18 C 406/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ladislavem Nevole ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 529 075 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, s návrhem na to, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 529 075 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení, za dobu od 15. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému, na náhradě nákladů řízení, částku ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se, žalobou, doručenou zdejšímu soudu, dnem 22. 10. 2020, domáhal zaplacení shora uvedené částky, a to z titulu náhrady škody, s odůvodněním, že žalovaný, jakožto zadavatel veřejné zakázky, způsobil žalobci škodu svým nezákonným postupem, v průběhu zadávacího řízení. Tato nezákonnost měla spočívat, mimo jiné, v tom, že žalovaný určil, jako jednu z podmínek dotyčného zadávacího řízení, účast na prohlídce místa, a žalobce považuje tuto podmínku za nepřiměřenou. Nabídka žalobce byla vyhodnocena jako nejlepší, a to na základě jediného hodnotícího kritéria, kterým byla roční cena nájemného. Následně ale došlo k vyloučení žalobce, z dotyčného zadávacího řízení, a to z důvodu neprokázání splnění profesní kvalifikace – živnostenského oprávnění pro hostinskou činnost. Žalovaný, v zadávací dokumentaci, tuto bezdůvodnou překážku, dle názoru žalobce, vytvořil. Požadovaný rozsah profesní způsobilosti byl účelový a diskriminační, jelikož hostinská je činnost definována v Příloze č. 1, Nařízení vlády č. 278/2008 Sb., a to zejména jako činnosti, spočívající v přípravě a prodeji pokrmů a nápojů k bezprostřední spotřebě v provozovně, v níž jsou prodávány. Požadavky prvního z nich žalobce naplňuje, a i v době vedení zadávacího řízení naplňoval, jelikož disponuje živnostenským oprávněním pro výrobu potravinářských a škrobárenských výrobků, která zahrnuje, mimo jiné, i výrobu pokrmů bez možnosti přímé konzumace v hostinské provozovně a dopečení zmrazených pekařských polotovarů. Uplatnění druhého znaku pak vylučoval stav provozovny. Případná úvaha, že v budoucnu se tak může stát, je v přímém rozporu se zákonem o zadávání veřejných zakázek, podle nějž zadávací podmínky mohou být po zahájení zadávacího řízení změněny nebo doplněny, pouze stanoví-li tak tento zákon. Žalobce tak měl veřejnoprávní oprávnění zcela dostatečné, pro provozování kantýny ve Věznici Plzeň, a tedy v plném rozsahu. Za protiprávní dále žalobce považuje své vyloučení jakožto účastníka, když jeho nabídka byla již hodnocena, oznámení o vyloučení žalobce jakožto účastníka, a nerovné zacházení s účastníky zadávacího řízení. Pokud by tedy žalobce nebyl z účasti na zadávacím řízení nezákonně vyloučen, byla by jeho nabídka vítězná a žalovaný by uzavřel smlouvu s ním. Provozem kantýny by žalobce dosáhl zisku. [ulice] služba následně skutečně smlouvu uzavřela a zakázka se realizovala s jiným účastníkem. Žalovaná částka pak odpovídá ušlému zisku, který žalobce vyčíslil následujícím způsobem: Vzniklá škoda je tak rozdílem částek mezi zákonným a nezákonným stavem. Žalobce je provozovatelem kantýny ve věznici Heřmanice, a ta je z údajů, žalobci dostupných, nejlépe srovnatelná s věznicí [obec], a to co do počtu vězňů, a tedy i co do obratu kantýny, a provozní výsledky za rok 2019 jsou následující: roční příjmy z prodeje zboží činily 5 760 293 Kč, výdaje na koupi zboží činily 4 632 983 Kč, rozdíl tedy činil 1 127 310 Kč, náklady na nájem pak činily 326 515 Kč, personální náklady 546 839 Kč, hrubý roční zisk 253 956 Kč, hrubý měsíční zisk 21 163 Kč Smlouva mezi žalovaným a vítězem předmětného zadávacího řízení byla uzavřena na dobu 5-ti let, s účinností od 1. 7. 2018. Od tohoto data, za dobu 25 měsíců (do 31. 8. 2020), tak žalobci ušel zisk v celkové výši 529 075 Kč.

2. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že žalobní nárok neuznává, a to ani zčásti. Protiprávnost svého jednání, jakožto zadavatele, však zcela odmítl, s poukazem na to, že důvodem vyloučení žalobce nebyla jím tvrzená neúčast na prohlídce místa plnění, nýbrž požadavek, aby uchazeči o koncesi doložili živnostenské oprávnění pro hostinskou činnost. Tento požadavek byl motivován záměrem vedení [stát. instituce] a odborové organizace zlepšit úroveň stravovacích služeb pro personál věznice. Prostory této prodejny byly a jsou vybaveny jídelními stoly a židlemi pro 10 strávníků a umožňují tak přípravu a prodej pokrmů a nápojů k bezprostřední spotřebě v provozovně, v níž jsou prodávány. Od nového koncesionáře, a tedy od nájemce této prodejny, žalovaný očekával rozšíření sortimentu, zejména teplých pokrmů. Jeho požadavek, na potenciální uchazeče, k oprávnění pro hostinskou činnost, byl tak zcela legitimní a ostatní uchazeči o koncesi toto oprávnění, spolu s nabídkou, doložili. Zcela legitimní byl pak postup žalovaného, vedoucí k vyloučení žalobce, jako účastníka zadávacího řízení. K porušení zákonné povinnosti tak nemohlo dojít, jelikož požadavek na živnostenské oprávnění„ hostinská činnost“ žalovaný zahrnul do zadávacích podmínek. V zadávacích podkladech je, v čl. III., odst. 1, uvedeno:„ V rámci prodejny pro zaměstnance bude koncesionář povinen zajistit i prodej rychlého občerstvení“, z čehož žalobce dovozoval, že zadavatel (žalovaný) uvažoval pouze s prodejem potravinářského zboží. Žalovaný však, touto formulací, měl na mysli nejen prodej potravin, ale i jejich konzumaci, a to přímo v prodejně. Toto bylo vysvětleno všem zájemcům, včetně žalovaného, při prohlídce provozovny dne 15. 5. 2018. Rovněž posouzení splnění podmínek účasti žalobce v zadávacím řízení po hodnocení nabídek bylo v souladu se zákonem, jenž tento postup umožňuje a ponechává pořadí těchto úkonů na rozhodnutí zadavatele. Vzhledem k tomu, že, ze strany žalovaného, nedošlo k porušení zákonných podmínek pro realizaci zadávacího řízení, žalovaný neuznával ani nárok vyčíslený žalobcem, v podobě ušlého zisku. Žalovaný, s ohledem na výše uvedené skutečnosti, tedy navrhl, aby soud žalobu zamítl v plném rozsahu.

3. Soud ve věci provedl dokazování dokumenty, označenými jako Zadávací podmínky ke koncesi, v rámci nichž byly obsaženy následující listiny: Výzva zveřejněná dne [datum] v systému E-ZAK, Návrh koncesní smlouvy, jako příloha zadávacích podmínek, v systému E-ZAK, Žádost žalobce o vysvětlení dokumentace z [datum] v systému E-ZAK, Fotografie interiéru prodejny pro zaměstnance, Zápis z jednání komise zadavatele - ze dne [datum rozhodnutí] - [číslo jednací], Zpráva o hodnocení nabídek - ze dne [datum rozhodnutí] - [číslo jednací], Výsledek posouzení splnění podmínek účasti vybraného dodavatele- [celé jméno žalobce] - ze dne [datum rozhodnutí] - [číslo jednací], Rozhodnutí o vyloučení účastníka zadávacího řízení - ze dne [datum rozhodnutí] - [číslo jednací], Námitky žalobce proti zadání a vyloučení z účasti na zadávacím řízení - ze dne [datum], Rozhodnutí zadavatele o námitkách - ze dne [datum rozhodnutí] - [číslo jednací] 11.

4. Z dalších provedených důkazů (Podnět žalobce pro ÚHOS ze dne [datum], ÚHOS Výzva k zaslání dokumentace zadávacího řízení ze dne [datum], ÚHOS Oznámení výsledků šetření ze dne 30.11.2020) soud nezjistil žádné skutečnosti, jež by byly relevantní pro rozhodnutí v dané věci.

