18 C 348/2020

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. příjmení příjmení a soudkyň Mgr. Halky Hovorkové a JUDr. Martiny Tvrdkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 176 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 10. 2021, č. j. 18 C 348/2020-76,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění jen tak, že se zamítá žaloba ohledně 10 % úroku z prodlení z částky 110 000Kč od 27. 5. 2020 do 31. 8. 202 a ohledně 1,50 % úroku z prodlení z částky 110 000 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně mění jen tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 66 000 Kč s 8,50 % úrokem z prodlení z této částky od 1. 9. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, jinak se v tomto výroku ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 66 000 Kč od 27. 5. 2020 do 31. 8. 2021 potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 50 640 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení].

IV. Žalovaný je povinen zaplatit soudní poplatek z žaloby ve výši 8 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Městského soudu v Praze.

V. Žalovaný je povinen zaplatit soudní poplatek z odvolání žalobce ve výši 3 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Městského soudu v Praze.

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 110 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z této částky od 27. 5. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok ad I.), žalobu zamítl v rozsahu částky 66 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 27. 5. 2020 do zaplacení (výrok ad II.), vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok ad III.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice na úhradě soudního poplatku částku ve výši 5 500 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 (výrok ad IV.). Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 176 000 Kč s příslušenstvím z titulu uhrazené zálohy za zájezd, kdy od předmětné smlouvy o zájezdu odstoupil. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů a z některých nesporných tvrzení účastníků, vzal za zjištěné, že dne 27. 10. 2019 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o zájezdu podle § 2521 a následujících o. z., jejímž předmětem byl zájezd do Anglie, který se měl uskutečnit od 7. 6. do 12. 6. 2020 pro 44 osob, které se ho se měly zúčastnit. Záloha za každou osobu činila 4 000 Kč, celková cena byla sjednána částkou 9 540 Kč za osobu s tím, že záloha ve výši 4 000 Kč za osobu měla být uhrazena do 11. 12. 2019 a druhá záloha (doplatek) ve výši 5 540 Kč za každou osobu do 10. 4. 2020. První záloha ze strany žalobce byla uhrazena v plné výši v celkové částce 176 000 Kč, doplatek zájezdu žalobce neuhradil, ač termín splatnosti byl dohodnut na 10. 4. 2020, s tím, že 4. 4. 2020 zaslala ze strany žalobce paní [jméno] [příjmení], zaměstnankyně žalobce, žalovanému elektronickou zprávu, že doplatek zájezdu nepošle.

2. Žalobce tvrdil, že od smlouvy platně odstoupil. Soud I. stupně tomuto názoru nepřisvědčil, když listina obsahující odstoupení od smlouvy je datována až dnem 7. 5. 2020 a skutečně byla žalovanému odeslána doporučenou poštou až dne 16. 5. 2020, v té době však již byl zájezd stornován. K tomu prvostupňový soud uvedl, že žalobce byl soudem poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že na žalobci spočívá důkazní břemeno ohledně prokázání jeho primárního žalobního tvrzení ohledně toho, že se strany žalobce bylo od smlouvy odstoupeno platně.

3. Prvostupňový soud konstatoval, že v květnu 2020 již epidemiologická situace vypadala poněkud jinak než počátkem dubna 2020. V květnu 2020 se podmínky pro cestování do zahraničí uvolňovaly a počátkem června 2020 již byly prakticky uvolněny úplně, což je soudu známo z jeho dosavadní činnosti a dále ze skutečností, které za tak krátkou dobu„ z paměti občanů rozhodně nemohly vymizet“. Žalobce tak žalovanému zaslal ono odstoupení od smlouvy o zájezdu až v době, kdy uzavření hranic již vlastně neplatilo a kdy docházelo k jejich znovuotevření, mezitím však došlo, jak soud I. stupně uvedl, ze strany žalovaného ke stornování předmětu zájezdu, když doplatek zájezdu nebyl uhrazen do sjednaného termínu dne 10. 4. 2020. Ke stornu zájezdu tedy došlo ze strany žalovaného na základě dohodnutých smluvních podmínek – článek 3. Všeobecných smluvních podmínek, který soud I. stupně rozebral pod bodem 9. odůvodnění svého rozsudku. Žalobce tak od smlouvy o zájezdu platně neodstoupil, protože k tomu došlo v době, když zájezd již byl stornován.

