18 C 432/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl předsedou senátu JUDr. Ladislavem Nevole, jako samosoudcem, ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená obecným zmocněncem příjmení jméno jméno bytem adresa žalobkyně , o: zaplacení 54 203 Kč s příslušenstvím,

I.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 54 203 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně, z částky 3 637 Kč, od 1. 6. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně, z částky 3 637 Kč, od 1. 7. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně, z částky 3 637 Kč, od 1. 8. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně, z částky 3 637 Kč, od 1. 9. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně, z částky 3 637 Kč, od 1. 10. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně, z částky 3 637 Kč, od 1. 11. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně, z částky 3 637 Kč, od 1. 12. 2020 do zaplacení, též se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně, z částky 3 637 Kč, od 1. 1. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně, z částky 3 637 Kč, od 1. 2. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně, z částky 3 637 Kč, od 1. 3. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně, z částky 3 637 Kč, od 1. 4. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně, z částky 3 637 Kč, od 1. 5. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně, z částky 3 637 Kč, od 1. 6. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně, z částky 3 637 Kč, od 1. 7. 2021 do zaplacení, jakož i se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně, z částky 3 285 Kč, od 3. 8. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci, na náhradě nákladů řízení, částku ve výši 3 069 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se, svou žalobou, podanou ke zdejšímu soudu, dnem 6. 8. 2021, domáhal, vůči žalované, zaplacení shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím, a to z toho důvodu, že, na základě Smlouvy o nájmu bytu - [číslo] OBP/2014/BYT, ze dne 24. 2. 2014, byla žalovaná nájemcem bytu [číslo] (ev. [číslo]), a to v domě [adresa], na adrese K [anonymizováno] č. o. 5, k. ú. [část obce], [obec a číslo], s tím, že, na úhradách, účtovaných podle ust. § 2295, občanského zákoníku, když, ke dni 31. 10. 2019, již skončil nájem předmětného bytu, který však žalovaná dobrovolně nevyklidila, dlužila žalovaná žalobci, za období květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec roku 2020 a dále též i za leden, únor, březen, duben, květen, červen a červenec roku 2021, částku v celkové výši 54 203 Kč, přičemž žalovaná, do dne podání žaloby, tuto částku žalobci neuhradila, ač k tomu byla žalobcem písemně vyzvána - výzvou - č. j. MC05 91061/2021 - ze dne 27. 4. 2021.

2. Žalovaná však se žalobou nesouhlasila a požadovala její zamítnutí, jelikož tvrdila, že v daném bytě vůbec nebydlela, neboť tam měla pouze složeny své věci, a předmětný prostor tak využívala jako sklad, když dále tvrdila, že dotyčný prostor vůbec ani bytem není, neboť se jednalo vlastně o kočárkárnu či kolárnu, a též pak žalovaná tvrdila i to, že dotyčný prostor vůbec nebyl jako byt kolaudován, což je, dle jejího názoru, v rozporu se stavebním zákonem, neboť se vlastně jednalo o prostor nebytový, jenž není způsobilý k obvyklému užívání, a tedy k bydlení, a proto je tedy vlastně ona nájemní smlouva neplatná.

3. Soud tuto věc projednal během ústního jednání, konaného dne 22. 2. 2022, přičemž shledal žalobu důvodnou.

4. Podepsaný soud, v rámci tohoto řízení, provedl dokazování řadou listinných důkazů, na základě nichž dospěl k závěru, že, z těchto důkazů, rozhodně nelze vystopovat neplatnost předmětné nájemní smlouvy, zvláště když žalovaná nikterak svůj podpis na dotyčné nájemní smlouvě nezpochybňovala.

