18 C 348/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ladislavem Nevole ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení , sídlem adresa , o zaplacení částky 176 000 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 110 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00% p. a., z této částky, od 27. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se, v rozsahu částky ve výši 66 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení, z této částky, od 27. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice, na úhradě soudního poplatku, částku ve výši 5 500 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet Obvodního soudu pro Prahu 4.</b> 1. Žalobce se, na žalovaném, domáhal zaplacení částky 176 000 Kč, spolu s příslušenstvím. Tato částka představovala zálohu, uhrazenou na celkovou cenu zájezdu, ze strany žalobce, přičemž žalobce, v této souvislosti, tvrdil, že od předmětné Smlouvy o zájezdu odstoupil, a to kvůli pandemii COVID – 19.

2. Žalovaný však nárok žalobce na vrácení takto uhrazené zálohy neuznal a navrhl zamítnutí žaloby, s tím, že, v době, kdy se měl předmětný zájezd uskutečnit, a to v červnu 2020, již žádná omezení, vyvěrající z šíření dotyčné pandemie, vlastně neplatila, když, v té době, bylo cestování již bez problémů, a to zvláště pokud jde o Anglii, kam se měl zájezd uskutečnit, a kde se v červnu 2020 dokonce již nevyžadovaly ani testy a žádná omezení tam tehdy tudíž neplatila. Tím, že žalobce, ve sjednaném termínu, dohodnutou cenu zájezdu nezaplatil, tak došlo, dle sdělení žalovaného, ke stornování předmětného zájezdu, v důsledku čehož tak žalovaný tvrdil i to, že žalobce platně od dané smlouvy neodstoupil, když onen dopis, obsahující odstoupení od smlouvy, byl žalovanému zaslán až teprve poté, co byl dotyčný zájezd, ze strany žalovaného, stornován.

3. Soud ve věci provedl dokazování řadou listinných důkazů, přičemž poté soud dospěl k níže popsaným zjištěním.

4. Dne 27. 10. 2019 byla mezi oběma účastníky tohoto sporu uzavřena Smlouva o zájezdu, ve smyslu ustanovení § 2521 a násl., zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, když předmětem této smlouvy byl zájezd do Anglie, který se měl uskutečnit v termínu od 7. 6. 2020 do 12. 6. 2020, když se jednalo o celkem 44 osob, které se předmětného zájezdu měly zúčastnit, přičemž záloha na každou osobu činila částku ve výši 4 000 Kč (zjištěno ze Smlouvy o zájezdu ze dne 27. 10. 2019).

5. Celková cena předmětného zájezdu, dle zmiňované Smlouvy o zájezdu, byla sjednána částkou ve výši 9 540 Kč, a to na každou osobu, jež se měla dotyčného zájezdu zúčastnit, když ona (první) záloha, ve výši 4 000 Kč za osobu, měla být uhrazena do dne 11. 12. 2019 a druhá záloha, ve výši 5 540 Kč, na každou osobu, pak měla být uhrazena nejpozději do dne 10. 4. 2020, přičemž ona první záloha byla, ze strany žalobce, v plné výši uhrazena, a to v celkové částce 176 000 Kč (za 44 osob x 4 000 Kč = 176 000 Kč – zjištěno ze Smlouvy o zájezdu ze dne 27. 10. 2019, dále ze Všeobecných smluvních podmínek účasti na zájezdech, dále též ze [příjmení] faktury [číslo] vystavené žalovaným na žalobce, dne 4. 12. 2019, na celkovou částku ve výši 176 000 Kč, též i z dokladu o úhradě částky ve výši 176 000 Kč a rovněž zjištěno i z nesporných tvrzení účastníků).