4. Dále soud I. stupně uvedl, že byť došlo ze strany žalovaného ke zrušení zájezdu pro neuhrazení sjednaného doplatku, tak ovšem, jak vyplývá z další emailové korespondence účastníků, žalovaný žalobci nabídl vrácení částky ve výši 2 500 Kč – email z 16. 3. 2020, potažmo ze dne 3. 4. 2020, v němž je ze strany žalovaného uveden stornopoplatek ve výši 2 000 Kč na osobu a tato nabídka ze strany žalovaného nebyla nikdy odvolána. [obec] tedy byl stornován, podle názoru soudu ovšem žalovaný učinil vůči žalobci nabídku, kterou by měl splnit, a proto prvostupňový soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku v celkové výši 110 000 Kč (2 500 Kč x 44 osob) spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky, když zbývající část uplatněného nároku ve výši 66 000 Kč spolu s příslušenstvím byla zamítnuta jako nedůvodná.

5. Soud I. stupně k právnímu posouzení odkázal na občanský zákoník – zákon č. 89/2012 Sb., ve zkratce o. z., uvedl jeho § 2521, 2522, 2542, které odcitoval. Uzavřel, že účastníci uzavřeli smlouvu o zájezdu ve smyslu § 2521 o. z., kdy žalobce byl zákazník a žalovaný pořadatel zájezdu. Pokud žalobce ve svém žalobním návrhu odkazoval na § 2535 o. z., tak soud I. stupně uvedl, že v emailu ze dne 4. 4. 2020 žalobce výslovně uvedl, že„ advokátka sepisuje odstoupení od smlouvy a bude žalobce zastupovat, pokud dojde k procesu“, z čehož nevyplývá, že by se mělo jednat o odstoupení od dané smlouvy učiněné ke dni 4. 4. 2020, když toto odstoupení bylo tehdy sice již sepisováno, ale nebylo žalovanému do sjednaného termínu pro úhradu doplatku předmětného zájezdu dne 10. 4. 2020 doručeno. [obec] proto byl stornován, takže z tohoto důvodu není možno aplikovat § 2536a o. z., neboť k předčasnému ukončení závazků ze smlouvy nedošlo; odstoupení od smlouvy bylo žalovanému doručeno až v květnu 2020. V této souvislosti prvostupňový soud zdůraznil zásadu pacta sunt servanda.

6. O příslušenství pak rozhodl podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Výrok o nákladech řízení účastníků odůvodnil § 142 odst. 2 o. s. ř., když oba účastníci měli v řízení úspěch jen částečný. O povinnosti žalovaného k úhradě soudního poplatku ve výši 5 500 Kč rozhodl soud I. stupně výrokem IV. rozsudku podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v platném znění.

8. Proti rozsudku podali odvolání oba účastníci.

9. Žalobce své blanketní odvolání doplnil podáním ze dne 13. 1. 2022 a uplatnil v něm odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Jeho odvolání směřovalo do výroků II. a III. rozsudku. Uvedl, že mezi účastníky bylo sporné, zda žalobce mohl doplatit cenu zájezdu za situace, kdy od žalovaného neobdržel daňový doklad, který byl svojí podstatou výzvou k plnění a který by odpovídal ujednáním obsaženým ve smlouvě o zájezdu. Tento byl doručen do datové schránky jiného subjektu a byl vystaven na subjekt odlišný od žalobce. Žalobce se proto neztotožňuje se závěrem soudu I. stupně o tom, že měl k dispozici veškeré informace, podle nichž mohl na vystavený daňový doklad plnit a splnit tak svoji povinnost ze smlouvy. Na tom nic nemění ani to, že žalovaný měl být dne 4. 4. 2020 informován ze strany [jméno] [příjmení] o tom, že daňový doklad byl doručen do dispozice žalobce. [příjmení] [příjmení] totiž není zaměstnancem žalobce, ale jiného subjektu.

10. Žalobce tak nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně o tom, že od smlouvy o zájezdu platně neodstoupil, neboť tato již byla v daném případě stornována k datu 10. 4. 2020 z důvodu neuhrazení druhé zálohy. Podle žalobce smlouva o zájezdu zanikla až odstoupením z jeho strany, které bylo žalovanému odesláno dne 16. 5. 2020. Rozsudek tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci a žalobce závěrem navrhl, aby ho odvolací soud ve výroku II. změnil tak, že žalobě ohledně částky 66 000 Kč s příslušenstvím vyhoví a žalobci přizná náhradu nákladů řízení.