5. Podepsaný soud totiž, na základě provedeného dokazování, v rámci zdejšího řízení, zjistil, že žalobce žalovanou před podáním žaloby řádně vyzval k zaplacení jejího dluhu (zjištěno z Výzvy k úhradě ze dne 27. 4. 2021, jež byla adresována žalované, spolu s kopií doručenky, svědčící o doručení této listiny dnem 30. 4. 2021), když, dále, soud doplnil dokazování i Evidenčním listem, v němž je, jako vlastník předmětného domu, uvedena [název žalobkyně] (tedy žalobce), správcem dotyčného domu je [právnická osoba], a jedná se tedy o Evidenční list dotyčného bytu [číslo] když, tedy, se jedná i o to, že v této listině je zároveň obsažena i tato kontaktní adresa: [celé jméno žalované], [ulice a číslo], [obec a číslo] – [část obce] (jedná se tedy nepochybně o žalovanou), a datum zpracování je zde uvedeno ke dni 4. 8. 2021.

6. Dále soud doplnil dokazování i Smlouvou o nájmu bytu [číslo], kde pronajímatelem je [název žalobkyně] a nájemcem je žalovaná, s tím, že nájemní poměr, dle této smlouvy, byl uzavřen původně na dobu určitou, od 1. 3. 2014 do 28. 2. 2019, s tím, že žalovaná však tehdy předmětný byt žalobci nepředala zpět, v důsledku čehož tedy žalobce požadoval po žalované ony částky, sjednané mezi oběma stranami tohoto sporu již předtím, a to i za dobu, během níž žalovaná předmětný byt i nadále užívala, aniž by jej však žalobci odevzdala zpět. Předmětná nájemní smlouva byla uzavřena mezi oběma stranami tohoto sporu dnem 3. 2. 2014 a dále k ní byla připojena ještě i doložka, obsahující Usnesení rady Městské části [obec a číslo], [číslo] ze dne 14. 1. 2014, na základě čehož byl tento úkon schválen.

7. Žalovaná tedy nezpochybňovala tvrzení žalobce o tom, že předmětný byt, ve shora uvedeném období, a tedy v období květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec roku 2020 a dále též i v období leden, únor, březen, duben, květen, červen a červenec roku 2021, užívala, a i když tedy žalovaná, v této souvislosti, tvrdila, že v dotyčném bytě nebydlela, ale, že tam pouze měla složeny své věci, tak toto její tvrzení je ovšem irelevantní, neboť to, kde žalovaná skutečně fyzicky bydlela, resp., kde se fyzicky zdržovala, je její čistě soukromou záležitostí, pro toto řízení naprosto nepodstatnou. Dále soud konstatuje, že nespornou skutečností, mezi účastníky, bylo to, že předmětný prostor, který byl tedy předmětem nájmu, dle výše zmiňované nájemní smlouvy, je ve vlastnictví žalobce, s tím, že, pokud se jednalo o sporné skutečnosti, tak, jak již bylo řečeno výše, dle názoru strany žalované se jednalo o nebytový prostor, nicméně, toto obranné tvrzení rozhodně nemohlo jakkoliv spolehlivě odůvodnit možnost případného zamítnutí žaloby, zvláště když bylo nepochybné, že žalovaná, ve shora uvedeném období, dotyčný byt užívala, a to už jen tím, že tam měla uloženy své věci.

8. Dle názoru soudu je tedy, v rámci tohoto případu, rozhodující ona písemná nájemní smlouva, v níž je předmětný prostor jasně identifikován jakožto byt [číslo]. Zároveň, i na základě údajů, zachycených v katastru nemovitostí, je dotyčný prostor charakterizován jako byt – číslo jednotky [číslo] (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí – [list vlastnictví], vedeného u Katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy], pro katastrální území Smíchov).

9. A byť tedy z provedeného dokazování vyšlo najevo i to, že, nejen v oné, shora zmiňované, nájemní smlouvě byl předmětný prostor byl identifikován jako byt, ale, že dotyčný prostor byl i poté, v souvislosti s rozdělením dotyčného domu na jednotky, opět charakterizován jako byt, když se stále jednalo právě o onu jednotku [číslo] což má soud za zjištěné z listin, obsahujících Změnu Prohlášení vlastníka, v rámci čehož byla rovněž identifikována ona jednotka [číslo] což je právě ta jednotka, jež je předmětem tohoto sporu, když, v dotyčné Změně Prohlášení vlastníka, je zcela jasně uvedeno, že je se jedná o byt, určený k bydlení, spolu s příslušným podílem na společných částech domu i pozemku.