5. Z provedených důkazů soud učinil následující závěry o skutkovém stavu:

6. Žalovaný, jakožto zadavatel, vyhlásil veřejnou zakázku, s názvem:„ Věznice Plzeň – koncese na pronájem a provozování prodejen potravin a drobného zboží“. Jednalo se o podlimitní koncesi, zadávanou v koncesním řízení. Předmětem plnění, na základě tohoto řízení, bylo zajištění prodeje potravin a dalšího drobného zboží osobám ve výkonu trestu odnětí svobody a zaměstnancům věznice a dále zajištění prodeje rychlého občerstvení pro zaměstnance věznice, po dobu 5-ti let. Mezi podmínkami koncesního řízení bylo uvedeno živnostenské oprávnění pro hostinskou činnost, konkrétně v zadávacích podkladech - v čl. III., odst. 1, kde se uvádí:„ V rámci prodejny pro zaměstnance bude koncesionář povinen zajistit i prodej rychlého občerstvení“. Veřejná zakázka byla zadána zveřejněním zadávacích podmínek v elektronickém nástroji E-ZAK dne [datum] Lhůta k podání výhradně elektronických nabídek končila dne [datum] v 10:00 hod. Téhož dne, po uplynutí této lhůty, byly elektronické nabídky otevřeny pověřeným pracovníkem zadavatele. Následujícího dne se sešla tříčlenná komise zadavatele, určená k hodnocení a posouzení nabídek. Komise pro posuzování a hodnocení nabídek provedla zhodnocení podaných nabídek, s tím, že jako ekonomicky nejvýhodnější nabídku (dle nabízené výše nájemného) určila nabídku žalobce. Následně pak komise posuzovala tuto ekonomicky nejvýhodnější nabídku z titulu splnění kvalifikačních předpokladů. Komise zjistila, že v nabídce není doloženo živnostenské oprávnění pro hostinskou činnost. S ohledem na skutečnost, že součástí nabídky bylo i vyjádření žalobce s uvedením důvodů, proč toto oprávnění nedoložil, usnesla se komise, že doporučí zadavateli, aby žalobce vyloučil ze zadávacího řízení. Zpráva o hodnocení nabídek byla zpracována dne [datum]. V této zprávě je nabídka žalobce hodnocena na 1. místě, jako nejvýhodnější, přičemž ve zprávě je popsán stav hodnocení nabídek ke dni [datum]. Komise zadavatele na zasedání, konaném dne 30. 5. 2018, zpracovala návrh na vyloučení žalobce ze zadávacího řízení, a to pod názvem:„ Výsledek posouzení splnění podmínek účasti vybraného dodavatele – [celé jméno žalobce]“. Návrh byl téhož dne předložen zadavateli a ten, ještě téhož dne, vydal rozhodnutí o vyloučení účastníka zadávacího řízení - pod [číslo jednací]. Rozhodnutí o vyloučení, rovněž ještě téhož dne, zadavatel oznámil žalobci. Žalobce následně, dne [datum], podal zadavateli námitky proti zadání a vyloučení z účasti na koncesním řízení. O námitkách zadavatel vydal rozhodnutí - [číslo jednací] - dne [datum rozhodnutí], kdy námitky stěžovatele odmítl a současně jej poučil o právu podat, ve lhůtě 10 kalendářních dnů, ode dne doručení rozhodnutí o odmítnutí námitek, návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚHOS) a v téže lhůtě doručit stejnopis návrhu zadavateli. Zakázka byla následně uzavřena s účastníkem, odlišným od žalobce. Skutkovým základem sporu, s ohledem na shora uvedená vyjádření účastníků, kdy se tito rozcházejí, de facto, pouze v právní interpretaci, je tedy to, zda obsahem zadávací dokumentace byl požadavek na živnostenské oprávnění – hostinskou činnost, a zda tento požadavek žalobce, v době podání nabídky, splňoval. Soud má za prokázané, že tento požadavek byl součástí zadávacích podmínek, a že žalovaný tento požadavek nesplňoval. Z tohoto důvodu tedy soud žalobce předtím, v rámci provedené koncentrace tohoto řízení, řádně poučil, v souladu s ust. § 118a, odst. 1 a 3, o.s.ř., o tom, že musí prokázat své primární žalobní tvrzení, a to o tom, že tedy disponoval takovým veřejnoprávním oprávněním, jež bylo dostatečné pro provozování předmětné kantýny, a to v plném rozsahu, a že tedy zadávací podmínky žalovaného počítaly pouze s prodejem zboží, ale nikoliv již s jeho konzumací v daném místě, a že tedy došlo k vyloučení žalobce, jakožto účastníka, již před hodnocením nabídek a že tedy žalovaný nepostupoval, jakožto zadavatel, vůči všem uchazečům shodně, ale, že jeho přístup k vybranému uchazeči byl, jak žalobce tvrdil„ výhodnější“, nežli k žalobci, a co to tedy přesně znamenalo. Dále pak ještě soud žalobce poučil i o tom, že pokud prokáže shora uvedené skutečnosti, tak, že tedy pak musí prokázat i to, že mu reálně ušel zisk, právě ve výši 529 075 Kč, jakož i to, že právě ta jeho nabídka by bývala vyšla jako vítězná, pokud by tedy nebyl nezákonně vyloučen, jak opakovaně tvrdil.