11. Odvolání žalovaného bylo podáno rovněž blanketně a žalovaný ho doplnil podáním ze dne 14. 1. 2022. Uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. Jeho odvolání směřovalo do výroků I., III. a IV. rozsudku. V odvolání nejprve podrobně zrekapituloval skutkové a právní závěry, k nimž prvostupňový soud dospěl (body 1. – 8. odvolání) a dále pod bodem očíslovaným rovněž 1. shrnul, že žalovaný navrhl žalobci změnu smlouvy uzavřené v písemné podobě konkrétní písemnou formou a do určitého termínu, to jest do dne, kdy zájezd bude stornován pro nezaplacení ze strany žalovaného (10. 4. 2020). Žalobce tento časově omezený návrh nepřijal a formální úkon, tedy oficiální žádost, kterým by byla písemně dohodnutá výše stornopoplatku dohodou změněna, neučinil. Závěr soudu I. stupně o tom, že žalovaný nabídl žalobci vrácení částky ve výši 2 500 Kč – viz email z 16. 3. 2020, potažmo z 3. 4. 2020, v němž je však uveden stornopoplatek ve výši 2 000 Kč – a když takto učiněná nabídka ze strany žalovaného nebyla nikdy odvolána a stále tak trvá, a žalovaný by ji měl splnit, je nesprávný, nemá oporu v provedeném dokazování, ani v platných smluvních ujednáních mezi účastníky a i je početně soudem I. stupně vypočten nesprávně. Žalovaný proto žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá v celém rozsahu a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení.

12. K obsahu odvolání žalovaného odvolací soud konstatuje, že jak v blanketním odvolání, tak i v jeho doplnění žalovaný opakovaně v různých jeho částech zaměňuje pojmy„ žalobce“ a„ žalovaný“, kdy taktéž v záhlaví obou podání je uvedeno, že jde o odvolání žalobce, ačkoliv správně jde o odvolání žalovaného. Odvolání tak je v tomto směru částečně nesrozumitelné a zmatečné, byť jeho výkladem podle § 41 odst. 2 o. s. ř. lze dovodit, co jím žalovaný míní.

13. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo a důkazní řízení podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval smlouvou o zájezdu ze dne 27. 10. 2019 a dále emailovou 14. korespondencí účastníků – emailem žalovaného adresovanému žalobci dne 16. 3. 2020, odpovědí žalobce ze dne 3. 4. 2020, a reakcí žalovaného z téhož dne, emailovou zprávou žalobce žalovanému ze dne 4. 4. 2020 a odpovědí žalovaného ze dne 6. 4. 2020. Po takto doplněném důkazním řízení shledal odvolání žalobce převážně důvodným, a naopak odvolání žalovaného je z větší části nedůvodné.

15. Žalovaný v prvé řadě uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Odvolací soud konstatuje, že tento odvolací důvod může být dán pouze v řízeních, v nichž se uplatní zásada koncentrace řízení (§ 118b a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem o. s. ř.) O žádný z takovýchto případů se však zde nejedná a tento odvolací důvod proto dán není.

16. K dalšímu odvolacímu důvodu uplatněnému žalovaným, který soudu I. stupně vytkl neprovedení všech navržených důkazů / § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. odvolací soud uvádí, že soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu umožňujícímu mu činit skutková zjištění, která jsou relevantní pro správné právní posouzení věci, jak bude uvedeno ještě dále. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. tak naplněn rovněž není.

17. Soud I. stupně správně zjistil a mezi účastníky ostatně ani nebylo sporu o tom, že mezi nimi byla uzavřena dne 27. 10. 2019 smlouva o zájezdu podle § 2521 a následujících o. z., na jejímž základě se žalovaný zavázal pro žalobce obstarat zájezd konaný v termínu 7. 6. - 12. 6. 2020 v Anglii za podmínek podrobněji specifikovaných v této smlouvě. Součástí ujednání účastníků byly platební podmínky, kdy v souladu se smlouvou žalobce zaplatil do 31. 10. 2019 řádně zálohu ve výši 4 000 Kč za osobu, tedy za 44 účastníků cekjen 176 000 Kč. Druhá záloha z celkové ceny zájezdu pro osobu (9 540 Kč) ve výši 5 540 Kč měla být uhrazena do 10. 4. 2020 a není sporu o tom, že do uvedeného data doplatek zaplacen nebyl.