10. Dále soud konstatuje, že, pokud se ještě jedná o další listiny, které byly založeny do spisu, tak, v této souvislosti, soud zjistil, že, když žalovaná dobrovolně předmětný byt nevyklidila a nepředala jej žalobci, pak tedy byla, ze strany žalobce, podána žaloba na vyklizení dotyčného bytu, která vyústila v rozsudek, jímž bylo právě žalované uloženo předmětný byt vyklidit (zjištěno z listiny, obsahující Žalobu na vyklizení bytu, která byla podána k Obvodnímu soudu pro Prahu 5, pod sp. zn. 25 C 284/2019, s tím, že, pokud se jednalo o další listinu, k tomu připojenou, tak se jednalo o Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5, který byl vydán pod č. j. 25 C 284/2019-42, a který právě žalované uložil povinnost vyklidit onu bytovou jednotku [číslo] s tím, že tento rozsudek byl vydán dnem 13. února 2020, když Obvodní soud pro Prahu 5 vycházel, při svém rozhodování, z téže listiny, obsahující onu Smlouva o nájmu bytu (viz výše - č. smlouvy: 12/ OBP/2014/BYT, ze dne 24. 2. 2014).

11. A pokud tedy žalovaná argumentovala i tím, že dotyčný byt nebyl způsobilý k obvyklému užívání, tak je ovšem nutno podotknout, že, v článku č. IV., v ust. [číslo] shora zmiňované nájemní smlouvy, je výslovně uvedeno to, že nájemce (žalovaná) prohlašuje, že dotyčný byt uvede do stavu způsobilého k obvyklému užívání, tedy k bydlení, a to vlastním nákladem žalované, v rámci čehož tak byla rovněž zohledněna i výše nájemného, v důsledku čehož tedy žalovaná věděla o stavu dotyčného bytu, což právě bylo zohledněno ve výši sjednaného nájemného, a žalovaná takto koncipovanou smlouvu se žalobcem uzavřela, když svůj podpis, na ní připojený, nikterak nezpochybňovala. Soud tedy má, v této souvislosti, za to, že, dle ust. § 4, zák. č. 89/2012 Sb. („o. z.“), žalovaná disponovala, při podpisu předmětné nájemní smlouvy, uzavřené dnem 24. 2. 2014, rozumem průměrného člověka a též i schopností užívat jej s běžnou péčí a opatrností, tj., že si přečetla, co podepisuje, a též se, v návaznosti na to, předpokládá rovněž i to, že žalovaná věděla, co podepisuje, zvláště když u jejího jména bylo připojeno označení„ nájemce“. Dále tedy platí, podle ust. § 7, o. z., to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, pak jednal poctivě a v dobré víře. Pokud se tedy žalované nepodařilo prokázat, a to nade vší pochybnost, opak, pak platí, že žalovaná se žalobcem uzavřela onu nájemní smlouvu, ze dne 24. 2. 2014, platně a že obě strany tehdy jednaly poctivě. A i kdyby tedy reálně existovaly nějaké pochybnosti, vyvěrající z toho, že by zde snad byl nějaký rozpor se stavebním zákonem, pak by ovšem takový rozpor, vzniklý v oblasti práva správního, rozhodně nemohl být způsobilým zneplatnit onu písemnou nájemní smlouvu, uzavřenou mezi účastníky tohoto řízení.

12. Z výše popsaných důvodů tedy soud neshledal žádných důvodů pro případné zamítnutí žaloby, když soud se ztotožnil s argumentací žalobce, předestřenou v tom smyslu, že, dokud strana žalovaná dotyčný byt nevrátí pronajímateli, pak tedy pronajímatel má právo na úhradu toho, co předtím již nájemce hradil, s tím, že soud konstatuje, že, z dalšího listinného důkazu, obsahujícího Přehled předpisů a úhrad, soud zjistil, že žalovaná, dokonce, po určitou dobu, takto sjednané částky žalobci hradila (zjištěno z Přehledu předpisů a úhrad, a to v souvislosti s úhradami, které byly prováděny ze strany [celé jméno žalované], tedy žalované).