7. Povinností žalobce, kromě toho, co bylo uvedeno výše (viz bod [číslo]), pak ještě bylo i prokázání nejen vzniku škody, v podobě ušlého zisku, ale i prokázání protiprávního jednání žalovaného a též i existence příčinné souvislosti, mezi těmito dvěma základními předpoklady vzniku škody. V této souvislosti je však třeba konstatovat, že žalobce neprokázal své primární žalobní tvrzení o tom, že tedy disponoval takovým veřejnoprávním oprávněním, jež bylo dostatečné pro provozování předmětné kantýny, a to v plném rozsahu, a že tedy zadávací podmínky žalovaného počítaly pouze s prodejem zboží, ale nikoliv již s jeho konzumací v daném místě, a že tedy došlo k vyloučení žalobce, jakožto účastníka, neoprávněně. Z tohoto důvodu se pak tedy soud již nepovažoval za nutné zaobírat oněmi předpoklady vzniku škody – tedy prokazováním aspektů protiprávního jednání žalovaného a též i existencí příčinné souvislosti, mezi jednáním žalovaného a vznikem škody, v podobě ušlého zisku, a tudíž ani výší takového ušlého zisku.

8. Na základě shora popsaných skutkových zjištění tedy soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení věci:

9. Základním předpokladem pro uplatnění nároku na náhradu škody, respektive, ušlého zisku, potažmo povinnosti žalovaného tuto škodu nahradit, je, jak již bylo naznačeno výše, porušení zákonné povinnosti a zásah do absolutního práva poškozeného [příjmení] předpoklad je uveden v § 2910, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dle § 2951, odst. 1, o. z., se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Ustanovení § 2952, o. z., pak normuje, že se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). V řízení však nebylo prokázáno, že by k takovému porušení zákonných povinností došlo, jak již bylo rovněž naznačeno výše, a proto se tedy soud výší škody již nezaobíral. Žalovaný, jakožto zadavatel podlimitní koncese, v koncesním řízení, dle ust. § 180 a násl,. zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění platném v době koncesního řízení (dále jen„ ZZVZ“), splnil, dle názoru soudu, veškeré podmínky, kladené na něj zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění platném v době zadání veřejné zakázky. Žalobce, naopak, netvrdil, a natož aby se to snažil prokazovat, že jednu z podmínek zadávacího řízení, tedy oprávnění k provozování hostinské činnosti, ve smyslu živnostenského zákona, splnil. Závěr o tom, že žalovaný požadoval oprávnění k hostinské činnosti, je totiž zcela nezpochybnitelný, a je pak podpořen rovněž i fotografií, jejíž autenticitu žalobce nikterak nezpochybňoval, a tudíž ani nesporoval, a na níž jsou umístěny stolky se židlemi, v dotyčné provozovně, což, už samo o sobě, naznačuje záměr žalovaného provozovat na daném místě hostinskou činnost, tak, jak je definována níže, když, navíc, v daném případě, je tento záměr písemně vyjádřen i jako jedna ze zadávacích podmínek žalovaného. Na tomto místě soud konstatuje, že žalobce měl možnost se s podmínkami veřejné zakázky seznámit nejen v písemné formě, tedy v zadávacích podmínkách, ale rovněž i formou osobní prohlídky, nicméně, je nutné uvést, že stav místa, kde měla být hostinská činnost v prostorách žalovaného provozována, respektive, jeho fotografie, není pro právní posouzení stěžejním. Žalobce byl, dle názoru soudu, žalovaným ze zadávacího řízení vyloučen