6. Doplatek zájezdu (resp., jak žalobce tvrdil, tak ona druhá záloha) však, ze strany žalobce, již zaplacen nebyl, ač termín splatnosti byl, ve výše zmiňované Smlouvě, jejíž nedílnou součástí byly i ony Všeobecné smluvní podmínky, dohodnut na den 10. 4. 2020, s tím, že, dnem 4. 4. 2020, však zaslala, ze strany žalobce, paní [jméno] [příjmení], tedy pracovnice žalobce, žalovanému elektronickou zprávu, jejímž obsahem bylo sdělení o tom, že onen doplatek zájezdu žalobce žalovanému nepošle, a to s ohledem na onen výjimečný stav, když„ hranice nebudou otevřené ani v létě“. V tomto e-mailu se též výslovně uvádí i to, že:„ Advokátka nám sepisuje odstoupení od smlouvy a bude nás zastupovat, pokud dojde k procesu“. Z obsahu této elektronické zprávy tak, dle názoru soudu, nevyplývá, že by se zrovna mělo jednat o odstoupení od dané smlouvy, když toto odstoupení bylo tehdy (4. 4. 2020) sice sepisováno, ale toto odstoupení prokazatelně nebylo žalovanému, do onoho dne 10. 4. 2020, a tedy do onoho sjednaného termínu pro úhradu onoho doplatku předmětného zájezdu, doručeno. Naopak, sám žalobce, v rámci své žaloby, tvrdil, že„ s ohledem na tehdejší epidemiologickou situaci žalobce dne 16. 5. 2020 zaslal žalované odstoupení od smlouvy o zájezdu, neboť v té době bylo nemyslitelné zájezd uskutečnit“. Z tohoto důvodu tedy soud žalobce poučil, v souladu s ust. § 118a, odst. 1 a 3, o.s.ř., o tom, že na něm spočívá důkazní břemeno, ohledně prokázání jeho primárního žalobního tvrzení o tom, že ze strany žalobce bylo, od dané smlouvy, odstoupeno platně.

7. Soud je ovšem toho názoru, že žalobce platně od dané smlouvy neodstoupil, když ona listina (dopis), obsahující odstoupení od předmětné smlouvy, je datována až dnem 7. 5. 2020 a skutečně byla žalovanému odeslána doporučenou poštou až teprve dnem 16. 5. 2020 (zjištěno z listiny, ze dne 7. 5. 2020, obsahující odstoupení od předmětné Smlouvy o zájezdu, a dále i z kopie Podacího lístku, svědčícího o odeslání této zásilky doporučenou poštou, žalovanému, dnem 16. 5. 2020), a tedy až v době, kdy byl předmětný zájezd již stornován.

8. Konečně pak soud konstatuje, že, ovšem, v květnu 2020, jak je všeobecně známo, již ona epidemiologická situace vypadala poněkud jinak, nežli počátkem dubna 2020, když, jak je rovněž všeobecně známo, tak, v květnu 2020, se vlastně již podmínky pro cestování do zahraničí poněkud uvolňovaly a počátkem června 2020 již byly prakticky uvolněny úplně, což je podepsanému soudu známo nejen z jeho dosavadní činnosti, ale též i ze skutečností, které, za tak krátkou dobu, z paměti občanů rozhodně nemohly vymizet. Žalobce tak žalovanému zaslal ono odstoupení od Smlouvy o zájezdu až v době, kdy ono uzavření hranic již vlastně neplatilo a kdy již docházelo o jejich znovuotevření. Mezitím však došlo, jak již bylo naznačeno výše, ze strany žalovaného, ke stornování předmětného zájezdu, když onen doplatek zjevně nebyl, ze strany žalobce, uhrazen do onoho sjednaného termínu (10. 4. 2020), takže ke stornování zájezdu došlo na základě dohodnutých podmínek (zjištěno z předmětné Smlouvy o zájezdu, jejíž nedílnou součástí jsou ony Všeobecné smluvní podmínky – viz konkrétně článek [číslo]).

