18 C 416/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl předsedou senátu JUDr. Ladislavem Nevole, jako samosoudcem, v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , sídlem adresa , o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, <b>I. Žalovaná je povinna, v souvislosti s vypořádáním zaniklého společného jmění, dnes již bývalých, manželů, zaplatit žalobci částku ve výši 65 832,50 Kč, a to do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se, v rozsahu částky ve výši 115 000 Kč, jakož i v rozsahu částky ve výši 65 832,50 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se, svou žalobou, podanou ke zdejšímu soudu, dnem 30. 10. 2020, domáhal, vůči žalované, v rámci vypořádání SJM, zaplacení částky v celkové výši 123 332 Kč, jelikož tvrdil, že, za předmět vypořádání zaniklého společného jmění manželů, označil, jednak, závazek vůči Městské části [obec a číslo], [ulice a číslo], [obec a číslo], ve výši 115 000 Kč, který vznikl z důvodu nezaplaceného nájmu za nebytový prostor, pronajatý žalobcem, na základě Smlouvy o nájmu nebytových prostor č. N [číslo], uzavřené dne 23. 7. 2008, a který byl započten na tento dluh z kauce, poskytnuté žalobcem, při uzavření předmětné Nájemní smlouvy, a jednak i závazek, opět vůči Městské části [obec a číslo], [ulice a číslo], [obec a číslo], a to v celkové výši 131 665 Kč, který je tvořen dluhem za nezaplacené nájemné, za onen nebytový prostor, specifikovaný shora, a to ve výši 122 294 Kč, a dále i úrokem z prodlení z této částky, ve výši 7 471 Kč, a též i náklady soudního řízení ve výši 1 900 Kč, přičemž tento závazek již zanikl jeho uhrazením.

2. Žalovaná však se žalobou nesouhlasila a požadovala její zamítnutí, jelikož tvrdila, že žádný ze shora uvedených závazků by neměl být předmětem vypořádání SJM, když oba tyto závazky již byly zapraveny z prostředků, spadajících do společného jmění, dnes již bývalých, manželů, takže, vlastně, zde již není co vypořádat.

3. Podepsaný soud ve věci provedl dokazování řadou listinných důkazů, z nichž zjistil, že žalobce a žalovaná uzavřeli, dnem 5. 6. 2003, před Úřadem městské části [obec a číslo], manželství, jež ovšem bylo, následně, a to Rozsudkem [název soudu], ze dne [datum], vydaným pod č. j.: [číslo jednací], rozvedeno, když právní moc tohoto Rozsudku nastala dnem 30. 10. 2017 (zjištěno ze zmiňovaného Rozsudku zdejšího soudu a rovněž i z nesporných tvrzení účastníků), takže ona tříletá lhůta, pro podání návrhu na vypořádání SJM, zde byla zachována, když žaloba byla zdejšímu soudu doručena dnem 30. 10. 2020.

4. Jak již bylo naznačeno shora, tak, ke dni právní moci Rozsudku o rozvodu manželství obou účastníků (30. 10. 2017), tedy zaniklo SJM účastníků, a proto tedy podepsaný soud zaměřil své zkoumání na to, zda zde existují takové majetkové hodnoty, či závazky, které by bylo nutno, v rámci tohoto řízení, vypořádat.

