18 C 419/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ladislavem Nevole ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 794 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 794 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 794 Kč od 7. 12. 2019 do 10. 9. 2020 kapitalizovaným částkou 290 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný neuhradil v plné výši dlužné pojistné vyplývající z pojistné smlouvy [číslo] za období od 28. 8. 2019 do 31. 12. 2019 a nezaplatil dlužné poplatky za upomínání. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním občanem Rumunska. Soud proto zkoumal pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů věc projednat a rozhodnout a zabýval se otázkou rozhodného práva. Ve smyslu § 84 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se na závazkový právní vztah (na otázku mezinárodní příslušnosti i rozhodného práva) primárně aplikují přímo použitelné předpisy Evropské unie a mezinárodní smlouvy. Žalobkyně uzavřela smlouvu jako pojistitel a žalovaný jako pojistník. Mezinárodní příslušnost proto vyplývá z článku 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 Sb., o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), podle něhož může pojistitel žalovat pouze u soudů toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště, bez ohledu na to, zda je žalován pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba. Bydliště má žalovaný dle informačního systému základních registrů v České republice a český soud má proto příslušnost věc projednat. Dále se soud zabýval otázkou rozhodného práva. Podle článku 6 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), je rozhodným právem pro pojistnou smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem, jenž provozuje svou podnikatelskou činnost v zemi, v níž má spotřebitel své obvyklé bydliště, a spotřebitelem právo země, v níž má spotřebitel své obvyklé bydliště. Rozhodným právem je tedy zjevně právo české. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. se soud v tomto odůvodnění omezuje pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Soud má skutečnosti tvrzené žalobkyní za prokázané z žalobkyní předložených listin a na jejich základě dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 28. 2. 2018 k uzavření pojistné smlouvy [číslo] jejímž předmětem bylo sjednání povinného ručení k vozidlu [anonymizováno], [registrační značka]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit pojistné ve výši 6 059 Kč ročně a zavázal se platit poplatek za upomínky k zaplacení dlužné částky ve výši 300 Kč. Pojištění bylo žalovanému poskytováno mj. v období od 28. 8. 2019 do 6. 12. 2019, kdy pojištění zaniklo z důvodu neplacení pojistného po zaslání upomínky. Po skončení pojištění žalobkyně opět zaslala žalovanému upomínku k úhradě dluhu. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalobce a žalovaný uzavřeli pojistnou smlouvu podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a podle příslušných ustanovení (§ 1 odst. 3, § 3, § 12 a § 13) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný smluvní povinnosti nesplnil, když neplatil včas pojistné a ocitl se v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Opak žalovaný netvrdil ani jinak se nebránil. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. má žalobce právo na zaplacení pojistného do konce kalendářního měsíce, v němž pojištění zaniklo, tedy do 31. 12. 2019. Žalobkyně má proto, vedle nezaplaceného pojistného za dobu od 28. 8. 2019 do 31. 12. 2019 a poplatky za zaslané upomínky, podle § 1970 o. z. právo požadovat úhradu úroku z prodlení v zákonné výši, jež je stanovena § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., třebaže v kapitalizované výši. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 3 794 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, podání žaloby), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jednadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žaloba splňuje parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, obdobnými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými návrhy.