 70 984 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, bylo rozhodnuto podle § 149, odst. 1, o.s.ř.. Soud tedy stanovil žalovanému, pro splnění této jeho povinnosti, zákonnou, tedy 3-denní lhůtu (§ 160, odst. 1, o.s.ř.).

35. Konečně pak soud, ve výroku č. III., tohoto rozsudku, rozhodl ještě i o povinnosti žalovaného uhradit České republice náklady státu, ve formě znalečného, které stát uhradil, prostřednictvím účtu podepsaného soudu, ustanovené znalkyni – [celé jméno znalkyně], a to nad rámec oné, žalobcem složené, zálohy (v částce 5 000 Kč – viz výše – bod [číslo]), a tedy v celkové výši 13 513 Kč, když takto stanovená celková částka se skládá z oné částky 4 963 Kč, jež představuje doplatek odměny znalkyni, za onen původní Znalecký posudek, právě v částce 4 263 Kč, a dále i odměnu za prvý výslech, podaný znalkyní, dne 14. 6. 2018, v částce 700 Kč, jež jí byla přiznána usnesením podepsaného soudu, ze dne [datum rozhodnutí] – č. j.: [číslo jednací], a dále se pak ona celková částka 13 513 Kč skládá ještě i z částky 7 650 Kč, za zpracování doplnění onoho původního Znaleckého posudku, kterážto odměna byla jmenované znalkyni přiznána usnesením podepsaného soudu – č. j.: [číslo jednací], jež nabylo právní moci dnem 18. 2. 2021, a tato částka byla znalkyni vyplacena dnem 22. 3. 2021, z rozpočtových prostředků podepsaného soudu, a konečně se pak ona celková částka, představující náklady státu (znalečné), skládá ještě i z částky 900 Kč, kteroužto částku jmenovaná znalkyně účtovala za svůj druhý výslech, v souvislosti s doplněním jejího původního Znaleckého posudku, jenž proběhl dne 22. 4. 2021, a tato částka pak byla znalkyni přiznána usnesením podepsaného soudu – č. j.: [číslo jednací], jež nabylo právní moci dnem 27. 5. 2021, a poté jí tato částka byla vyplacena, opět z rozpočtových prostředků zdejšího soudu, a to na základě Platebního poukazu ze dne 2. 6. 2021.

36. Soud tedy stanovil žalovanému, i pro splnění této jeho další povinnosti, zákonnou, tedy 3-denní lhůtu (§ 160, odst. 1, o.s.ř.), a to dle ust. § 148, odst. 1, o.s.ř., dle něhož má stát, podle výsledků řízení, proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, když žalovaný však nikdy o osvobození od soudních poplatků nežádal, takže, v tomto konkrétním případě, žádné takové předpoklady u žalovaného zjištěny nebyly, a proto tedy podepsaný soud rozhodl tak, jak je shora uvedeno, jelikož stát, v tomto konkrétním případě, ze svých rozpočtových prostředků, vynaložil částku v celkové výši 13 513 Kč, kterou mu je žalovaný, který nebyl v tomto sporu úspěšným, nyní povinen nahradit, přičemž, jak již bylo řečeno výše, tak podepsaný soud, v souvislosti s takto stanoveným znalečným, považuje za nezbytné znovu zdůraznit to, že byť žalovaný, a to až teprve v samotném závěru tohoto řízení, začal tvrdit, že výsledky znaleckého zkoumání soudem ustanovené znalkyně, [celé jméno znalkyně], jsou nekvalitní, a právní zástupkyně žalovaného se dokonce vyslovila i v tom smyslu, že posudek této znalkyně patří k těm nejhorším, které viděla, tak soud ovšem tyto názory nesdílí a opakovaně připomíná, že žalovaný, předtím, však nezpochybňoval kvalitu práce jmenované znalkyně a ani nikterak nebrojil proti odměně znalkyně, kterou jí soud přiznal, ačkoliv žalovaný měl právo podat odvolání proti všem příslušným usnesením, jimiž soud jmenované znalkyni přiznával odměnu, a to jak za její písemné projevy, tak i za oba její výslechy, a žalovaný tedy mohl, např., zpochybňovat výši těchto odměn, a to v návaznosti na jím následně tvrzenou nízkou úroveň těchto znaleckých výstupů, což ovšem nikdy neučinil, v důsledku čehož tak soud toto, poněkud dehonestující, tvrzení považuje za poněkud účelové, přičemž dále tedy soud uzavírá, že výsledky znaleckého zkoumání MUDr. [celé jméno znalkyně], zpracované v rámci tohoto řízení, považuje za věcné, jasné, srozumitelné a konkrétní, a proto tedy soud rozhodl tak, jak je shora uvedeno.