5. Z článku [číslo] Smlouvy o nájmu nebytových prostor č. N [číslo], uzavřené mezi žalobcem a Městskou částí [obec a číslo], soud zjistil, že, ze strany žalobce, byla, dne 29. 4. 2008, uhrazena, na účet Městské části [obec a číslo], kauce, a to ve výši 115 000 Kč, která byla následně použita k úhradě části dlužného nájemného, za období od září 2016 do prosince roku 2016. A byť žalovaná tvrdila, že žalobce neprokazoval, z jakých finančních prostředků byla tato kauce uhrazena, tak soud, však, v této souvislosti, konstatuje, že, v textu samotné žaloby, sám žalobce výslovně a zcela jednoznačně uvádí, že tuto„ kauci žalobce pronajímateli poskytl ze svých výlučných finančních prostředků, naspořených ještě před uzavřením manželství“. Pokud se tedy jednalo, právě dle tvrzení samotného žalobce, o jeho výlučné finanční prostředky, které žalobce získal ještě před vstupem do manželství se žalovanou, pak ovšem podepsanému soudu není zřejmé, proč by tyto prostředky měly být vypořádány, když se součástí SJM zjevně nestaly. Z tohoto důvodu tedy onomu návrhu na vypořádání této částky, tedy v rozsahu 115 000 Kč, nebylo možno vyhovět, jelikož se jednalo o prostředky, které nebyly součástí SJM účastníků a žalobce je měl k dispozici ještě před uzavřením manželství se žalovanou, byť, vzhledem k době připsání kauce na bankovní účet Městské části, a tedy vzhledem k době, kdy manželství mezi žalobcem a žalovanou nepochybně trvalo (v roce 2008), by se sice dalo předpokládat, že tato kauce byla uhrazena z finančních prostředků, pocházejících ze společného jmění manželů, kteroužto domněnku však žalobce, a to svým, zcela jednoznačným, tvrzením, o tom, že si tyto peníze naspořil ještě před uzavřením manželství se žalovanou, sám vyvrátil (zjištěno ze Smlouvy o nájmu nebytových prostor číslo N - [číslo], ze dne 23. 7. 2008, jakož i z listiny, obsahující Potvrzení Městské části [obec a číslo], o zaplacení pohledávky na nájemném, z dotyčného nebytového prostoru, za období od 16. 8. 2016 do 15. 2. 2017, a to ze dne 29. 3. 2021, jakož i ze žalobních tvrzení, obsažených v textu žaloby). Co se pak týče onoho dalšího závazku, opět vůči Městské části [obec a číslo], a to v celkové výši 131 665 Kč, který je tvořen dluhem za nezaplacené nájemné za dotyčný nebytový prostor, ve výši 122 294 Kč, úrokem z prodlení z této částky, ve výši 7 471 Kč, a též i náklady soudního řízení, ve výši 1 900 Kč, tak k tomu je však třeba uvést, že tento závazek z neuhrazeného nájmu vznikl oběma manželům, a to nepochybně v době trvání jejich manželství, což bylo mezi nimi i nesporné, a též byla mezi účastníky tohoto sporu nesporná i jeho výše, a to včetně oněch úroků i nákladů řízení, s tím, že žalobce však tento závazek, v celkové výši 131 665 Kč, uhradil až teprve po rozvodu manželství, jak ostatně vyplynulo z listiny, obsahující ono Potvrzení Městské části [obec a číslo], ze dne 29. 3. 2021, v němž se uvádí, že k úhradě, provedené L. [celé jméno žalobce] (tedy žalobcem), došlo až teprve dnem 28. 5. 2020, a tedy až po zániku SJM účastníků (k čemuž došlo již v roce 2017, jak bylo shora uvedeno). Tento závazek tedy uhradil žalobce až cca tři roky po rozvodu, když, v dotyčném Potvrzení, se však o žádné úhradě, provedené ze strany žalované, ničeho nesděluje. Z tohoto důvodu tedy dospěl soud k závěru, že tuto částku, v celkové výši 131 665 Kč, je třeba mezi oběma, dnes již bývalými manželi, vypořádat, a to pro každého v rozsahu jedné poloviny, v důsledku čehož tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu částky 65 832,50 Kč, když tento závazek, představující dlužné nájemné, za období od ledna 2017 do března 2017 a též i dlužnou část nájemného za měsíc prosinec, roku 2016 (zjištěno z obsahu Potvrzení MČ [obec a číslo] – ze dne 29. 3. 2021), vznikl oběma manželům ještě v době, kdy jejich manželství stále trvalo (neboť bylo pravomocně rozvedeno až teprve ke dni 30. 10. 2017).

6. A byť tedy žalovaná, v souvislosti s oním závazkem, vůči Městské části [obec a číslo], v celkové výši 131 665 Kč, opakovaně tvrdila, že by neměl být předmětem vypořádání SJM, a to proto, že v době trvání manželství obou účastníků bylo předmětné nájemné hrazeno žalobcem z prostředků společného jmění manželů, takže, pokud tedy žalobce přestal nájemné hradit, pak tak učinil výlučně na základě svého rozhodnutí, se žalovanou předem nekonzultovaného, tak, s tímto stanoviskem žalované, se však podepsaný soud nemohl ztotožnit, jelikož žalovaná neprokázala své obranné tvrzení o tom, že by předmětné dlužné nájemné bylo uhrazeno z prostředků, spadajících do SJM účastníků, zvláště když bylo prokázáno, že se tak stalo až teprve v roce 2020 (tedy 28. 5. 2020), a tedy až v době, kdy spolu oba účastníci zjevně již cca tři roky nežili (viz výše – bod [číslo]). Další tvrzení žalované, o tom, že ona sama nezavinila prodlení s platbou nájemného, je tudíž irelevantní. Dále pak žalovaná nikterak neprokázala ani své další tvrzení, a to o tom, že takto použité finanční prostředky mohly pocházet ze společného jmění manželů, což je však pouhá domněnka, nemající oporu v provedeném dokazování, v důsledku čehož tedy soud přistoupil k vypořádání oné částky v celkové výši 131 665 Kč, a to tak, že uložil žalované povinnost k úhradě jedné poloviny této částky, a tedy částky 65 832,50 Kč, k rukám žalobce, a to v žalobcem požadované lhůtě třiceti dnů, od právní moci tohoto rozsudku, když ona druhá polovina této částky, a tedy částka 65 832,50 Kč, jde k tíži žalobce.