18. Odvolací soud však již nesdílí závěr soudu I. stupně o tom, že žalovaný v důsledku nezaplacení doplatku zájezdu do 10. 4. 2020 zájezd zrušil tak, jak mu to umožňovaly Všeobecné smluvní podmínky účasti na zájezdech v článku 3. písm. e). Podle tohoto ujednání„ v případě nedodržení termínu zaplacení ceny zájezdu zákazníkem je CK oprávněna jeho účast na zájezdu zrušit s tím, že náklady spojené se zrušením účasti (stornopoplatky) hradí zákazník“. Žalovaný to, že zájezd zrušil, prokazoval emailovou korespondencí účastníků z období od 16. 3. 2020 do 6. 4. 2020, jíž odvolací soud zopakoval dokazování. Z uvedených emailových zpráv ovšem nic takového dovodit nelze. Z ujednání obsaženého v citovaném článku 3. písm. e) Všeobecných smluvních podmínek je zřejmé, že ke zrušení zájezdu z důvodu nezaplacení celkové ceny zájezdu nedochází automaticky bez dalšího, ale vyžaduje to aktivní jednání ze strany cestovní kanceláře, které předpokládá, že cestovní kancelář tento zájezd zruší výslovně. To ovšem z emailové korespondence účastníků dovodit nelze. V emailu ze dne 16. 3. 2020 žalovaný žalobci toliko nabízí při okamžitém stornování zájezdu snížení částky za storno poplatek na 2 500 Kč na osobu s tím, že zbývající suma by byla neprodleně vrácena, ovšem jedná se toliko o nabídku, navíc k tomuto datu ještě žalovaný nemohl zájezd zrušit, neboť splatnost doplatku dosud neuplynula. To samé platí v případě druhého emailu žalovaného žalobci ze dne 3. 4. 2020, v němž se žalovaný omlouvá za„ fakturu bez komentáře“, která byla zaslána zřejmě nedopatřením, zrušení zájezdu ze strany cestovní kanceláře k tomuto datu však nebylo možné ze stejných důvodů, kdy doplatek dosud nebyl splatný (termín splatnosti 10. 4. 2020). V uvedeném emailu žalovaný dále stanoví další postup v případě, že doplatek bude, či nebude zaplacen. Připouští sice možnost zrušení zájezdu s tím, že garantuje storno poplatek ve výši 2 000 Kč za osobu, zájezd však neruší, což ostatně, jak je uvedeno shora, s ohledem na datum splatnosti doplatku zájezdu ani nebylo možné. Obdobně poslední email žalovaného ze 6. 4. 2020 zájezd neruší, když i tento email byl učiněn ještě před splatností doplatku. V uvedené zprávě žalovaný toliko opakuje nabídku ohledně odstupného (stornopoplatku) 2 000 Kč, respektive 4 000 Kč, v případě neuskutečnění zájezdu.

19. K tomu odvolací soud uvádí, že smlouva o zájezdu ovšem ani výši stornopoplatku v případě zrušení zájezdu ze strany cestovní kanceláře z důvodu nedodržení termínu zaplacení ceny zájezdu neupravuje. Shora citovaný článek 3. písm. e) Všeobecných smluvních podmínek sice umožňuje cestovní kanceláři účast zákazníka, který nezaplatil řádně a včas cenu zájezdu, zrušit„ s tím, že náklady spojené se zrušením účasti (stornopoplatky) hradí zákazník“, nicméně výše těchto stornopoplatků zde není specifikována. Stornopoplatky jsou specifikovány toliko v článku 6. pro případ zrušení zájezdu ze strany zákazníka, kdy tyto činí 50 % z celkové ceny zájezdu, dojde-li ke stornu zájezdu do 45 dnů před odjezdem a 100 % z celkové ceny zájezdu dojde-li ke stornu méně než 44 dnů před odjezdem. Není ovšem zřejmé, zda tyto storno poplatky platí i v případě zrušení zájezdu ze strany cestovní kanceláře; článek 3. písm. e) v tomto směru odkaz na výši stornopoplatků tak, jak jsou uvedeny v článku 6., neobsahuje. Odvolací soud proto uzavírá, že i v případě, že by žalovaný zájezd řádně zrušil v souladu se smluvními podmínkami Smlouvy o zájezdu, nelze zjistit, v jaké výši by stornopoplatky měly být jím účtovány. V daném případě ovšem ke zrušení zájezdu ze strany žalovaného vůbec nedošlo, jak je vysvětleno shora.