oprávněně, a to pro nesplnění podmínek ve smyslu § 48, odst. 2, písm. a) ZVVZ, jelikož nesplnil zadávací podmínky, konkrétně pak podmínku živnostenského oprávnění pro hostinskou činnost, ve smyslu § 455/1991 Sb., živnostenského zákona, ve spojení s Nařízením vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, kde je náplň hostinské činnosti definována jako činnost, spočívající v přípravě a prodeji pokrmů a nápojů k bezprostřední spotřebě v provozovně, v níž jsou prodávány. Pro úplnost soud dodává, že žalovaný učinil úkon, spočívající ve vyloučení žalobce, plně v souladu s ust. § 39, odst. 4, ZVVZ, jež stanoví, že není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, může zadavatel provést posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení před hodnocením nabídek nebo až po hodnocení nabídek. Námitka žalobce, týkající se tvrzené nezákonnosti, jíž se žalovaný měl dopustit tím, že žalobce ze zadávacího řízení vyloučil až poté, co jeho nabídku vyhodnotil, je tak zcela lichá. U vybraného dodavatele musí zadavatel provést posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení a hodnocení jeho nabídky vždy.

10. Pokud jde tedy o žalovaného, tak ten byl, v rámci provedené koncentrace tohoto řízení, v souladu s ust. § 118a, odst. 1 a 3, o.s.ř., soudem poučen o tom, že musí prokázat své primární obranné tvrzení o tom, že v onom pojmu„ prodej rychlého občerstvení“ je zahrnuta i konzumace potravinářského zboží v dotyčné prodejně. Dle názoru soudu tuto skutečnost žalovaný prokázal, a to právě proto, že, ve smyslu § 455/1991 Sb., živnostenského zákona, ve spojení s Nařízením vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, je náplň hostinské činnosti definována jako činnost, spočívající v přípravě a prodeji pokrmů a nápojů k bezprostřední spotřebě v provozovně, v níž jsou prodávány, což, dle názoru soudu, zcela naplňuje atributy onoho pojmu„ rychlé občerstvení“.

11. V kontextu shora uvedeného pak již tedy bylo opravdu zcela nadbytečné zabývat se výší tvrzeného ušlého zisku, když nebyl prokázán vznik škody a též ani protiprávní jednání žalovaného. A pokud žalobce, a vlastně i žalovaný, poukazovali, ve shora uvedených souvislostech, i na informace o podmínkách z jiných vězeňských zařízení, takto ovšem je, pro meritum této věci, irelevantní. Soud tedy uzavírá, že, pro rozhodnutí věci, je podstatný skutkový základ sporu, na jehož základě by bylo možné shledat nárok, uplatňovaný žalobou, oprávněným, kterýžto nárok zde ovšem nebyl prokázán, a soud proto, s ohledem na shora uvedené, žalobu zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud podle § 142, odst. 1, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v tomto řízení zcela úspěšným, když žaloba byla soudem zamítnuta, nárok na náhradu nákladů řízení, a to v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení, uplatněných v souladu s § 151, odst. 3, o. s. ř., za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem, podle § 151, odst. 3, o. s. ř., a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč, představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů - dle § 2, odst. 3, uvedené vyhlášky (2x písemné podání ve věci samé – vyjádření ve věci a 2x účast na jednáních soudu, konaných dne 29. 4. 2021 a dne 13. 7. 2021).

13. Lhůtu k plnění pak soud žalobci určil podle § 160, o. s. ř.