7. Pokud tedy žalovaná tvrdila, že předmětné nájemné (viz výše – bod [číslo]) bylo hrazeno ze SJM účastníků, což ovšem bylo zjevně v rozporu s obsahem onoho Potvrzení MČ [obec a číslo], ze dne 29. 3. 2021, neboť, kdyby tomu tak opravdu bylo, pak by zde, samozřejmě, ke vzniku předmětného dluhu vůbec nedošlo, přičemž žalovaná ovšem nikdy nedoložila, že by zde existovaly takové finanční prostředky, v době trvání manželství, které by předmětnou pohledávku pokryly, v důsledku čehož je tedy soud toho názoru, že ona platba částky 131 665 Kč, provedená s dosti značným časovým odstupem až teprve po zániku SJM účastníků, musela být pokryta z výlučných prostředků žalobce, čímž tak došlo k zapravení závazku, jenž vznikl oběma manželům, a to ještě v době trvání jejich manželství, a proto tedy podepsaný soud rozhodl tak, jak je shora uvedeno.

8. Dle ust. § 709, zákona č. 89/2012 Sb., platí, že součástí společného jmění je: (1) To, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, což však neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona. (2) Společné jmění podléhá zákonnému režimu, nebo smluvenému režimu, anebo režimu založenému rozhodnutím soudu. Jelikož, v tomto konkrétním případě, účastníci soudu žádnou dohodu, o případném zúžení SJM, nepředložili, pak soud dospěl k závěru, že se jedná o zákonný režim.

9. Dle tohoto zákonného režimu (ust. § 709) je součástí společného jmění: (1) to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. (2) Součástí společného jmění je i zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. (3) Součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle odstavce 1 jeho výlučné vlastnictví. O žádných obchodních podílech se však nikdo z účastníků, v rámci tohoto řízení, nikdy nezmínil.

10. Dle ust. § 710, zák. č. 89/2012 Sb., platí, že: Součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Ani o žádných převzatých dluzích, v době trvání manželství, bez souhlasu druhého manžela, se však nikdo z obou účastníků rovněž nezmínil, pouze s výjimkou onoho tvrzení žalované, o tom, že ono nájemné muselo být hrazeno ze SJM účastníků, a že žalovaná o nějakém dluhu ničeho nevěděla, když, ale, žalovaná opravdu neprokázala, že v době trvání manželství oba manželé disponovali takovými finančními prostředky, z nichž by bylo možno takové nájemné uhradit.

11. Dle ust. § 711, zák. č. 89/2012 Sb., platí, že: (1) O nabytí a pozbytí jednotlivých součástí společného jmění platí obecná ustanovení tohoto zákona. (2) Částky výdělku, platu, mzdy, zisku a jiných hodnot z pracovní a jiné výdělečné činnosti se stávají součástí společného jmění v okamžiku, kdy manžel, který se o jejich získání přičinil, nabyl možnost s nimi nakládat. (3) Pohledávky z výhradního majetku jen jednoho z manželů, které se mají stát součástí společného jmění, se součástí společného jmění stávají dnem splatnosti. Splatnost oné kauce, ve výši 115 000 Kč, ovšem nastala dnem 28. 5. 2018 (viz Potvrzení MČ [obec a číslo] – ze dne 29. 3. 2021), a tedy až po zániku manželství, takže tato pohledávka z výhradního majetku žalobce se, i z tohoto důvodu, nemohla stát součástí společného jmění manželů, když, v době splatnosti, již toto společné jmění neexistovalo, a pokud by tedy ono nájemné bylo bývalo hrazeno řádně, za trvání manželství, pak by předmětná kauce byla nepochybně vrácena, ze strany MČ [obec a číslo], a to pouze žalobci, který ji složil, jak sám tvrdil, a to ze svých výlučných finančních prostředků, naspořených ještě před vstupem do manželství se žalovanou (a nikoliv tedy žalované).

12. Dle ust. § 713, zák. č. 89/2012 Sb., platí, že: (1) Součásti společného jmění užívají, berou z nich plody a užitky, udržují je, nakládají s nimi, hospodaří s nimi a spravují je oba manželé nebo jeden z nich podle dohody. (2) Povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi náleží oběma manželům společně a nerozdílně. (3) Z právních jednání týkajících se společného jmění nebo jeho součástí jsou manželé zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně, v důsledku čehož tedy soud učinil předmětem vypořádání onu částku ve výši 131 665 Kč (viz výše – bod [číslo]).

13. Ve výroku o nákladech řízení pak rozhodl podepsaný soud tak, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá, jelikož výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142, odst. 2, o.s.ř., kdy, měl-li účastník ve sporu úspěch jen částečný, pak soud náhradu nákladů rozdělí, popř., vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a proto, s ohledem na to, co bylo shora uvedeno, soud, tedy, závěrem konstatuje, že dospěl k rozhodnutí v tom směru, že žádnému z účastníků nelze přiznat právo na náhradu nákladů řízení, zvláště když toto řízení je, svou povahou, tzv. iudicium duplex, čili se jedná o to, že každý z obou účastníků měl, svým způsobem, určitý prospěch z toho, že bylo na soudu, aby mezi nimi uspořádal ty záležitosti, jež si oba účastníci nedokázali rozumným způsobem mezi sebou uspořádat sami, a proto tedy podepsaný soud rozhodl tak, jak je shora uvedeno.