20. Za této situace odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně dovozuje, že žalobce listinou ze dne 7. 5. 2020 od smlouvy o zájezdu řádně odstoupil a to v souladu s ustanovením § 2535 o. z., kdy zákonné podmínky pro odstoupení od smlouvy o zájezdu nastaly s ohledem na to, že v místě určení cesty nebo pobytu nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. Za tyto mimořádné okolnosti je třeba považovat situaci spojenou s pandemií COVID – 19 a tím související protiepidemická opatření, zákaz cestování, kdy pořádání zájezdů do Anglie nebylo objektivně možné a přípustné. Písemnost obsahující odstoupení od smlouvy o zájezdu byla doručena dne 19. 5. 2020 žalovanému a tímto dnem nastaly účinky odstoupení od smlouvy, tedy to, že smlouva se ruší od samého počátku a podle § 2535 věta druhá o. z. v takovém případě má zákazník právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd, nemá však právo na náhradu škody. Znamená to, že žalobce má právo na vrácení veškerých zaplacených záloh, tedy částky 176 000 Kč, kterou v souladu se smlouvou o zájezdu žalovanému hradil.

21. Jsou tak naplněny odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., kdy soudem I. stupně zjištěný skutkový stav byl zjištěn nesprávně a v důsledku toho i nesprávně posouzen po stránce právní. Odvolací soud po doplnění dokazování postupem podle § 213 odst. 2 o. s. ř. učinil správná skutková zjištění, která mu umožňují provést i správné právní posouzení.

22. Žalobce dále požadoval úrok z prodlení„ v zákonné výši“ od 27. 5. 2020 do zaplacení. Odvolací soud konstatuje, že § 3 odst. 1 zákona č. 185/2020 Sb. stanovil takzvanou ochranou dobu, tedy dobu, o kterou se odkládá vrácení plateb uhrazených zákazníkem nebo v jeho prospěch na zájezd, jestliže peněžitý dluh vznikl pořadateli zájezdu v důsledku odstoupení od smlouvy o zájezdu podle § [číslo] nebo § 2536 odst. 1 písm. b) o. z. Tato ochranná doba počíná běžet dnem doručení poukazu na zájezd zákazníkovi a končí dnem 31. 8. 2021, neskončí-li podle tohoto zákona dříve (odst. 2). Z uvedeného vyplývá, že žalovaný se dostal do prodlení až dnem 1. 9. 2021, kdy ochranná doba podle tohoto zákona skončila. K tomuto datu pak činila výše úroku z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8,50 %, když repo sazba stanovená ČNB k 1. dni kalendářního pololetí, v němž prodlení nastalo, byla stanovena ve výši 0,50 %.

23. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil jen tak, že se zamítá žaloba ohledně částky příslušenství, tedy ohledně 10 % úroku z prodlení z částky 110 000 Kč od 27. 5. 2020 do 31. 8. 2021 a ohledně 1,50 % úroku z prodlení (10 % - 8,50 %) z částky 110 000 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, jinak ho v tomto výroku potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný. Ve výroku II. ho podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 66 000 Kč s 8,50 % úrokem z prodlení z této částky od 1. 9. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, jinak ho v tomto výroku v zamítavé části ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 66 000 Kč od 27. 5. 2020 do 31. 8. 2021 potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

24. S ohledem na částečnou změnu prvostupňového rozsudku rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů a současně též o poplatkové povinnosti. V řízení převážně uspěl žalobce, když jeho neúspěch se týkal pouze nepatrné části sporu v rozsahu části příslušenství pohledávky a podle § 142 odst. 3 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto sestávají z nákladů právního zastoupení: za řízení před soudem I. stupně odměna za 4 úkony právní služby po 8 140 Kč podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), náhrada za 4 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, účast na jednání dne 12. 10. 2021 a předžalobní výzva ze dne 9. 7. 2020), celkem 33 760 Kč. Za řízení před soudem odvolacím sestávají náklady právního zastoupení z odměny za 2 úkony právní služby po 8 140 Kč podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu a z náhrady za 2 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (sepis odvolání a účast na odvolacím jednání dne 8. 6. 2022), celkem 16 880 Kč Náklady řízení před soudy obou stupňů tak dosáhly částky 50 640 Kč a jsou podle § 149 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám advokátky žalobce.

25. Žalobce byl v řízení od soudních poplatků osvobozen a podle § 2 odst. 3 věta prvá zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění o soudních poplatcích je s ohledem na výsledek sporu, kdy v řízení převážně uspěl, žalovaný povinen zaplatit soudní poplatek jak z žaloby, tak z odvolání. Tento činí za žalobu 8 800 Kč podle § 5 a 6 zákona o soudních poplatcích a podle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu k citovanému zákonu, za odvolací řízení činí soudní poplatek 3 300 Kč podle § 5 a 6 citovaného zákona a položky 1 bod. 1. písm. b) Sazebníku poplatků ve spojení s položkou 22 bod. 1. písm. a) Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu k tomuto zákonu.