9. Dle zmiňovaného článku [číslo] Všeobecných smluvních podmínek, které žalobce nikterak nezpochybňoval, upravujícího platební podmínky zájezdu, bylo ujednáno, že onen doplatek celkové ceny zájezdu je zákazník povinen uhradit nejpozději 40. den před realizací zájezdu, když platbu je možno provést vkladem na účet cestovní kanceláře, převodem na účet cestovní kanceláře anebo složenkou, případně prostřednictvím těch provizních prodejců, které zákazník zmocní k provedení úhrady, na účet cestovní kanceláře, a pokud tedy žalobce, v této souvislosti, tvrdil, že mu byla, ze strany žalovaného, doručena chybně vystavená faktura, na onen doplatek, a to s chybným uvedením názvu žalobce, což bylo, dle názoru soudu, zcela zjevné administrativní nedopatření (jež bylo, ze strany žalovaného, následně vysvětleno – v e-mailu ze dne 3. 4. 2020, a za což se žalovaný omluvil), kteréžto nedopatření však nemělo žádný vliv na povinnost žalobce uhradit onen doplatek zájezdu, a to nejpozději dne 10. 4. 2020, k čemuž však zjevně již nedošlo. V této souvislosti se tedy soud ztotožnil s názorem žalovaného na to, že dotyčné administrativní nedopatření, jež bylo vysvětleno cca jeden týden před sjednaným datem splatnosti onoho doplatku, opravdu nezbavovalo žalobce povinnosti uhradit onen doplatek do dne 10. 4. 2020, právě dle oněch Všeobecných smluvních podmínek, jakožto nedílné součásti shora zmiňované Smlouvy o zájezdu, když žalobce tak přesně věděl, co, do kdy a kam, má zaplatit. A pokud tedy žalobce, v této souvislosti, ještě tvrdil i to, že to nevěděl, když ona faktura (na onen doplatek) obsahovala chybné označení zákazníka, tak toto žalobní tvrzení vyhodnotil soud jako skutečně poněkud účelové, a pokud žalobce, v této souvislosti, tvrdil ještě i to, že onen akt stornování předmětného zájezdu s sebou měl nést ještě i jakési administrativní atributy, spojené s provedením konečného vyúčtování, tak, i toto další žalobní tvrzení je, dle názoru soudu, vlastně irelevantní, neboť se jedná o záležitost provedení určité účetní operace, jejíž neprovedení by sice mohlo, např., pro žalovaného, mít nějaké negativní konsekvence, ovšem z hlediska účetního a daňového, což ovšem opět nikterak nemohlo zbavit žalobce povinnosti dostát svým ujednaným závazkům, spočívajícím v úhradě onoho doplatku dotyčného zájezdu, a to ve sjednaném termínu.

10. Z toho, co bylo uvedeno výše (viz bod č. 9), tedy, pro podepsaný soud vyplynulo, že žalobce od dané Smlouvy o zájezdu platně neodstoupil, když, v době onoho odstoupení (v květnu 2020), byl předmětný zájezd již stornován, a to pro neuhrazení onoho doplatku (ke dni 10. 4. 2020), s tím, že, dle článku č. 3, bodu f) Všeobecných smluvních podmínek, bylo ujednáno, že bez plného zaplacení celkové ceny zájezdu nemá zákazník nárok na poskytnutí služeb, z čehož tak vyplývá, že žalobce byl řádně poučen o následcích nedodržení termínu zaplacení ceny předmětného zájezdu i o tom, že žalovaný, jakožto cestovní kancelář, je, v takovém případě, oprávněn, již bez dalšího, zájezd zrušit, s tím, že náklady, spojené se zrušením účasti (a tedy stornopoplatky) hradí zákazník (zde žalobce).

11. A byť tedy došlo, v tomto konkrétním případě, ze strany žalovaného, ke zrušení onoho zájezdu, pro neuhrazení onoho sjednaného doplatku, tak, ovšem, jak vyplývá z další e-mailové korespondence obou stran, tak žalovaný nabídnul žalobci vrácení částky ve výši 2 500 Kč /osoba (viz e-mail ze dne 16. 3. 2020, potažmo ze dne 3. 4. 2020, v němž je, ze strany žalovaného, uveden storno – poplatek ve výši 2 000 Kč/osoba), a když takto učiněná nabídka, ze strany žalovaného, nebyla nikdy odvolána. [obec] tedy byl stornován, dle názoru soudu, nicméně, žalovaný učinil, vůči žalobci, nabídku, kterou by měl splnit, a proto tedy rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku v celkové výši 110 000 Kč (tedy 2 500 Kč x 44 osob = 110 000 Kč), spolu s příslušenstvím, v podobě zákonného úroku z prodlení, z této částky, když zbývající část takto žalobcem uplatněného nároku, ve výši 66 000 Kč, spolu s příslušenstvím, v podobě zákonného úroku z prodlení, soud zamítnul.

12. Dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (obč. zák.), se, podle ust. § 2521, smlouvou o zájezdu pořadatel zavazuje obstarat pro zákazníka předem připravený soubor služeb cestovního ruchu (zájezd) a zákazník se zavazuj zaplati souhrnnou cenu. Podle ust. § 2522, obč. zák., platí, že zájezd je soubor služeb cestovního ruchu, pokud je uspořádán na dobu delší než dvacet čtyři hodiny nebo zahrnuje-li přenocování a obsahuje-li alespoň dvě z těchto plnění: a) ubytování, b) dopravu, c) jinou službu cestovního ruchu, která není doplňkem dopravy nebo ubytování a tvoří významnou část souboru nabízených služeb. Podle ust. § 2542, obč. zák., pořadatel odpovídá zákazníkovi za splnění povinností ze smlouvy o zájezdu bez zřetele na to, zda v rámci zájezdu poskytují jednotlivé služby cestovního ruchu jiné osoby.