13. Rovněž i další námitky či výhrady žalované, předestřené ohledně toho, že by se mělo jednat o nějaké nekalé jednání, ze strany žalobce, které je v rozporu s dobrými mravy, a nemělo by tudíž požívat právní ochrany, se tedy, ve světle shora popsaných listinných důkazů, nejeví jako důvodné.

14. Podle ust. § 2295, o. z., má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu, a to až do dne, kdy nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu skutečně odevzdá. Žalovaná však nikdy netvrdila, že by, ve shora popsaném období (viz výše – bod [číslo]), předmětný byt žalobci odevzdala, přičemž z onoho listinného důkazu, obsahujícího Přehled předpisů a úhrad, a to v souvislosti s úhradami, které byly prováděny ze strany [celé jméno žalované], tedy žalované (viz výše – bod [číslo]), vyplynulo, že žalobce po žalované, v rámci tohoto řízení, po skončení původně sjednané doby nájmu, požadoval stále tytéž částky, z titulu nájemného, původně sjednaného shora zmiňovanou nájemní smlouvou (ze dne 24. 2. 2014), které mu žalovaná předtím, po určitou dobu, řádně hradila, a proto tedy podepsanému soudu nezbylo, nežli rozhodnout tak, jak je shora uvedeno.

15. O příslušenství pohledávky žalobce, a to v podobě zákonného úroku z prodlení, pak rozhodl podepsaný soud dle ust. § 1968, ve spojení s ust. § 1970, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

16. O nákladech řízení pak rozhodl podepsaný soud podle ust. § 142, odst. 1, o.s.ř., když procesně neúspěšné žalované uložil povinnost zaplatit, procesně úspěšnému žalobci, který, v tomto sporu, nebyl právně zastoupen, náklady řízení, a to v celkové výši 3 069 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku, ve výši 2 169 Kč, a dále i z nákladů, které žalobci soud přiznal v souvislosti s vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, ze dne 23. září 2015, o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151, odst. 3, občanského soudního řádu a podle § 89a, exekučního řádu, dle níž Ministerstvo spravedlnosti stanoví, podle § 374a, písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona [číslo] Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 123/2008 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 218/2011 Sb. a zákona č. 139/2015 Sb., a podle § 131 písm. b) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 139/2015 Sb., a jež upravuje výši paušální náhrady, která náleží účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137, odst. 2, občanského soudního řádu a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přičemž, dle ust. § 1, se, pro určení hodnoty sporu použijí obdobně ustanovení o tarifní hodnotě podle advokátního tarifu (tedy vyhl. č. 177/1996 Sb.). Pro účely zmiňované vyhlášky se pak úkonem rozumí, zejména, písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění, příprava účasti na jednání, a rovněž i účast na jednání před soudem, a to každé započaté dvě hodiny. Dle ust. § 2, výše zmiňované vyhlášky, při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech, ve kterých bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, činí, pro účely § 151, odst. 3, občanského soudního řádu, výše paušální náhrady do podání návrhu na zahájení řízení včetně 100 Kč za každý úkon. Ve věcech výkonu rozhodnutí a exekučního řízení, je-li vymáháno peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, činí výše paušální náhrady za podání návrhu na zahájení řízení, 100 Kč. V případech takto neuvedených pak činí výše paušální náhrady, pro účely § 151, odst. 3, občanského soudního řádu, a pro účely § 89a, exekučního řádu, 300 Kč za každý úkon, což je právě tento případ, takže podepsaný soud, v souvislosti s odkazem na advokátní tarif (vyhl. č. 177/1996 Sb.), přiznal žalobci, za tři úkony (1x před žalobní výzva, 1x podání písemného návrhu ve věci samé a 1x účast na jednání u soudu – dne 22. 2. 2022), po částce 300 Kč, a celkem tedy 900 Kč, kterážto částka, spolu s oním soudním poplatkem (viz výše), činí celkem 3 069 Kč.

17. O povinnosti procesně neúspěšné žalované uhradit žalobci náklady tohoto řízení pak bylo rozhodnuto podle § 149, odst. 1, o.s.ř.. Soud tedy stanovil žalované, pro splnění její povinnosti, zákonnou, tedy 3-denní lhůtu (§ 160, odst. 1, o.s.ř.).