13. Účastníci tohoto řízení uzavřeli smlouvu o zájezdu ve smyslu ust. § 2521, obč. zák., a to žalobce, jakožto zákazník, a žalovaný, jakožto pořadatel.

14. Ovšem, pokud žalobce, v rámci svého žalobního návrhu, odkazoval na ustanovení § 2535, obč. zák., které stanovuje, že zákazník má právo odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného, jestliže v místě určení cesty nebo pobytu, nebo jeho bezprostředním okolí, nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu, přičemž, v takovém případě, má zákazník právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd, byť nemá právo na náhradu škody, tak je však nutno konstatovat, že žalobce měl od dané smlouvy, z uvedeného důvodu, dle názoru soudu, odstoupit nejpozději do onoho dne 10. 4. 2020, což byl poslední den pro zaplacení onoho doplatku předmětného zájezdu. Jak již ovšem bylo uvedeno výše (viz bod č. 6), tak, v onom e-mailu, ze dne 4. 4. 2020, žalobce výslovně uvedl, že:„ Advokátka nám sepisuje odstoupení od smlouvy a bude nás zastupovat, pokud dojde k procesu“. Z obsahu této elektronické zprávy tak, dle názoru soudu, opravdu nevyplývá, že by se mělo jednat o odstoupení od dané smlouvy, učiněné ke dni 4. 4. 2020, když toto odstoupení bylo tehdy (dne 4. 4. 2020) sice již sepisováno, ale toto odstoupení prokazatelně nebylo žalovanému, do onoho dne 10. 4. 2020, a tedy do onoho sjednaného termínu pro úhradu onoho doplatku předmětného zájezdu, doručeno, a proto došlo k jeho stornování, takže, z tohoto důvodu, zde není možno aplikovat ust. § 2536a, obč. zák., dle něhož je, při odstoupení od smlouvy, pořadatel povinen vrátit, bez zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů po ukončení závazku ze smlouvy, veškeré platby uhrazené zákazníkem nebo v jeho prospěch, za zájezd, v případech stanovených tímto zákonem pak snížené o odstupné za předčasné ukončení závazku ze smlouvy. V případě žalobce však zjevně k onomu„ předčasnému ukončení závazku ze smlouvy“ nedošlo, když ono odstoupení od smlouvy bylo žalovanému doručeno až v květnu 2020, kdy byla situace, v souvislosti s cestováním, nesrovnatelně příznivější, nežli tomu bylo v březnu či v dubnu téhož roku, ovšem, na druhé straně, žalovaný žalobci přece jen nabídl určité plnění a tuto nabídku neodvolal, a proto, s ohledem na zásadu„ pacta sunt servanda“, tedy rozhodl podepsaný soud tak, jak je shora uvedeno a žalobě částečně vyhověl.

15. O příslušenství té části pohledávky žalobce, kterou mu soud přiznal, a to v podobě zákonného úroku z prodlení, pak rozhodl podepsaný soud dle ust. § 1968, ve spojení s ust. § 1970, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

16. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud podle § 142, odst. 2, o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když každý z obou účastníků měl ve věci úspěch jen částečný.

17. O povinnosti žalovaného, k úhradě soudního poplatku, ve výši 5 500 Kč, na účet podepsaného soudu, rozhodl soud v souladu s ust. § 2, odst. 3, zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, dle něhož, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí, podle výsledku řízení, poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení anebo není-li též od poplatku osvobozen, a proto tedy rozhodl soud tak, jak je shora uvedeno, když žalovaný nebyl od soudních poplatků osvobozen (a ani o to nežádal), zatímco žalobce byl od povinnosti k úhradě soudního poplatku osvobozen (usnesením zdejšího soudu, vydaným dne 28. 1. 2021, pod č. j.: 18 C 348/2020-40, jež nabylo právní moci dnem 3. 2.2021), s tím, že soud tedy žalovanému vyměřil soudní poplatek dle Položky č. 1, odst. 1, písm. b), Sazebníku soudních poplatků, jakožto Přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění.